Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Předurčeni 5

01.09.2009 (23:00) • Ejdriana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4250×

EDWARD
“To máš pravdu nevím, tak mi to ukaž…” a začala mě nanovo líbat, neměl jsem sílu se brát nebo jakkoli protestovat, sama to tak chtěla a já ji nechtěl nic upírat a já už pomalu neměl sílu přestat. Všechno ve mně se spiklo proti mně.

Tiskl jsem si ji k sobě tak jako nikdy a ona se stejně tak tiskla ke mně. Připadal jsem si jak ve snu, ne tohle se nemohlo vyrovnat ani nejlepšímu snu. Hlavní je, že ji mám u sebe…po tomhle jsem celou tu dobu bez ní toužil. Chyběla mi její přítomnost, její vůně a teď už vím, že i její tělo. Nikdy jsem po ničem netoužil tak jako teď po ní. A soudě podle toho, co dělala moje přítomnost jsem v tom nebyl sám. Je tohle moje odpuštění? Řekl bych, že ne…tohle je můj ráj a ona můj anděl.

I přes to, že jsem přemýšlel nad spoustu věcmi, tak jsem se věnoval naplno své sténající lásce. 
Hladil jsem ji všude, kam moje ruce dosáhly, nemohl jsem se ji nabažit a jí to očividně dělalo dobře a díky tomu jsem se do ní pouštěl s větším potěšením a touhou, která se nedala ukojit, ale naopak ve mně neuvěřitelně rostla, musel jsem se opravdu hodně ovládat a přemáhat, abych z ní neztrhal zbytek oblečení a tvrdě si ji nevzal přímo tady na zemi.
Musel jsem se na chvíli odtáhnout a posadit se. Bella se na mě podívala zmateným a zklamaným výrazem.”Udělala jsem něco špatně?” 
“NE…ne to vůbec ne, jen se musím trochu uklidnit, přestávám se ovládat.”
“A… to někomu vadí?” a na jejím obličeji se objevil nádherný a vítězoslavný úsměv. Kdyby věděla jak na mě působí svým kouzlem. Vypadá jako andílek, ale uvnitř sídli ďábel. Její úsměv se ještě víc roztáhl. Sakra, že by mi zase četla myšlenky? Nadzvedl jsem obočí a čekal co bude. Bella vstala ze země, přešla ke mně a obkročmo se na mě posadila. Pořád šibalský úsměv na tváři. 
“Tak podle tebe jsem ďábel jo? Tak dovol, abych ti ho pořádně předvedla.” Opravdu vypadala ďábelsky…ďábelsky krásně, sexy a svůdně. Začala s nevinnými polibky, které se postupně prohlubovaly. K nim se připojovali naše ruce, kterými jsme prozkoumávali tělo toho druhého. Uslyšel jsem zvuk trhající látky. 
“Promiň za to tričko, ale je to trochu nevyrovnaný, když já na sobě nemám tričko a ty jo.” U
smívala se jak neviňátko. Pokračovali jsme tam, kde jsme před chvíli pokračovali. Nemohl jsem se nasytit jejího doteku, jejího rozpáleného těla na mém. Pořád jsem chtěl víc a víc. Ze rtů jsem ji sjel na krk. Odezvou mi bylo její zasténání a napnuté tělo v mé náručí. Špičkou jazyka jsem ji přejížděl po její hladké pokožce. Pokračoval jsem z jejího krku směrem dolů k její podprsence až k podbřišku a zase zpátky na krk. Při každém dotyku s její pokožkou se napínala víc a víc. 

BELLA
Myslela jsem, že se samým blahem rozpustím. Tolik rozkoše se nedá vydržet. Sténala jsem pořád čím dál tím víc. Normálně bych byla asi červená až za uši, ale v tomhle momentu to jinak ani nešlo. Oba dva jsme přerývavě dýchali. Najednou se jeho ruce přesunuli pod můj zadek a začal se zvedat, tak jsem omotala moje nohy kolem jeho pasu, ani ne chvíli jsme nepřestali s nekončícím polibkem. Ani jeden z nás ho nechtěl a nehodlal ukončit.
Najednou už jsme nebyli na louce, ale ve stínu stromů a o jeden se opírali. Edward mě přitiskl ke stromu. Moje ruce bloudili po jeho nahé hrudi. Neskutečný pocit. Chytl mi ruce do své ruky a sevřel je jako do pout. Měl mě v pasti, o to mu asi šlo. Usmál se.”Ano šlo.” Než jsem stačila jakkoli zaprotestovat, tak mě umlčel polibkem a při něm mi druhou rukou jezdil po těle a pak…
…zajel svou rukou pod kalhoty, myslela jsem, že se z té rozkoše zblázním a ještě horší bylo to, že já jsem nemohla nic dělat, měl mě v šachu.
“Edwarde…prosím…”zase mě políbil a trochu mi uvolnil ruce, kterýma jsem mu začala hladově jezdit po těle, těch pár minut, co mi nedovolil se ho dotýkat bylo utrpení, ale on se jím bavil. Rychlým pohybem jsem mu rozepnula pásek na kalhotách a poté i kalhoty a stahovala, moc dobře mi to nešlo, tak mi s tím dopomohl. Věděla jsem, že jsem teď na ředě já…trhání látky…”Promiň, ale ty kalhoty překážely a jak už jsi řekla nebylo by to fér.”
Teď už jsme byli jen ve spodním prádle, ale to se také rychle změnilo. Edward mi dal svou ruku na záda, abych se nedřela o kůru stromu a pořád se na mě čím dál tím víc tiskl. Cítila jsem mezi stehny jeho vzrušení. Už jsem to déle nemohla vydržet, chtěla jsem jeho…chtěla jsem ho cítil v sobě. Jako by mi četl myšlenky, v tu chvíli mě dlouze políbil a ve stejnou chvíli do mě pronikl a spojil tak naše toužící těla. Tiše jsem zasténala do jeho úst. Pomalu se pohyboval a já s ním. Neuvěřitelný pocit…neuvěřitelná slast, kéž by nikdy nekončila. Po chvíli naše pohyby nabraly na intenzitě a já myslela, že každou chvíli vybuchnu…a taky, že jo, spolu s Edwardem. 
Oba jsme hlasitě oddechovali. V tuto chvíli bych chtěla zastavit čas, nezabývat se ničím jiným, než jen námi. “Miluju tebe.” Zašeptal mi do vlasů. “Já tebe taky.” Byla to pravda, ale taky byla pravda, že i když jsem mu odpustila, tak mu pořád nevěřím. 
Potom, co jsme se aspoň trochu probrali, tak jsme se vydali hledat naše oblečení, nebo aspoň to c o z nich zbylo. Edward si nasadil kalhoty, které byli nedaleko našeho činu a rozběhl se svou rychlostí na louku, kde našel mě tričko. Zpátky se vracel pomalou chůzí, takže jsem si mohla vychutnat pohled na něj…jeho svaly pokrývající tělo, byl někdy nádhernější? Ne, nebyl…je den ode dně dokonalejší. Došel ke mně a zastavil, natáhla jsem ruce k tričku, ale uhl s ním a schoval si ho za záda.
“Děje se něco?”
“Ne, jen bych chtěl odměnu za to, že jsem dámě donesl oblečení.” Nasadil můj oblíbený pokřivený úsměv a mě srdce běželo maratón. Usmál se ještě víc. Dobrá, přistoupím na jeho hru.
“A co by si vznešený pán přál?”
“No nevím jestli vznešený, protože podle mě vznešení nemají takové představy jako já o nebohé slečně přede mnou…” prej ubohé já mu dám…
“A jestlipak se mohu zeptat, jaké, že to jsou představy?”
“To bych raději neříkal, pak by se ta slečna mohla červenat…” stejně už jsem byla rudá jak rajče, protože on není jediný, kdo má představivost…moje reakce ho zřejmě pobavila, protože se usmíval jak sluníčko.
“A co takhle polibek jako odměna, to by nikomu neublížilo ne?” Chvíli jsem váhala, po tom, co se tady před chvíli stalo se už nic nestane. Přistoupila jsem k němu, stoupla si na špičky a začala ho líbat, přitom jsem rukou mířila ke svému tričku, když jsem ho chytla, tak jsem z ničeho nic polibek ukončila a uskočila. Bylo vidět, že tohle nečekal. Oba jsme vybuchly smíchy. Přišel ke mně a objal mě.”Víš to, že umíš být pěkná potvůrka?” Zašeptal mi do vlasů.
“Měli bychom vyrazit nebo nás začnou hledat, byli jsme pryč několik hodin.”
“Čas rychle plyne, když se člověk zabaví co?”
“Nejsem člověk…”
“Já taky na dlouho ne…”
“Belloooo…prosím…”
“Ne Edwarde, jsem rozhodnutá a ty bys to měl vědět líp něž kdokoli jiný, že jsem se tak rozhodla už dávno.” Už jsme byli skoro u domu. Zastavili jsme se před ním a pokračovali ve výměně názorů.
“Bello nechci abys byla upír.”
“To, že TY mě nechceš, neznamená, že se na mě vykašlou i ostatní!!!” Už jsem řvala, úplně jsem zuřila. Vzteky bych ho nejraději praštila, ale to bych spíš ublížila sobě. Tak jsem se na patě otočila a utíkala do pokoje a nechala ho tam stát.

<< SHRNUTÍ >>

Autor: Ejdriana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Předurčeni 5: