Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Prázdninová láska 7. Díl

Dům - ukázka


Prázdninová láska 7. DílBella, už se těší na Edwarda. Trochu se chytí s matkou, ale to jí nebrání v tom, aby jela za svou láskou. Místo Edwarda, ale v pokoji potká Alice. Kde je Edward? A co Bella? Prosím komentáře, protože takhle mě to psát nebaví. Komentáře mě povzbuzují v psaní dalšího dílu. Vaše TC.

„Za pár hodin mě přijde vystřídat další. Doufám, že mi tady mezi tím nezvlčíš.“ Při pomyšlení na to, jak Edward běhá po lese jako vlk. No… přišlo mi to směšné. Ale tohle byl spíš vtip. Je docela těžké mluvit s někým, kdo neodpovídá. Ale já si poradím… vydržím do té doby, než se probere. Protože nepoznat ho, by pro mne znamenalo umřít.

Po třech měsících

Už tři měsíce za tebou chodím a povídám si s tebou. Nevím, jestli mě slyšíš, ale hrozně mě to bolí. I když o tobě nic nevím, zamilovala jsem se. Zamilovala jsem se do tebe.

„Mami,“ zakřičela jsem na ní.

„Isabello, kam jdeš?“ přilítla do předsíně a stoupla si tak, že bych jí dala facku nebejt to moje máma.

„Jdu za Edwardem!“

„Nemyslíš, že by to stačilo? Chodíš tam nějak často…“ nadzvedla jedno obočí a čekala.

„Jestli sis nevšimla, je to moje brigáda. A jestli se ptáš na Edwarda, tedy jak se má… Tak odpovídám – pořád stejně.“ Vzala jsem si bundu a vyšla ze dveří. Matka nebyla schopná říct ani slovo, protože od doby, kdy chodím za Edwardem, je to mezi námi ještě horší. Vůbec se jí to nelíbí. Už se těším na dovču, potřebuju se odreagovat.

Nasedla jsem do auta a rozjela se za Edwardem. Už jsem se těšila, že ho uvidím. Poslední měsíc jsem si na něm vypěstovala takovou závislost, že bez něj skoro nikdy neusnu. Vždycky čekám, že se probudí a já mu padnu kolem krku, ale, už to trvá dlouho a já ztrácím víru. Víru, že se vůbec někdy probudí. Za týden odjíždím na dovolenou, ale kdyby bylo na mě, nikam nejedu. Za chvilku budu u něj a já se budu moc těšit, že mu můžu zase vyprávět své příběhy, co si vymýšlím.

Dneska jsem se docela loudala, protože před jeho takzvaným pokojen stálo černé auto. Nedůvěřivě jsem si prohlížela ono záhadné auto a říkala jsem si, že je to asi Alice. Zaparkovala jsem na své obvyklé místo a vystoupila.

Blížila jsem se k vchodovým dveřím. A něco mi tam nesedlo. Někdo se kolem okna pohyboval moc rychle. Možná se mi to jen zdálo, ale nějak mi to nedalo a já se vydala dovnitř.

„Ahoj, Alice.“

„Bello.“ Rozhlédla jsem se kolem sebe, ale Edward nikde.

„Alice, kde je Edward?“ řekla jsem celá vyděšená.

„Odvezli ho.“

„To ne!“ V tu chvíli se mi zhroutil celý svět. Přestal pro mě existovat. Já jsem ztratila milovaného člověka, ač jsem ho ani neznala!

„Je mi to líto!“ Když to vyslovila, udělalo se mi špatně. Před očima jsem viděla mžitky a oči mi zaplavily slzy velikosti zeměkoule.

Zhroutil se mi svět!

*On… on mi umřel! * Opakovala jsem si v duchu. Takovou bolest bych nikomu nepřála. Cítila jsem, jak se mi v hrudníku otevírá díra. Díra, která se zdá být neskutečně velká. Skoro jsem neviděla na cestu, ale úspěšně jsem vyndala klíč od auta a  běžela k němu. Nasedla, nastartovala a vyjela na silnici. Jediné moje myšlenky, které se točí kolem Edwarda a jeho smrti. My bránily v čistém rozumu. Šlápla jsem na plyn a dojela ke skále. Skála, která byla neskutečně velká.

Vystoupila jsem z auta a šla k okraji. Podívala jsem se dolů a někde tam úplně dole bylo jen kamení. Když dopadnu, až dolů bude to rychlá smrt. Teď mě tady nic nedrží!

Sundala jsem si bundu, rozpustila vlasy a ještě jednou se podívala dolů. Kolik metrů to je, počítat nebudu, protože za chvilku mi to bude jedno.

Poté jsem si sundala boty a ponožky. Došla na okraj skály, kde se malé úlomky odlamovaly a padaly dolů. Prstama jsem objala jeden větší kámen a naklonila se dolů.

„Edwarde!“ zakřičela jsem. Můj hlas se rozléhal po celé ploše. Dokonce se mi i můj hlas vracel.

„Proč? Kam jsi šel?“ řvala jsem, jak smyslů zbavená!

Do očí se mi dostávalo čím dál víc slané vody. Vůbec jsem neviděla a můj dech se také měnil. Nestačila jsem dýchat, takže můj dech byl takový – trhaný.

Podívala jsem se dolů a chtěla se naposledy nadechnout. Zavřela jsem oči a zhluboka jsem se nadechla. Pomalým, ale jistým krokem jsem se dostávala na úplný okraj skály. Chyběl mi poslední krok, ale někdo mě chytil za paži. Neodvážila jsem se otočit. Bála jsem se! Věděla jsem, že to Edward není.

Dech se mi zatajil a srdce se rozběhlo na plné obrátky.

Otočila jsem se, a koho jsem tam neviděla.

„Ty?“ zakoktala jsem!



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Prázdninová láska 7. Díl:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!