Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Převtělení Annabelly - 2. kapitola

25.07.2015 (20:45) • purplemuffin • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 821×

2. kapitola – Volterra

Pohled Caroliny:

Probudila jsem se v letadle, abych to upřesnila, ve velmi luxusním letadle. Víc jsem se ale rozhlédnout nestačila a promluvil na mě Dem.

„Jak se cítíš?“

„Jde to,“ odvětila jsem a všimla jsem si, že mám zavázaný kotník.

„Co mám s nohou?"

„Podvrtnutý kotník, ale neboj, do dvou dnů na něj budeš moct i chodit, ale zatím musí být v klidu.“ Vtom na něj promluvil pilot.

„Budeme přistávat, připoutej se.“ Když se otevřely dveře, uviděla jsem, že na nás čeká obr s (jak jinak než) luxusním vozem. Demetri mě vzal do náruče, to se mi moc nezamlouvalo.

„Co to děláš? Pust mě, já chodit umím!“

„Zapomnělas, tvůj kotník musí být ještě dva dny v klidu.“ Rezignovaně jsem si povzdechla a nechala ho, aby mě odnesl.

„Čau, Felixi,“ pozdravil toho obra a ten se usmíval od ucha k uchu, když Demovi otvíral dveře, aby mě mohl posadit do auta. Cesta trvala asi půl hodiny, než jsme vjeli do obrovských, spletitých garáží. Potom mě Demetri nesl bludištěm temných chodeb, než jsme došli k recepci. Tam mě Demetri posadil do křesla a šel si nechat zavolat Ara. Recepční Gianna mu pro Ara ochotně došla a ten se hned přiřítil v doprovodu Jane a Aleca. Demetri mu hned podával ruku a já si vzpomněla na Arův dar. Ten nejdříve nasadil nepřítomný výraz a potom se zamračil.

„Zklamal jsi mě, hochu. Jane!“ Ta na něj použila svůj dar a chystala se mu utrhnout hlavu, to už jsem nemohla vydržet a vrhla se mezi ně. V tu chvíli Aro ztuhnul a na tváři se mu objevil překvapený výraz. Vtom se za mnou ozvalo:

„Co se tak tváříš, bratříčku, co ti přelítlo přes nos?“ Otočila jsem se a uviděla Caia, který se taky zatvářil překvapeně a zmlknul. První se vzpamatoval Aro a promluvil:

„Carolino, jmenuješ se tak, že?“ Přikývla jsem. „Pojď se mnou, prosím, rád bych ti vysvětlil, o co tu vlastně jde.“

Pohled Ara:

Seděl jsem v trůnním sále a přemýšlel, když vtom přicupitala Gianna a oznámila mi, že se vrátil Demetri a čeká na recepci. Vydal jsem se na recepci v doprovodu Aleca a Jane, celou cestu jsem přemýšlel nad tím, co tu sakra dělá, když má ochraňovat tu holku. Čekal tam a hned jak mě uviděl, podával mi ruku, podíval jsem se na jeho vzpomínky – on na lovu, vrací se, sleduje pach cizího upíra a její vůni, jak s ní ten cizí upír mrštil o strom. Dál jsem se nevydržel dívat a tak jsem mu jen řekl:

„Zklamal jsi mě, hochu. Jane!“ Ta se mu zrovna chystala utrhnout hlavu, když se mezi ně něco vrhlo, zůstal jsem překvapeně stát, byla to dívka, ale ne ledajaká dívka – Annabella. V tom vešel Caius a „vtipně“ poznamenal:

„Co se tak tváříš, bratříčku, co ti přelítlo přes nos?“ Otočila se a Caius se taky zatvářil překvapeně a zmlknul. Vzpamatoval jsem se a promluvil:

„Carolino, jmenuješ se tak, že?“ Přikývla.

„Pojď se mnou, prosím, rád bych ti vysvětlil, o co tu vlastně jde.“

Krátký pohled Caia:

Doslechl jsem se, že se vrátil Demetri z té Arovi veletajné mise a tak jsem se s ním šel přivítat na recepci. Když jsem tam došel, přivítala mě podivná scéna – Demetri proti Alecovi a Jane mezi nimiž stála lidská dívka a za Jane stojí Aro s šokovaným výrazem na tváři, nedalo mi to a musel jsem poznamenat:

„Co se tak tváříš bratříčku, co ti přelítlo přes nos?“ Otočila se a já se taky zatvářil překvapeně a zmlknul, protože tu tvář už jsem viděl – Annabella. První se vzpamatoval Aro a promluvil:

„Carolino, jmenuješ se tak, že?“ Přikývla.

„Pojď se mnou, prosím, rád bych ti vysvětlil, o co tu vlastně jde.“

Pohled Caroliny:

Vydala jsem se za Arem dalším bludištěm spletitých chodeb a snažila se nevnímat zvětšující se bolest v kotníku, začala jsem zpomalovat, toho už si Aro všimnul.

„Promiň, zapomněl jsem na tvůj kotník,“ řekl a popadl mě do náruče. To se mi moc nezamlouvalo, proč by mě měl nosit vládce upírů?

„Hej, co to děláš? Pust mě, přeci mě nebudeš nosit.“

„Myslím, že nemáš na výběr a být tebou, pořádně se držím,“ řekl s pobaveným výrazem na tváři a rozeběhl se svojí přirozenou rychlostí. Za pár sekund jsme stáli přede dveřmi do knihovny a k mé nelibosti jsem zjistila, že se ho držím jako klíště. Otevřel dveře a já oněměla úžasem, přede mnou byl doslova ráj – obrovská knihovna. Aro mě s úsměvem pozoroval a poté se zeptal:

„Máš ráda knihy?“ Přitakala jsem. Aro mě posadil do křesla u okna a spustil:

 „V lidském životě jsem měl dceru, jmenovala se Annabella. Nejdřív jsem si myslel, že jsem ji ztratil, ale poté jsem ji našel, také ji přeměnili v upíra. Dalších zhruba tisíc let jsme žili v klidu, ale to se pak změnilo, jela na misi do Rumunska, kde ji zajali, protože chtěli mít zbraň proti nám, ale to ona nedovolila a skočila do ohně.“ Svěsil hlavu a já si byla jistá, že kdyby mohl, plakal by. „Tenkrát jsem přišel pozdě, ale Bella měla jednu schopnost, i když zemřela, mohla se převtělit." 

„A jak to, sakra, souvisí se mnou?“ zeptala jsem se. 

„Jsi to ty, ty jsi převtělení Annabelly!“ zašeptal.

Autor: purplemuffin, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Převtělení Annabelly - 2. kapitola: