Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Proroctví _kapitola 30._Co mi tajíte?

14.03.2010 (10:15) • Popoles • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6688×

„Bello! Bello vzbuď se!“

Do Bellina podvědomí se začal vkrádat hlas, který jí naléhavě žádal o probuzení. Skoro překřičel ten úděsný jekot, který ji zněl v uších.

S příštím nádechem si uvědomila, že tak strašně křičí ona. Přinutila své hlasivky zmlknout a prudce otevřela oči.

Střetla se s vyděšeným zlatým pohledem.

„Edwarde!“ zaskuhrala a vrhla se mu kolem krku.

Vší silou ho k sobě mačkala a z očí se jí spustily sl zy úlevy. Byl to jen sen, strašný, děsivý, ale jen sen.

Edward jí hladil po zádech a šeptal do vlasů uklidňujícím hlasem: „Lásko všechno je v pořádku, neboj se, jsem s tebou. Klid, šššš, neboj, nedovolím, aby se ti něco stalo…“

Když se po několika minutách konečně uklidnila, povolila své sevření a Edward si s údivem uvědomil, jak silně ho svírala.

„Řekneš mi co se ti zdálo?“ zeptal se opatrně a stíral jí zbytky slz z tváře.

Bella popotáhla a zavrtěla hlavou. Nechtěla, aby si o ní dělal starosti a také potřebovala chvíli času, aby se sama s tou děsivou noční můrou srovnala.

„Miláčku, třeba by ti bylo lépe, kdybys o tom mluvila, ten tvůj křik by jednomu zlomil srdce,“ pokoušel se jí zviklat.

„Byl to jen děsivý sen Edwarde, prostě noční můra, která nemá žádný význam,“ řekla přesvědčujícím tónem.

Edward se na ní pochybovačně díval, ale už dál nenaléhal.

„Dobře, tak to necháme být, ale pamatuj si, že pokud si budeš chtít promluvit, jsem tu pro tebe,“ zašeptal jí do ucha a políbil na čelo.

Bella se mu uvelebila na hrudi a ten strašný sen vytěsnila až do koutku paměti. Kupodivu pak rychle usnula.

Žádné další sny už jí spánek nerušily, takže se ráno vzbudila odpočatá a plná energie.

Do konce týdne se nestalo nic mimořádného.

V sobotu ráno se celá rodina Swanů včetně Edwarda sešla u snídaně. Všichni už si zvykli, že Bellu nechává o samotě jen pokud musí a dokonce i Nate na něj přestal vrhat rozhořčené a nesouhlasné pohledy.

Bella se zrovna chystala pustit do své „mízolády“ jak říkala míze, kterou jí každé ráno chodil do lesa obstarat pozorný snoubenec.

Dvojčata se pošťuchovala a hrála si na rytíře. Místo mečů měla párky a jejich kolbištěm byl prostor kolem celého stolu. Kate jim naštěstí sebrala hořčici, protože jinak by už bylo vymalováno okrovou barvou. Jack sebral z Bellina talíře kus kůry a hodil jím po Jasonovi. Kůra mu přistála na hlavě a pevně se zachytila na jemných vláscích.

„Tak a dost,“ zaprotestovala Bella. „To se dělá, házet jídlem?“ hubovala je a usmála se nad jejich výrazem, když ten kus dřeva nazvala jídlem. Se smíchem se pokoušela vymotat lepkavou smůlu z dětských vlasů. Částečně se jí to i podařilo, ale stejně musela zasáhnout Kate s nůžkami.

Edward se zjihlým pohledem sledoval, jak se Jack vyšplhal k Belle na klín zavrtal jí hlavičku pod bradu. V tu chvíli Bella vycítila jeho pohled a došlo jí, že si představuje, jak si hraje a mazlí se s jejich dítětem. Bella polkla a dojetím se jí stáhl hrdlo.

Tu krásnou intimní chvilku přerušil zvuk telefonu.

Vzal to Nate.

„Ahoj René, jak se máš?“ slyšela jeho veselý tón Bella a sousto, které právě chtěla polknout, se jí zadrhlo v krku.

„Jasně že tu je, hned ti jí dám,“ řekl Nate a kývl na Bellu.

Bella mu předala Jacka a odevzdaně se natáhla po sluchátku.

„Ahoj mami,“ snažila se znít nadšeně. „Jak se máš?“ Chvilku poslouchala a pak jen odevzdaně pro sebe přikývla. „Jasně že tě rádi uvidíme i Philem. Kdy přiletíte?“

Zase chvíli poslouchala. „Jasně, chápu… Ne to vůbec nevadí, nemusíte nikam spěchat. Ať si Phil zařídí co potřebuje. Stejně se tu asi chvíli zdržíte, tak aby nemusel předčasně odjet… No jistě že ano, hned ti ho dám.“

Bella se zatvářila udiveně a kývla na Edwarda, který už stál vedle ní.

„Mamka chce s tebou mluvit,“ vysvětlila spíš pro ostatní, protože on z rozhovoru slyšel každé slovo.

Edward si přebral sluchátko: „Dobrý den paní Swanová, co pro vás mohu udělat?“ zeptal se sametovým hlasem a na chvíli jen poslouchal vysvětlování René.

Bylo vidět, že to co mu říká ho hodně překvapilo, ale pak se mu na tváři objevil úsměv.

„Samozřejmě, že to pro nás nebude žádný problém. Pokud to nevadí Philovi a nebude s tím mít žádné potíže, pak je všechno v pořádku,“ ujistil jí rozhodně. „Moc se těším až poznám ženu, která Bellu vychovala,“ řekl a rozloučil se.

Bella na něj vyjeveně koukala. Vrtalo jí v hlavě, co asi René po Edwardovi chtěla. Vzala si od něj sluchátko, ještě chvíli si s René povídaly a pak se rozloučily.

Když zavěsila probodla Edwarda tázavým pohledem. „Co ti máma chtěla?“ vyzvídala nedočkavě.

„Pak ti to vysvětlím,“ slíbil jí a střelil pohledem po klucích. Bella pochopila, že o tom před dětmi nechce mluvit.

Přikývla a otočila se k ostatním.

„Máma vás všechny moc pozdravuje. Chtěli přiletět už příští týden, ale Phil má nějaké problémy v komunitě a musí je vyřešit. Takže si rezervovali letenky na příští měsíc. Přiletí poslední sobotu v říjnu a zůstanou tu chvíli s námi,“ tlumočila jim rozhovor s René a pomyslela si, že až se dozví o svatbě, hned tak neodjedou.

„Říkala jsi, že Phil má nějaké povinnosti v komunitě?“ zajímala se Kate.

„Ano, taky mě to překvapilo, ale Phil prý pochází z kmene Quileute a má se stát jedním ze starších. A to prý obnáší spoustu obřadů, povinností a zařizování,“ vysvětlovala Bella.

Kate pokývala a rozplývala se nadšením, že konečně pozná pravého indiána, když tu Belle něco docvaklo.

Zarazila se a nevěřícně se obrátila s otázkou v očích na Edwarda.

Ten s úsměvem sledoval její vysvětlování a přesně určil okamžik, kdy si vzpomněla na to, co jí říkali o Quileutech.

Bella spojila jejich plameny a poslala mu otázku: „Je to možné? On je opravdu vlk?“

„Ano,“ potvrdil jí. „Sám jsem byl překvapený, ale věci se tím dost zjednoduší. Nemusíme před ním nic hrát a zatajovat. René mu o nás neřekla, ale jakmile vyslovila jméno Cullen, došlo mu to. Ve Forks jsme toto příjmení používali. Je potomkem jednoho z původních vlků, kteří s námi podepsali příměří. Takže jsem René ujistil, že nám jeho přítomnost nevadí, pokud se on umí ovládat,“ usmál se na ní Edward.

Poté co Kate vypustila kluky na zahradu a nechala je na písku stavět hrady, vysvětlil Edward situaci i Nateovi a Kate.

„V našem domě ve Forks nyní bydlí spřátelená rodina upírů vegetariánů a Phil jako jeden z vlků s nimi několikrát jednal. Takže by měl být zvyklý na naši přítomnost. „Je dost starý, aby se uměl ovládat, ale v blízkosti vlkodlaka nikdy nevíte. Takže malé varování - pokud se začne nápadně třást, jděte mu z cesty,“ řekl zcela vážně Edward.

Chvíli trvalo, než Nate a Kate tuhle novinku rozdýchali a Nate pak poznamenal něco ve smyslu „jaká dcera taková matka“, což Edwarda skoro urazilo, protože ho vlastně přirovnal ke smradlavému čoklišti.

Dny běžely jako voda a život se malinko zklidnil.

Bella dělila svůj čas mezi školu, rodinu a chvíle strávené jen s Edwardem. O svatbě zatím Nateovi a Kate neřekli. Bella to nejdříve chtěla probrat s René. S Edwardem se dohodli, že svatba bude až tehdy, až na ní těhotenství bude aspoň malinko vidět. Edward sice brblal, že to tak dlouho nevydrží, ale nakonec souhlasil.

Po týdnu vzal Carlisle Bellu na ultrazvuk.

Čekalo je však zklamání, protože na obrazovce byla vidět jen bílá skvrna, hodně připomínající onu mlhu. To je přivedlo na myšlenku, že mlhu má na svědomí dítě, nikoli Bella.

Bellu až zamrazilo, co by to mohlo znamenat.

Jestliže ve vizi Alice, byla na louce rodina zahalena mlhou, znamenalo to, že je s nimi i jejich dítě.

Její obavy se stupňovaly, protože sny s loukou a různými variantami konců se stále opakovaly. Už se nebudila s křikem, protože její podvědomí si uvědomovalo, že pouze sní. To však Belliny obavy nezmenšilo.

Trápila se úvahami, co může znamenat sen, kdy na louce není ani ona, ani mlha a Edward umírá v plamenech.

Nic ze svých strachů na sobě nedávala znát. Edward jí sice čas od času podezíral, že jí něco trápí, ale nevyzvídal.

Bella si musela dávat pozor na co myslí, když byli s Edwardem propojeni plameny. Jejich myšlenkovou komunikaci milovala a ke spojení využívala každou příležitost. Edward na tom byl stejně. Blízkost kterou k Belle cítil když se jejich plameny protly, mu přinášela pocity sounáležitosti, klidu a štěstí, nemluvě o chvílích vášně, kdy se doslova vsakovali jeden do druhého.

Blížil se konec října a s ním i termín příletu René a Phila. Bella byla stále stejně štíhlá a její bříško ani náznakem nevypadalo větší.

Pokud by jí Carlisle stále neujišťoval, že je opravdu v jiném stavu, skoro by tomu nevěřila.

V den příletu René a Phila, čekala Bella s Edwardem na letišti.

Bella byla celý den jak na jehlách. Až nyní si uvědomila, jak moc se na mamku těší. Naposledy se viděly, když Natea propustili z nemocnice a to bylo už pár měsíců.

Konečně hlásili přílet a z odbavovací haly vyšla rozesmátá René.

V závěsu za ní kráčela almara.

Jinak to snad ani popsat nešlo. Ten chlápek měl určitě přes dva metry a při průchodu dveřmi musel natočit ramena, jinak by je jistě vzal s sebou. Jeho obličej byl ostře řezaný s velkým nosem a tmavýma laskavýma očima, ze kterých svítila síla a inteligence.

Černé husté vlasy ostříhané na ježka, podtrhovaly dojem, jako by právě svlékl vojenskou uniformu.

Hned za dveřmi se zastavil a nozdry se mu rozšířily nádechem a tvář zkřivila nechutí. Poté probodl pohledem tmavých očí Edwarda.

Dostalo se mu pohledu stejného druhu. Edward mírně ztuhl a tiše zavrčel.

Bella si však jejich rivality a rádoby varovných pohledů nevšímala a vrhla se s výskotem René kolem krku.

Obě se rozplakaly a mluvily jedna přes druhou ve směsici otázek a odpovědí.

Když se první vítací bouře přehnala, René přesunula svůj bystrý a zkoumavý pohled na Edwarda.

Ten se na ní okouzlujícně usmál a natáhl k ní ruku.

„Moc mě těší paní Swanová, už vím po kom je Bella tak hezká,“ řekl sametově hladkým hlasem.

René mu rukou potřásla, aniž by dala najevo překvapení z její teploty.

„Takže...“ nereagovala na jeho lichotku a šla rovnou k věci: „To vy jste mé dceři ukradl srdce a rozum?“ hodnotila ho vážným hloubavým pohledem. Pak jí tvář pomalu roztála a s úsměvem se zadívala na Bellu.

„Je to fešák Bells, to ti musím nechat, vkus na chlapy máš po mě,“ prohodila René.

Bella se po její poznámce zarazila a střelila pohledem od Edwarda k Philovi. Jen těžko by se našly odlišnější exempláře.

Ti dva se na René podívali jako by je právě prohlásila za manžele roku a pak svorně, zhnuseni představou že je k sobě připodobnila, nahodili kyselé obličeje.

René si jejich znechucení nevšímala. Otočila se na Phila a představila ho.

Bella si s ním potřásla rukou - její dlaň se v jeho horké tlapě úplně ztratila.

Pak mu Bella představila Edwarda. Ti dva se do nějakého doteku zrovna nehrnuli, ale zachovali dekorum a nakonec si rukama potřásli.

Rozhovor v autě obstarávaly Bella s René. Edward občas něco prohodil, ale jinak se věnoval řízení. Phil poslouchal, ale do rozhovoru se nezapojil.

Když přijeli ke Swanům, vítání a představování vypuklo nanovo. Vzhledem k tomu, že byli přítomní i všichni Cullenovi, byl Phil poněkud napjatý, ale jinak nedával najevo, že by měl s přítomností upírů problémy. René byla z Cullenů nadšená. Navzájem si všichni potykali a rozběhl se živý rozhovor.

Potom se Bella s René omluvily a šly k Belle do pokoje. Vyprávění zabralo Belle celé odpoledne. Popsala své matce všechny události, své přechody časem, své schopnosti i to, co objevil Carlisle v její krvi. Dále jí vyprávěla o Eiblin a jejím původu.

Také jí pověděla o schopnostech Cullenů a hlavně o tom, co k Edwardovi cítí. Časem se k nim připojil i Edward a odpovídal na vše co René zajímalo.

Belle neušlo, že na něj René vrhá postranní zkoumavé pohledy a hodnotí každý jeho pohyb a každé slovo. Věděla, že jí Edward může číst myšlenky, ale neřešila to.

Pak si Bella odešla pro něco k jídlu a Edward zůstal s René sám.

Chvíli bylo rozpačité ticho. Potom se René nadechla a posla mu v mysli: „Mohu se zeptat na něco osobního?“

Edward nakrčil zadumaně obočí. „Bude asi lepší když budeš mluvit nahlas. Je vidět , že Bella je tvá dcera, protože tě skoro neslyším. Jako bys v myšlenkách šeptala,“ zamyšleně řekl Edward a pokýval na souhlas, že se může ptát na cokoli.

„Co jste mi neřekli? Mám pocit, že přes to celé šílenství, které se odehrává kolem mé dcery mi něco skrýváte.“ René se mu zadívala do očí a Edward si najednou připadal jako malý kluk.

„Jsi velmi vnímavá. Dovol abych ti napřed řekl, co k Belle cítím.“ Na chvíli se odmlčel a hledal ta správná slova.

„Chci abys věděla, že je pro mě vším. Než jsem jí potkal, byl jsem zrůda. To ona ve mně rozsvítila světlo a vytáhla napovrch vše, co dobrého ve mně zbylo. Čas, který jsem byl přinucen trávit bez ní byl tím nejhorším mučením. A když se ke mně přenesla v čase a řekla mi, že mě miluje stejně jako já jí, nemohl jsem uvěřit svému štěstí. Pokud se upír zamiluje, tedy opravdu najde svou druhou polovinu, je to trvalá a nezvratná změna. U mě je to stejné. Už navěky jí budu stále stejně milovat a udělím cokoli, aby byla v bezpečí a šťastná.“

Edward ztichl a sklopil hlavu.

René chvíli mlčela a pak si zhluboka povzdechla.

„Nebudu zastírat, že když mi Nate poprvé řekl co se s Bellou děje a do koho se zamilovala...“ zavrtěla hlavou a zavřela oči, „byla jsem zděšená. Tak strašně jsem se o svou holčičku bála, že jsem v první chvíli myslela, že zešílím. Nevěděla jsem co mám dělat. Jak jí přivést z minulosti zpět a ušetřit jí toho osudu být Vyvolenou, ženou z Proroctví. Postupně mi však docházelo, že s tím nic nenadělám. Že je to Bellin život a ona se rozhodla jít svou cestou. Už jako malá měla velmi tvrdou hlavu a vždy si našla svou vlastní cestičku, po které pak šla. Náš původ byl obestřen tajemstvím a ona je tím klíčem, který otevře zámek dveří k budoucnosti.

A pokud jí má na té nebezpečné cestě někdo doprovázet, pak jsem ráda, že je to někdo, kdo má dostatek sil, odhodlání a lásky, aby jí ochránil a je mi jedno, že je to zrovna upír.“

René po tváři stékala osamělá slza. Otevřela oči a střetla se v tichém porozumění s Edwardovým zlatým pohledem.

Ten jí dojatě slzu z tváře jemně setřel a pak jí s úctou políbil ruku.

„Děkuji.“

René se usmála a řekla: „To ale není to, co mi tajíte, že ne?“

V té chvíli se vrátila Bella. Zvědavě přejela oba pohledem a napojila se na Edwardův plamen.

René zalapala po dechu, když z blízka viděla, jak jeho oči najednou změnily barvu na jiskřivě zelenou.

„No páni, to je vážně působivé, zlato“ otočila se na Bellu. „Edward se mi právě chystal říci, co to tu přede mnou tajíte,“ zaculila se když Bella hodila nervozním pohledem po Edwardovi a žádala v duchu vysvětlení.

„Miláčku musíme jí to říci. Myslím, že nás pochopí. Promluvili jsme si a dopadlo to lépe než jsem čekal,“ poslal jí Edward a pak v mysli v rychlosti přehrál svůj rozhovor s René.

Zatím co komunikovali v myšlenkách, René je fascinovaně pozorovala a čekala až jí konečně všechno vysvětlí.

Když Edward zasvětil Bellu do situace, usmál se nad jejím udiveným výrazem.

„Dobře,“ souhlasila „Kdo jí to řekne?“

„No kdo asi. Sluší se abych jí požádal o tvou ruku ne?“ s pobavením jí poslal Edward.

„Tak už jste si to konečně vyjasnili? Jsem zvědavá co mi tajíte,“ nedočkavě je přerušila René.

„Ano, René, už máme jasno a to už delší čas. Řekl jsem ti co pro mne Bella znamená. Takže to nebudu protahovat.

Chceme se s Bellu vzít, a to nejen proto že se milujeme, ale také proto, že je Bells těhotná.“ Edward se zkoumavě díval na René a očekával její reakci.

Bella ho chytla za ruku a odevzdaně očekávala matčin výbuch.

Jenže se nic nedělo. René na ně hleděla zcela klidně a pak se začala smát.

„Kdyby jste se viděli...“ smála se nahlas. „Vypadáte jako kdyby jste stáli před popravčí četou.“

„Mami?!“ Bella zmateně sledovala její pobavení. „To není žert, my to myslíme vážně,“ střelila pohledem i myšlenkou k Edwardovi a zjistila, že se culí jako Jezule a když viděla na co myslí zalapala po dechu.

„Jak jsi na to přišla?“ ohromeně se dožadovala odpovědi.

René jí vzala do náruče a políbila na čelo.

„Miláčku, jsem tvá matka a nejsem úplný kus dřeva. Ty pohledy co na sebe vrháte...Asi si neuvědomuješ, kolikrát jsi si už pohladila bříško a stejně tak i doteky Edwarda... Prostě mi to došlo. Jen jsem doufala, že mi to sami řeknete,“ vysvětlovala René.

„Né že bych se na tebe mladý muži nezlobila,“ zamračila se na mírně provinile se tvářícího Eda.

„Ale ani argument, že je Bells teprve sedmnáct, tu neobstojí. Vím, čím prošla a vím, že je dospělejší než mnohá třicítka,“ laskavě se na oba usmála.

„Takže máte mé svolení, jen budeme muset vymyslet, jak to provést s úřady.“

„S tím si nemusíme dělat starosti. Carlisle má známé, kteří zařídí bez průtahů povolení a Bellino zplnoletnění. Chceme se vzít, až to na Bells začne být vidět,“ řekl Edward.

V tom se rozletěly dveře a dovnitř jako velká voda vtrhla jásající Alice. V patách jí byly omluvně se tvářící Esme a usměvavá Rose. Alice skočila překvapené René kolem krku.

René vrhla nechápavý pohled na Bellu a ta jí se smíchem objasnila: „Alice se strašně těší na zařizování svatby a tvé požehnání byla poslední překážka. Zvykej si, tohle tornádo budeš mít teď v rodině.“

„No dovol Bells,“ ohradila se Alice, „já nejsem žádné tornádo...No snad jen malé,“ opravila se. Musím jít, je potřeba začít zařizovat a to hned.“ A už se hnala ze dveří ven. Jenže se ve dveřích zarazila a ztuhla v naprostou nehybnost.

Pohled měla nevidoucí a upřený do zdi. Jak její vize pokračovala, tvář se jí ztáhla utrpením, až to přitáho Jaspera. Rychle se přihnal a ochranitelsky jí vzal do náruče.

Bella byla stále spojena s Edwardovým plamenem, takže viděla Alicinu vizi stejně jako on.

Bylo slunečné počasí, rodina Cullenů stála na louce proti Arově gardě.

Byli tam všichni až na Bellu. Drželi se za ruce, nebo se svírali v náručí. Vypadali, že se nemohou hnout z místa.

Uprostřed louky stál Aro a svíral Edwardovu dlaň.

„Máš na vybranou. Buď zaplatíš jen ty a já ušetřím tvou rodinu, nebo vás zničím všechny,“ řekl studeně Aro.

Edwadr k němu zvedl tvář, ve které nebyly žádné emoce. Byla to jen maska absolutního nezájmu. Jeho tvář byla tváří mrtvoly.

Jen oči, černé a hluboké, prozrazovaly hloubku jeho nesmírného utrpení.

„Vem si mne, prokážeš mi tím laskavost. Nech mou rodinu na pokoji, nemají s tím nic společného,“ řekl Edward.

Esme se rozvzlykala a zabořila tvář do Carlisleovy košile.

„Edwarde prosím nedělej to,“ prosila ho Alice.

Edward se na ní ani nepodíval a vyzval Ara: „Neprotahuj to a udělej co musíš.“

Aro ho pustil a s úšklebkem řekl: „Jane?“

V tom se mu Edward zhroutil k nohám v bolestivé agonii. Přes rty mu však nevyšel ani jeden sten. Aro zlostně popadl pochodeň a Edwarda zapálil.

Jeho tělo okamžitě vzplálo a on z posledních sil zašeptal: „Už jdu lásko, zakrátko se s tebou i naším dítětem opět shledám.“

Pak se ozvala tupá rána a Bella se v mdlobách sesunula k zemi.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tak co, stálo to za malý komentář?

Budu ráda za všechny vaše připomínky a postřehy.

Díky P.

Moje shrnutí

Kapitola 31

Autor: Popoles (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Proroctví _kapitola 30._Co mi tajíte?: