Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Převýchova 7. kapitola

22.11.2010 (11:45) • Iva • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3781×

Převýchova 7. kapitola

Bella

„Jak si to představuješ? Že si přijedeš a hned budeš zpěvačkou školní kapely? Okamžitě vylez a neschovávej se!“ ječel na mě ten dotyčný, ale byl to jasně ženský hlas. 

Vystoupila jsem z auta a pohlédla jsem na dotyčného, ale zjistila jsem, že to je Angela!

„Angelo? Co blbneš? A proč bych neměla být?“ otázala jsem se jí nechápavě. 

„Bello, ty jsi mi vyfoukla místo zpěvačky,“ rozvzlykala se.

„Angelo, nebreč. Ty o to tak stojíš? A proč?“ přišla jsem k ní, objala ji a zavedla ke dveřím u mého auta, aby si nasedla na místo spolujezdce.

„Moc o to stojím,“ brečela dál Angela a myslím, že ani nepostřehla že se nachází u mě v autě.

„A proč?“ řekla jsem nechápavě. 

Vím, že mi nic do toho není, ale jsem zvědavá, někdy až moc.

„Protože každá zpěvačka se vždycky stane novou Edwardovou holkou,“ rozvzlykala se ještě víc a já myslela, že jsem přeslechla. 

„To jenom kvůli tomu to chceš? A stojí ti za to? Co na něm vidíš, holka?“ řekla jsem, objala jsem ji a houpala jsem s ní ze strany na stranu.

„Ty ho neznáš. Ty si ho hnusíš, protože kdybys ho poznala, tak pochopíš, že to je bůh na zemi. On je prostě nádherný, milý a prostě se to nedá popsat,“ přímo básnila o něm Angela.

„Holka, kdo ti ty lži napovídal?“ zeptala jsem se nechápajíc. Já ho stále budu mít za nechápající prase. 

„To nejsou žádné lži, já ho chci taky,“ a rozvzlykala se nanovo.

„Co já si jen s tebou počnu,“ řekla jsem a dál jsem jí utěšovala. 

Asi budu první holka, která mu nepodlehne, protože doopravdy na to nemám náladu. Může být hodný, ale to se ze mě stane dřív anglická královna, než uvěřím těm žvástům.

Angelu jsem odvezla domů a myslím, že to delší dobu bude trvat, než se to spraví.

Dojela jsem domů, udělala jsem si úkoly a šla spát. Budu muset jít brzy nakupovat, protože moje dnešní večeře byl jogurt… a jablko. 

Spalo se mi nádherně, ale další den byl postrach. Dneska jsem řekla Cullenům, ať pro mě nejezdí, že se sejdeme ve škole.

Dnes jsem překvapivě stíhala, ale první hodina byla strašná. Měla jsem chemii a to ještě s Cullenem. 

Hned ze začátku byla opět lavice v obležení „visaček“ a málem jsem vystála důlek, než uráčili zvednout ty svoje nadřazený zadky a odejít.

Když mě viděl Cullen, tak si znechuceně odfrkl. Já ho ignorovala, protože se dneska nechci hádat. 

Největší pecka mě čekala.

„Tak studenti, rozhodli jsme se s pane ředitelem, že uděláte seminární práci z chemie na jakékoliv téma, ale pozor, ve dvojicích,“ řekl profesor a ve třídě se rozezvučel šum. 

„Ticho, a ty dvojice stanovím já,“ dořekl slavnostně.

Chvíli přemýšlel a pak přišel doopravdy na „geniální“ nápad. 

„Uděláme dvojice podle toho jak sedíte,“ řekl a já se podívala na Cullena a Cullen na mě.

„To nemyslíte vážně,“ řekl Cullen dost nahlas, aby to slyšeli i v tělocvičně. 

Já složila hlavu do dlaní a modlila jsem se, aby to byl jen zlý sen.

„Pane Cullene, moc tady na mě nekřičte. Nemáte na vybranou. Podívejte, jak slečna Swanová to vzala sportovně,“ řekl a myslel si jaký neřekl vtip století. 

„Doopravdy vtipné,“ zabrblala jsem.

Edward si sedl a celý zbytek hodiny byl otočený k oknu. 

Z třídy jsem po zvonění vyletěla jako namydlený blesk a zbytek dne jsem prožila ve své uzavřené bublině. Ignorovala jsem okolí a ono ignorovalo mě.

Přišel čas na oběd a já se do jídelny valila jako velká voda. Když jsem vkráčela do jídelny, Cullen mě obdařil ne příliš přátelským pohledem, ale já ho ignorovala jako celý tento den. 

Přišla jsem ke Cullenům, hodila jsem ztěžka batoh na zem a s „čau“ jsem si dřepla na židli.

„Bello, stalo se něco?“ ptala se mě okamžitě Rose. 

„Jo, stalo. Mám projekt s Cullenem,“ zavrčela jsem a nimrala jsem se v jídle.

„Chudinko,“ řekl Emmett a začal se smát. 

„Jen se směj, je to strašně vtipný, akorát, že já asi brzo budu blít,“ řekla jsem nakvašeně.

„Promiň, je to pako, on tě nechápe,“ řekl Jasper. 

„A kde ten projekt budete dělat?“ vyzvídala Alice.

„Já nevím a je mi to i jedno, hlavně s ním nechci být sama v jednom pokoji,“ řekla jsem. 

„Já myslím, že to budete dělat buď u něj nebo u tebe,“ řekla sebejistě Alice.

„Ty jsi hotová španělská inkvizice! Jak ty to můžeš vědět?“ řekla jsem a flákla jsem s vidličkou o talíř. 

„Mám plán, jak ho naštveš, ale hodně,“ řekla Alice.

„To je jiná, jsem jedno velký ucho,“ řekla jsem a zvědavě jsem na ni mrkla. 

Alice mi řekla ten plán a musím říci, že je geniální, no prostě úžasný. Hned jsem měla lepší náladu.

„Alice, myslím, že půjdeme nakupovat,“ poznamenala jsem, vzala jsem batoh a vydala jsem se na další hodinu. 

Alice se celá rozzářila a já měla jen poslední hodinu a to výtvarnou výchovu, kterou jsem bohužel zase měla s Cullenem.

„Pane Bože, za co mě tak trestáš?“ lamentovala jsem v duchu.

Sedla jsem si k nejvzdálenějšímu stolu od něj, ale já husa hloupá jsem neodolala a koukla jsem se na něj. 

Zase se na mě tak zamyšleně díval, až mě ten pohled začínal vadit. Naše pohledy se setkaly a do té doby jsem nevěděla, jak má krásné, hluboké oči. Přímo jsem se v nich topila, byla jsem uvězněná v jeho pohledu, ale nakonec jsem to přerušila, ale po chvíli jsem si nadávala.

Výtvarná výchova rychle utekla a také jak rychle utekla, tak i já jsem touto rychlostí zmizela na parkoviště. 

„Bello,“ znenadání se zamnou ozval příjemný hlas. Nikdy jsem tak příjemný hlas ještě neslyšela, tak jsem se s úsměvem na tváři otočila na toho dotyčného, ale to jsem neměla dělat.

Úsměv mi na tváři zmrzl, když jsem viděla, jak si to za mnou štráduje Cullen. 

„Co chceš?“ zavrčela jsem na něj. Jak já ho nemám ráda!

„Chtěl jsem se s tebou domluvit, kde budeme dělat ten projekt. Můžeme u mě nebo u tebe,“ řekl a choval se nějak mile. Nenarazil cestou sem do nějakého sloupu? 

„Třeba u tebe,“ plácla jsem první věc, která mě napadla, ale pak jsem toho litovala, ale když jsem si vzpomněla na ten náš plán s Alice, udělala jsem dobře.

„Tak jo, třeba v sobotu u mě?“ zeptal se přesladce. 

„Mně je to jedno,“ řekla jsem unuděně a šla jsem od něj.

„Ahoj,“ křikl za mnou.

On mě poprvé v životě pozdravil, no teda podruhé, ale dnes mu to šlo lépe. Teď ještě aby nám s Alice vyšel ten plán a mám vystaráno. Tomu se bude hihňat celá škola, ale i celé Forks.

„Co ti chtěl Edward?“ vyzvídala Rose. 

„Domlouval se, kdy se bude dělat ten projekt,“ řekla jsem a potěšeně jsem se usmála.

„V tom bude nějaká neplecha,“ řekl Emmett, „ale mně jako hodnému kamarádovi řekneš, co to bude za špatnost.“ 

„Ani náhodou,“ řekla jsem.

Alice asi něco věděla, protože se na mě potěšeně dívala, a když jsem na ni hodila pohled „viděla jsi“, tak kývla a já měla jasno.

„My čekáme na Jazze a zítra po škole se jede na ty nákupy, tak na to nezapomeň,“ řekla Alice, protože jsem se už měla k odchodu.

Když jsem šla k autu, tak jsem viděla Edwarda, jak jde s tou holkou. Nevím, co se se mnou děje, protože když jsem je viděla, tak mě zvláštně bodlo u srdce, ale nevím proč.

_____________________________________________________________

Copak má Bella s Alice v plánu? Co Edward? Nad Bellou a Edwardem se nám začíná pomalu utahovat smyčka...

Děkuji za Vaši podporu, názory, prostě za vše. Iva

Autor: Iva (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Převýchova 7. kapitola: