Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Předurčeni 1

24.08.2009 (23:00) • Ejdriana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 7082×

BELLA
Je tady!!! Po tak dlouhé době a on je zase tady, ale co tady dělá? V hlavě mi hýřilo milion myšlenek. Kriticky jsem se podívala na sebe do zrcadla … no jo zase musím vypadat jako šmudla v teplákách, ale to se musí změnit…snad Alice nic neprozradí…to by mi neudělala…vždycky to byla přece moje kamarádka, mám ji pořád ráda i přesto, že odešla bez rozloučení.

EDWARD
To ani není možné, já ji hledám po celém světě a pak jedu na pár dní do Denali a ona si tam sedí na gauči a vypadá jako anděl…můj anděl…a…stejně překvapeně jako já…”Ahoj…” vyšlo ze mě, na víc jsem se nezmohl. Vypadalo to, že se trochu vzpamatovala, ale řekla jen “Sbohem”, asi jsem ji opravdu ublížil svým odchodem, ale já jinak nemohl, chtěl jsem ji ochránit, ale pak měla Alice vizi, že ji hledá nějaký upír a tak jsem ji šel “zachránit” , jenže ona tam nebyla a ani Alice podle svých vizí nevěděla kde je, jako kdyby ji Bella úmyslne nedovolovala vidět… a teď je tady a podle všeho asi dlouho, protože tu má svůj pokoj. Jak se sem vůbec dostala a proč nám denalijští nedali vědět, věděli, že ji hledám, ale je pravda, že nevěděli proč. 
Z mého přemýšlení mě vytrhla Alice, která se snažila udržet své koutky nehybné, ale smích s ní stejně lomcoval. Tázavě jsem se na ni podíval, ale ona jen zakývala hlavou a vyprskla smíchy se slovy: “ Lidi…,” všichni vyprskli s ní při tomto slovu,”dobře tak ne lidi, ale stejně, pojďte se mnou na takový uvítací lov…” a v myšlenkách dodala, že já mám zůstat tady a dal myslela na nejrůznější blbosti od nakupovaní po různé hymny a říkánky. 
Tak se všichni kromě mě odebrali lovit. Sedl jsem si na gauč, přemýšlel a díval se do zdi, když v tom do mého zorného úhlu vstoupila Bella a mě spadla čelist…doslova.

BELLA
Přemýšlela jsem čím Edwardovi vyrazit dech, chtěla jsem, aby litoval svého rozhodnutí, když mě tehdy nechal se slovy, že mě už nemiluje, chci aby viděl co ztratil. Nevím, kde se ve mně vzala ta kuráž, ale jsem rozhodnutá něco udělat. Ještě, že holky, jsou maniaci do nakupování a táhnou mě všude s sebou i když to odmítám. 
Vzpomínám, jak mě dotáhly do obchodu se spodním prádlem a kolik jsme toho nakoupily, odmítala jsem odvážně modely se slovy, že mi to je stejně na nic, ale ony trvaly na tom, že prý “člověk“, nikdy neví.

Tak a teď mi zbývá jen si něco vybrat a jít…zrak mi padl na modrý komplet, musím uznat, že můj oblíbený a pohodlný, trošku průhlednější kruťasové krajkové kalhotky a modrá krajková podprsenka. No jo, vždyť Edward modrou miluje no ne? A zvlášť na mě, teda pokud i tohle tehdy nebyla lež… no uvidíme…hodila jsem to na sebe a vyšla si pro něco do ledničky. Ještě, že jsem člověk, aspoň mám výmluvu, proč tam jdu…

V domě je nějaký podezřelý ticho, třeba tu ani nikdo není, třeba šli pryč…sešla jsem potichu po schodech a uviděla Edwarda, jak sedí na gauči a nepřítomně hledí do kuchyně a nad něčím urputně přemýšlí. To je dobré, aspoň vím, že tu je…tak teda směr lednička…prošla kolem něj a slyším jen vydechnutí. Kdybych nevěděla, že upíři nemusí dýchat, tak bych si myslela, že si ho právě vyrazil, ale na to je znám moc dobře. Slabě jsem se uchechtla, došla k ledničce, něco z ní vyhrabala. Otočila jsem se a nadskočila, mimochodem, dost jsem se v přetváření zlepšila, protože když se musíte před rodinou přetvářet, že se vám nic nestalo tak to jde časem samo. Edward tam seděl napřímenej s úžasem a omámením v očích a pusou otevřenou dokořán. Byl to úžasný pohled, protože ho máloco vyvede z míry, ale teď byl úplne mimo. “Ehm, Edwarde, není ti nic?” Chvíli bylo ticho, pak zatřepal hlavou, podíval se na mě pořád s pusou dokořán. Musela jsem něco říct. “Promiň já nevěděla, že je dole někdo, myslela jsem, že jste šli všichni pryč…asi …bych měla jít.” “Počkej…ty…já…no…promiň,” a smutně se podíval do země. Měla jsem sto chutí se mu vrhnout kolem krku a říct mu jak ho miluju, ale bohužel tohle on asi slyšet už nechce. Sklopila jsem hlavu a šla po schodech do svého pokoje, zastavila jsem se v půlce cesty “Nemám ti co odpouštět…pořád tě miluju,” a šla jsem dál, nevím jestli to slyšel, ale doufám že jo, nebo ne? Nevyznám se v sobě. Sama nevím co chci.

EDWARD
Nezmohl jsem se vůbec na nic, jen zírat na toho anděla přede mnou…řekl bych momentálně anděla s ďábelským tělem, nikdy jsem ji takhle neviděl a tohle mě dokonale odzbrojilo. Tomuhle se Alice smála? Co je na tom vtipného. Nejraději bych šel k ní a klekl si na kolena a odprosil ji a po té se na ni vrhl, ale asi by se na mě dívala jako na blázna, po té co jsem ji řekl, když jsem odcházel. Kdyby jen věděla jak toho lituju, vždyť ona ani neví, že všechno co jsem ji naposled řekl byly jen lži. Musím ji dokázat, že ji opravdu miluju a nikdy jsem nepřestal…nespustil jsem z ní ani na okamžik oči, byl jsem naprosto omámený, její krásou, jejím tělem a její vůní, která byla silnější než kdy dřív, ale to nebylo to co mě k ní táhlo, ale byla to přitažlivost mezi mužem a ženou, nikdy jsem nepoznal tolik touhy a chtíče, nikdy jsem po ní netoužil víc než právě teď, uvědomuje si vůbec co právě teď dělá? Co dělá se mnou?

Z mého přemýšlení mě vytrhl až tón jejího hlasu, ani nevím co přesně říkala, opravdu jsem byl v šoku. “…bych měla jít…” bylo poslední co jsem zachytil, vykoktal jsem ze sebe pár slov a ona se vydala po schodech a náhle se zastavila a řekla nejkrásnější slova, že mě pořád miluje.Takže mám ještě naději? Ale jak ji mám přesvědčit, že já ji taky?! Možná by mi mohla pomoct Alice, ta potvora malá vševědoucí, mohla mě na tohle aspoň připravit. Teď když si to uvědomuju, tak jsem musel vypadat, jako totální blbec. “Proč jen mi tohle děláš Belo…..”zaskučel jsem, snad to neslyšela.

Za pár minut se vrátili ostatní a Alice se pořád usmívala. “Alice, musíme si promluvit, o samotě!!” A vykročil jsem z domu a ona mě následovala, pokaždé když jsem se na ní podíval, tak měla jiskřičky v očích. Když jsme byli dost daleko od domu a měl jsem jistotu,že nás nikdo neuslyší, tak jsem zastavil a spustil. “Alice, proč jsi mě aspoň nevarovala?” “Protože Bella by nechtěla, abys věděl co chystá a uznej sám, že bys neměl takový…příjemný… překvapení. Konečně, tě někdo dostal, když mu nevidíš do hlavy co?” Uchechtla se. “Teď před ní vypadám jako naprostej pitomec, co si o mě asi tak myslí, že to nemám v hlavě v pořádku, že jsem na ni zíral jak…” “…jak na anděla, do kterého jsi se zamiloval a nikdy ho milovat nepřestaneš,” dořekla za mě. Jen jsem si povzdychl. “Neboj bráško já ti pomůžu získat její důvěru, ale věř, že to nebude lehké, ani mě moc nevěří, natož tobě, který ji sebral srdce.” “Máš nějaký plán?” musel jsem se zaptat. “No mohl bys začít třeba tím, že se jí omluvíš a vše jí vysvětlíš, to by mohl být první krok.” S těmito slovy se zvedla a vydala se za Jasperem. Fakt jim závidím. ,Mohl bys jí dát třeba kytku‘, dodala v myšlenkách. To mě napadlo i bez ní.

SHRNUTÍ >>