Kapitola soutěžní povídky na téma Tajemství letní lásky, podmínkou byl uzavřený konec. 
Jak celý příběh skončí? Bude nakonec Bella šťastná? Naposledy u této povídky vám přeji příjemné počtení. ;)
22.08.2012 (13:15) • rezule • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1865×
„Hannah?!“ křikla jsem už ode dveří, když jsem vstoupila do bytu.
„Jsem v ložnici,“ ozval se spokojený hlas a já se za ním vydala. Právě se balila, pobíhala jen v dlouhém tričku po místnosti a snažila se očividně nabalit všechno svoje harampádí i bezpočet kusů oblečení do dvou malých kufrů. Ty ostatní už totiž stály v koutě a praskaly ve švech.
„Jakto že už jsi tady, Bell?“ Pátravě si mě prohlédla, a když usoudila, že nejsem nijak polámaná ani rozcuchaná, a tak mi asi ani nic neprovedl, stočila pozornost zase na skládání poloprůhledné blůzky.
„Protože toho idiota prostě nesnáším,“ zavrčela jsem navztekaně a mrskla sebou do postele. V té chvíli mi bylo zcela jedno, že jí tak pomačkám vše, co ještě změkčilo matraci.
Vykuleně přestala se složitým skládáním a blůzu odhodila do jednoho z rohů, aby se hned připojila ke mně a lehla si.
„Co se stalo?“ vybreptla starostlivě.
,Naposledy jsem si rukou netrpělivě přejela po skládané sukni černých dlouhých šatů a zhluboka se nadechla. Nemohla jsem se dočkat, až konečně přijede, přestože on ani nemeškal. To já jsem se přichystala mnohem dřív, než bylo nutné.
Pak se však konečně objevilo auto, z něhož vystoupil, a obdařil mě svým specifickým úsměvem, který mi dokázal podlamovat kolena, že jsem se najednou cítila dobře. Ba co víc, extrémně dobře.'
„Ale vždyť to začíná dobře,“ nechápavě vykulila oči a já se vědoucně usmála.
„Jo, já vím, ale je to jen začátek,“ povzdechla jsem si na vysvětlenou.
,„Takže jsi s ním skončila? Řekla jsi mu ne? Ale proč? Nějak to nechápu.“ Zmateně mi hleděl do očí, zatímco já usrkávala koktejl.
„Jsme naprosto rozdílní,“ pokrčila jsem rameny se smutným úsměvem na tváři. „Copak ty nejsi ani trochu rád?“ pokračovala jsem však hned a měřila si ho obviňujícím pohledem.
Zvedl ruce v obraném gestu a zasmál se. „Samozřejmě, že jsem. Jenom jsi mě… dost mile překvapila. Takže jsem vlastně vyhrál, co?“
„Asi jo,“ připustila jsem opatrně a čekala, co z něj vyleze dál.
„A výhra? Alespoň v menším provedení bych si ji už vyzvednout mohl, ne?“ nadhodil zvědavě a v modrých očích mu vzplály provokativní jiskřičky.
„Možná,“ přitakala jsem a nechala ho, aby si ji sám vybral, protože mi už stejně bylo jasné, co tolik požaduje.
Natáhl se přes malý stolík mezi námi, a přestože kolem nás seděli další návštěvníci restaurace a měli na nás z každé strany výhled, políbil mě.'
„Sladký,“ povzdychla Hannah a já jí uštědřila ránu do paže.
„Je čas přejít k tomu, co ten pitomec udělal,“ zabručela jsem místo odpovědi.
,Když se ode mě odtrhl až poté, co jsem ho musela i já trochu odstrčit, protože se už začínaly ozývat nespokojená mumlání a mě poměrně dost uvádělo do rozpaků, usmál se znovu.
„Chtěl bych tě o něco důležitého požádat,“ pronesl důležitě a pátravě se mi zahleděl do očí. „Je to nabídka,“ pokračoval hned na vysvětlenou, když zaregistroval můj zmatený výraz.
„Co to má být?“ položila jsem mu zvědavě otázku a trpělivě vyčkávala na odpověď.
„Víš, Bello, jsi fajn ženská a já děvkař – což ví celé okolí včetně mě, tak proč si to nepřiznat?“ usmál se provokativně a pokrčil rameny, jako kdyby za to vůbec nemohl. Pobaveně jsem nad tím zakroutila hlavou ze strany na stranu a vyčkávala, kam až zajde.
„Vždycky takový budu, jsem si tím jistý, je to má podstata, jsem to já. Ale jednou se budu muset oženit, protože na tom strýc trvá. Nemá syna – což určitě víš –, a tak má firma po jeho odchodu připadnout mně. Před rokem mi dal nůž na krk, že to udělá jinak, pokud se do té doby neožením. Snad si myslí, že mě manželství změní. Ty jsi ale jiná, svá a možná, že bys mohla být ta pravá, se kterou bych mohl být ženatý, a přesto by to nebyla žárlící fúrie, jenž nedokáže pochopit, že chlap má prostě svý pudy a potřebuje občas na sex i jinou.“
Začínalo mi pomalu docvakávat, o čem je řeč a kam spěje a ozývaly se ve mně náležité reakce. Vykastrovat ho, ubožáka! Nicméně dál jsem vyčkávala, protože to zatím nevypadalo, že by jeho proslov vůbec končil…
„Takže nabídka zní – manželství s tím, že mi necháš prostor. Ty dostaneš do sňatku někoho, koho ti bude většina žen závidět a navrch docela slušné společenské postavení, peníze pro tebe nebudou zvlášť důležité, protože je budeš mít na rozhazování. Na oplátku bys nedala mnoho – nestrkala bys nos do toho, že si občas užiju s jinou a držela to v tajnosti před okolím. Co ty na to?“ upřel na mě pohled a já z jeho výrazu v tváři poznala, že ten hulvát je opravdu přesvědčený, že to přijmu.
„Raději bych se pozvracela a ty zvratky pak následně snědla,“ vyplivla jsem první větu plnou vzteku a on překvapením vykulil oči. Samozřejmě něco takového ani ve snu nečekal.
„To myslíš vážně, Bello? Máš vůbec ponětí, jako nabídku jsem právě vyslovil?“ měřil si mě, jako kdybych snad každou chvílí mohla dostat epileptických záchvat.
„Samozřejmě, že si nedělám prdel, Corey,“ vyštěkla jsem, přičemž se mi až nebezpečně každou slabikou zvyšoval hlas. „Ale s tou nabídkou do místa, kde ani slunce nesvítí, jít můžeš. Nebudu se vdávat. Nikdy. A kdyby se to nedejbože náhodou stalo a já se rozhodla sdílet svůj chaotický život, pak by mě ten chlap rozhodně nepodváděl na každém rohu. Byla bych pro něj jediná, stejně jako on pro mě.“
„To uděláš takovou chybu, Swanová? Budeš toho ještě litovat,“ varoval mě, jako by snad mluvil pravdu a já mu měla líbat nohy za to, že mi navrhl svatbu.
„Lituju toho, že jsem vůbec kdy uvažovala nad tím, že jsi vlastně fajn.“ Zvedla jsem se ze židle a začala z ní stahovat i tenký svetřík, co jsem si vzala s sebou, kdyby mi bylo náhodou později zima. Chystala jsem se k odchodu a on to moc dobře pochopil, takže mu to samozřejmě nedalo a pokoušel se do mě rýt ještě víc. Jeho nalomené ego mu nedovolilo jinak.
„Stejně se ještě uvidíme. Nemůžeš mě jen tak vymazat ze svého života, jsem tvůj šéf, Isabello,“ přikazoval ledovým hlasem, jako by snad čekal, že se jako omámená zastavím uprostřed pohybu a zase se poslušně usadím na židli naproti němu.
„Ještě, že jsi to připomněl, zlato,“ usmála jsem se rádoby vděčně. Pak se ale můj úsměv proměnil zase zpátky do úšklebku. „Dávám výpověď. Ať se nějaký tvůj poskok ozve, až vyřídíte ve firmě všechny formality a budete chtít podepsat papíry. Ale s tebou už mluvit nebudu, tak se ani nezkoušej ozvat ty sám, ano?“
„Nezvládneš to beze mě. Dřív nebo později se vrátíš,“ snažil se mě pořád zastavit, ale ve mně to vzbuzovalo jedině čím dál tím větší touhu mu jednu vrazit. Zatím se mi však dařilo ji v sobě mermomocí udržet.
„Jo, a pokud by jsi chtěl prokázal, že přece jen za něco stojíš, napiš mi doporučení,“ pronesla jsem klidným hlasem beze stopy vzteku, přestože to ve mně vřelo jako v sopce těsně před vybuchnutím.
„Udělám to,“ odpověděl a sklopil hlavu. Možná si přece jen uvědomil, že si to u mě pokašlal.
„Díky,“ breptla jsem mírně vyvedená z míry. „Měj se, Adame Corey. Sbohem,“ vysoukala jsem za sebou rozpačitě, protože jsem se musela co nejdřív dostat ven. Uvnitř mě se kupily rozporuplné pocity. Byla jsem naštvaná až k nepříčetnosti, ale přitom mi bylo hrozně líto, jak všechno skončilo.
„Páni, Bello,“ šeptla Hannah poblíž mě, zatímco po mé tváři stékala jedna osamocená slza. Ani jeden nebyl pravý, bylo to k ničemu.
„Jo, já vím,“ breptla jsem a setřela tu pitomou kapku.
„Skočím pro bonboniéru, kterou jsem ti chtěla dát až před svým odjezdem,“ oznámila mi, pohladila po vlasech a za pár minut byla zpět i s velkou krabicí kvalitní čokolády, ve které jsme se pak až do brzkého rána topily a blábolily o všem možném.
Život je občas přímo na jedno, ale díky bohu za to. Bez těch situací, které pro mě nebyly zrovna dvakrát jednoduché, bych se nedokázala poučit ze svých chyb. Byla bych stále stejná, bez vývoje k lepšímu a kroku vpřed. Popálit se neznamená extrémní chybu. I to je někdy potřeba.
Jsem žena, která se víceméně ničeho nezalekne. Za pár týdnů oslavím třicítku, ale co na tom? Nevlastním prostorný a útulný dům, rozkošnou udržovanou zahrádku, manžela bez chybičky ani děti. Místo toho se v dvoupokojovém bytě zabývám opečováváním plného šatníku večerních rób od Elieho Saaba a bezchybných lodiček Channel i Manolo Blahnik. Život je příliš krátký na to, aby ho člověk nežil přesně tak, jak chce. A mně to tento způsob naprosto vyhovuje.
Jednoho dne možná přestane. Ano, to nevyvracím a ani se o to nehodlám nikdy pokoušet. Možná přece jen za pár dnů, měsíců nebo let uznám za vhodné, že dítě přece jen není přítěž a rozhodnu se mít dceru, která všechny ty deseti tisíce všité do luxusního oděvu náležitě využije. V té chvíli se pustím do velké akce s názvem adopce. Jsem si totiž naprosto jistá, že své biologické hodiny nikdy neuslyším, a tak se ani nedozvím, jestli ještě tikají, nebo už dávno skončily. Nebude potřeba muže, vystačíme si samy. Jo, tak to bude v potřebě nouze nejlepší.
Obvykle při koncích stupidních filmů hrávají songy plné optimismu. V tomhle se film s Timberlakem nemýlil. A protože i můj život je jedna velká bláznovina, která by se jednomu ani nechtěla uvěřit, vy máte tu možnost poslouchat písničku, jejímž úkolem je všechno kolem vás přetřít na růžovou. Ale tak to má přece být, ne?
„Bello? Tak kde vězíš?!“ vytrhl mě z veledůležitého přemítání Hannin hlas. Za pár vteřin nato už stála ve dveřích a zkoumavě si mě prohlížela, zatímco kolem obličeje jí poskakovaly vlny blonďatých vlasů. Pečlivě je obarvovala na svou původní barvu snad celou dobu, co sem dorazila. Ale až poslední dva dny začaly zase vypadat docela k světu.
„Co je?“ vyplázla jsem na ni jazyk, když jsem z lehu zvedla hlavu a spatřila její výraz.
„Co tady ještě děláš?“ vyčítavě poukázala na pomačkanou deku, která se díky mému převalování v posteli proměnila mávnutím kouzelné hůlky ze způsobně poskládané na pořádně pomačkanou alá žvýkačka.
„Nedalo mi to,“ zazubila jsem se provinile. „Ale když mě ta krásně čistá postel lákala, na všechno jsem se vybodla. Vždyť jsme to tu uklidily stejně docela zbytečně. Nebyla to naše povinnost, to Gabrielo a Maria vlastní tento motel a sami tvrdili, že to zvládnou. Aspoň tu postel jim na starost můžem přenechat, ne?“ nadhodila jsem a ona po chvíli váhání přikývla.
„Jo, asi jo,“ zasmála se spokojeně a skočila za mnou. „Ale na to rochnění máme jen okolo deseti minut. Pak musíme,“ nakázala se zvednutým prstem a já poslušně přikývla. Až takový blázen, abych jí odporovala, jsem přece jen nebyla. Proč taky? Jo, teď už mě na této pofiderní dovolené uprostřed ničeho ani nic nedrží.
Rozhodla jsem se ji ukončit dřív a vydat se s Hannah odtud pryč na další soukromou dámskou jízdu. Moc dobře jsem si uvědomila, že ona je nejdůležitější osobou v mém životě, i když má svou chybu v podobě prořízlých úst. Ale jsme přece jen lidi a já taky nejsem ani zdaleka dokonalá.
Příští stanice? Barcelona!
Dvacátého července
Zvedáme kotvy, kufry jsou již zabalené!
Po patnácti letech dnes poprvé rezignuju a rozhodla jsem se nezestručnit svůj den obvyklými statistikami. Za těch pár dnů jsem si toho tolik uvědomila, tolik sebe samou poznala, jako za celý život ani zdaleka ne. Je čas si od všeho odpočinout, užít si zbytek prázdnin a pak se vydat hledat novou práci…
Ádios!
Tak, a máme tu konec i celé soutěžní povídky, mé v pořadí druhé dokončené kapitolovky. Čtenářů postupně ubylo – těžko říct, zda se začala povídka zhoršovat nebo je to jinak. Každopádně já jsem jen ráda, že jsem ji zvládla dotáhnout až do konce, protože několikrát jsem měla chuť tak neučinit a vykašlat se na to.
Tento konec mne napadl už někdy během psaní druhé kapitoly, takže si na něm trvám, myslím, že se sem hodí nejvíc. Ačkoliv jistě velká většina z těch, co přečetli všechny kapitoly, nejsou spokojení, že nakonec neskončila Bella s Edwardem, tohle byl taky promyšlený tah. Někdy po publikování deváté kapitoly mě sice napadlo, že by přece jen spolu mohli být, ale právě devátá podmínka to nedovoluje, takže… Jak se tam měl objevit? Přišlo by mi docela vtipné, kdyby po něm Bella chtěla, aby hrál před sociálními pracovnicemi, že jsou pár, aby si mohla adoptovat dceru… No, ale to už byl jen nápad, který bohužel zakomponovat nemůžu. ;)
Snad jste vy a hlavně i porotci nezešedivěli, pokud jste se dostali až sem… :)
« Předchozí díl
Autor: rezule (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Prázdninový deník Isabelly Swanové - 10. kapitola: Ádios!:
Plně souhlasím s klarusha 
Takový konec jsem nečekala a překvapil mě docela dobře. Radši, aby Bella nebyla s nikým, než aby byla s Adamem. Já ho tak strašně neměla ráda... Edward byl sice trochu nevýrazný, ale pořád to byl Edward. Celkově povídka nebyla špatná, ale k mým favoritům rozhodně nepatří. Tahle Bella a její styl mi prostě nesedl. Nevím, co mě přimělo povídku dočíst do konce... Snad naděje, že Bella zmoudří, což se nakonec stalo jen z části. Aspoň že ten vůl Adam musel skončit. Gratuluju k úspěšnému dokončenì soutěže.
No, tak závěr byl skutečně překvapující, což bylo nečekané. 
Adam se nakonec pěkně vybarvil a naprosto chápu Bellino rozhodnutí. Na druhou stranu se něco podobného dalo snad i čekat, protože už od začátku působil trochu podezřele.
Celkově bych řekla, že povídka byla dějově skutečně oddechová, emocionálně trošku náročnější, ale i to se dalo zvládnout, takže myslím, že jsi splnila, co jsi měla v plánu. 
Bella ani Edward nebyli charakterově shodní s originálními, což jsi sama řekla, takže svým způsobem bylo správné, že jsi je nenechala spolu, protože se k sobě opravdu nehodili. A o změnách u nich nemůže být řeč.
Myslím, že konec byl takový zvláštní, ale svým způsobem vyspělý. Bella pochopila, jak funguje život a že někdy je lepší zůstat sama než se honit za přízrakem (to je možná trošku přehnané, ale snad to bude pochopitelné).
Její názor na život se mi docela líbí, stejně jako celá povídka. 
Myfí 
Nejdřív ze všeho bych ti chtěla pogratulovat k úspěšnému dopsání kapitolovky. Vím, že víckrát si se na ni chtěla vykašlat, neměla jsi na ni tolik času a pořád se ti to nějak křížilo, ale zvládla jsi to a já jsem na tebe pyšná. Vážně moc.
Tahle kapitola mi přijde jako skvělé zakončení celé povídky. Vím co jsi plánovala už delší dobu, ale tohle jsem fakt nečekala. Nečekala jsem, že by Adam mohl být až takový sviňák, ale to jsi prostě celá ty! Vždycky musíš nějak překvapit a šokovat. No stejně ho mám pořád radši než Edwarda. 
Když jsem četla co Bella povídá Hannah tak jsem si říkala "Co mohl udělat tak hrozného?" a když jsi zmínila ten návrh na svatbu a jak jí v klidu pronesl, že by ji podváděl a ona by mu vlastně ještě měla být vděčná tak se snad muselo u mě v pokoji ozvat i "bum" - spadla mi brada až na zem! Každopádně myslím si, že lepší konec jsi ani vymyslet nemohla. Nevím co bych dělala na jejím místě, ale když to takhle čtu tak mi to připadalo vtipné a skvělé. Jak ho ještě chtěla trumfnout a dala výpověď a vlastně si z toho ani nic nedělala...
Teď už mi zbývá jen popřát hodně štěstí a trpělivosti při dalším psaní. 
Čééésť ségra!
Konečne som sa dočkala a spokojne ti môžem od pľúc všetko pekne skritizovať. Ale nebój, budem sa krotiť.
Tááákže, kde začneme, hm...
Prvá kapitola, úplný začiatok a nový nápad – skvelé! Nápad ako taký ma neskutočne chytil a prvá kapitola bola podľa môjho skvelým začiatkom a upútaním porotcov. Pekne si to premyslela, najviac sa mi páčil ten chlapík, u ktorého Bella bývala a jeho prízvuk a vlastne všetko okolo neho. Keď si to teraz všetko spätne rekapitulujem - ver mi, z tvojej poviedky si toho pamätám hodne -, tak prvá kapitola bola asi najlepšia. Aj keď, s viacerými by sme sa asi zhodli, že ten denník nebol až taký skvelý nápad, skôr mi to prišlo, že Bella ani nie je dospelá žena, na ktorú si ju tam opísala.
Musím ti povedať, že som aj tak statočne zvládala všetky prekvapenia, ktoré si si na nás prichystala a úspešne sa dnes dopracovala až na záver celej poviedky. Jedno z prekvapení bol aj Adam... Jakto, že si ju nenechala s Edwardom? Je mi jasné, že si chcela vykľučkovať z toho zaužívaného stereotypu, ale sem sa mi to príliš nehodilo. Síce je to spravené tak, že Bella nezvažuje o bohvieakej dlhej budúcnosti s Adamom, ale aj tak. Edward tu bol nevýrazný, možno to bol aj zámer, aby nám potom neprišlo ľúto, že si ho slušne odkopla, ale ku konci mi ho prišlo ľúto. Čo narobím, keď ja som taký ciťáčik, šak ma poznáš, sestrička.
Ale čo som to vlastne... Ehm, neodpustím si to, ale skrátka... medzi prvými podmienkami bola aj romantika. Síce si tam mala akú takú romantiku, ale zrovná od teba som čakala niečo omnoho lepšie. Neber to zle, ale keď sa raz povie romantika, tak poriadna, či už len s Adamom, alebo Edwardom, mohla byť aj s obomi naraz... U teba, mno, nebolo to to pravé orechové! Skoro všetky ste to odflákli mávnutím ruky... Toto ma trošičku sklamalo a potom som už aj nasadila tvrdšie tempo a všímala si aj detajlíky.
No páčilo sa mi, ako si nás niektorými kapitolami priamo hodila do deja a my sme sa zorientovali až po pár vetách. Tiež to bola jedna z mála poviedok, pri ktorých sa môžeš pohodlne oprieť o stoličku, vyložiť nohy na stôl a len posúvať myšou na koniec. Na úplnú romantiku by som to nešpecifikovala, ale taká letná pohodička a to sa mi páčilo. Potom som sa vždy tešila na pokračovanie. A myslím, že táto poviedka sa ti vydarila ešte lepšie ako Svadba. Už som ti to hovorila, ale stále sa vylepšuješ a napreduješ veľkými krokmi dopredu!
Ešte niečo málo k poslednej kapitolke...
Takéto zakončenie som absolútne nečakala a tebe je to aj jasné, živo si viem predstaviť ako sa teraz škeríš.
Takže, žeby bol Adam až taký odporne sebecký?! Fúúú, neskutočný záver. Bolo to veľmi kvalitne napísané, dokonca aj to ako si skákala k Hanne a zase k Adamovi. A tuším som to aj niekde v hĺbke tušila, že to nenecháš len tak, že sa to ešte určite pokašle.
Takto je Bella konečne bez chlapa, dokonca bez práce, ale stále má tú jedinú osobu v živote, ktorú by nikdy nevymenila a spolu otvárajú dvere novému dobrodružstvu.
Verím v to, že ak je posledná kapitola tak krásne prepracovaná, zvyšok poviedky musí tiež stáť za to a pri tebe to nie je výnimka.
Posledné kapitoly... Jáááj, z časti je to smutné, že sa tak skoro lúčime, len po desiatej kapitole, ale som rada, že si sa nakoniec na to celé nevykašľala a pokračovala plná nového odhodlania dokončiť to, čo si začala.
Viem, že to bolo ťažké, obzvlášť na leto, keď si stále niekam lietala a popri tom písala aj iné poviedky, ale môžem vyhlásiť, že si to úspešne zvládla a ja ti chcem len pogratulovať a poďakovať, že som si to mohla prečítať.
Snáď z kritiky nebudeš robiť veľkú vedu, ale skús sa na to nabudúce pozrieť a zdokonaliť sa, vieš jak.
Takže, lúčim sa s Bellou, Adamom, Edwardom a slnečným Španielskom...
Bye.
Satu.
P.S.: Zlato, ja som pri tebe šedivá už dávno, na to si zvykaj. 
Musím přiznat, že tahle povídka mě neoslovila. U první kapitoly jsem si říkala, že to bude zajímavý, ale pak se objevil Adam a Edward a já zjistila, kolik Belle je a už to nějak nebylo ono. Ze začátku jsem si myslela, že je Belle tak 18, max. 20 a ono se ukázalo, že je jí kolem 30, myslím, že tam máš dokonce přes 30. A upřímně řečeno, kdybych viděla chovat se někoho takhle ve 30, tak bych mu asi jednu natáhla, i když dvacetiletý holce asi taky. Tvoje Bella ve mně zkrátka vzbuzovala to nejhorší. A když k tomu přidám deník, který Bella psala na konci každé kapitoly, bylo hotovo. A o Adamovi můžu říct asi to samý, Edward byl zase takovej zakřiknutej. Je pravda, že by se k sobě s Bellou nehodili a udělala jsi dobře, žes ji nenechala asi s Adamem, protože oni dva jsou taky jiní.
Snad se na mě nebudeš zlobit, za to co jsem ti tu napsala. Ale znáš to, sto lidí, sto chutí. Oceňuju vytrvalost, se kterou jsi povídku psala a přeju další pisatelské úspěchy. 
Ja sa zbláznim!!! 
Takýto koniec som nečakala.
Ozaj, aby som ti to ozrejmila. Poviedku som čítala od prvej po poslednú kapitolu. Hold som tvor lenivý, nezanechala som komentár.Ale to, čo robím teraz, ti musí postačiť. Vyjadrenie k poslednej kapitole a vlastne k celej poviedke.
Ako nápad to bolo skvelé. Milujem tvoju Bellu. Je bezprostredná, ale takisto naivná. Až na konci si uvedomila, akí sú chlapi vypočítavé svine. A hlavne ten, pre ktorého sa rozhodla. Nuž, keby si bola vybrala Edíka... 
Už je neskoro robiť závery. Co je psáno, to je dáno!
Už ho nevráti, to si potvrdila svojimi slovami pod kapitolou. Deviata podmienka!!!
Ale som rada, že nakoniec s Adamom nezostala. Nebol mi sympatický už od začiatku. Som rada, že sa vyfarbil.
Ako som povedala, poviedka bola veľmi dobrá. Dostala sa v mojom rebríčku súťažných poviedok na tretie miesto. (Ja viem, nie je to prvé, ale musíš uznať, že sú tu dve poviedky, ktoré mi viac učarovali. Ale aj trojka je super. Minimálne na medailu to je. 
)
Si skvelá spisovateľka a poradiť si s podmienkami, ktoré si pre vás adminky nachystali, bolo niekedy nad sily. Ale prešla si tým a dostala sa do konca. Ber to tak, že len polovica zo začatých to sem dotiahla. Už to je podľa mňa úspech!!!
Takže gratuľujem a dúfam, že si od teba najbližšie niečo super zasa prečítam.
who ten koniec som teda nečakala ale naozaj sila...
ale bola to super poviedka...
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 15. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!