Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Princezna Volturi - 17. kapitola

rodina


Princezna Volturi - 17. kapitolaTýden uplynul jako voda a proto se hlásím s novou kapitolou. Předem se omlouvám za to, jak je krátká, ale myslím, že ani její délka by nemusela být delší kapitola vyjadřuje přesně to, na čem jsme se s princesVolturi domluvily. Tak snad se kapitola bude líbit a necháte spoustu komentíku. Vložení splněno a můžu se jít věnovat své další tvorbě. Hezké počtení přeje Petronela

17. kapitola - Myslela jsem, že to bude těžší

Bellin pohled:

Když jsem se ráno probudila, ležela jsem na posteli sama. Thomas musel někdy v noci odejít a já jsem za to vlastně byla vděčná. Protáhla jsem se a přikrývka mi sklouzla k pasu. Mezi závěsy prosvitávala slunce. Chtěla jsem ještě zůstat v posteli, ale pak jsem si vzpomněla na Jane a nálada na povalování v posteli mě hned přešla. Zašla jsem si do sprchy a než jsem se vrátila do pokoje, měla jsem na stolku připravenou snídani. Hladově jsem se na ni vrhla a snědla všechno, co bylo na talíři.

Po snídani jsem přešla ke skříním a nakoukla dovnitř. Zrovna jsem si přetahovala přes hlavu jedno z nových triček, když jsem slyšela, vrznou dveře. Rychle jsem se tedy dooblékala a byla se podívat, kdo mě ruší. V pokoji stál Thomas.

„Dobré ráno, lásko.“ Pozdravil mě s až trochu přeslazeným úsměvem.

„Dobré, jak pro koho.“ Odpověděla jsem mrzutě.

„Promiň mi, že jsem tu nebyl, když ses probudila, měl jsem neodkladnou práci,“ začal se omlouvat, jako by mě to zajímalo.

„To je v pořádku.“ Přešla jsem jeho omluvu mávnutím ruky, hned na to jsem se šla doupravovat do koupelny. Vzala jsem si hřeben a začali si pročesávat vlasy. Thomas přišel za mnou a opřel se o rám dveří.

„Jsi až neuvěřitelně krásná,“ Promluvil jen tak mimochodem, když jsem si vlasy nechala volně splývat po zádech. V odrazu zrcadla jsem viděla jeho tvář a skoro až zasněný výraz. Otočila jsem se tedy k němu a chtěla projít do pokoje, Thomas mi v tom však zabránil, a když jsem procházela kolem mě, chytl mě za ruku a přitáhl si mě do náručí. „Co bys chtěla dneska dělat?“ zeptal se a mně neušlo, že se podíval na naši manželskou postel. Potlačila jsem úšklebek, protože mě to stejně bude jednou zase čekat a začala přemýšlet, co chci dneska dělat.

„Chtěla bych vidět otce a strýčky.“ Chtěla jsem se jim ukázat, aby o mě neměli strach.

„Tvé přání je mi rozkazem.“ Div se mi ještě nepoklonil a pak jsme už bok po boku vycházeli z našich pokojů a Thomas mě vedl do sálu. Tam se pohodlně posadil na trůn a mě ukázal, abych si sedla vedle něj, potom pokynul jednomu z upírů, postávajícímu u stěny a ten odešel za sálu a chvíli po jeho odchodu se otevřely dveře a jimi vešel táta i strýčkové.

„Tati!“ vykřikla jsem a běžela mu naproti. Doběhla jsem až k němu a padla mu do náručí, kde bych se navždy schovala před světem jako malá holčička.

„Bello.“ Táta mě pohladil po vlasech a já se rozvzlykala, když jsem viděla jeho zchátralý zevnějšek, který prozrazoval, co si všechno museli vytrpět, všichni tři a ne jen můj otec. Bylo to hrozné, vidět na vlastní oči, co musí sám zažívat.

„Tati!“ do místnosti vběhla i Jane. Podívala jsem se, jak přežila včerejší noc, ale byla ještě v župánku. Všichni upíři v místnosti zírali na její nohy, a když se za ní do místnosti vřítil i James a viděl, jaký rozruch jeho žena udělala, zuřivě zavrčel.

 


Večer jsem ležela na posteli a Thomas se sprchoval. Celé dopoledne jsem mohla strávit s otcem a po dlouhé době jsme spolu mohli otevřeně mluvit, odpoledne jsem byla s Jane a ta mi řekla, jak dopadla její svatební noc. Poté chtěla, abych ji řekla, co se dělo se mnou, ale já se styděla jí přiznat, že jsem se Thomasovi odevzdala, ba dokonce jsem ještě prosila, aby si mě vzal a nakonec, že se mi to dokonce líbilo.

Myšlenkami jsem se zase zatoulala k včerejšímu dni. Tolik jsem si přála mít na Thomasově místě někoho jiného, ale když jsem se dostala až k samotné noci,… panebože! Zase jsem si musela to ponížení připomenout, ale dnes večer jsem byla rozhodnutá se mu neodevzdat.

Když jsem učinila toto rozhodnutí, otevřely se dveře do koupelny a Thomas vyšel ven jenom s ručníkem kolem pasu a z vlasů mu ještě kapala voda. Jeho nahé tělo lákalo mé oči a já jsem se neubránila tomu, si ho neprohlédnout. Vypadal dokonale. Na rtech měl mírný úsměv, vlasy sčesané a pomalým krokem se blížil ke mně.

„Lásko?“ promluvil, až když došel k posteli a nepatrně se dotkl rty těch mých. Byla jsem u vytržení. Dost! Tohle mi nesmí dělat, vždyť to nebyl ani pořádný polibek a já už na to reaguju až trochu přespříliš. Vždyť jsem si slíbila, že dneska se stanu jeho jen tehdy, pokud mě bude chtít znásilnit, dobrovolně se mu znovu neodevzdám.

„Ano?“ vzdychla jsem do jeho pootevřených rtů.

„Jsi nádherná.“ Zašeptal a rukou mi zajel do vlasů. Posunula jsem se na posteli a Thomas si sedl a přitáhl si mě do náručí. Jeho mokré vlasy mi přijely po tváři a já se zastavila v půli pohybu. Co to proboha dělám? Thomas si všiml změny v mém chování a trochu se ode mě odtáhl. Chvíli mě pozoroval a v mém nitru probíhal lítý zápas, zápas, ve kterém jasně vyhrával chtíč nad rozumem, ale já jsem chtěla dát rozumu ještě šanci, přesto si myslím, že Thomas viděl ten chtíč a nedočkavě se přisál na mé rty. Rozum ještě na malý okamžik zabojoval a já na jeho polibky neodpovídala.

Thomasovy ruce začaly bloudit po mém těle a vytahovaly mi mou košilku nahoru. Snažila jsem se mu v tom zabránit, ale nakonec jsem ji neubránila a skončila někde na zemi. Stále jsem na jeho polibky nereagovala, ale chtíč ve mně rostl tak neskutečnou rychlostí a poslední zbytky rozumu mě opouštěly. Už jsem ležela pod Thomasovým tělem a jeho rty se věnovaly mým prsům. Rukama dráždil celé mé tělo a já jsem začala vzdychat touhou. Když se zase ode mě odtáhl, podívala jsem se na něj a tvářil se opět vítězně, přitiskl se k mým rtům a všechny moje dosavadní zábrany se prolomily a já mu odpovídala se snad ještě větší naléhavostí, než mě líbal on.


Thomas si mě tiskl v náručí a mě nezbývalo nic jiného než si položit hlavu na jeho hruď. Nestranný pozorovatel, by mohl říct, že jsme dokonalý zamilovaný pár, ale já bych s ním zřejmě nesouhlasila. Znovu jsem svému manželovi podlehla a znovu si užívala tu slast, patřit mu tělem a v tu jednu chvíli i duší.

„Thomasi?“ zašeptala jsem do ticha pokoje.

„Ano, lásko?“ stále ho nepřestalo bavit mi říkat lásko, jako by mě vážně miloval.

„Myslíš, že bys mohl tátu s jeho bratry pustit z toho odporného vězení, kde teď jsou?“ pokusila jsem se nějak jim pomoci.

„Myslíš, že je to dobrý nápad?“ zeptal se, nepodívala jsem se na něj, jenom jsem pokývala hlavou. Zaslechla jsem Thomasův tichý smích. „Dobře, myslím, že by to nějak zařídit šlo.“ Měla jsem radost a tak jsem se trochu nadzvedla a jemně se dotkla jeho rtů. Pak jsem se, ale rychle odtáhla.

„Děkuju.“ Zašeptala jsem a znovu si položila hlavu na jeho hruď.

„Něco za to ale budu chtít.“ Promluvil hned. Zvedla jsem hlavu a podívala se na něj. V očích měl ty dobře známé jiskřičky a já tušila, co bude chtít. Přesto jsem se chtěla ujistit,

„Co budeš chtít?“ Thomas mě jedním plynulým pohybem od sebe odtáhl a hned nato se na mě zase tiskl.

„Tohle.“ Řekl a drtil má ústa ve vášnivém polibku. Zjistila jsem, že nemá cenu odporovat vlastnímu tělu a navíc jsem mu musela poděkovat, za osvobození mého otce.

 


Dva týdny od naší svatby utekl rychle. Thomas hned druhý den pustil mého otce i jeho bratry z vezení a oni se mohl vrátit do svých komnat. Mohli se volně pohybovat po celém hradě a bavit se se všemi ostatními, jenom nesměla přijít řeč na to, že by se vrátili k moci.

Seděla jsem ve své komnatě a dívala se z okna. Thomas řešil nějakým problém, a jelikož mě to nebavilo, odešla jsem. Venku už zapadalo slunce a mně se pomalu klížily oči. Za posledních pár nocí jsem toho moc nenaspala a ani jsem se tomu nedivila. Položila jsem si hlavu na opěrku a nespouštěla oči z toho ohnivého kotouče, který si s námi zase hraje na schovávanou.

V melancholickém rozjímaní mě vyrušily něčí myšlenky, které mě volaly. Zbystřela jsem a okamžitě poznala ten hlas. Edward! Pane bože, co ten tu dělá? Vyskočila jsem a běžela ke dveřím, když jsem je otevřela, nikdo tam nestál, rozhlédla jsem po chodbě, ale kde nikdo tu nikdo. Vrátila jsem se do pokoje a začínala si myslet, že se mi to jenom zdálo, když se ozval znovu jeho hlas.

„Bello slyším mně?“ slyšela jsem opět jeho hlas.

„Edwarde?“ odpověděla jsem mu v myšlenkách.

„Bello, ani nevíš, jak rád tě slyším, už jsem si myslel, že Thomas blokuje tvoji schopnost a nebudeme se spolu moc domluvit. Jsem tu s rodinou a chceme ti pomoct.“ Jeho myšlenky plynuly hrozně rychle, ale naštěstí jsem je všechny pochytila a uvědomila si, jakou hloupost se snaží udělat.

„To ale nemůžete!“ vykřikla jsem jak v myšlenkách tak nahlas, když v tom přišel do pokoje Thomas.

„Co nemůžeme?“ zeptal se zvědavě.

„Promiň, to nic nebylo, jenom jsem se zamyslela.“ Thomas přišel až ke mně, obmotal mi ruce kolem pasu a usmál se na mě. Úsměv jsem mu opětovala a jemně ho políbila na rty. Náš vztah se úplně změnil. Nechápala jsem to, ta předchozí nenávist v mém srdci tam snad už ani nebyla. Co se to děje?

„Bello?“ zaslechla jsem zvolat dva hlasy. Jeden jsem slyšela jenom ve své hlavě a druhý patřil Thomasovi. Zatřepala jsem hlavou a stáhl opět štít dolů, aby Edward neslyšel moje myšlenky. Blížila se noc a myšlenkami, které mi každou noc prolétávají hlavou, bych mu působila zřejmě jenom bolest.

„Nic se neděje, jenom jsem byla zamyšlená.“

„A víš, že ti to moc sluší, vždy se ti udělá na čele taková malá vráska.“ Řekl a prstem mi přejel po čele, kde mívám tu malou vrásku. Jeho prst pak nahradily jeho rty, které putovaly po celém mém obličeji až ke rtům.

Tolik jsem toužila si to vychutnat, ale nedokázala jsem z hlavy dostat Edwarda. Nechápala jsem, co tu dělá, vždyť jsem ho tehdy, když jsme spolu utekli, chtěla poslat domů, aby se mnou neutíkal před Thomasem, protože jsem nechtěla, aby se mu nebo někomu z jeho rodiny něco stalo. Věděla jsem, co chce Thomas dělat s takovými slabými články v řetězi, jako jsou Cullenovi nebo Denalijští a vůbec se mi nelíbilo, že jsou Cullenovi tak moc blízko k hradu, že jsem dokonce slyšela Edwardovy myšlenky. Doufám jen, že je nenapadne nějaká hloupost a nepůjdou až za Thomasem.

„Bello něco se děje, řekni mi to. Něco tě trápí, lásko?“ zeptal se starostlivě.

„Ne, ne opravdu se nic neděje.“ Vzala jsem ho za ruku a vedla k naší posteli. Položila jsem ho a sama si lehla na jeho hruď. Byl z mého chování zmatený, ale potom mi začal přejíždět prsty ve vlasech a já stále přemýšlela nad Edwardem. Chtěla jsem ho vidět, to nepopírám, ale zase aby ho to stálo život, to jsem nechtěla. V té poloze, kterou jsem zaujímala, jsem nakonec i usnula.

<<< Předchozí kapitola oooo Další kapitola >>>

<<< Shrnutí princesVolturioooo Shrnutí Petronely >>>



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Princezna Volturi - 17. kapitola:

 1
1. kikuska
04.07.2011 [17:00]

Nie, prosím, Edward to musí vyhrať. Musí mať Bellu. Nie Thomas, ale Edward. Prosím. No a ďalšia vec, som riadne zmätená z Belly. Len prosím, nech sa do toho jej podareného manžela nezamiluje, pretože v tom prípade ma porazí. Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!