Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Převýchova 13. kapitola

08.01.2011 (11:15) • Iva • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3524×

Převýchova 13. kapitola

Alice

Netušila jsem, že se to vyvine touto cestou. Bella si šla zatancovat s Alecem, měla jsem z toho strach, ale věděla jsem, že se nic nestane, ale nepočítala jsem s tím, že Bella Aleca políbí až tak, že to vyburcuje Edwarda.

Já mám stále před očima Edwarda, jak se tam přiřítil, Bellu odhodil někam na stěnu a ta se bezvládně sesunula k zemi a Aleca držel pod krkem a mlátil s ním ze strany na stranu, ani se nebránil. Jazz s Emmettem okamžitě přiskočili a Edwarda odtáhli a já s Rose jsme se rozběhly udobřovat Aleca.

Za chvíli se k nám připojili i kluci, ale to jsem nepočítala s tím, že se Edward zmůže k tomu, že by sebral Bellu a odvezl ji pryč.

„Kde je Bella?“ vrčel na nás Alec, když si všiml, že její bezvládné tělo zmizelo i s Edwardem.

„My ji najdeme, teď jdi domů a potom si s Bellou popovídáš,“ pokoušela jsem se zachránit situaci.

„Dobře, ale ať je v pořádku. Můj pán si ji žádá a vy víte, že on má rád jen prvotřídní a nepoškozené zboží,“ řekl Alec.

Já to tušila, že Bella musí mít nějaký potenciál, kvůli kterému ji chtějí až v Itálii a poslali pro ni Aleca.

Alec odešel a my zůstali sami v baru, který se celý vylidnil, protože nikdo nechtěl schytat nějakou zbloudilou ránu od mlátící se dvojice.

„Kde ta Bella je? Neodnesl ji Edward?“ strachovala se Rose.

„Nehledejme ji. Musíme jí dát čas, nebudeme toho litovat,“ řekla jsem a rozešla jsem se k autu. Měla jsem takový pocit, že Bella bude s Edwardem, že to bude mít zásadní dopad na Edwarda.

Ostatní šli za mnou, nastoupili jsme do aut a bez řečí jsme se odebrali k nám domů. Možná to bude sobecké, ale já vím, že Bella něco dokáže, ale ještě nevím co.

„Zlato, ty jsi něco viděla?“ zeptal se můj miláček a políbil mě na čelo.

„Nech se překvapit, medvídku,“ zašvitořila jsem a jen jsem viděla, jaký udělal škleb, když jsem ho takto oslovila.

„Hele, medvídek jsem já,“ obořil se na mě Emmett.

„No jo,“ zabručela jsem a pohladila svého Jazze po tváři, který pod mým dotekem spokojeně zamručel.

„Nechte si tuhle předehru na jindy, protože jste si jaksi nevšimli, že někde po městě je Bella a možná ve spárech Edwarda,“ huboval nám Emmett.

„Nezáviď,“ zavrčel na Emmetta Jazz a vzal mě do náručí a odnášel mě do našeho pokoje.

Když jsem nohou zabouchla dveře, tak se hladově pustil do mých rtů, které přímo volaly po jeho polibcích. Polibky jsem mu s odhodláním oplácela a jen mírně jsem cítila, že mě pokládá na postel a jemně na mě nalehl. Spokojeně jsem zavzdychla, když mi olízl rty a pak svým jazykem vniknul do mých úst. Když jsem upír, cítila jsem horkost po celém těle a tu spalující touhu, aby jeho tělo patřilo jen mně. Toho ještě více vyburcovalo a s větší náruživostí líbal moje rty, které mu poslušně vycházely vstříc. Když se mi pomalu začal dobývat pod mé šaty, tak nám celou romantiku zkazila vize.

Celá jsem zkameněla a Jazz věděl, že je po zábavě. Se zasténáním se překulil ode mě, ale já se teď věnovala něčemu jinému.

Bella jde ve tmě po silnici a neví kam jít.

Edward zvoní u našeho domu.

Dvě vize, které mě zaskočily, hlavně ta poslední. Bez váhání jsem vyskočila na nohy, ignorovala jsem Jazzův pohled plný otázek a vyletěla jsem v domu a s klíčky od auta v ruce a jela jsem pro Bellu, která si to teď štráduje po ulici směr Forks.

Plnou rychlostí jsem vypálila od našeho domu a doslova jsem ignorovala červené semafory, které mě vybízely k zastavení, ale já dělala opak.

Bella musela být u Edwarda a něco mu tam říct, co ho asi probudilo.

Konečně jsem ji viděla. Šla v těch modrých koktejlkových šatech po silnici a byla značně dezorientovaná. Zastavila jsem u ní a ona na mě pohleděla pohledem, který říkal jediné: záchrana.

„Bello, nastup,“ křikla jsem na ni.

„No to je dost, taky ti to trvalo,“ zabrblala a doklusala ke mně do auta.

„Kde jsi byla? Jak to, že jsi ho nechala, aby mě odvezl?“ začala na mě zhurta, když zabouchla dveře.

„Promiň,“ pípla, když si uvědomila, že já za nic nemohu.

„To nic, Bello. Teď tě zavezu domů a zítra tě budu čekat u tebe doma,“ řekla jsem a málem jsem i řekla, že půjdeme nakupovat, ale zbytečně ji nebudu strachovat, ať je ráno překvapená.

Beze slova jsem ji vysadila u jejího domu a odjela jsem domů, protože jsem počítala s tím, že budeme mít návštěvu.

Bella

Najednou se pod mojí dekou objevila studená ruka.

Já okamžitě vyskočila a vykřikla jsem. Koukla jsem na vlastníka té ruky a koho nevidím, Aleca. Spokojeně si sedí na mé posteli a pobaveným pohledem pozoruje moje počínání.

„A pán se uráčil ukázat,“ obořila jsem se na něj.

„Bello, nebuď taková na mě, vždyť jsi mě více než před třemi hodinami vášnivě líbala. Nechceš si to zopakovat?“ řekl a naklonil se ke mně.

„Kde je ten starý Alec? Ten polibek byl jenom úlet a nech mě na pokoji!“ Utekla jsem před ním, teď jsem stála u okna a křičela jsem na něj.

„Tohle je ten pravý Alec, ten kterého musíš poznat. A já se tě nebudu ptát, jestli ty se mě uráčíš políbit!“ On na mě vrčel? Znělo to tak.

„Jdi a zavři dveře zvenčí,“ křičela jsem na něj a ukázala jsem mu na dveře.

„Nebuď na mě taková,“ švitořil.

„Pochopíš konečně, že k tobě nic necítím? Já miluji někoho jiného,“ ječela jsem na něj jako smyslů zbavená.

„Jo? A koho? Vždyť jsi tak ošklivá, že si tě nikdo nevšimne,“ řekl mi jedovatě.

„Co ti je potom a vypadni! Ty musíš být opilý, protože ty jsi vždycky byl ten slušný a galantní Alec. Na tom balkoně, když jsme se prvně viděli,“ řekla jsem a pomalu jsem už brečela.

„Já si pro tebe ještě přijdu, Bello,“ řekl hrozivě a zmizel.

Mohl někdo udělat tak rychlý pohyb? To snad nemůže být možné. Vždyť on byl tady a teď tu není. Beztak to bude jen sen. Musím si jít lehnout, protože mi to už leze na mozek. Možná spím a toto vše se mi jen zdá? Já už se v tom nevyznám!

________________________________________________________________________

Je o trošku delší než ta předchozí, ale v příští kapitole se můžete dočkat splnění jednoho bodu v převýchově Edwarda. Děkuji, Vaše Iva.

Autor: Iva (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Převýchova 13. kapitola: