Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Prázdninová láska 23. díl


Prázdninová láska 23. dílJe tady další dílek. Dílek, který ukáže, jak René reagovala tzv. už na oznámení k svatbě. A vůbec, co Bella a věčnost? Splní se jí sen, být po boku Edwarda navěky?
Prosím o komentíky, jestli pokračovat. Dílků už moc nepřibude, ale chtěla bych, aby jste rozhodly o smerelnosti nebo nesmrtelnosti Belly.
Pac a pusu, pac a pusu Vaše Torenc

 

Pohled Bells

„Tanyo, nikam s tebou nejdu! Už to pochop!“ odsekl jí a mne vzal za ruku. Neřešila jsem to, byla jsem šťastná, že to takhle dopadlo… „Lásko,“ řekl tak sladce, že by se mi podlomila kolena. Otočila jsem se na něj a očekávaně se na něj podívala. „Chceš to říct René dneska?“ nebyla jsem schopná nic říct, takže jsem kývla hlavou na souhlas. „Tak jo… Jdeme,“ odpověděl na mou nevyslovenou otázku a zrovna zazvonilo.

V mé hlavě se to honilo, ale byla jsem šťastná. Šťastná, protože jsem našla toho pravého pro svůj život. Nebyl živý, byl nemrtvý, ale tak sladký, že ho každá chtěla pro sebe. Po chodbě bylo plno, dokonce tak plno, že se tam nedalo hnout.

„Zdovolením,“ mluvila jsem tak automaticky, že jsem se bála, aby mi to nezůstalo. Po pár minutách jsme se prodraly tím davem a měli jsme volnou cestu. Edward mi zmizel z dohledu. Vlastně ani nevím, kdy zmizel. Vím jen to, že jsem ho viděla před hlavními dveřmi ve Volvu. Usmála jsem se a pokračovala.

Vystoupil, obešel auto a otevřel mi dveře. „Paní Cullenová,“ řekl s takovou pýchou, až mu začaly cukat koutky. No dobře, možná si to malinko přibarvuju, ale možná by to tak bylo, kdyby byl člověk. Možná by se i červenal. Já každopádně byla určitě rudá jako rak. Jako vždy.

„Pane Cullene,“ odvětila jsem a usmála se. Nasedla jsem, on obešel auto a zasedl vedle mne. Během chviličky jsme byli pryč. Moje srdce se rozuteklo někam hodně daleko, protože tolik vzrušení… by nevydržel nikdo. Potutelně jsem se pousmála a Edward povytáhl koutky.

„Čemu se směješ?“ zeptal se zvědavě.

„Ani nevím. Ještě nedávno – jsem byla sama. Najednou se tu ukážeš ty a já mám celý život vzhůru nohama. Dokonce si i pamatuju, jak jsem tě poznala. Jak jsi vypadal na tom lůžku. Ale moje srdce se málem zastavilo, když jsem tě tam nenašla.“ Posmutněla jsem, ale on mi vzal bradu do své ruky a přinutil mě podívat se.

„Lásko, tohle se už opakovat nebude! Nikdy tě neopustím… Budu u tebe do konce.“ Jakmile tohle řekl, do očí mi vyhrkly slzy. Věděla jsem, že můj konec se blíží. Sice ne tak rychle, ale za to pomalu a jistě.

„Do konce? Edwarde, nechci být bez tebe. Chci s tebou strávit zbytek věčnosti!“ dořekla jsem poslední větu a jeho obličej se změnil. Nedokázala jsem v něm číst. Jediné, co jsem viděla, byla bolest, utrpení a nenávist?

„Bello, já…“ olízl si rty, „nemůžu. Nemohu ti vzít tvůj lidský život, který máš.“ Stiskl pevně volant.

Jedna slza mi stekla po tváři a roztříštila se po oblečení. „Ty… mě nechceš na celý tvůj život, viď?“ hlesla jsem, ale neotočila se. Edward prudce zabrzdil u krajnice a otočil se na mě.

„Chci. Miluju tě, ty jsi mi dala důvod proč žít. Miluju tvoje doteky, pohledy, polibky… Opravdu chceš být taková zrůda, jako jsem já?“

„Ty nejsi zrůda. Jsi můj snoubenec,“ zažertovala jsem, abych odlehčila situaci.

„Dobře. Tak co jsem já. Opravdu to chceš?“

„Ano. Chci být s tebou!“

„Ztratíš kamarády, rodinu vše, co sis vybudovala za celý svůj život.“

„Edwarde, neodradíš mě! Chci tebe! Na ničem jiném mi teď nezáleží.“

„Je to jen na tobě! Bránit ti nemůžu, ale já to udělat nemůžu. Zabil bych tě. O tohle musíš požádat někoho jiného!“ Věděla jsem, že po něm chci hodně, ale už si nedokážu život bez něj představit. On byl moje slunce, můj život, můj vzduch k dýchání, který potřebuju neustále. Den kdy jsem si myslela, že zemřel… chtěla jsem taky umřít. Nebýt Natali, skočím.

„Ty jsi můj život, Edwarde Cullene,“ zašeptala jsem a políbila ho na rty. Líbal mě tak dlouho, že jsem zapoměla na okolní svět. Jeho polibky byly plné lásky, něhy, ale čím víc se do toho začal vžívat, drtil mi je. „Edwarde, zpomal,“ šeptala jsem pod rty, které mi moc prostoru na mluvení nedaly.

Odtáhl se a podíval se na mě s omluvným výrazem. „Promiň. To jsem nechtěl!“ hlesl a nastartoval auto, které se hnalo kupředu. Během pár minut jsme stály před domem.

Edward zaparkoval a otevřel mi dveře. „Děkuju.“ Políbila jsem ho na rty a pousmála se. „Miluju tě,“ zašeptala jsem mu do ouška. Celý se zachvěl a polibek mi oplatil.

Když zamkl auto, chytil mě kolem pasu a šel semnou, kamenou uličkou k nám domů. Sáhla jsem na kliku, bylo odemčeno. „Paráda,“ pomyslela jsem si.

„Bello?“ promluvila mamka, když nás oba viděla.

„Ahoj, mami,“ hlesla jsem, ale spíše jsem čekala kázání o nechození do školy.

„Stalo se něco?“

„Co by se mělo stát?“ Pokrčila jsem rameny a podívala se na Edwarda. Ten se jen usmíval, ale nic neříkal. Bylo mi jasné, že něco ví.

„Měla bych ti něco říct. Tedy… měly bychom ti něco říct,“ promluvila jsem polohlasně a nohou jsem šourala ze strany na stranu.

„Ty… ty… tedy vy… jste jako…“ koktala jak malá. Jako by nevěděla, co říct. „Ty… jsi těhotná?“

„Bože ne!“ zamítla jsem jakoukoliv otázku na tohle téma. V ten moment mi to došlo… Tohle viděl Edward u René v hlavě. Celá jsem zrudla a nenacházela ty správná slova, jak začít. Doslova mně odrovnala.

Přistoupil k ní a něco vytáhl z kapsy. Matka se nejdřív podívala na mě a pak zpátky na něj. „Paní Swanová, chtěl bych Vás požádat o ruku vaší dcery Isabelly,“ řekl normálním hlasem Edward. Když to dořekl, René si musel rychle sednout. Nějak to asi nechápala.

„No, spíš koukám, že jste mě postavili před hotovou věc,“ řekla podezíravě. „Moc gratuluju. A tobě Edwarde, dávám svolení. I když… moc velkou radost z toho nemám. Bella je mladá, ale ve štěstí ji stát rozhodně nebudu!“ René se mi vrhla kolem krku, div, že mě neudusila. „Doufám, že jsi šťastná!“ zašeptala mi do ucha a odtáhla se.

„I tobě gratuluji, Edwarde. Doufám, že bude Bella s tebou šťastná.

„Určitě bude. Děkuju.“ Chytil ji za ruku a tím momentem začaly všechny přípravy.

Po pár minutách zazvonil Edwardovi mobil v kapse. „Alice, děje se něco?“ promluvil skoro neslyšně. Ale já na to byla už zvyklá. Alice něco odpověděla, ale to jsem neslyšela. Mobil zaklapl a tvářil se ublíženě.

„Co se je?“ zeptala jsem se celá vyděšená.

„No, svatba bude… ale podle Alice.“ Já jsem se rozesmála a Edward se přidal. Jediný kdo nechápal, byla máma.

„Čemu se tak smějete?“ vyzvídala.

„Ale. Alice je Edwardova sestra a miluje veškeré zařizování všech oslav. Ale při mé smůle to nebude nic malého.“ Hned pochopila.


Ahojky, tak líbilo? Prosím o přečtení perexu!



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Prázdninová láska 23. díl:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!