Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Proti proudu - 15. kapitola

15.10.2010 (19:15) • Verony1 • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 2058×

15. kapitola

„Ano,“ odpověděla jsem s naprostou jistotou.

„A vy, Jacobe Blacku, berete si zde přítomnou Renesmé Carlie Cullen, budete ji ctít a opatrovat v bohatství i chudobě, ve zdraví i nemoci, dokud vás smrt nerozdělí?“ zeptal se oddávající mého snoubence a za pár minut i manžela. Usmála jsem se na něj a čekala, až i on řekne své „ano“ a my budeme konečně spojení… navždy.

„Ne,“ vyřkl chladně a mně se zatemnilo před očima.

„Neee,“ vykřikla jsem s hrůzou. Prudce jsem se posadila na posteli a zhluboka rozdýchávala to, co jsem právě prožila.

„Nessie, zlatíčko, jsi v pořádku?“ ptala se mamka, která již seděla u mé postele a konejšila mě ve své náruči.

„Měla jen špatný sen,“ vysvětloval táta, který se objevil v zápětí za mamkou. „Neboj, Renesmé, všechno bude v pořádku, uvidíš,“ snažil se mě uklidnit, ale mně to moc nepomáhalo. Tuhle větu mi říkají tak často, že už dávno přestala mít svůj význam, a jak jim mám věřit, že vše bude tak, jak říkají? Mně se přeci vždycky něco pokazí, tak proč by to tentokrát mělo projít bez pohromy?

„Protože to tak má být,“ odpověděl mi táta na moji nevyřčenou otázku. „Ať chci, nebo ne, ty a Jacob k sobě patříte a já bych si v podstatě nemohl pro svoji dceru přát lepšího,“ řekl s úsměvem, posadil se k nám a objal nás.

„Tak o tohle šlo?“ zeptala se mamka, když i jí konečně došlo, o čem byl můj sen a naše zvláštní konverzace s taťkou.

„Nessie měla špatný sen o své svatbě,“ upřesnil táta.

„Špatný sen?!“ opakovala jsem. „Byla to noční můra, přímo horor. Bylo to tak neskutečně živé, opravdové… jako bych tam vážně byla,“ namítala jsem.

„Ale jdi ty, byl to jen sen a tobě se nic takového nestane. Jen se neboj a už klidně spi, nebo budeš zítra pěkně ospalá nevěsta a Alice tě přetrhne,“ uklidňovala mě mamka s úsměvem.

„Dobře,“ odpověděla jsem, zachumlala se a chystala se k opět vytouženému spánku. Mají přeci pravdu, čeho bych se měla bát? Já miluju Jacoba a on miluje mě. Víc nepotřebujeme.

„Přesně tak,“ konstatoval táta. „Dobrou noc, zlatíčko,“ popřál mi a dal mi pusu na čelo stejně, jako když jsem byla malá. Mamka následovala jeho příkladu a oba se pak odebrali za svou noční činností a já se ponořila opět do říše snů… tentokrát těch barevných.

A bylo to tady. Den D a hodina H konečně po nekonečných přípravách nastal a já právě kráčím onou proslulou uličkou s rukou zavěšenou v rámě svého otce za doprovodu klasické obřadní hudby v podání tety Rose, která se tyčila v oslnivých šatech a účesu za klavírem a já si byla jistá, že vedle ní musím vypadat jako úplná puťka.

Táta se tomu jen pousmál a zvedl oči v sloup. „Renesmé, jsi překrásná a nikdo jiný od tebe na sebe pozornost nestrhne, zvláště v tenhle den. Jediný tvůj problém je, že jsi až moc podobná své matce, která také nevidí tu krásu, kterou vidím já,“ pronesl tiše.

„Díky, tati, ale stejně mě nepřesvědčíš,“ odporovala jsem mu v myšlenkách.

„Tvrdohlavá jako její matka,“ pronesl něco v tom smyslu, ale spíš jen pro sebe, jelikož už jsme byli u oltáře a blížil se moment, kdy má táta předat Jacobovi mou ruku.

A to se slovy: „Opatruj mi ji.“ udělal a nadále se obřad mohl zaměřit jen na nás dva. Usmála jsem se na Jaka a čekala na obvyklou řeč oddávajícího.

„Vážení svatebčané, milí hosté, shromáždili jsme se tu dnes…“ začal a já se snažila co nejvíce do sebe vstřebat tento jedinečný moment. Vnímala jsem atmosféru plnou lásky a štěstí. Zaznamenávala jsem každý Jakův pohyb, pohled, dotek. Sledovala jsem mou matku vzlykající bez slz, otce, který ji utěšuje, ale sám je dojatý. O nic lépe na tom nebyli ani ostatní členové mé skvělé rodiny, především teta Rose a babička Esmé. A byli tu i další, věřím, že kdyby se místnost neskládala převážně jen z upírů, bylo by tu za chvíli koupaliště.

„Berete si zde přítomného Jacoba Blacka, budete ho opatrovat a ctít v bohatství i chudobě, ve zdraví i nemoci, dokud vás smrt nerozdělí?“ zeptal se mě oddávající.

„Ano,“ pronesla jsem zřetelně, aby každý věděl, že já už vím, co chci.

„A vy, Jacobe, berete si zde přítomnou Renesmé Carlie Cullen a budete ji opatrovat a ctít v bohatství i chudobě, ve zdraví i nemoci, dokud vás smrt nerozdělí?“

„Ano,“ odpověděl Jacob hrdě.

„Tímto vás tedy prohlašuji za muže a ženu, můžete si vyměnit snubní prsteny a první manželské políbení,“ vybídl nás a my jsme se nenechali dlouho pobízet. Konečně jsme byli spojení i úředně… už navždy.

„Konečně sami,“ prohlásil Jacob, když už jsme konečně seděli v autě a mířili si to směr letiště na cestu na naše líbánky.

„Ano, bylo to unavující, ale krásné. Alice to nádherně připravila,“ rozplývala jsem se nad svou svatbou a následující hostinou. Alice se opravdu vyřádila a vše bylo dokonale připravené, organizované, překrásné. Byla to jednoduše řečeno ta nejlepší svatba, kterou jsem mohla mít a s nikým jiným než-li s Jacobem si ji představit nedokážu.

„Miluju tě, Jacobe.“

„Vždyť já tebe taky. Přeci víš, že jsi pro mě celý můj život.“

„Vím, ale ráda to poslouchám stále dokola.“

„V tom případě ti to budu muset stále dokola opakovat.“

„Nejsem proti,“ dodala jsem se šibalským úsměvem, a jelikož už jsem byla hodně unavená, zavřela jsem oči, zaposlouchala se do tichého předení motoru auta a na chvíli se ponořila do světa snění. Musím se přeci posilnit na následující dny, čekají mě líbánky na místě, kde začal i můj život. Ostrov Esmé už nás očekává…