Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Převýchova 5. kapitola

15.11.2010 (13:30) • Iva • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3731×

Převýchova 5. kapitola

Bella

Domů jsem přijela a bylo pár minut po třetí hodině. Nebyl to první den podle mých představ, ale taky jsem si ho užila. Kazil mi to jen Cullen. Proč já na něj vůbec myslím? Vždyť je to pitomeček, který se snaží dostat se každé holce pod sukni! Ale ty jeho oči, ty krásné topazové oči, do kterých bych se nikdy nepřestala dívat. Na co to zase myslíš! Okřikla jsem se v duchu a pokoušela jsem se už na Cullena nemyslet, ale to se lehce řekne, ale špatně dělá. 

Bylo krátce před šestou, když jsem si dodělala úkoly a věci do školy. Přišla jsem na to, že tatínek mi vybavil i tu velkou šatní skříň a je plná hezkých věcí, které budu moct aspoň nosit doma. Vzala jsem na sebe krásné pouzdrové černé šaty, vlasy svázala drdolu, který hrozil každou chvíli rozpadnutím. Ach, jak já toužila po lodičkách a cítila jsem se taková, jaksi šťastná, když jsem se takto viděla. Byla jsem to zase já – Isabella Swanová, královna střední školy v Phoenixu.

Někdo zazvonil, když jsem se zrovna nakrucovala před zrcadlem. Bylo přesně šest, takže jsou na minutu přesní. 

„Už běžím,“ křikla jsem směrem ke dveřím.

Otevřela jsem dveře a naskytl se mi pohled na blonďáka, který držel kolem pasu menší hnědovlásku. Oba byli bledí a krásní, ale jako všichni Cullenovi. Za nimi vykukovali ostatní členové rodiny.

„Ahoj, já jsem Carlisle Cullen, otec tvých spolužáků a toto je Esmé, moje žena. A ty musíš bát Charlieho dcera,“ poznamenal ten blonďák. Měl tak příjemný hlas. 

„Vítám vás pane doktore, mám vás pozdravovat od otce,“ řekla jsem zdvořile, „ a vás též velice ráda poznávám, paní Cullenová,“ dořekla jsem. Ustoupila jsem ze dveří a rukou jim pokynula, ať vstoupí.

„Říkej nám jen jmény, žádná paní Cullenová nebo pan doktor Cullen. Jen Esmé a Carlisle,“ řekla Esmé velice milým hlasem a velice mi připomínala matku, kterou jsem nikdy neměla. 

Za nimi šli i ostatní. Emmett obdivně zavýskal a mrkl na mě. Alice mě pochválila. Rose se usmála. Jazz si mě tak zvláštně prohlížel. Když všichni byli uvnitř, tak jsem zavřela dveře a uvedla je do obývacího pokoje.

„Máš to tu krásné,“ poznamenala Alice a ostatní souhlasně přikyvovali. 

„Jsem ráda, že se vám tu líbí, tak bychom jsme se mohli sednout,“ řekla jsem a pokynula jim k sedačkám.

Všichni si posedali tak, aby byli vedle svých poloviček a já se rozvalovala v křesle.

„Bello, slyšeli jsme o tvém výstupu s Edwardem, chtěli bychom se za něj omluvit,“ promluvila Esmé. 

„Esmé, neomlouvejte se, není to vaše vina,“ řekla jsem a usmála jsem se na ni.

„Bello, proč ses musela přestěhovat z Phoenixu sem?“ zeptal se Carlisle. 

„Jak už vaše děti poznaly, tak já si nenechám nic líbit. A byl menší incident ve škole,“ řekla jsem a s rozpaky jsem sklonila hlavu.

„A copak? Lítaly facky?“ vyzvídal Emmett. 

„Kdyby jenom facky, ale já použila tác na oběd,“ přiznala jsem se a Emmett obdivně hvízdl.

„Asi by bylo dobré, kdybys  nám to řekla od začátku, ani jeden z nás to nepobral.“ 

„Takže, byla jsem kdysi na škole v Phoenixu školní hvězda, prostě královna střední školy, byla jsem módní ikonou a snem každého kluka na škole, ale nevím, jestli mě i takto brali homosexuálové,“ řekla jsem. Chvilku jsem přemýšlela, ale pak si někdo odkašlal. Carlisle.

„Omlouvám se, no a stále to na mě zkoušel jistý kluk jménem Mike Newton. Já ho věčně odbývala, ale pak se stal ten incident v jídelně, kdy mi sáhl pod sukni a já se neudržela a mlátila jsem ho tím tácem, který jsem měla v ruce na oběd. Vyšel z toho jen se zlomenou čelistí, ale mě málem vyhodili ze školy. Nakonec to zařídil taťka, ale doporučili mu, ať mě dá na jinou školu,“ řekla jsem a podívala jsem se každému do obličeje, abych viděla jejich reakce. 

„A má co chtěl, on by potřeboval víc,“ promluvila prvně Alice.

„A také jste mi slíbili, že uslyším něco i o Edwardovi?“ připomněla jsem a začervenala jsem. Já to neměla připomínat.

„Ano, už si vzpomínám. Mohu jí to říct já?“ zeptala se Alice. 

„Beze všeho,“ řekl Carlisle a já se pohodlně uvelebila v křesle.

„Takže, Edward s námi žil asi před třemi roky, ale pak narazil na jednoho kluka, který se jmenoval Thomas. Řekl mu o tom, jak se má chovat k ženám, aby si je bral jako věc, která ti patří, kdykoliv a jakkoliv. Pak se od nás odstěhoval a teď jsme se shledali tady, ale sama vidíš, jaký vede život a nedomluví mu ani Carlisle,“ řekla ztrápeně Alice a povzdychla si. 

„To je mi líto,“ řekla jsem.

Povídali jsme si asi do půl desáté a pak Cullenovi usoudili, že by měli jít domů. Vyprovodila jsem je ke dveřím a přímo jsem utíkala do koupelny, abych si mohla dát rychlou sprchu. 

Usínala jsem pár minut po desáté hodině a těšila i netěšila jsem se na zítřek.

 ______________________________________________________________________

Děkuji za Vaše komentáře, velice mě to potěšilo. Tak co říkáte na tuto kapitolu? Mám pokračovat?

Autor: Iva (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Převýchova 5. kapitola: