Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Prázdninová láska 13. Díl

Mia Wasikowska


Prázdninová láska 13. DílJe tady další dílek. Sice krátký, ale s Edwardovým pohledem si nevím moc rady. Doufám, že i tak udělá tenhle kousek radost. Příští díl bude pokračování a zde se dozvíte, co bude říkat na Bellu, až jí potká. Prosím o komentáře, jestli se líbilo. Vaše Torenc.

Ahojky, je tady další díl. Doufám, že se Vám bude líbit, protože nebyl v plánu. Ale je tady a já Vás teď žádám o vyšší počet komentářů. Další díl by mohl být až v pondělí, protože jedu pryč. Takže máte dost času. Čím víc, tím líp pro Vás. no nebudu zdržovat a přeji krásné čtení. Vaše Torenc.


 

Pohled Edwarda

Celé ty měsíce, roky bez pohnutí. Bylo to utrpení slyšet, vnímat, ale neodpovědět. Po dlouhé době ke mně přijaly tři slečny na hlídání. Carlisle nechtěl, aby mne hlídali doktoři.

Natali – zrzavá holčina, co jsem slyšel. Ale moc jsem toho nepochytil, protože mne uchvátila druhá slečna.

Bella – krásný, líbezný hlas. Doteky, které mne oslovily. Alice mi vyprávěla jaká je. Protože doufala v to, že se probudím a dám se s ní dohromady. Těšil jsem se, až se probudím a poznám jí. Ale jak čas plynul, přestával jsem doufat.

Pamatuju si, když mi ji Alice popisovala. Hnědovlasá, hnědooká slečna, která má temperament na rozdávání. V duchu jsem křičel, ukažte mi jí, ale nešlo to. Mé rty byly stále nehybné a já se podával jen tomu, že jí nikdy nespatřím.

Bella si semnou neustále povídala. No povídala, spíš si vylévala srdce a já se postupem času do toho hlasu zamiloval. Jednou vyprávěla, že se jí zdálo o mně. Bylo to vtipné, ale mě jí bylo líto.

Ten den, co jsem jí měl zase slyšet, mne převezli domů. Slyšel jsem Carlisla jak říká – Dál čekat nemůžeme. Nikdy se neprobere. V tom mi to došlo. Budu proměněn jako moje rodina. Stanu se neživí a budu prahnout po lidské krvi. Zase na druhou stranu jsem poslední, který je stále člověk. Ten den se to změnilo.

„Všichni jděte,“ rozkázal Carlisle.

„Ale Carlisle,“ oponoval mu Emmett.

„Jděte,“ kladl důraz na to slovo. Jediné, co jsem slyšel, byly dveře, které se skřípěním zavřely. „Edwarde, teď tě proměním. Za chvíli budeš s námi!“ dopověděl, co chtěl říct a zakousl se mi do ruky. Cítil jsem, jak mi protrhává tenkou kůži. Ze začátku to bolelo, ale pak se to dalo snést. Nic jsem necítil. Žádnou bolest, žádný žár, ani ruce co se mi pomalu proměňují v popel. Zkrátka vůbec nic. „Vydrž to,“ šeptal mi do ucha, když skončil.

Chtěl jsem mu všechno povědět, ale copak to šlo? Říct mu o Belle. I když mi bylo jasné, že ji našel on.

***


Po 48 hodinách

Ležel jsem tam a nic necítil. Žádné pálení za živa, jak Carlisle popisoval svou proměnu. Jen jsem tam ležel nehnutě. Ani nevím, jak dlouho. Ale podle toho, jak jsem slyšel moc mi nezbývalo.

„Carlisle, jak dlouho,“ ptala se Esme.

„Ještě čtyři hodiny,“ odpověděl a své ruce dal na mé čelo. „Vydrž to chlapče,“ šeptal ke mně, ale já věděl, že ho každý slyší.

Nechápal jsem, jak to můžou vydržet. No, i když já nic necítím. Takže nemůžu posoudit. Pokoušel jsem pohnout rukou, prsty, hlavou, ale nic. Moje snaha mě přesvědčila o tom, že zatím je marné cokoli zkoušet.

***

Čistějším a jistějším sluchem jsem slyšel bouchnout dveře. „Carlisle,“ promluvila osoba, kterou jsem neznal.

„Ahoj drahoušku,“ odpověděl. On jí zná? Asi mi něco ušlo, když jsem byl v bezvědomí.

„Jak dlouho? Myslíš, že bude ráda, že mě vidí?“ šeptala, ale já jí slyšel.

„Ještě pár minut.“ Pomalu, ale jistě jsem slyšel divné hlasy. Hlasy všech v místnosti. Koho jsem rozpoznal, byl Carlisle, Rose a Emmett. Ale ta osoba, která se přiřítila do místnosti jako by se nechumelilo – neznám jí.

„Emmette, svolej všechny. Je čas!“ poprosil ho Carlisle a on odešel.

Když vyřkl to slovo za chvilku se probere – tedy něco v tom smyslu. Zkoušel jsem pohnout prsty. Povedlo se mi to. Postupně jsem zkoušel hýbat všemi končetinami… vyhrál jsem. Už se mohu hýbat.

Cítil jsem, že mohu otevřít oči. Chvilku jsem ještě tak ležel a pak je otevřel.

„Zlatíčko,“ vyhrkla ze sebe nedočkavě Esme.

„Nech ho chvilku rozkoukat,“ pokáral jí Carlisle. Uvědomil jsem si, že mě jen chrání, ale měl by chránit je.

„Holky, pojďte za nás,“ připomenul Jasper. Ty nečekaly a jen vyčuhovaly za zady. Viděl jsem je periferně. Cítil jsem je. Jejich nasládlou vůni, ale také něco, co se mi tu vůbec nelíbilo.




Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Prázdninová láska 13. Díl:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!