Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Převýchova 18. kapitola

03.08.2011 (10:45) • Iva • FanFiction na pokračování • komentováno 18× • zobrazeno 2917×

Převýchova 18. kapitola

Bella

Nepředstavitelná slast mi byla dopřána s Alecem. Tuto slast mi dávalo i takové čechrání jeho kučer. Byla to smršť pocitů, které nebyly pozemské, byly božské.

Hlavní zlom přišel ve chvíli, kdy jsem ucítila zároveň dvě bolesti. Jednu, krátkou, uprostřed mého ženství a potom tu intenzivnější bolest na krku. Otevřela jsem oči a spatřila jsem Aleca s černýma očima a divokým výrazem ve tváři. Co se děje? Pak se můj výraz přesměroval na Alecova ústa, která byla ztřísněna krví. Mojí krví. Potůček krve mu tekl po bradě a dál tekl po krku a vtom jsem si uvědomila, že moje tělo je v jednom ohni. Ne, nehořela jsem doopravdy, ale plameny mě sžíraly zevnitř. Bolestí jsem zavřela oči. Co jsi mi to udělal, Alecu?!?

„Promiň,“ dolehl ke mně hlas, ale ten jsem už stěží vnímala.

To udělal on! On za to může. Moje tělo hořelo a já nevěděla, jak to uhasit. Z ničeho nic mě všechen oheň přešel a byla jen tma. Myslela jsem si, že mě někdo uhasil, ale pravý opak byl pravdou. Oheň vzplál znovu - a o to silněji. Už jsem ani nevnímala bolest, byla jsem jako v mátohách. Co tímto Alec sledoval? Proč mi to udělal? Ocitla jsem se v ohnivém kruhu, nemohla jsem jít ani na jednu stranu. Ohnivé plameny se sápaly po mně. Rozhlédla jsem se okolo sebe a jediné, co jsem viděla bylo, že okolo mě stály nějaké osoby. Poznávala jsem jejich podoby. Byli to Cullenovi. Stály okolo mě v kruhu, dělil nás jen ohnivý kruh. Neslyšela jsem jejich slova, jen úryvky, ale jediné, co vím jistě, že se mi posmívali, že jsem tak naivní.

„… hlupačko, že jsi nám věřila…“

„… vždycky jsi byla jen naivní husa…“

„… víš, vůbec kdo jsme?...“

„… jsme upíři…“

Z ničeho nic Cullenovi zmizeli, ohnivý kruh zmizel a já zůstala v prázdnotě. Všude tma, ale ve mně plál oheň, ale už jsem jej necítila v prstech na nohou a rukách. Plamen začal opouštět moje tělo, ale zůstával na jednom jediném místě. V mém srdci. Když všechny plameny z mého těla se dostaly do srdce, tak srdce párkrát bouchlo, a pak nic.

Edward

Bella odjela, no a co? Alice dělá kvůli tomu humbuk, ale já si z toho nic nedělám. I Rose na mě křičí, jestli mě náhodou nežere svědomí, ale já nic necítím. Dál si užívám života a Bella určitě bude žít svůj nebo se z ní stane oběd někoho z Arových poskoků.

A mě to má štvát? Nikoliv! V klidu chodím do školy, žiji jako předtím, než přijela Bella. Holky se na mě stále lepí, tak co řešit. Přece se nezblázním kvůli takové prkotině jako je to, že Bella odjela s Alecem do Itálie.

Alice stále plaší už od včerejška, že Bellu nevidí, a kdovíco… Tak možná leží někde pod drnem a má klid. Upíra z ní neudělají, protože není nějak zvláštní, aspoň podle mě. Dneska půjdu na lov, už mě to tady nebaví. Mamka stále říká, že je to kvůli nám, Carlisle se pokouší kontaktovat Volturiovi, ale ti mu to neberou. Alice je v jednom kuse někde v budoucnosti, Jasper nedělá nic jiného, než sedí vedle Alice a drží ji a Rose a Emmett si našli lepší věc, jak spolu komunikovat, a to přes postel. Taky to zkusím.

Ty myšlenky se nedají poslouchat. Asi jsem cynik, ale co, vždyť mám pravdu. O jednoho člověka míň nebo víc a je mi jedno, že to byla Alicina největší kamarádka.

Bella

Nade mnou bylo jasné ostré světlo. Když jsem zamžourala na strop, který byl jasně barevně zdoben, našla jsem tam zvláštní obrázky andělíčků, kteří byly na mráčcích. Usmála jsem se, protože to bylo tak roztomilé. Velice jsem se divila tomu, že vůbec žiju.

„Vítám tě v našem světě, Isabello!“ ozval se vedle mne hlas, který jsem nikdy neslyšela. Sedla jsem si a žasla jsem nad tou nadpřirozenou rychlostí, se kterou jsem tento jednoduchý pohyb udělala.

„Kde to jsem?“ nepoznávala jsem ani svůj hlas.

„Jsi ve Volteře, v Itálii. Já jsem Aro. Přivezl tě sem Alec po té smutné události,“ mluvil ke mně muž, kterého jsem nikdy neviděla. Měl papírovou kůži, černé delší vlasy a jasné červené oči. ¨

„Jaké smutné události?“ vyzvídala jsem.

„Já jsem vládce upířího světa. A z tebe Alec udělal upírku. Nemělo to být tak brzo, měli jsme tě na tento život připravit, ale aspoň si můžeš zvykat rovnou. Jestli se mě zeptáš, proč se z tebe stala upírka, tak ti rovnou odpovídám, že máš talent, který hledám už tisíc let. Lepší fyzický a psychický štít jsem nikdy v životě neměl. Budu rád, když se připojíš k naší rodině,“ řekl a usmál se na mě. Ten dědek se mi začíná líbit.

„Dobře, ale proč mě tolik pálí v krku? To jsem dostala chřipku v tomhle starém chladném hradu?“ řekla jsem a překvapilo mě, když se začal smát. On se nesmál, on se přímo tlemil.

„Holka, ty jsi dobrá. Ne, ta bolest v krku není kvůli chřipce, ale kvůli tomu, že tvoje tělo touží po krvi. Té bolesti se nikdy nezbavíš, pouze ji můžeš utlumit,“ řekl a se zaujetím si mě prohlížel.

„Mám nějakou skvrnu na šatech?“ zeptala jsem se po dlouhé chvíli ticha.

„Ne, ale spíše na tebe koukám, protože jsi strašně krásná. Když tě přinesl Alec sem, byla jsi od krve a zmítaly s tebou záchvěvy přeměny. Alec se ti nechce podívat do očí, že za všechno může on,“ řekl, vstal z postele a přešel ke skříni.

Konečně jsem si mohla prohlídnout pokoj. Ležela jsem na nádherné posteli se záclonovým baldachýnem. Na zdi vedle mé postele bylo velké okno. V rohu pokoje, vedle dveří, stály skříně, které byly prázdné. Na zdi proti mně bylo velké zrcadlo. Když jsem do něj pohlédla, hleděla jsem do jasně červených očí, které patřily krásné brunetě sedící na posteli, která byla oblečená jen v saténové noční košilce s županem ve fialové barvě. Sáhla jsem si na své vlasy, které se zvláštně spirálovitě vlnily po zádech. Byla jsem bledá, ale krásná.

„Tak, co tomu říkáš?“ zeptal se mě Aro.

„To jsem já?“ podivila jsem se a ukázala jsem v zrcadle na tu krásnou brunetu.

„To jsi ty,“ řekl a potěšeně se usmál.

„Mě v tom krku čím dál víc pálí,“ postěžovala jsem si.

„Tak pojď, už nás čekají,“ řekl Aro a otevřel dveře a pobídl mě, abych s ním šla.

___________________________________________________________________

Tak co tomu říkáte? Mě hanba fackuje, ale teď budu psát, psát a psát. Vaše Iva :)

Autor: Iva (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Převýchova 18. kapitola: