Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Předurčeni 23

19.09.2009 (18:00) • Ejdriana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3148×

BELLA
Vyjeli jsme někam do lesů, ale prý pro jistotu pojede daleko od lidí, takže nás čeká dlouhá cesta. Všichni si posedali a já měla Edwarda jen pro sebe, jeli jsme sami dva v autě... Pokaždé, když jsem se jakkoli pohla, tak Edward zbystřil, co to s ním je??
Bylo vidět, že mu dělá velké problémy se soustředit na cestu, buď koutkem oka sledoval každý můj pohyb a nebo nad něčím přemýšlel, takže nevnímal vůbec…zajímalo by mě na co myslí…no vždyť proč ne, když můžu, on se to nedoví pokud mu to neřeknu…
Jsem mile překvapena…myslí na mě, ale ne zrovna nejcudněji…nejraději bych mu splnila to, na co teď myslí, ale nevím jak by to vzal…možná bych mohla vyzkoušet aspoň jak zareaguje na měnší rozptylování…
Naklonila jsem se k němu a políbila jsem ho párkrát na krk a zuby jemně přejela přes ušní lalůček, otřásl se vzrušením a unikl z něj sten. Takovou reakci jsem nečekala…takhle vzrušený nikdy nebyl…to se nesmí nechat jen tak, není jediný koho tahle představa vzrušuje, takže další pokus…a znovu…
“Bells, chceš, abych ztratil kontrolu nad řízením?” Byl zadýchaný a měl nepřítomný výraz, to jsem nevěděla, že na něj až tak působím svými dotyky a polibky, ale je milé to vědět.
“Nic se nám přece nestane ne?” udělala jsem psí kukuč, to by mohlo zabrat, on když si snažil něco prosadit, tak mě hypnotizoval očima a moc dobře věděl, že v tu chvíli bych mu kývla na všehno co by si vymyslel, tak y si budu něco takovýho vymyslet, nebo spíš zjistit, co na něj nejvíc platí.
“Nestane, ale škoda auta, kdybych to napral do stromu…” zase jeho auto, však by si koupil nový…
“Hmm asi jo…”chvíle ticha “ ale víš co, já neřekla, že nemáš dávat pozor na cestu, jen se věnuj řízení a mě si nevšímej jo?” je to pravda, já po něm nic nechci, jen aby dával pozor na cestu, což si přeje i on, ale kvůli svému autu, já mám jiný důvod a to, že se nebude moct bránit…
“Bello, prosím, teď není moc vhodná chvíle.”
“Vždycky je vhodná chvíle a já myslím, že teď je jedna z nejvhodnějších chvil.” Musela jsem se smát, jak byl bezbranný, chtěl to stejně jako já, ale řídil, což ho značně omezovalo.
Jednou rukou jsem mu vjela do vlasů a hrála si s nimi. Už jenom tohle Edwarda dohánělo k šílenství a to mu ještě nic nedělám. Byl opravdu nervózní a o to víc mě to bavilo…druhou rukou jsem mu přejela přes tvář, krk, hruď a zasekla se na lemem jeho kalhot, hlasitě polkl, pořád jsem ho líbala na krk a na tvář a všude, kam jsem dosáhla…rukou jsem mu i přes ně až na koleno, celý se otřásl a napnul v očekávání co bude dál.
Rukou, kterou jsem měla položenou na jeho koleni jsem mu jela pomalu zpátky a dotýkala se všem míst, kterých jenom šlo, byl úplně ztuhlý. Na kraji jeho košile jsem se zastavila a přemýšlela, jestli mu ji rozepnout, nebo ji prostě roztrhnout…vybrala jsem si tu druhou variantu, vzpomněla jsem si na to, jak on myslel na to, jak se zbavuje mých knoflíků a jak se mu to líbilo…mě taky zvlášť když je teď na mém místě on…sunula jsem ruku až k prvnímu knoflíku a škubla…přestal dýchat, vypadá to, že se musí hodně ovládat a přemlouvat, aby nezastavil auto a něco mi neprovedl, ale nehodlám kvůli tomu přestat, spíš naopak, chci vidět a zažít na vlastní kůži jeho reakci…už jsem byla u předposledního knoflíku…
“BELLO, prosím…tohle je mučení!!”
“Já vím miláčku a musím říct, že si to náležitě užívám, nevím jak ty, ale já jo!!” při téhle větě jsem mu roztrhla zbytek, nebyly to muka jen pro něj, ale i pro mě, ale vychutnávala jsem si to. Vychutnávala jsem si pohled na jeho polonahé tělo. Většinou to bylo naopak, on si prohlížel mě a já byla červená až za ušima, tak proč to pro jednou neobrátit…

EDWARD
“Bello, prosím, teď není moc vhodná chvíle.” zkoušel jsem ji to vymluvit, neví do čeho se pouští…
“Vždycky je vhodná chvíle a já myslím, že teď je jedna z nejvhodnějších chvil.” proč mi tohle dělá, zrovna teď, asi by bylo dost nápadný, kdybych sjel z cesty a tam ji znásilnil co?!
Rukou mi vjela do vlasů a hrála si s nimi. Šílel jsem z jejich doteků a je jedno kam jsou směřovány. Tohle nemůžu dlouho vydržet, zahrává si se mnou a mým sebeovládáním. 
Je vidět, že moje reakce a strnulost jí baví a pobízí ještě víc…druhou rukou mi začala přejíždět po těle až ke kalhotám, jsem v koncích. Během jejího zkoumání mého těla mě nepřestávala líbat, já už to asi vážně nevydržím…rukou, kterou mi bloudila po těle byla pořád u kalhot a najednou mi přejela i přes to nejcitlivější místo, asi vybuchnu, prostě si ji vezmu…zastavím tady na cestě a vezmu si to co právě teď chci a to je ONA!! Sama si o to říká a provokuje mě…tak proč bych to nemohl udělat.
Rukou se vracela zpět k mé košili, v mysli se ji promítla moje myšlenka na její knoflíky, co chce proboha dělat?
Vyjela k vrchnímu knoflíku a servala ho přesně jak jsem si to představoval na ni, ona mě vážně mučí!!! Tohle přece nemůže dělat. Neví jaká jsou to pro mě muka. Už jsem nemohl ani dýchat, ještě že to nepotřebuju jinak bych byl už mrtvý. Skoro všechny knoflíky byly už pryč.
“BELLO, prosím…tohle je mučení!!” vážně mi docházejí síly.
“Já vím miláčku a musím říct, že si to náležitě užívám, nevím jak ty, ale já jo!!” roztrhla zbytek knoflíku. Doufám, že ji za to Alice aspoň vynadá. Prohlížela si mou obnaženou hruď…myslím, že příště ji nechám řídit…
“Edwarde, měl bys dávat pozor na cestu.” úsměv od ucha k uchu, viditelně se bavila.
“Víš lásko, ono to jde s tebou celkem těžko, spíš mi to nejde vůbec, přece mi tohle nemůžeš dělat, já už nemůžu…” zamračila se, ale hned se ji na tváři objevil ještě větší úsměv , asi poprvé v životě mám strach?!
“Když ty nemůžeš, tak co se dá dělat. Vystačím si sama…”
Otočil jsem se na ni. Jak to myslela? Co mi to jen dělá, proč mi tohle dělá, já jsem ji takhle netrápil přece nikdy nebo jo?

Autor: Ejdriana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Předurčeni 23: