Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Prokletí modré krve - 2. kapitola

vánoční-zuzka88


Prokletí modré krve - 2. kapitola„Mám tě moc ráda, Bello, a ty to víš, ale i tak si podle mého názoru příliš všímáš klacků, které ti život hází pod nohy. Uvolni se. Naše krev nám jen dokazuje, že jsme jedinečné! Copak jsi jako malá nekoukala na pohádky? Když se o někom řeklo, že má modrou krev, znamenalo to urozenost. Zamysli se nad tím. Pa!”

„Dobré ráno, ospalče. Už jsem se bála, že tě budu muset probudit polibkem,” pozdravila mě Sookie smějíc se mé zálibě dlouhého vyspávání.

„Vtipné. Ale narozdíl od tebe jsem včera oběhla půlku města a usnula hodně pozdě. Zasloužím si odpočinek,” zabručela jsem a přivlastnila si její hrnek kávy.

„Když myslíš... Já jdu pryč. Dneska mám pohlídat dítko v jedné rodině,” oznámila mi a hodila si okolo krku zářivý šátek.

„Ty a nějaký capart? To bych chtěla vidět.”

„Bello, nebuď protivná. Já vím, že mi závidíš mou dokonalost, tak to na tom světě chodí. Ty máš zase krásné oči.”

„Sookie, už jsme se o tom bavily tolikrát,” povzdychla jsem si, „jsi krásná, taky chytrá, máš ráda děti a miluješ zvířata. To je všechno úžasné, ale já ti nezávidím, protože jsi blázen.” Se Sookie jsme se měly rády jako skutečné sestry, jen jsme to neuměly projevit. Spíš naopak.

„Mám tě moc ráda, Bello, a ty to víš, ale i tak si podle mého názoru příliš všímáš klacků, které ti život hází pod nohy. Uvolni se. Naše krev nám jen dokazuje, že jsme jedinečné! Copak jsi jako malá nekoukala na pohádky? Když se o někom řeklo, že má modrou krev, znamenalo to urozenost. Zamysli se nad tím. Pa!”

„Ahoj,” rozloučila jsem se, když za sebou zavírala dveře.

Dnes jsem neměla nic v plánu, proto jsem se rozhodla, že se pořádně projdu po městě a prohlédnu si ho. Přestože jsem neměla ráda ostatní lidi, odmala jsem do osmnácti bydlela v New Yorku, což znamenalo, že jsem tam dva roky žila s modrou krví. A lidí tam je požehnaně. Oblékla jsem se naprosto obyčejně, a snažila si obléct co nejvíce hnědé a zelené, protože jsem se narozdíl od Sookie chtěla víceméně schovat. Pozornost ostatních mi byla velmi nepříjemná, poněvadž jsem měla pocit, že si mě každý prohlíží s kudlou v kapse a čeká na správný okamžik, aby mě mohl podříznout a prodat mou krev. Já vím, trochu přeháním, ale už jsem měla s červenými dost špatných zkušeností, holčičkou v růžovém počínaje.

Obloha byla zatažená, pršelo. Nejlepší počasí - déšť. Milovala jsem ho, protože byl jiným nepříjemný. Bylo jim nepříjemné mokro a zničené vlasy, či make-up. Já déšť milovala, protože smazal všechny stopy a mohla jsem se volně procházet po ulicích potkávajíc minimum lidí. Paráda.

Nakonec mě nohy zanesly do hospůdky Mika Camerona, muže, který se mě chystal zítra zaměstnat.

„Nazdar, Bello. Tak co, jdeš se sem napít, než budeš čepovat jiným?” usmál se na mě Mike, který vypadal úplně stejně jako včera.

„Jo, dalo by se to tak říct,” usmála jsem se plaše a sedla si k baru.

„Co to bude, slečno?” ušklíbl se.

„Stačí pomerančový džus, děkuju.”

„Kolik ti je?” zeptal se a zahleděl se mi hluboko do očí.

Co?

„Jednadvacet,” odpověděla jsem upřímně.

„Aha. Takže to bude pivo!”

„Už chápu, proč je tu tak málo lidí. Každému naléváš podle sebe,” zasmála jsem se, odvážnější.

Načepoval mi až po okraj pivo do obyčejného půlitru, takže jsem měla z husté, přesto jemné pěny knírek. Zasmál se mému novému vzhledu a já si knírek setřela rukávem. Kouře v místnosti bylo viditelně méně. Nedůvěřivě jsem se zadívala na muže hrající karty v koutu místnosti. Vypadali všichni stejně, jen se lišily jejich výrazy podle toho, jestli měli dobré karty.

„Neboj se, oni ti nic neudělají - pokud je nevyrušíš,” ujišťoval mě můj budoucí šéf a chtěl mě poplácat po ruce, ale uhnula jsem.

„Nebojím,” zalhala jsem a raději se znovu napila.

 

„No konečně, kde jsi byla?” zajímala jsem se, když Sookie dorazila domů.

„Hlídání se protáhlo, pak jsem si zašla ještě na nějaký ten drink... Co jsi dělala ty?”

„Nic zajímavého.”

Nechápavě jsem zvedla obočí, když si u zrcadla přemalovala řasy a rty, mlaskla a brala si na sebe jiný kabát. Můj pohled zachytila, ale při úpravě svého vzhledu se jen sebejistě usmála a ukázala mi svoje bílé zuby, na které byla právem pyšná.

„Asi tomu nebudeš chtít věřit, ale-já-mám-rande-s-upírem,” odříkala mi druhou část věty pečlivě slovo od slova, snad abych tomu lépe rozuměla. Bohužel já tomu rozuměla příliš dobře.

„Ach! Ty jsi zešílela? Upír je krvežíznivá bestie bez špětky slitování, naopak s hromadou zvířecích pudů. Pro nás - lidskou populaci - smrtelných pudů. Co si myslíš? Že tě na rozloučenou políbí a už ho nikdy nespatříš?” ječela jsem na celý dům, jako kdybych přišla o všechen zdravý rozum, a u toho zběsile máchala rukama ve vzduchu, div mi paže neuletěly.

„Bello, prosím, uklidni se. Je to jen nevinné rande. Já si dám dobrý pozor, abych se nezranila nebo s ním nezůstala sama, a všechno bude dobré, ano?” šeptla a chytila mě za ramena. Až příliš agresivně jsem jí odstrčila, ale v tu chvíli mi to nedošlo. Byla jsem mimo.

„Dobré to každopádně nebude. Nicméně - až se navrátíš s pláčem a prokousnutým krkem, já ti život zachraňovat nebudu!”

„Tvá záchrana nebude potřeba. Sbohem, Bello.”

„Sbohem, večeře!” prskla jsem znechuceně v okamžiku, kdy práskla dveřmi.

Samozřejmě jsem o ni měla velký strach, který s každou sekundou vzrůstal, ale co jsem mohla dělat? Já byla malá osůbka, která by sto osmdesát pět centimetrů vysokou a svalnatou ženu nepřeprala. S hlubokým povzdechem, který se pomalu stával mým poznávacím rysem, jsem se usadila do křesla a zamyšleně si třela kořen nosu. Jediná věc, které jsem v té chvíli byla schopná, byl telefonát Melindě.

 

Čekali jsme hodinu, dvě, tři... Pořád se nevracela a nám dvěma nezbylo nic jiného, než jen bezduše sedět v obývacím pokoji. V celém domě vládlo hrobové ticho, takže by byl slyšet i špendlík spadnout na zem. Ale ověřovaní takových blbůstek jsem neměla v plánu. A pak to přišlo. Melindin mobil se rozdrnčel. Hovor přijala a dala to nahlas, abych z toho taky něco měla.

„U telefonu Melinda Millerová?”

„Ano.”

„Je mi líto, ale slečna Sookie Colemanová je v nemocnici v kritickém stavu.”


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Prokletí modré krve - 2. kapitola:

 1 2   Další »
11. Johnna
01.12.2013 [21:30]

JohnnaSuper! Emoticon Ten konec sjem fakt nečekala, myslela jsem, že přijde v pohodičce... EmoticonNo, asi v pohodě úplně nebude. Jdu hned na další! Emoticon
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10. emam
15.11.2013 [21:10]

emam„Sbohem, večeře!” Emoticon Ale ten konec pochopitelně k smíchu neneí a skoro se bojím, že holka umře Emoticon

01.10.2013 [17:13]

riminiiUf, takže vidím, že poznajú upírov a dokonca sa s nimi stretávajú. Alebo o nich vedia iba tie tri? Emoticon Tá Sookie, sa mi zdá milá, alebo po tejto kapitole už iba zdala? Emoticon Emoticon Bola taká veselá a trocha pojašená? Tak to mám nazvať? Že brala život s nadhľadom (och, hovorím o nej akoby už bola mŕtva) Emoticon Emoticon Nuž, aj napriek všetkému som na ňu zvedavá... Aj keď stále mi asi vadí, že sú kapitoly také krátke... Táto kapitola bola vlastne len o dvoch, možno o troch scénach, čo je škoda, tento nápad by sa dal určite rozpísať... ale poviedka nie je nudná a deje sa tam niečo, takže v pohoe zatiaľ, dúfam, že to tak aj zostane a nebudeme sa točiť v poviedke o ničom... Emoticon
Nuž aj tak, teším sa, keď sa dostanem na ďalšiu... Emoticon

01.10.2013 [14:56]

Biralextěším se na pokračování

7. 1ajjka1
07.09.2013 [9:09]

Emoticon teším sa na pokračovanie Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. Mea
06.09.2013 [17:37]

MeaOpravdu skvěloučké! Už se nemůžu dočkat pokráčka! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

05.09.2013 [21:57]

KateDenali11Za normálních okolností bych pod svoji vlastní povídku komentář nenapsala, ale teď udělám menší vyjímku. Emoticon Z celého svého srdce vám děkuji za komentáře, protože jsem nečekala, že bude vůbec někdo něco o modré krvi číst, poněvadž to byl obyčejný momentální nápad. Takže vám děkuji. Emoticon

Primrose: Rovnou ti odpovím na otázku. Před chvílí (v 21:48) jsem dopsala další kapitolu. Emoticon

05.09.2013 [20:58]

PrimroseKapitola dobrá bola,
ale prečo práve ona? Emoticon

Prim. Emoticon

Ps: čooo ako kedy bude pokráčko? :3

05.09.2013 [20:44]

CatherineCullen Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. misacek
05.09.2013 [20:39]

O Emoticon chvi pokračování! HONEM Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!