Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Práce je můj život 44

27.04.2012 (16:30) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 23× • zobrazeno 3948×

„Bellíku, vstáváme. Jdeme na návštěvu a máš nejvyšší čas, aby ses stihla vypravit.“

„Chceš tím snad něco naznačit?“ zabručela jsem ještě se zavřenýma očima.

„Vůbec ne,“ zasmál se a zvednul se z postele. „Připravím ti snídani.“

„Hm.“ Přetočila jsem se z boku na záda a protáhla se. Nechtělo se mi vstávat, ale už jsem se tak těšila na Claire a na Jonathana, že jsem se přemohla a vstala.

Nedala jsem si moc vydatnou snídani, protože za chvíli jsme měli zase obědvat. Rychle jsem se potom oblékla, upravila a tentokrát jsem Edwarda popoháněla já, aby sebou mrsknul. Nemohla jsem se dočkat. On ještě nebyl ani obutý a já už skoro zamykala.

Nikdy bych neřekla, že New York by mohl být v neděli brzy dopoledne tak zacpaný. Ještě že řídil Edward, protože já bych nejspíš vyčerpala slovních všech neslušných slov a on se mi jenom smál.

„Konec zábavy, tady zaparkuj,“ ukázala jsem na volné místo před jejich domem. Do ruky jsem vzala tašku s vínem a už jsem vystupovala.

James už na nás čekal. V náruči měl Johathana a oba se na nás křenili.

„Ahoj, pojďte dál.“

„Tady menší pozornost,“ strčila jsem mu do ruky víno a už jsem se sápala po prckovi. „Kde je Claire?“

„Spí. Malej tomu v noci moc nedává. Teda spíš poslední dobou nespí v noci vůbec, většinou jenom přes den a Claire je z něj hotová. Dojdu ji vzbudit, Jonathan už stejně bude mít za chvíli hlad. Zatím si sedněte, za chvíli bude jídlo na stole. Pohlídáš ho?“
„Jasně,“ vyhrkla jsem a posadila si Natha na klín. Byl úžasný.

„Podívej, to je strejda Eda,“ zašišlala jsem a Natha trochu nadzvedla, aby na Edwarda viděl. Ten se jenom culil. „A hele, mamina se konečně taky vyvalila z postele.“

„Ahoj,“ usmála se na nás Claire a natáhla se pro prcka ke mně. „Omlouvám se, říkala jsem mu, ať mě nenechá usnout,“ vrhla po Jamesovi naštvaný pohled.

„To je v pohodě. James nám to vysvětlil,“ usmála jsem se na ni a podala jí Natha.

„Posaďte se, James vám nalije pití a já nakrmím našeho otesánka. Klidně se do toho pusťte.“

„Počkáme,“ ujistila jsem ji, než zmizela v ložnici.

„Dáte si bílé víno nebo saké?“

„Dvojku bílého,“ odpověděl Edward.

„Já taky, díky.“

„Tak se pojďte posadit. Claire za chvíli přijde,“ nabídl nám James místo u stolu a šel nalévat pití.

„Můžeme jíst. Už jsem ho udolala,“ oddechla si Claire, když se vrátila.

Pomohla Jamesovi připravit na stůl talíře s různými druhy sushi, mističku se sójovou omáčkou, wasabi a zázvor. Už se mi sbíhaly sliny, takže jsem se chopila hůlek, navzájem jsme si popřáli dobrou chuť a hodlala jsem si dát pořádně do nosu.

Všichni jsme si pochutnávali a bavili se, když se z vedlejšího pokoje ozval pláč.

„Křikloun se probudil,“ povzdechla si Claire a rychle se zvedla.

„Takhle je to s ním poslední tři dny,“ vysvětlil nám to James. „Vždycky usne a za chvíli je zase vzhůru. Proti tomu bych nic neměl, kdyby pořád tak neřval.“

„Ale ale otče, to se ti to brzy omrzelo,“ rýpla jsem si do něj.

„Já bych chtěl vidět vás dva,“ vrátil nám to se smíchem a ve vedlejší místnosti se křik zase utišil. Edward po mě mrsknul pohledem a věděla jsem, že čeká, jestli něco naznačím. Ale já to nechtěla řešit teď. Kdyby se to náhodou nepovedlo, nechtěla jsem, aby mě všichni litovali.

„Druhý pokus,“ vrátila se Claire mezi nás. „A jestli zase začne, přísahám, že mu zacpu něčím pusu.“

Jako kdyby to bylo naschvál, jen co to dořekla, Jonathan znovu spustil. Claire si složila hlavu do dlaní a vrátila se zpátky. Teď už se nejspíš ani nepokoušela ho znovu uspat, protože se vrátila s Jonathanem v náručí. Ještě trochu pofňukával, ale už nebrečel.

„Tak mi ho dej, já se s ním budu mazlit.“ Nastavila jsem náruč, ale jakmile byl prcek v mém náručí a zbystřil mě, znovu se rozplakal.

„Vezmu si klokanku a budu ho mít u sebe,“ navrhl James a rychle si na sebe vzal vak. Natha jsme do něj dali a vypadalo to, že je spokojený. Ne však na dlouho. Jakmile jsme se znovu pustili do řeči, znovu spustil.

„Vážně nevím, co mu je.“ Claire vypěnila a já začínala pochybovat, jestli bych mateřství zvládala.

Teď jsem poznávala tu horší stránku. Dřív jsem byla tak poblázněná, že mi nedošlo, že s těhotenstvím a mateřstvím bych musela všechno omezit. Nebyl to jenom krásný smích rozkošného miminka, ale jak jsem teď poznala, byl to téměř neustálý pláč a starání se. Najednou se ve mně zrodil strach a obavy, jestli to vůbec chci. Jestli je na to teď ta správná chvíle a neměli bychom ještě počkat.

„Ale povídejte, jak bylo na Havaji?“ zajímala se Claire.

„Úžasně,“ usmála jsem se a pohledem vyhledala Edwarda. „Moc jsme si to užili. Počasí bylo skvělé, personál byl skvělý, jídlo výborné. Jsem ráda, že jsem vypadla a odpočinula si. Ještěže jsi mě vytáhnul.“

„Myslel jsem, že se mi to ani nepovede.“

„Tak náročný to se mnou zase nebylo,“ plácla jsem ho přes nohu se smíchem. „Moc si fandíš.“

„Bože, jste jako manželé,“ protočila Claire panenky.

„Já zapomněla, vy to vlastně můžete porovnávat. Ale vždyť jste se do toho hrnuli.“

„Vlastně… mě do toho tak trochu dotlačili rodiče. Sice nevěděli, že je Claire těhotná, ale jsou prostě jak z jiného století.“

„Naši naštěstí takhle aktivní nejsou,“ podotkl Edward a teď by se opravdu hodila připomínka, že z jiného století opravdu jsou.

„Máš recht, chlape. Nežeň se. Pak už tě bude jenom komandovat a máš ji na krku celej život. Žádný divoký večírky, žádný holky, sex na jednu noc.“

„Hele,“ ohradily jsme se s Claire najednou ublíženě. „Jestli jste si nevšimly, tak my jsme tady.“

„Samozřejmě, že vy dvě jste takové výjimky, které potvrzují pravidlo,“ zachraňoval to hned Edward, ale James se jenom pochechtával.

„Nevím, kdo přileze první, když se potřebuje přitulit. Já rozhodně ne. Viď, Edwarde?“ Otočila jsem se na něj a čekala na odpověď.

„Samozřejmě, že jsem to vždycky já, kdo tě musí přemlouvat, ale ty pak nevíš, kdy přestat.“ Claire s Jamesem se hlasitě rozesmáli, a tím popíchli Jonathana k pláči.

„Ts,“ ulevila jsem si a natočila se k němu zády.

„Ale mně se to líbí,“ šeptnul mi do ucha, když se ke mně přisunul. „S tebou. Vždycky je to úžasné.“

„Ještě,“ pobídla jsem ho k dalším komplimentům, protože se mi to líbilo poslouchat.

„Je to dokonalé.“

„A dál?“

„Nádherné a nezapomenutelné.“

„A?“

„A miluju tě,“ dodal tomu třešničku a moje rty si přitáhl ke svým.

„Vy dva, přestaňte nám tady kazit dítě,“ ozval se pohoršeně James a otáčel Jonathana tak, aby na nás neviděl.

„To je křiku pro jednu pusu.“ Protočila jsem oči. „Jako kdyby toho neměl doma dost.“

Pobyli jsme u Claire celé odpoledne a Jonathan se měl jít brzy koupat. Byl unavený, jak skoro celé odpoledne proplakal a já se téměř při každém vzlyku utvrzovala, že to mateřství nezvládnu. Neměla jsem na to nervy.

„Už půjdeme,“ zvedla jsem se a Claire se na mě omluvně usmála.

„Myslela jsem, že alespoň dneska bude trochu v klidu. Mrzí mě to.“

„Nemusí, bylo to úžasné,“ ujistila jsem ji. „Lepší, než kdybychom jedli čínu z krabice.“

„To Jamese potěší.“

„Edwarde?“ křikla jsem. Někde mezi naším dialogem o vysněné dovolené, mateřství a sexu se totiž s Jamesem někam vypařili.

„Už jsem tu. Jdeme?“

„Jo, ať mají klid na koupání. Ahoj prcku,“ pohladila jsem Natha po tvářičce a usmála se na něj. „Díky za pozvání, bylo to super.“

„Jsme rádi, že jste vůbec dorazili. Ahoj,“ rozloučila se s námi celá rodinka a mě došlo, že Edwardovi budu muset říct, k čemu jsem dospěla. A nebude to nic lehkého.

Cestou domů jsem mlčela a měla jsem zavřené oči. Nejspíš to vypadalo, že spím, a proto mě Edward nerušil, ale já přemýšlela nad tím, jak to ze sebe dostat.

„Bells,“ oslovil mě tiše, když zastavil.

„Nespím. Už jdu.“

„Jasně,“ zakřenil se, a když jsem se vyhrabala, zamknul auto. „Tak pojď,“ objal mě kolem ramen.

Výtahem jsme vyjeli do našeho patra a já věděla, že když se neodhodlám teď, tak už nikdy. Když tedy Edward odemkl, požádala jsem ho, jestli by si se mnou nemohl jít chvíli sednout ke stolu. Nejspíš čekal nějakou skvělou zprávu, takže skoro až nadšeně souhlasil, ale když viděl, že já se moc nadšeně netvářím, zvážněl.

„Děje se něco?“ zeptal se hned. Sednul si na gauč a posadil si mě na klín.

„Chci se znovu nechat napsat antikoncepci,“ šeptla jsem a bála se na něj podívat.

„Proč? Vždyť jsi miminko chtěla.“

„Já vím, ale po dnešku… mám z toho strach. Nevím, jak bych to všechno zvládala.“

„Bello,“ povzdechl si. „Víš, že tě do ničeho nenutím, a jestli se to na to necítíš, udělej, jak myslíš. Nebudu se na tebe zlobit.“

„Vážně?“

„Slibuju,“ usmál se a pevně mě objal.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Práce je můj život 44: