Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Proč jsem jí to udělal? - 1 kapitola

Kellan a Ashley


Proč jsem jí to udělal? - 1 kapitolaNechtělo se mi spát a nudila jsem se. Najednou jsem dostala nápad a vznikla tahle povíka. Snad se vám bude líbit. Z jednorázovky se ale asi stane povídka na pokračování, protože mám napady na pokračování. Pěkné čtení. Nenavazuje to na žádný díl. Bella jde domů a narazí v uličce na Edwarda, kterého hrozně moc láká její krev:-D

1. kapitola

 

Bella

 

Šla jsem domů z práce. Bydlím v Seatllu. Pracuji v místním baru, domů to mám kousek. Většinou mi chodí naproti můj přítel Mike, teď je ale na týdenním školení v New Yorku. Poznala jsem ho ve Forks. Nastěhovala jsem se tam v sedmnácti. René, moje matka, se znovu vdala za basebalového hráče Phila. Já jsem se přestěhovala k otci. Seznámila jsem se s Miikem a začali jsme spolu chodit. Minulý rok jsme odmaturovali a přestěhovali se do Seatllu. Máme malý byt a v listopadu, asi za dva měsíce, se budeme brát.

Už jsem byla skoro doma, naproti mně šel nějaký muž, snažila jsem se být klidná a jít dál. Když byl u mě poznala jsem, že je nádherný, měl delší bronzové vlasy, tmavé oči a nezvykle světlou pleť. Šel z něj strach. Přišel ke mně a já jsem se začala bát. Opřel mě o zeď, naklonil se ke mně. V jeho temných očích jsem viděla strach, lítost a chtíč. Chtěla jsem se bránit, křičet, ale nešlo to. Oparně mě políbil na krk a potom mě kousl.

Vysával ze mě krev. Najednou se odklonil a položil mě na zem. Od té rány na krku začal proudit v mém těle oheň. Nabíral na síle a spaloval moje orgány, cítila jsem něčí studené paže, jak mě zvedaly ze země a potom jen vítr, jako když jede rychle na motorce. Dál už jsem nevnímala. Bolest spalovala celé moje tělo. Myslela jsem si, že umírám.

Uvažovala jsem co bych teď ráda řekla Mikovi. Mám tě moc ráda, děkuji ti za to co jsi pro mě udělal. Pomohl jsi mi, když mi bylo nejhůř. Najednou mi něco došlo. Nedokázala jsem pomyslet na slovo miluji tě, ale vždyť já přece Mika mil…..  . Nedokázala jsem to vyslovit. Řekla jsem to vůbec někdy Mikovi? Myslím, že ne, odpověděla jsem vždy jen já  tebe taky. Proč jsem si ho tedy chtěla vzít?? Co k němu tedy cítím?? Vděčnost?? Ano to je to slovo které jsem hledala. Pomohl mi, když zemřel můj otec. Byl tu pro mě v tu nejtěžší dobu.

Bolest se zhoršovala, nevěřila jsem, že to ještě jde. Představil a jsem si tvář toho muže, který mi to uděl. nedokázala jsem ho nenávidět. Byl nelidsky krásný, vypadal jako anděl. Po delší době se všechen oheň stáhl do srdce a to začalo zrychleně tlouct. Potom se ozval poslední úder a ticho. Nic se nedělo. Oheň odešel.

Pomalu jsem začala otevírat oči a vnímat okolí. Ležela jsem na nějaké pohovce. Posadila jsem se a rozhlédla se. Viděla jsem mnohem lépe. Viděla jsem i drobné částečky prachu, bylo to divné. Byla jsem v menším pokoji. Celá zadní stěna byla prosklená, před ní stála sedačka a na protější stěně stála HiFi věž a velké police s CD.

Začali se otevírat dveře. Pootočila jsem hlavou směrem k nim. Ten pohyb byl hodně rychlý. Jenom jsem na to pomyslela a už se to stalo. Docela mě to vylekalo. Do pokoje vcházel muž. Mohlo mu být okolo třiceti let. Měl krátké blond vlasy a hodně, stejně jako další dva co přišli, se podobal tomu, co jsem ho potkala v té uličce. Jeden měl krátké tmavé vlasy a postavu sportovce, druhý měl delší kudrnaté vlasy. Všude po těle měl kousance. Lekla jsem se a odskočila dozadu. Blonďatý muž si toho všiml  a přišel ke mě blíž.

„Neboj se, mi ti neublížíme. Já jsem Carlisle Cullen. Tohle jsou Jasper,“ ukázal na toho s jizvami, „a Emmett moji synové. Jak se jmenuješ ty?“

„Já jsem Isabella Swan,“ snažila jsem se o klidný tón. Nedělalo mi to kupodivu žádné problémy, protože jsem se cítila přes to všechno klidná i uvnitř.

„Pokud dovolíš Isabello, rád bych ti vysvětlil co se stalo,“ přikývla jsem. „Když jsi šla v té ulici, tak jsi potkala mého syna Edwarda. My jsme upíři. Živíme se zvířecí krví, protože nechceme zabíjet lidi. Edward už nebyl dlouho na lovu a tvoje krev mu voněla jako žádná jiná. Snažil se odolat, ale bylo to pro něj těžké, neovládl se a kousl tě. Tím z tebe udělal taky upíra. Asi sis všimla některých věcí, zbystřili ti všechny smysly a asi cítíš v krku pronikavou bolest.“

Žádnou bolest jsem necítila.

„Žádnou bolest necítím,“ poznamenala jsem.

„To je divné, jako novorozená by jsi měla cítit hroznou bolest a toužit po krvi.“ nechápavě se na mě díval, možná chtěl něco říct, ale vyrušila ho drobná dívka, která vešla do pokoje. Podobala se elfům, měla krátké černé vlasy, které ji trčeli do všech stran. Přiběhla ke mně a objala mě.

„Alice,“ zavrčel na ni Jasper. Otočila na se na něho a hodila po něm vražedný pohled.

„Ahoj Isabell, já jsem Alice. Doufám, že z nás budou dobré kamarádky.“

„To já taky. Prosím říkejte mi Bello, tak mi říkají přátelé.“

„Dobře Bello. Teď pojď se mnou dám ti nějaké jiné oblečení a potom půjdeme na lov.“

Alice mě odvedla do jejího pokoje a přinesla mi s šatny oblečení. Tmavé rifle a světlé tričko, k tomu stejné barvy baleríny.

„Děkuji Alice, ale to není nutné,“ podívala se na mě vražedným pohledem.

„Je to nutné Bello, to co máš na sobě je příšerné,“ řekla to tónem, který nepřipouštěl námitky. Raději jsem si to oblékla.

„Teď půjdeme na lov. Potom se ještě seznáš s Esme a Rosalii.“

Sešli jsme po schodech do přízemí, byl to nádherný dům. Na lov jsme šli já, Alice, Jasper a Emmett. Fascinovala mě rychlost, jakou jsme běželi, stejně jako můj sluch, zrak a čich. Viděla jsem všechno jasně i přesto, jakou rychlostí jsem běžela, no spíš jsem letěla a sotva jsem dotýkala nohama země. Zastavili jsme se na louce.

„Zkus se zhluboka nadechnout Bello. A potom se poddej svým instinktům.“

Nadechla jsem se jak mi Jasper poradil. Ucítila jsem vábivou vůni a rozběhla jsem se za ní. Na menší louce se páslo stádo jelenů. Byl to dokonalý obrázek. Zastavila jsem se na kraji a pozorovala je. Sluneční paprsky dopadali na trávu, která se po ranní rose ještě leskla. Zalíbil se mi malý srneček. Neuměl ještě pořádně chodit a poskakoval kolem srny. Ta ho mateřsky olizovala. Jelen kousek od nich klidně okusoval trs trávy. Nevěděli co je čeká. Nechtělo se mi pokazit tak nádhernou chvilku jenom proto, že mě malinko škrábalo v krku.

„Co se stalo Bello?“ vyrušila mě Alice z přemýšlení.

„Nic, jenom uvažuji, proč mám něco takového,“ kývla jsem hlavou k louce, „ničit, jenom kvůli škrábání v krku, které mi ani moc nevadí.“

Všichni se na mě nechápavě dívali. Jasper trochu nedůvěřivě.

„Jak to myslíš?“ 

„No je to nádherné jak tady všichni tak stojí a nic netuší. Já je mám..“

Jasper mě přerušil, „To jsem nemyslel. Tebe v krku vůbec nepálí?“

„Ne.“

„Je to zajímavé. Všichni novorození upíři touží jedině po krvi, až po roce tohle opadne. A to tvoje škrábání v krku je neobvyklé. I tak by jsme ale měli jít lovit.“

Smutně jsem se podívala na srnky a našla svou oběť. Jelen stál dál od stáda, vypadal opuštěně, stejně jako kdysi já. Šla jsem k němu. Pohladila jsem ho, něco mi říkalo, abych se soustředila na jeho mysl. Udělala jsem to, viděla jsem, že se mě trochu bojí. Poslala jsem mu do jeho mysli obrázky téhle louky, tak jako jsem je před chvílí viděla já. Uklidnil se. Lehce jsem se mu zakousla do hrdla a rychle skončila jeho život. Nechtěla jsem, aby se trápil, hnusilo se mi tohle zabíjení. Ostatní ještě lovili. Zkontrolovala jsem svoje oblečení. Měla jsem jenom dvě kapky krve na tričku. Odběhla jsem na strom a vylezla na strom. Z koruny stromu jsem pozorovala ostatní. Pomalu mi docházelo co se stalo. Jsem upír. Už nikdy neuvidím Mika, ani Renné, Phila  nebo Jakoba. Pořád jsem se nedokázala zlobit na Edwarda. Musím zajít domů. Napsat Mikovi dopis.

„Půjdu za Bellou, běžte ještě lovit, sejdeme se doma.“

Kluci odešli a Alice vylezla za mnou na strom. Tohle vylepšení sluchu a zraku se mi líbilo.

„Jak se cítíš?“

„Nevím.“

„Nevíš?“  

„Jsem zmatená, cítím hodně věcí. Řekni mi něco o Edwardovi, prosím.“

„Je mu to líto, on ti to nechtěl udělat. Víš pro některé je nějaká krev lákavější než jiná. To se mu stalo i s tebou. Snažil se, ale nebyl dlouho na lovu a byl ta sám.“

„Kde je teď?“

„U našich známých v Denali. Hned po tom co tě přinesl, odjel. Nechtěl tady zůstat a potkat se s tebou. Cítí se hrozně. Je na sebe naštvaný a nenávidí se za to.“

„To nemusí, já se na něj nezlobím. Jenom bych teď potřebovala jít domů. Musím se rozloučit s Mikem.“

„Kdo je Mike?“

„To je můj snoubenec. Měli jsme se v listopadu brát.“

„Je mi to líto.“

„Nemusí. Uvědomila jsem si, že ho mám jenom ráda. V sedmnácti jsme se přistěhovala do Forks. Za svým otcem, protože moje matka se znovu vdala. Vzala si basebalového hráče. Aby sním mohla jezdit po státech jsem se rozhodla jet k otci. Když zemřel, Mike toho pro mě hodně udělal. Později jsme spolu začali chodit a zasnoubili se. Když jsem se měnila, tak jsem přemýšlela. Nikdy jsem Mika nemilovala. Cítila jsem němu vděčnost a lásku, ale nemilkovala jsem ho. Dlužím mu vysvětlení a pravdu.“

„Bello nemůžeš mu to říct.“

„Nechci mu říct, že jsem upír. Chci mu říct, co k němu cítím a že už ho nikdy neuvidím. Je teď na školení v New Yorku. Nechám mu doma dopis.“

„Jestli chceš, tak můžu jít s tebou.“

„Budu ráda, děkuji. Řekni mi něco o sobě.“

„Někteří z nás mají dary. Já vidím budoucnost, Jasper umí ovládat emoce a Edward čte myšlenky. Moje vize záleží na rozhodnutí, toho člověka nebo upíra. Tyhle dary působí na všechny kromě tebe. Nevidím tě ve svých vizích. Vidím budoucnost, ale ty v ní nejsi. Je to zajímavé, zřejmě máš taky nějaký dar nebo schopnost. Nepamatuji si nic ze svého života. Ten, kdo mi to udělal, mě tam nechal. Měla jsem vize, ve kterých se objevoval Jasper. Našla jsem ho a spolu jsme se vydali hledat Cullenovi, tedy Carlisla, Esme, Rose, Emmetta a Edwarda. Carlisle byl sám a hledal upíra, který by se taky živil zvířecí krví. Nikoho nenašel. Pracuje v nemocnici jako lékař. Jednou našel Edwarda, který umíral sám na španělskou chřipku. Přeměnil ho a žili spolu. Po nějaké době Carlisle narazil na Esme a zamiloval se do ní. Přeměnil ji jako svoji družku. Potom přeměnil Rose, aby mohla žít s Edwardem jako on s Esme. To se nestalo, Rose potkala Emmetta a poprosila Carlisla, aby ho přeměnil. Po tom jsme se k nim přidali já a Jasper. Vystupujeme jako rodina. Rose a Jasper jako děti Esminy sestry, která zemřela a já, Emmett a Edward jako adoptivní děti. Chodíme na střední školy, Carlisle pracuje jako doktor. Musíme ale bydlet na místech, kde nesvítí slunce. Nespálí nás, ale třpytíme se a lidé by poznali, že jsme jiní.“

Bylo to na mě trochu moc informací najednou.

„Myslím, že by jsme měli jít k vám. Ráda bych se seznámila s ostatními.“

Slezli jsme ze stromu a rozběhli se ke Cullenovým. Doběhli jsme k domu a šli do obýváku. Stáli tam všichni s dalšími dvěma ženami. Jedna se opírala o Carlisla. Měla delší hnědé vlasy. Druhá byla blondýnka, vypadala dokonale, mohla by hravě vyhrát Miss world.

„Ahoj Bello, já jsem Esme. Vítám tě u nás. Doufám, že se ti bude u nás líbit. Můžeš tady být jako doma.“

„Děkuji, paní Cullenová, taky vás ráda poznávám.“

„Prosím, tykej mi.“

„Dobře, Esme.“

„Ahoj, já jsem Rose.“ představila se mi ta blondýnka.

Usmála jsem se na ni.

„Ráda tě poznávám.“

„Teď se běž převléct a můžeme jet. Oblečení máš ve svém pokoji. Esme ti připravila pokoj pro hosty. Je na konci chodby vpravo,“ Alice se podívala na ostatní a začala jim vysvětlovat, kam pojedeme.

Já jsem šla nahoru. Pokoj byl nádherný, vypadal podobně jako ten, ve kterém jsem se probudila. Ale místo CD byla velká plazmová televize. Převlékla jsem si tričko za blůzku a šla dolů za Alicí.

„Můžeme jet,“ řekla jsem jí a rozloučila se s ostatními.

Jeli jsme jenom chvilku, protože Alice jezdila obrovskou rychlostí, něco přes stoosmdesát.

Náš byt je malý. Kuchyň spojená s obývákem, ložnice a koupelna. Prošla jsem ho celý. V ložnici jsem si sedla na postel a zavzpomínala jsem. Na naše první rande, když jsme se poprvé políbili, na naše první milování, zásnuby, jak jsme zařizovali svatbu. Vstala jsem a šla k poličce.

„Alice,“ zavolala jsem na ni.

„Ano, Bello“

„Mohla bych si vzít nějaké věci?“

„Určitě.“

Nemám žádné kufry ani tašky. Všechny si vzal Mike do New Yorku.

„Budu jsi muset zajít koupit tašku na všechny moje věci, protože všechny co máme, má Mike.“

„Já je půjdu koupit a ty se mezitím zabal.“

„Děkuji.“

Alice odešla a já jsem začala přenášet všechny moje knížky z ložnice na stůl v kuchyni. Kromě toho bych si chtěla vzít i nějaké oblečení. všechno jsem nachystala v kuchyni. Upíří rychlost byla úžasná. Sedla jsem si a začala psát dopis.

 

Drahý Miku,

stalo se něco, v co bych nikdy nevěřila. Nemůžu, přesto že bych chtěla, ti říct co přesně se stalo. Musím odejít a už nikdy se nesmíme vidět. Mám tě moc ráda a je mi to líto. Chtěla bych ti to říct osobně, ale nejde to.  

Přála  bych si, abych byla v tvém srdci navždy. Nechci, aby jsi mě nenáviděl za to, co se stalo. Kdyby to nebylo nutné, tak bych to  neudělala. V mém srdci jsi na vždy. Najdi si prosím, novou přítelkyni a žijte spolu šťastně. Vždy jsem tě měla, budu mít a mám ráda.

S láskou a poděkováním Bells.

 

Přeložila jsem papír, napsala na něj Pro Mika.

Alice už přišla. Koupila tři tašky na kolečkách a já jsem o nich začala skládat svoje věci.

„Bello, chtěla by jsi s námi bydlet?“

„Ráda bych, dokud si nenajdu něco jiného.“

„V tom případě, ale nebudeš nosit tohle příšerné oblečení,“ ukázala na moje oblečení.

„Ale já nic jiného nemám a peníze, abych si mohla koupit úplně jiné, taky ne.“

„Jsi jako moje sestra a už patříš do naší rodiny. A v naší rodině jsem něco jako módní poradce a oblékám všechny, takže teď pojedeme na nákupy. Zavolám ostatním a můžou se k nám přidat.“

„Alice to nejde...“

„Už se stalo já jdu volat ty dobal a jedeme nakupovat.“ řekla to tónem, který nepřipouštěl námitky. Raději jsem se rozhodla se poddat. Dobalila jsme se a vyjeli jsme směrem na nákupy. Něco mi říkalo, že to nebude pohádka. Ale to život není.   



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Proč jsem jí to udělal? - 1 kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!