Ahojda, tak jsme tu zase s novou povídkou.
Cullenovi se přihlásí na internátní školu s Edwardem, který je člověk, ale není zrovna pohledný, dají ho na pokoj k Isabelle, která je protivná a neuděla nikomu nic dobreho. Změní se něco po příchodu Edwarda a Cullenovýc. Zamijuje se do Edwarda?
Pěkné počtení přeje Misppule a MrsMysteryGirl.
Které prosí o maliliškatý komentíček, jestli se vám povídka líbi =o)
23.03.2010 (19:00) • misppule, MrsMysteryGirl • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2754×
1. kapitola
Zase jeden nudný den, měli přijet nějací nový studenti, celá škola z nich byla na větvi, nějací Cullenovi, ano tak se jmenovali.
Nechápala jsem co na nich měli zase je budou okukovat jak opici v zoo.
Jako mě když jsme nastoupila do této školy.
Hned jsem jim dala na vědomí, že s nimi nechci nic mít a oni to díky bohu respektovali.
Nejsem zlá, jen nemám ráda když se okolo mě motá moc lidí.
To mi pak rupnou nervy a doslova se neznám, na všechny křičím a pak toho lituji.
Někdy ani ne, někteří si z toho vzali ponaučení. „Nikdy neštvěte Bellu!“
Je mi jich docela líto, snad budou natolik chytří a budou si od nich držet respekt, zvláště ode mě.
Ani Angela už na mě raději nemluvila tolik jako na začátku. Kdybych byla "svatoušek" tak se s ní budu ráda bavit. Ale teď ne! Nejsem tu za "svatouška" a ani nechci!
Kluci mě tajně obdivují a holky mě z duše nenávidí. Učitelé mě také neměli moc v lásce, ani se jim moc nedivím, pořád odmlouvám a nechci pracovat ve dvojicích.
No, kdo by chtěl například pracovat ve dvojici s tou drbnou školy? Samozřejmě, myslím, že ví co chce Mika, ale on chce mě.
Je to hodně zamotané, ona mě na to konto pomlouvá.
Tak mě tak nějak napadá... co jí udělat? Já bych věděla, ale tak daleko zajít nemůžu, to by hraničilo s ublížením na zdraví.
Co kdybych její jemné až slámové vlasy ostříhala? Menší problém. Jak to zařídit. S mojí šikovnou rovnováhou to bude problém. Jelikož upadnu, kde se dá.
Jen, jak se dostat do třetího patra, tak dlouhý žebřík tu není.
A po okapu nepolezu, nejsem sebevrah.
Musím na něco přijít. Co jí do skříňky dát mouku?
Nebo jí dat pod polštář myš, to bude lepší, živě si dokážu představit, jak piští a běží pryč.
Vybuchnu smíchy, když si jí tak představím. Učitel se na mě koukne káravým pohledem.
Jen pokrčím rameny, už si zvykl, že to nemá řešit a dál vykládat na hodinu.
Pozorovala jsem pukliny ve zdi, jedna vypadala, jako trpaslík.
Najednou se otevřely dveře a já ucítila závan větru líně jsem se otočila ke dveřím.
Uviděla jsem bledého hromotluka, ta přezdívka na něj dokonale seděla. Omluvil se, začal se představovat.
"Zdravím děcka, jmenuji se Em-" V tom jsem vykřikla.
"Hromotluk!" Půlka třídy dostala záchvaty smíchu.
On se na mě zářivě usmál a mě přejel mráz po zádech.
Založila jsem si ruce na hrudi a zpražila jsem vražedným pohledem.
On se ještě víc usmál a šel si sednout ke mně.
Potichu jsem si zavrčela.
Pobaveně na mě koukl. Tím jsem se zatvářila dost kysele.
"Tady je obsazeno," řekla jsem mu vražedně.
"Nemyslím si," usmál se a dal svůj tlustej zadek na židli. Celou hodinu jsem po něm házela vražedné pohledy.
On se zatím jenom usmíval jako měsíček na hnoji, už mě štval a to pěkně hodně!
Jestli nezazvoní, tak ho něčím praštím, jako na zavolanou zazvonilo, popadla jsem všechny věci a pádila daleko od něj.
Slyšela jsem jako za mnou něco volá, nenávistně jsem zasyčela. Jako kdyby mě slyšel a zasmál se hodně nahlas tomu.
Přidala jsem do kroku a zahnula za roh.
Ihned jsem se přitiskla na zeď a zhluboka se nadechla. Tak tohodle magora budu muset naučit ať na mě ani raději nemluví.
"Ahoj," ozvalo se vedle mě, zamračila jsem se a naštvaně se otočila, byl to on, tak on si nedá pokoj!
Udělal na mě tak zvaný "andělský pohled". Sjela jsem ho dost zlým pohledem.
"Uhni ty haldo sádla!" houkla jsem na něj hnusně.
On zůstal překvapeně stát a já zdrhala na další hodinu.
Výklad učitele jsem moc nevnímala, hypnotizovala jsem hodiny.
"Zvoní!" vykřikla jsem a všichni se na mě podívali.
"Jej, já to řekla na hlas?" zamumlala jsem a vyrazila na oběd, přemýšlela jsem, co si dám, když mi do výhledu vstoupila hora sádla.
Znovu ten jeho "andělský" pohled, z kterého mi bylo vážně blbě!
To si nemůže jít zamořovat vzduch jinam? Obešla jsem ho a dál si to mířila do jídelny.
Když jsem ucítila ledovou ruku na rameni. Co nejrychleji jsem ucukla.
Podivně jsem se na něj koukla.
"Ahoj..." pronesl s humorem. Protočila jsem panenky a hned zase šla.
„Kam letíš?“ ptal se, měla jsem sto chutí poslat ho někam, ale já hodná holka se udržela.
Stále jsem nevěděla co si vzít, ta pizza docela vypadá dobře, takže jeden plátek a colu.
Zaplatila jsem a šla si sednout ke svému stolu, nikdo tu nikdy neseděl, jen já.
Jakmile jsem si dosedla tak přicupitala malá elfka. Byla bledá jako ta halda sádla, dělala jsem, že jí nevidím.
„Ahoj," usmála se na mě a sedla si ke mně, dělala jsem, jako že si ji nevšímám.
Všichni se na nás dívali, naštvala jsme se zvedla se.
„Nemáte nic lepší ho na práci, než nás očumovat?!“ zařvala jsem, všichni ztichli a začali se věnovat jídlu.
Dokonce i ta elfka mě šokovaně sledovala, ale jen pár sekund.
"Jsem Alice," usmála se a natáhla ke mě ruku.
"Bella," řekla jsem, ale ruku jí nepodala.
Ještě víc se na mě usmála. Zamračila jsem se a šla vyhodit jídlo.
"Počkej!" křikla na mě a běžela za mnou, zastavila jsem se a otráveně jsem se na ní podívala.
"Co chceš?" zeptala jsem se s uraženým pohledem.
"Můj bratr bude s tebou na pokoji, tak jsem se chtěla zeptat, kde je," usmála se.
"Cože?!?" vypadlo ze mě.
"A který?" dodala jsem rychle. Ona se spokojeně usmála.
"Edward," odpověděla jednoduše.
Toho jsem ještě nepotkala, udělám mu ze života peklo.
"Nedělej hlavně nic uspěchaného," mrkla na mě a zmizla.
"Co tím myslela?" rozběhla jsem se do svého pokoje, otevřela jsem dveře a zakopla o krabici?
"Kdo sem dal tu krabici?" zařvala jsem na celé patro.
Z pokoje se vyřítil zrzek, "já promiň, nestalo se ti nic?" strachoval se.
"Ne, to je dobrý," řekla jsem a snažila se vstát.
Přišel ke mně blíž a podal mi ruku, nepřijala jsem jí.
Omluvně se na mě usmál, počkat neříkala ta elfka, že její bratr bude se mnou na pokoji? No jasný! Stejná bledost!
"Ty!" zapíchla jsem mu ukazováček do hrudi.
"Ukliď si to někam nebo uvidíš!" řekla jsem dost výhružným tonem.
Nechápavě se na mě podíval.
"Dělej!" řekla jsem vražedně a odkráčela ke své posteli.
Lehla jsem si a vzala si knihu, přišel ke mě a zvědavě se na mě podíval.
Dělala jsem, že ho nevnímám.
"Co je?" osočila jsem se na něj, když na mě pořád zíral.
"Nic..." pokřiveně se usmál, pozvedla jsem obočí a s radostí po něm hodila svojí knížku. Ihned jsem zmizla v koupelně.
On se tomu jen zasmál a šel za mnou.
"Co tu chceš?" prskala jsem.
Šel stále ke mně blíž.
"O co se snažíš?" vyhrkla jsem rychle.
On se usmál a pořád se přibližoval, naštvala jsem se podkopla jsem mu nohy a strčila do skříně, co tu byla.
Rychle jsem jí zamkla a vyběhla z pokoje ven.
Shrnutí
Autor: misppule (Shrnutí povídek), MrsMysteryGirl, v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Přiblížíš se a zlomím ti kyčel prolog + 1. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 15. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!