Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Předurčeni 6

02.09.2009 (22:30) • Ejdriana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3761×

EDWARD
Bella běžela k sobě do pokoje. Nechtěl jsem na ni tak vyjet, ale prostě nedokážu pochopit proč chce být pořád upír. Vždyť má svůj život, co by za to někteří daly, třeba Rose by prošla čímkoli, kdyby to bylo možný, proč si ona chce vzít život a být monstrum?
Z domu vyletěla rozzuřena Alice. “Co jsi ji zase udělal?”
“Jako bys to nevěděla a nic jsem ji neudělal…”
“Nemůžeš se s ní hádat jestli ji chceš získat zpátky…tímto si moc nepomůžeš…snaž se ji pochopit…”
“Jenže to je to co já nechápu…nechápu, proč chce zemřít a být oživlá mrtvola?”
“Ty se snad právě teď cítíš jako mrtvola? Neřekla bych, tak do ni přestaň hučet!!” Párkrát se zhluboka nadechla i když by to nepotřebovala, ale chtěla se uklidnit…
Možná bych mohl jít za Bellou, omluvit se jí…
“Nechoď za ní, nech ji chvíli vydechnout, jen byste se znovu pohádali kvůli té samé věci…prostě zbytečné…”
“Já jen nechci, aby byla upír…”
“Edwarde, ona už je rozhodlá…vidím ji jako upíra a nebude obyčejná, o tom není pochyb, už teď je výjimečná a ty se s tím smiř…”
“Smířím až to pochopím…což se mimochodem asi nestane…”
V tom případě máš dlouhý vedení a vynechává ti mozek, že to nevidíš sám…moc jsem její myšlenky nepochopil…už odcházela oznámit rodině svůj plán. Zítra se má konat ples a řekl bych, že podle Alice je účast povinná. Aspoň, že nemusím na nákupy, které budou následovat. Nad tím jsem se musel ušklíbnout, zvlášť když si vzpomenu jak to Bella nesnáší.
Stejně za ní půjdu…třeba ne hned, ale večer by to snad šlo. Raději si půjdu zalovit.

BELLA
Nechápu jak na mě mohl být takovej. Vždyť je to moje věc, co mu je potom, že chci být upír. Odešel ode mě a nechal mě tam napospas celému světu, takže jsem mohla klidně umřít a mu by to mohlo a možná i bylo jedno, tak co mu je sakra po tom, že budu upírkou. Myslela jsem, že by byl rád, kdybych mohla být s ním, ale on mě vždycky přesvědčí o opaku…
Z mého přemýšlení mě vyrušilo zaklepání. “Hmm…” byla moje odpověď. Dovnitř vešla Alice.
“Bells, je mi líto, že jste se pohádali, on to tak nemyslel. On vidí jen to, že ztratíš duši a nad ničím jiným nepřemýšlí. Sice umí číst myšlenky, ale občas je to fakt blbec. Víš co to je teď jedno. Mám pro tebe novinku, ostatní už to ví…zítra večer se koná ples a jdeme VŠICHNI a předtím nakupovat…uděláme si my dvě takovou vycházku, neboj nebude to nic šíleného…možná.” Její úsměv se čím dál roztahoval a já se začala bát. Všimla si mého výrazu. “Neboj Bell, bude sranda a užijeme si to, měla by ses pořádně prospat, ať máš dost síly.” A už mizela ve dveřích. Ale znovu se ozvalo klepání, šla jsem Alici otevřít, ale když jsem otevřela, tak tam nestála Alice, ale Edward a mračil se. To sem nemusel lozit, když nechce. Když si všiml, že ho pozoruji, tak se jeho výraz úplně změnil…zjihl.
“Co chceš Edwarde? Mám namířeno do sprchy.”
“Chtěl bych se ti Bell moc omluvit za to jak jsem na tebe vyjel. Opravdu mě to mrzí.” Při jeho slovech mě propaloval pohledem, takže se mi myšlenky rozutekly a mě nezbývalo nic jiného, než mu odpustit.
“Dobře odpuštěno.”
“Takže všechno bude jako dřív?”
“Kdy přesně myslíš to dřív?”
“Nejraději bych, aby to bylo jako před tím, než…jsem odešel.”
“To víš, že se nestane…i přes to, co se stalo na louce, ti natolik nevěřím, ale vůbec nelituju toho co se stalo, naopak to byl nejkrásnější zážitek. Možná bychom mohli být zatím kamarádi a nechat tomu volný průběh…víc ode mě nemůžeš chtít…”
“Já ti rozumím. Miluju tě a budu na tebe čekat jak dlouho budeš chtít. Slibuju.”
Měla jsem na jazyku, že bych taky mohla zestárnout a umřít, tak by se nemusel dočkat, ale nechtěla jsem se hádat, ne teď.
“Víš, že já tebe miluju taky, ale ublížil jsi mi nejvíc jak to šlo a s tím se hned tak nesrovnám, nemám nikde jistotu, že mě neopustíš znovu…”
“Věř tomu, že bych to znovu nedokázal ani kdybych chtěl a věř tomu, že nechci…jediný co chci je tě přesvědčit a dokázat ti, že jsem tu pro tebe…navždy…pokud si to budeš přát.”
“Dobře Edwarde, dnes bychom to měli už ukončit, ráno musím brzo vstávat…”
Upírskou rychlostí přešel ke mně, objal mě a políbil do vlasů a zašeptal: “Sladké sny.” A stejně tak rychle zmizel z mého pokoje…zbyla po něm jen jeho vůně.

<< SHRNUTÍ >>

Autor: Ejdriana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Předurčeni 6: