Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Prezidentova dcera 18. kapitola

23.01.2010 (16:00) • Adioma • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2082×

„Jane, kde jsi?“ zavolala jsem v jejím pokoji.

„Jane tu není,“ ozval se za mnou hlas Demetriho, který byl zabalený v ručníku.

„Já se omlouvám,“ vykoktala jsem, ale on se usmál.

„No Bello, tohle jsem od tebe opravdu nečekala! Sama nikoho nemáš a kradeš mi mého dobíječe?“ zeptala se Jane, ale já se jen začala smát jejímu pohledu.

„Čemu se směješ?“ vyjela na mě.

„Ničemu,“ řekla jsem a jen a odešla k sobě do pokoje, kde jsem si našla něco na sebe.

„Tohle ti slušet nebude,“ ozval se za mnou hlas Alice a já se na ni vyděšeně podívala.

„Jak to?“ zeptala jsem se překvapeně.

„Chceš trápit Edwarda, vezmi si něco sexy,“ poradila mi a v ten okamžik byla pryč. Jen jsem kývla a ze své skříně jsem vyndala nějaké sexy oblečení. Něco ve mně mi říkalo, že je to správná volba. Vlezla jsem do sprchy a konečně zase cítila úlevu. Po hodině jsem vyšla již upravená ven. V pokoji seděl Edward.

„Sluší ti to,“ řekl mi a já jen kývla.

„Provokuješ mě?“ zeptal se mě na rovinu.

„Já nevím, ale asi ano. Chceš, abych tě provokovala?“ zeptala jsem se ho.

„Ne, protože chci tebe,“ řekl mi a už byl u mě, aby mě políbil.

„Edwarde, nech toho, prosím,“ žádala jsem ho, ale on jen kroutil hlavou.

„Nech mě, rozmazlovat tě, prosím,“ žádal pro změnu on.

„Zapomeň,“ zašeptala jsem v polibku, ale on se usmál. Jakmile jsem se od něj odtrhla, podíval se na mě ublíženě.

„Co si dát hru?“ zeptala jsem se ho a on jen kývl.

„Vsadíme se, kdo se dřív nevrhne na toho druhého, ano? Když se vrhneš ty na mě, budeš mě muset poslouchat, na slovo!“ oznámila jsem mu a on kývl.

„To beru a pokud se vrhneš ty na mě, vezmeš si mě za manžela,“ řekl mi jeho část dohody a já kývla. Podaly jsme si ruce a on hned odešel.

„Wau, Bell, musíme ho trumfnout,“ řekla mi Jane, která se u mě v pokoji najednou objevila.

„Myslím si to samé, nákupy?“ navrhla jsem a ona nadšeně přikyvovala.

„Slyšela jsem správně?“ ozvala se ode dveří Heidy.

„Jasně, jdeš taky?“ zeptala jsem se a ona jen kývla. Společně jsme vyšli do síně, kde byl Aro a ostatní bratři.

„Aro, my jdeme nakupovat, můžeme si vzít limuzínu?“ zeptala jsem se ho.

„Ano, ale nezapomeňte, kdy se máte vrátit,“ upozornil nás a my jen kývli. Společně jsme se vydali do garáží, kde byla limuzína s řidičem. Mimochodem byl to taky upír. Dneska jsme měli štěstí, protože bylo zataženo. Dojeli jsme do města, kde mě Jane zatáhla hned do prvního luxusního obchodu, co uviděla.

„Takže nejdřív oblečení, potom spodní prádlo a naposled boty,“ rozhodla a my s Heidy jsme jen kývli. Společnými silami mě zahnaly do kabinky a nosily mi tuny oblečení. Nakonec se jim líbilo všechno, takže to koupily.

„Půlku z toho stejně nosit nebudu,“ řekla jsem jim venku, ale Jane se jen zašklebila.

„Vsadíme se?“ zeptala se a já se raději vzdala a následovala jich do obchodu s prádlem. Bylo to naprosto stejnéí jako předtím. Já v kabince a holky nosící erotické kousky.

„Na tohle ho mám jako sbalit?“ zeptala jsem se Jane a ukázala na kousek, co jsem měla na sobě.

„Jasně, žádnej chlap by ti v tomhle neodolal,“ řekla mi Heidy s úsměvem.

„Haha,“ řekla jsem znuděně a rychle jsem si ten kousek nebo spíš kousíček prádla sundala. Ještě chvilku jsme v tomhle obchodě strávili a hned potom jsme vyrazili na nákup bot.

„Bell, vím, že nemáš ráda podpatky, ale budeš si muset zvyknout,“ obeznámila mě se situací Heidy a mě nezbylo nic jiného než kývnout. Já si sedla na jednu ze židlí a ony mě zase nosily několikery páry bot. Bylo to strašné, v téhle chvíli jsem litovala toho, že nejsem člověk. Jako člověk bych se unavila, ale jako upír bohužel ne. Po pár hodinách uznaly, že bot budu mít dostatek a tak vyrazily do dalšího obchodu. Tentokrát to bylo zlatnictví a doplňky.

„Já si tu nic kupovat nebudu,“ zarazila jsem je hned na začátku.

„Máš smůlu, jdeme,“ utla mě Jane. Heidy mě vzala za ruku a už mě brala dovnitř.

„Přejete si?“ oslovila nás prodavačka.

„Potřebujeme šperky pro ni,“ řekla jí Jane a ukázala na mě.

„Dobře,“ řekla nám slečna a začala vyndavat nabídku. Jane mě přitáhla k pultu nutila mě zkoušet si různé náhrdelníky, náramky, prstýnky a čelenky do vlasů. Divíte se, že mají čelenky do vlasů ve zlatnictví? Ony byly trošku poseté diamanty. Nakonec Jane vybrala společně s Heidy to nejlepší a koupili to.

„Nemám vás ráda,“ řekla jsem jim popravdě, ale ony se jen smáli.

„Už pojedeme zpět?“ zeptala jsem se s nadějí v hlase a Heidy kývla.

„S tebou už nikdy na nákupy nejdu!“ oznámila mi Jane.

„Já s tebou taky ne! Jsi nakupovací maniak a toho já nepotřebuji, raději budu chodit na nákupy sama,“ oznámila jsem jí a ona s úsměvem kývla. Společně jsme nasedly a mohli jsme vyjet zpět. Bylo docela překvapení venku vidět tmu.

„Jak dlouho jsme tu byly?“ zeptala jsem se jich.

„Asi 10 hodin,“ řekla mi jako nic Jane.

„10? To jako fakt? Jste větší blázni než jsem si myslela,“ řekla jsem jim pravdu a obě jsem tím rozesmála.

„Bell, tohle si oblékni,“ poručila mi Jane a podala mi jedny ze šatů, které více odhalovaly než skrývaly.

„Neboj se, on se dívat nebude,“ řekla směrem k řidiči Heidy a já jen kývla. Sundala jsem si své současné oblečení a rychle jsem si oblékla šaty. Heidy mi podala jedny z nových bot a já si je obula.

„Hra začíná,“ zašeptala Jane a měla pravdu. Zrovna jsme vjížděli do garáží.

„Můžeme?“ zeptala se mě Heidy a já jen kývla. Společně jsme vylezly a hned jsme šly k Arovi.

„No to je dost, kde jste byly tak dlouho?“ vyjel na nás, jakmile spatřil Jane.

„Znáš mě, když nakupuji, nejsem k zastavení,“ řekla mu Jane a hned potom jsme vstoupili já a Heidy.

„Tak tohle je něco!“ pronesl Marcus a měla jsem ten pocit, že by i písknul.

„Jak se vám líbí moje dílo?“ zeptala se jich Jane.

„Musím uznat, že máme novou favoritku na 1. místo v nejvíce okouzlujících ženách Volterry! Nádhera!“ pronesl Aro s pýchou v hlase.

„Neutratila jsi moc, že ne?“ zeptal se opatrně Jane.

„Já si myslím, že ne,“ řekla mu, ale on jen kroutil hlavou.

„Jane, kolik to bylo?“ zeptal se jí znovu.

„15 tisíc euro,“ řekla zahanbeně.

„Tolik? Věděl jsem, že jsi šílená, ale že až tak? To jsem netušil,“ pronesl k ní a ona se zatvářila dotčeně.

„Její šatník potřeboval renovaci,“ řekla na svou omluvu.

„Nepotřeboval, jenom Jane nevěděla, kdy přestat,“ řekla jsem Arovi já a on kývl.

„Pro tentokrát odpuštěno, ale příště si dávej pozor, ano?“ zeptal se Jane a ona kývla.

Shrnutí

Autor: Adioma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Prezidentova dcera 18. kapitola: