Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Proč jsem jí to udělal? 4 kapitola

16.07.2009 (07:00) • BJana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3960×

Edward

Běžel jsem na sever. Cestou jsem ulovil pumu, medvěda a dvě srny. Nechtěl jsem mít červené oči. Běžel jsem a snažil se na nic nemyslet. Doběhl jsem až na Aljašku. Nechtěl jsem se vracet domů. Nedokázal bych se setkat s Bellou na to jsem moc velký srab. Rozběhl jsem se k našim známým. Denalští mě u sebe uvítali a nabídli mi přístřeší. Chtěl jsem si promluvit s Eleazar o té dívce.

„Eleazare, mohl bych s tebou na chvíli mluvit.“ Eleazer přišel a šli jsme se projít ven.

„Potkal jsem lidskou dívku, které jsem nedokázal číst myšlenky. Alice neviděla její budoucnost a Jasper ji nedokázal měnit pocity. Je něco takového možné?“

„Jak vidíš asi ano. Aro má v gardě upírku Renatu. Je jeho stráží. Dokáže odrazit jakýkoliv tělesný útok. Takovým schopnostem se říká štít. Kdyby se ta dívka stala upírkou, byla by určitě silným štítem. Aro mě posílal hledat takové lidi a upíry jako je ona a Renata. Chtěl je mýt ve své gardě. Kde jsem s ní potkal?“

Vylíčil jsem mu celou událost. „To je zajímavé. Jednou bych se s ní rád setkal.“ Po našem rozhovoru jsem šel do pokoje a byl tam celou dobu zavřený. Neposlouchal jsem ničí myšlenky. Zazvonil mi telefon. Byla to Alice. Nepoložila to ani po půl minutě. Zvedl jsem jí to.

„Co se děje Alice?“

„Přijeď domů Edwarde. Esme je nešťastná, všem chybíš a Bella“ po vyslovení jejího jména jsem sebou škubl „tě chce poznat.“

„Nejde to“

„Jednou k tomu dojde. Když přijedeš budeš to mít za sebou a potom můžeš zase odjet.

„Ne.“

„Edwarde přijeď. Nezlobí se na tebe, nechce ti nic vyčítat, chce se s tebou jenom seznámit a poznat tě.“

„Alice ty to nechápeš, já nedokáži jít za ní říct Ahoj jsem ten, co ti zničil život. Jak se máš? Nedokážu na ni podívat.“ položil jsem jí to. Další přemlouvání bych nezvládl. Někdo zaklepal a vešel. Byl to Eleazar.

„Volal mi Carlisle a požádal mě, abych přijel. Chtějí znát můj názor na Bellinu schopnost. Chceš jet se mnou?“

„Ne, rád bych tady ještě chvíli zůstal.“

„Dobře.“

Bella

Alice se na mě podívala a zavrtěla hlavou. „Nepřijede. Bojí se tě.“

„Mě?“

„Toho co ti udělal.“

Kývla jsem.  Do pokoje vešel Carlisle.

„Volal jsem Eleazarovi. Přijede zítra, tvoje schopnost ho moc zajímá. Chce vědět, co dokážeš.“

„Můžeš být náš pokusný králíček“ zasmál se Emmtett ze sedačky a my s ním.

„Půjdu se projít, ráno se vrátím.“ řekla jsem a odešla.

Rozběhla jsem se směrem k lesu. Běžela jsem asi třičtvrtě hodiny na sever. Zastavila jsem se na útesu. Útes byl schovaný mezi stromy. Z pláže určitě nebyl vidět. Svítilo na něj slunce. Lehla jsem si do trávy. Nechala jsem sluneční paprsky, aby mnou prostupovali. Byl to úžasný pocit. Sluníčko vystřídal měsíc. Svlékla jsem si oblečení a skočila do vln. Plavala jsem a dováděla ve vlnách. Nemusela jsem vůbec dýchat a mohla se potápět. Zaplavala jsem si dál od pobřeží. Sledovala jsem ryby, jak plavou. Ponořila se až ke dnu oceánu. Zkusila jsem poslouchat myšlenky ryb. Bylo to zajímavé. Neslyšela jsem slova, ale zvuky, které dohromady tvořily nádhernou hudbu. Hezčí jsem nikdy neslyšela. Za svítání jsem se vrátila, oblékla a rozběhla domů. Vlhké oblečení na mě při běhu uschlo. V obýváku seděl Emmett a díval se na televizi. Rose byla v pokoji s Alicí, řešili módu. Carlisle hrál s Jasperem šachy a Esme dělala něco do práce. Šla jsem do pokoje. Převlékla jsem se. Vzala jsem si knížku. Pýchu a předsudek. Četla jsem moji oblíbenou část. Od té doby, co pan Darsy požádá Elizabeth o ruku. Dočetla jsem ve chvíli, kdy na mě Rose zavolala, že čekají jenom na mě. Vyjeli jsme do školy. Zkoušela jsem číst myšlenky mým novým spolužákům. Po nočním tréninku mi to problém nedělalo.  Nechtěla jsem si svoji schopnost zkoušet na Cullenových. Přišlo mi to k nim nespravedlivé. Vím, že na to jsou od Edwarda zvyklí, ale nechtěla jsem. Myšlenky spolužáku byly zajímavé. Někteří mě chtěli pozvat na rande, ale netroufli si, protože patřím ke Cullenovým.

Doma už  na nás čekal Eleazar.

„Rád tě poznávám Bello.“

„Taky tě ráda poznávám.“

Eleazar si mě dlouho potichu měřila potom vyřkl svůj soud. „Blokuješ mě Bello, takže to nemůžu přesně, ale myslím si, že jsi učenlivý štít.“ všichni si mě nechápavě měřili a Eleazar začal vysvětlovat „Jsi štít, což znamená, že dokážeš blokovat schopnosti. Alice ty vidíš Bellinu budoucnost?

„Ne, ale cítím její přítomnost.“

„A ty Jaspere cítíš Belliny emoce?“

„Slabě, ale nedokážu s nimi manipulovat.“

„Proto si myslím, že část Bellina štítu, která chrání její mysl je silnější. Učenlivost ukazuje to, že po Edwardovi čteš myšlenky. Dokážeš to ovládat?“

„Ano. V noci jsem se byla proběhnout. Doběhla jsem k útesu. Rozhodla jsem si zaplavat a potápět se. Zaplavala jsem hlouběji do moře a poslouchala mysl ryb. Slyšela jsem jejich myšlenky jenom, když jsem chtěla. Je to stejné i u lidí a upírů. Když nechci, tak nic neslyším. Dneska jsem to zkoušela ve škole a šlo mi to lehce. Je to jako světlo. Zapnuto nebo vypnuto.“

„Dokážeš se soustředit jenom na někoho a ostatní neslyšet??“

„Nevím, ještě jsem to nezkoušela.“

„Pokus se prosím“

„Je jedno koho?“

„Ano“

Zapnula jsem slyšení. Slyšela jsem myšlenky všech, ale soustředila jsem se jenom na Alici a nechala všechny ostatní ztichnout. Šlo mi to. Slyšel a jsem jenom Alici.

Vybrala sis mě Bello?

Usmála jsem se na ni. „Ano Alice vybrala jsem si tě.“ otočila jsem se zpátky na Eleazara „Jde to.

Zkoušela jsem poslouchat Alici a šlo to nikoho jiného jsem neslyšela.“

„Teď zkus Alici a Rose.“

Zkusila jsem to. Tentokrát jsem se už soustředila jenom na Rose a Alici. Rose si přeříkávala abecedu. A Alice:

Snad tě budu někdy i vidět.

„Jde to.“

„Tak teď zkus opak. Poslouchat všechny kromě Alice.“

Pokusila jsem se. Zapnula jsem slyšení a umlčela Alici.

„Jde to.“

„To je dobře. Rád bych něco zkusil. Mohli bychom se jít projít?“

Kývla jsem. Rozběhli jsme se do lesa. Zastavili jsme na louce.

„Jestli by jsi chtěla dál pokračovat v rozšiřování schopností, je nutné, abys našla svůj štít a dobře ho znala. pokus se na něj soustředit. Bude to stát hodně úsilí, ale zkus to.“

Poslechla jsem. Nevěděla jsem na co se přesně soustředit, ale začala jsem si čistit hlavu. Snažila jsem se na nic nemyslet. Podařilo se mi to. Ucítila jsem ve své mysli elastickou bublinu. Byla ze dvou vrstev. Jedna byla menší a obklopovala jenom moji mysl. Druhá obklopovala první a tvořila obal kolejného těla. Taky byla elastická dokázala jsem ji natáhnout. Byl to zajímavý pocit.

„Našla jsem štít, je tvořen dvěma bublinami. Jedna je okolo mysli a druhá okolo mého těla.“

„To je zajímavé, s něčím takovým jsem se ještě nesetkal. Nechám tě tady a zajdu si na lov. Pokus se svůj tělesný štít zvětšit a tvarovat. Možná se ti podaří ho oddělit úplně.“

„Pokusím se.“

„Dobře, sejdeme se u Cullenových.“

http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/proc-jsem-ji-to-udelal-5-kapitola/ 

Autor: BJana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Proč jsem jí to udělal? 4 kapitola: