Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Právník 1. kapitola

07.08.2011 (20:00) • stmivani158 • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 1712×

Ležela jsem vedle té odporné vrásčité hroudy masa a poslouchala jeho chrčení, které se mu ozývalo z úst. Snažil se otočit a natáhnout se pro telefon, aby si zavolal pomoc. Líně jsem se k němu otočila a uštědřila mu ještě jednu ránu. Silou jsem do něj zabodla dvaceticentimetrový sekáček. Projel jeho hrudníkem jako máslem. Řinuly se z něho obrovské kýble a kýble krve.

„Prase,“ odfrkla jsem si a šla si umýt ruce. Šlo to těžko, měla jsem tu krev i za nehty. Natáhla jsem se pro kartáč a zahleděla se do zrcadla před sebou.

Byla jsem krásná a žádaná. Uměla jsem být nevinná, okouzlující i tajemná. Byla jsem královna. Vydrhla jsem si i krev za nehty a vypnula vodu. Vzala jsem si pouzdro na okraji poličky, která překypovala kosmetickými přípravky a vyndala si modré kontaktní čočky. Čokoládové oči moc nevynikly k mým kaštanovým vlasům. Ale ať s modrýma očima, nebo hnědýma, byla jsem neodolatelná. Vítězně jsem se na sebe usmála a prohrábla si prsty vlasy, které se mi vlnily sladce až po lopatky. Dnes jsem měla být za nevinnou a sladkou, ale už mě otravovala ta věčná hra a přemáhání, abych se nepozvracela. To bylo to největší sebezapření, které jsem ve svém životě učinila. Ale pro kreditku s bezedným kontem cokoliv. Až na dnešek, nějak mi ujely nervy a když jsem si všimla toho sekáčku na led, který ležel na nočním stolku, prostě jsem neodolala.

Chtěla jsem jít zpátky, ale když jsem si všimla toho svinčíku, který bych musela uklidit, zaskučela jsem.

„Aaaa!! Señor Dios!! Señora!“ zaječela hrůzou má mexická služka. Asi jsem měla zamknout.

„Señora, Señora, Señora!“ volala po celém domě. Už jsem toho jejího blekotání měla dost. Vylezla jsem z koupelny připravená tu kozu vyhodit.

„Consuelo, yo estoy aquí!“ zařvala jsem přes celý dům a ona okamžitě přiběhla do naší ložnice. Teď konečně jen mé.

„El Señor ha muerto!“ blekotala dál a máchala u toho rukama, jako by se snad snažila rozehnat hejno much. Pak se na mě podívala a zahýkala. Plácla se jednou rukou přes pusu a druhou ukázala na mé oblečení.

„Do háje! To jsou šaty od Diora! Nová kolekce!“ zapištěla jsem a začala je drhnout přehozem, který ležel na zemi.

„Vidíš? Už jsem stejný prase jako ty!“ zamumlala jsem směrem k mému, teď už bývalému, manželovi.

„Vrahu!“

„Ježíš, neječ tady a dones kýbl. Dělej!“ zahulákala jsem na ni a šla si pro sodu do kuchyně. Snad to pomůže.

„S tebou taky není žádná sranda!“ zamumlala a rozešla se do úklidové místnosti.

Došla jsem do kuchyně a začala ji celou prohledávat. Byla jsem bezradná a ta krev už skoro zaschla a tady se nedalo vyznat.

„Doprčic!“ zanadávala jsem a třískla i s poslední poličkou. Skleněná tabulka, která v ní byla vyražená, se vysypala a já se samozřejmě pořezala.

Teď jsem lítala po domě jak zběsilá a hledala náplast a dezinfekci.

„Consuelo, kde máš lékárničku?“zakřičela jsem přes celý dům a doufala, že dost hlasitě, abych nemusela zase vyšlapávat těch dvěstě schodů.

„Co tam děláš zase?! Pohni, je tady krve jak z vola! Jo a je pod dřezem!!“

Šťastně jsem vletěla do kuchyně jak tajfun a vyhledala dřez. Když jsem otevřela poličku, div jsem nezačala poskakovat radostí. Byla tam lékárnička. Hurá! Zalepila jsem si prst a vyšla schody. Úplně udýchaná jsem se opřela o dveře mé ložnice a pobaveně pozorovala Consuelu, jak se snaží odtáhnout stokilové tělo mého manžela do plachty.

„Nestůj tam a pojď mi pomoct!“ zahulákala na mě netrpělivě. Uchechtla jsem se a šla jí pomoct. Došla jsem na její stranu postele a společně jsme zatlačily na tělo a nic.

„Je těžkej jako prase, ti teda řeknu!“ zamumlala a zadívala se na jeho obrovské špeky, které skoro přetékaly z postele.

„Neměla jsi ho tak vykrmovat,“ zanadávala jsem a šťouchla prstem do toho stoprocentního tuku. Rozhýbalo se po vlnách jak tsunami. Dostaly jsme obě nekontrolovatelný záchvat smíchu.

„Kde máš pytel?“ zeptala jsem se a utírala si slzy hřbetem ruky.

„Tam se nevejde, je strašně tlustý,“ odpověděla a zadumaně hleděla na pytle.

Vtom mě napadl úžasný nápad.

„Dole máme motorovou pilu!“ vyhrkla jsem a zadívala se na ni s otázkami v očích.

„Jsi normální? Vždyť nás někdo uslyší,“ odvětila a poklepala si na čelo, jako bych byla úplně tupá. Ale já to měla dokonale promyšlené.

„Půjdeme do sklepa. Odtamtud by nebylo slyšet ani kdybychom tam po sobě házely granáty,“ prohodila jsem ledabyle a už lezla na druhou stranu postele.

„Fajn,“ pokrčila rameny, a pak se zasekla. „Ale jak ho dostaneme dolů?“

Pak nás napadla úplně stejná myšlenka. Zajiskřilo nám v očích. Společnými silami jsme ho dokopaly ke schodům, odkud jsme ho skutálely až k suterénu.

Když jsme ho rozřezaly na kusy a nacpaly do pytlů, zbývala jediná otázka. Kam s ním?

Shrnutí

Stmivani158 ♥ DeninaLove

2. kapitola

Prosím o názory a kritiku.

Děkuji, Jane & Dee

Autor: stmivani158 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Právník 1. kapitola: