Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Předurčeni 21


Předurčeni 21Moc děkuji za komentáře, jen díky nim ještě píšu...

BELLA
Takže mi nezbývá nic jiného než jít na lov. Vůbec se mi nechce, vždyť mě ani tolik v krku nepálí, tak by to ještě počkalo chvíli nebo ne? Nechci zabíjet zvířata. Nikomu nic neudělala, žijí si svůj život a nikomu neubližuji tak jako lidé. Ale člověka bych nezabila už vůbec. Kdybych mohla tak nejím, teda spíš nepiju, třeba by to nějak šlo udělat.
“Myslíte, že je to nutné? Jako jestli bych to třeba nevydržela bez toho, aspoň co nejdéle by to šlo.”
“Bello, to nemůžeme riskovat, sice se ovládáš a nevypadáš jako novorozená, ale co kdyby ses dostala do blízkosti nějakého člověka a něco mu udělala, jen si to představ, nemůžeme ti to dovolit…tohle bude pro jistotu a potřebujeme mít tu jistotu jak my tak i ty. Myslím, že budeme všichni klidnější a hlavně Jasper.”
“No dobře, ale opravdu se mi nechce, ani mě v krku moc nepálí…” trochu jsem lhala, čím víc jsme se o tom bavili tak tím horší to bylo, ale to přece nikdo nepozná, teda pokud na blízku nebude Jasper, aby odhalil moje pocity, to by si to pak Edward vyčetl v jeho myslí a bylo by to srandě, teda jestli se tomu dá říkat sranda.
Viděla jsem jak se Edward snaží dostat se mi do hlavy, ale podle jeho výrazu se mu to nepovedlo. Aspoň jedna dobrá zpráva, můžu to ovládat. 
“Kdy teda vyrazíme?” vážně se mi nechtělo.
Do kuchyně přihopsala Alice. “Za půl hodiny zaleze slunko, tak bychom mohli vyrazit a až se vrátíme, tak půjdeme na nákupy. To bude teprve sranda Bello.”
“Dobře, je něco, co si mám vzít s sebou?”
“Segra ty jsi teda číslo!!” ozval se Emmet a taky nakráčel do kuchyně a za ním v závěsu Rose, takže jsme byli všichni nacpaní v kuchyni. 
“No co jsem se zeptala.” Znovu jsem ráda, že nemůžu být znovu červená. Má to své světlé stránky to musím uznat.
Edward pořád zářil jak měsíček a vypadal strašně nedočkavě. 
“Edwarde, ani na to nemysli!!” okřikla ho Alice. Asi bych to čtení myšlenek mohla nechat pořád, ale z toho bych se asi zbláznila, chudák Edward, zajímalo by mě, jestli mu z toho někdy už nehrabalo. Mě by stačilo pár hodin s nimi v domě a mohli by si mě zavřít do pokoje bez oken s vypolstrovanými stěnami, ale nejsem si jista, že by to pomohlo. Zaposlouchala jsem se do jejich myšlenek a musela se smát tak se v nich hádali.
,Nic jsem neudělal Alice!’
,Zatím ne, ale chtěl jsi…ani se ji nedotkneš, rozumíš?! To oblečení zůstane celé, neutrhneš jediný knoflík!!!’
,Nooo…když mluvíš o knoflících…‘začal přemýšlet a Alici se objevila vize, kterou jsem s ní sledovala. Byla jsem v ní já a Edward na mě neznámém místě, ležela jsem na zemi a on nade mnou, byli jsme se tam blízko, že jsem skoro nedýchala, ne že bych to potřebovala, ale prostě z té situace, rukou mi jel přes tvář, krk, klíční kost k ňadrům a zastavil se u košile, kterou jsem momentálně měla na sobě, pokračoval pomalu kolem límečku k prvnímu knoflíku, chytil ho do ruky a trhl, zahodil ho za sebe a blížil se k dalšímu, se kterým udělal to samé a po třetím se mi odhalila podprsenka…
“Edwarde přestaň!!!” křikla na něj Alice. “Nechci to sledovat!! A stejně se těch knoflíku nedotkneš!!” Otočila se k nám. “Za pět minut vyrážíme.” Otočila se naposled na mě a odešla do obýváku. Cestou ještě dodala myšlenku, která byla určena pro mě, věděla, že poslouchám. ,Nenech se Bello, nezapomeň, zatím jsi pořád silnější než on.’ a ušklíbla se na Edwarda.
Podívala jsem se na něj, vypadal, jako kdyby mě hodlal každou chvíli unést a já vím, že bych se momentálně nebránila, ale nemohla jsem ho přece nechat, ne teď. Když si všiml, že se na něj dívám, tak sebou ošil a nevěděl kam s očima, on je snad v rozpacích? A přede mnou? Není to náhodou on, kdo mi nahoře v koupelně, kdy jsem tam stála nahá, říkal, že se před ním nemusím stydět? A on se teď stydí? Za co? Že by za to co viděla Alice a já díky ni? Bylo to snad poprvé co jsem ho viděla v takovém rozpoložení. Jasper nás dva pobaveně sledoval a musel se hodně ovládat, aby se nezačal smát. On se sice ovládal, ale já ne. Vybuchla jsem smíchy. Emmet se na mě díval jako na blázna.
“To mi zase něco uniká?”
“Být tebou Emme, tak ani nechci vědět o co jde…”stihl říct Jasper jeětě před tím, než se přidal ke mně se smíchem. Edward se mračil a měřil si nás pohledem.
“No co no…tak mi trochu zabloudili knoflíky, ale já nejsem viník to ona!!” a ukázal na mě. To nás rozesmálo ještě víc a on se k nám přidal. Emmetovi konečně došlo o co jde a přidal se k nám. Ostatní už byli dávno v obýváku. Blížil se čas…čas na lov…


<< SHRNUTÍ >>


 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Předurčeni 21:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!