Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Poznamenaná 3. část

25.12.2010 (11:00) • Kirsten • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1770×

Poznamenaná

3. část

Asi tři hodiny mě vláčela po obchodech a rvala mi tuny oblečení a hned mi ho kupovala. Nedokázala pochopit, že nechci, aby mi to platila. A vůbec si nenechala vysvětlit, že nenosím šaty ani sukně. Nebo že nenosím boty na podpatku.
Edward za námi jen chodil a nosil všechny tašky. Bylo mi ho opravdu líto, ale vypadal celkem smířeně.

„Alice!“ zaúpěla jsem, „to už stačí!“ prosila jsem, když mě chtěla zatáhnout do dalšího obchodu.
„Dobře, nemáš hlad?“ zeptala se. Aniž bych odpověděla, chytla mě za ruku a odvedla do restaurace.
„Dej si, co chceš,“ řekla a podala mi lístek.
„Vy nebudete?“ zeptala jsem se.
„Ne,“ ušklíbl se Edward. To jsem nepochopila.
„Ne, my budeme mít večeři doma,“ vysvětlila mi Alice.
„Fajn,“ řekla jsem a vybírala jídlo. Nakonec jsem si dala obyčejný přírodní plátek, hranolky a oblohu. Na tom nic nezkazím.

Po jídle Alice uznala, že toho máme dost, takže můžeme jet domů.
„Ještě si skočím na záchod,“ řekla jsem, jelikož jsem si nebyla jistá, jestli bych to vydržela až domů.
„Dobře, jdu s tebou,“ řekla Alice.
„Počkám v autě,“ řekl Edward a odešel. My se vydaly na záchody, kde jsem vykonala svou potřebu. Pak jsme se vrátily k autu. Alice mi otevřela dveře od spolujezdce. Nechápavě jsem se na ni podívala, ale ona jen kývla. Fajn, proč ne?

Po cestě jsme si zase skvěle popovídali, ale tentokrát i s Edwardem. Je opravdu milý a máme toho celkem dost společného, knížky a tak.
Než jsem se nadála, byli jsme ve Forks. Navedla jsem Edwarda k našemu domu. Když zastavil, vystoupili jsme a začali vyndávat moje tašky. Já se musela podivit, kolik toho mám.
„Bylo to fajn, doufám, že si to zopakujeme,“ řekla Alice a usmála se na mě.
„Jo, bylo to skvělý, moc děkuju,“ řekla jsem popravdě.
„Není zač. A teď už běž, uvidíme se zítra ve škole,“ řekla Alice a lehce mě objala. To jsem nečekala, ale moc mě to potěšilo.
„Ahoj, Bello,“ zamával mi Edward a pak oba nastoupili do auta.
„A Bello, vezmi si zítra prosím tu kostkovanou sukni,“ houkla na mě ještě Alice. Když odjeli, konečně jsem se pohnula z místa a šla dovnitř.

„Ahoj, babi, dědo,“ pozdravila jsem je, když jsem procházela kolem obýváku, kde se dívali na televizi.
„Proboha! Kolik toho máš?“ vyděsila se babička.
„Mám toho celkem dost,“ přitakala jsem a usmála se na ni.
„S kým jsi vůbec byla nakupovat, s Angelou? Když jsi volala, nic jsi neřekla,“ vyptávala se.
„Ne, určitě víš, že se sem přistěhovali noví lidi,“ začala jsem.
„Jo, prý větší rodina,“ řekla.
„Jo, Cullenovi. Chodí se mnou do školy. A s nimi jsem byla nakupovat. Ne se všema, ale s dvěma z nich. Jsou moc milí, všichni,“ vyprávěla jsem.
„Máš hlad?“ zeptala se babička.
„Ne, byli jsme na jídle. Půjdu si uložit ty věci. Kde je máma?“ zeptala jsem se.
„Šla někam s kolegyní z práce.“
„Aha, tak já jdu nahoru,“ usmála jsem se na ni a vydala se do svého pokoje.
Tam jsem uklidila všechny ty věci do skříně a musela jsem to trošku zmáčknout, jinak by se mi to tam nevešlo.
Pak jsem si dala sprchu, a jelikož už bylo pozdě, zalezla jsem do postele. Byla jsem tak utahaná z těch nákupů, že jsem hned usnula.

Ráno mě probudil zase ten otravný budík. Vylezla jsem a šla do koupelny, kde jsem se upravila a provedla ranní hygienu.
Pak jsem šla ke skříni vybrat si oblečení. Nevím, co mě to popadlo, ale vzala jsem si tu sukni, co chtěla Alice. K tomu jsem si vybrala triko a navrch mikinu.
„Ahoj, babi,“ ozdravila jsem babičku, která akorát dodělávala snídani.
„Ahoj,“ řekla a podala mi talíř s míchanými vajíčky.
„Díky,“ poděkovala jsem a pustila se do toho. Když jsem dojedla, obula jsem si conversky a vyšla ven. Nasedla jsem do auta a vyjela směr škola.

Na parkovišti jsem se rozhlédla, ale Angelu jsem neviděla. Třeba už byla ve škole. Neřešila jsem to a vydala se na první hodinu, biologii.
Sedla jsem si do lavice a nepřítomně hleděla z okna. Vzhlédla jsem, až když vedle mě zavrzala židle. Seděl tam Edward.
„Ahoj,“ pozdravila jsem ho vesele.
„Ahoj, Alice bude mít určitě radost,“ řekl a ukázal rukou na mou sukni. V tom akorát zazvonilo a vešel učitel.
„To jo, nevím, co mě to popadlo, nikdy jsem sukně nenosila,“ vysvětlovala jsem, ale pak mi došlo, že ho to pravděpodobně vůbec nezajímá. Ale on na mě koukal se zaujatým výrazem. Tázavě jsem se na něj podívala, ale on se jen usmál a pak se zamračil. Vypadal, jako by nad něčím přemýšlel. Nechala jsem ho být a poslouchala výklad učitele.

Když zazvonilo, posbírala jsem si věci a zvedla se. Podívala jsem se na Edwarda, který stál u lavice.
„Kde máš další hodinu?“ zeptala jsem se.
„Dějepis v budově pět,“ odpověděl.
„Tak pojď, to máme spolu,“ řekla jsem a společně jsme se vydali na hodinu. Jak jsme šli po chodbě, tak na nás všichni vyjeveně koukali, ale my si jich nevšímali a povídali si. Měli jsme hodně společného, takže jsme pořád mluvili a mluvili, až jsme došli na hodinu, kde jsme si sedli do mé lavice a dál si povídali, dokud nezazvonilo a nepřišla učitelka.

Pak jsem měla hodinu sama a po ní jednu s Angelou. Měla jsem pocit, že se se mnou Angela moc nebaví, tak jsem se jí chtěla po hodině zeptat, co se děje, ale ona se hned zvedla a šla za Jessicou. Aha, tak takhle to je.
Neřešila jsem to a šla na dvouhodinovku španělštiny s Alicí.

Poté jsme se společně vydaly na oběd, kde jsem si sedla ke Cullenovým. Podívala jsem se směrem ke stolu, kde jsem až donedávna sedávala.
Angela se tam vesele vybavovala s Jessicou, která po mně pořád házela pohledem a jen přikyvovala.
Ostatní se většinou věnovali jídlu, ale pár lidí na mě taky koukalo. Například Mike. Mike byl celkem fajn, ale občas to s ním bylo k nevydržení.
„Bello!“ zamával mi před obličejem Emmett.
„No?“ probrala jsem se ze zamyšlení.
„Jistě víš, že dneska odpadá odpoledka,“ začala Alice.
„Ona odpadá odpoledka?“ podivila jsem se.
„Jo, bylo to všude na nástěnkách,“ povzdechla si.
„Aha.“
„A tak mě napadlo, jestli bys nechtěla zajet k nám, mohla by ses seznámit s Esme a s Carlislem,“ navrhla mi. Normálně bych asi byla hodně překvapená, ale po včerejších nákupech už mě to nepřekvapilo.
„Jasně, ráda,“ usmála jsem se na ni.

Když jsem dojedla, odnesla jsem tác a čekala na Edwarda.
Měl jet se mnou mým autem a ukázat mi cestu. Alice totiž s ostatními ještě někam jeli a potřebovali jeho auto. Edward nebyl nadšený, že má Alici nechat auto, ale když zjistil, že bude řídit Jasper, byl v klidu. Zajímalo by mě, proč Edward nechce Alici půjčovat auto. Budu se ho na to muset zeptat.

Všichni na nás koukali a šeptali si, jak jsme šli spolu a ještě k mému autu. Na mě koukali vražedně, na Edwarda zbožně. Nevypadal, že by mu nějak vadily pohledy ostatních, prostě je ignoroval.
Když jsme došli k autu, nasedl na místo spolujezdce a já si hned sedla za volant. Jak jsme vyjížděli z parkoviště, všichni na nás vyjeveně zírali.
„Tak kudy?“ zeptala jsem se, když jsem vyjela na silnici.
„Jeď až na konec města, pak ti řeknu jak dál,“ popsal mi cestu a já jela podle jeho instrukcí.

Po cestě jsme si povídali, až jsem málem minula odbočku na vedlejší silnici. Po té jsme chvilku jeli a nakonec jsem zatočila na sotva viditelnou lesní cestu. Po chvíli začal les řídnout, až jsme dojeli na mýtinu, na které stál nádherný a obrovský dům.
„Teda,“ vydechla jsem omámeně. „To je nádhera,“ řekla jsem, když jsme vystoupili z auta a šli k domu.
„To řekni Esme, ne mně,“ zasmál se Edward. „Pojď,“ řekl a vedl mě do domu. I vevnitř to bylo úžasné. Krásně prostorné, moderně zařízené a veliké. Byl tam obrovský obývák a veliká kuchyň s jídelnou. Dále tam byly schody, které vedly do prvního i druhého patra.

Náhle se tam objevila krásná žena. Byla menši postavy a vypadala velice mile. Měla hnědé vlnité vlasy a stejné oči a pleť jako ostatní.
„Ahoj, Esme,“ pozdravil Edward svou matku.
„Ahoj, Edwarde, koukám, že jsi přivedl návštěvu,“ řekla a usmála se na mě.
Jsem Esme, ty jsi Bella, viď?" zeptala se. Jen jsem přikývla.
„Dobrý den, Esme, moc mě těší,“ řekla jsem a oplatila jí úsměv.
„Prosím, tykej mi, Bello,“ řekla.
„Dobře.“
„Pojď, ukážu ti zbytek domu,“ pobídl mě Edward a chytl mě za ruku. Asi si v první chvíli neuvědomil, co udělal, jelikož hned mou ruku pustil.
„Promiň,“ zamumlal a šel po schodech do prvního patra. Vzpamatovala jsem se a šla za ním. Byly tam čtyři dveře.
„To je pokoj Emmetta a Rose, Esme a Carlislea, Esmeina pracovna a Carlisleova pracovna,“ ukazoval postupně na dveře. Pak jsme vyšli do druhého patra, kde byly taky čtyři dveře.
„To je pokoj Alice a Jaspera, můj pokoj a dva pokoje pro hosty,“ ukázal zase na dveře.
„Můžu?“ zeptala jsem se a ukázala na jeho pokoj. Nevím proč, ale něco mě hrozně táhlo k Edwardovi do pokoje.
„Jasně,“ řekl a otevřel dveře. Měl tam postel, menší pohovku, televizi a velikou knihovnu. Zamířila jsem k ní a našla soustu mých knížek, ale také spoustu mně neznámých.

Nevím, jak dlouho jsem si je prohlížela, když najednou nakoukla do pokoje Esme.
„Jedu nakoupit, budu zpátky tak za hodinu,“ houkla a odešla. Až teď jsem si uvědomila, že si to tady tak nezdvořile všechno prohlížím. Podívala jsem se na Edwarda, který byl natažený na pohovce a díval se na mě. Samozřejmě jsem hrozně zrudla.
„Promiň,“ zamumlala jsem a sklopila pohled.
„Za co se omlouváš?“ zeptal se, vstal z pohovky a vykročil ke mně.
„Že jsem se ti tady tak hrabala ve věcech,“ zamumlala jsem znovu a pořád hypnotizovala podlahu.
„Jsou to jen knížky,“ namítl. „A i kdyby to bylo něco jiného, nevadilo by mi to,“ zašeptal a já vzhlédla. Stál těsně u mě a se zájmem si mě prohlížel. Utápěla jsem se v jeho pohledu a nedokázala se soustředit na nic okolo. Začal se ke mně pomalu přibližovat a já nebyla schopna pohybu. Jen jsem strnule stála a hleděla do těch krásných očí, které byly čím dál blíž. Když se jeho krásné, tvrdé a ledové rty lehce dotkly těch mých a mnou projel elektrický proud, bouchly dole dveře. Překvapeně jsem nadskočila a tím se trošku oddálila od Edwarda.
„Jsme tady! Kde jste!“ zařval na celý dům Emmett. Edward se zamračil a odstoupil ode mě. Ani se na mě nepodíval a vyšel z pokoje dolů. Po chvíli vzpamatovávání jsem taky sešla dolů, kde byli Alice s Jasperem a Edward.
„Zamysli se nad tím,“ řekl Jasper Edwardovi a pak se koukal na televizi. Nechápala jsem to, ale neřešila jsem to.

U Cullenových jsem strávila celé odpoledne, během kterého jsem se seznámila ještě s Carlislem. Povídala jsem si s Alicí nebo s Esme a zapomněla tak na to, k čemu málem došlo u Edwarda v pokoji.

V sedm večer jsem se rozhodla pro odjezd.
„Moc jsem si to tady užila,“ řekla jsem popravdě, když jsem odcházela.
„My jsme si to taky užili, holčičko,“ řekla Esme a objala mě. Rozloučila jsem se s ostatními a vyšla ven. Nasedla jsem do náklaďáčku a nastartovala. A ono nic. Zkusila jsem to znovu, ale v autě jen zachrčelo a bylo ticho. Zkusila jsem to znovu a znovu, ale ne a ne nastartovat. Vystoupila jsem naštvaně z auta a bouchla dveřmi. V tom vyšla z domu Esme.
„Co se děje, zlatíčko?“ zeptala se a došla ke mně.
„Nejde mi nastartovat auto,“ povzdechla jsem si poraženě.
„To nevadí, někdo tě odveze,“ usmála se na mě. Úsměv jsem jí oplatila a vešla s ní zpátky do domu.
„Edwarde, můžeš odvézt Bellu domů?“ otázala se Esme jediného člověka, který byl v obýváku. Ach jo, to snad ne. Nevím, jak se k němu mám po tom odpoledni chovat. Radši bych šla pěšky, než abych s ním byla o samotě v autě.
Edward vzhlédl od knihy a zkoumavě se na mě podíval. Radši jsem se koukala jinam, než do těch jeho krásných očí.
„Jasně, proč ne?“ řekl a zvedl se. Vzal si klíčky od Volva a šel do postraních dveří, asi do garáže.
„Tak běž a někdy zase přijď,“ usmála se Esme a postrčila mě do dveří. Zhluboka jsem se nadechla a nastoupila do otevřených dveří u Volva. Edward nic neřekl a nastartoval.

Celou cestu jsme byli ticho. Edward se věnoval řízení a já koukala z okýnka. Celou dobu jsem přemýšlela o odpoledni stráveném u Cullenů. Bylo to skvělé. Hrozně mě to tam bavilo. Všichni jsou moc milí a hodní.

Byla jsem tak zabraná do svých úvah, že jsem si ani nevšimla, že už jsme před domem.
„Bello?“ promluvil na mě Edward. Lekla jsem se a s trhnutím jsem se na něj otočila.
„Promiň, zamyslela jsem se,“ vyhrkla jsem a podívala se na něj. Koukal na mě dost zaraženě, ale nakonec se usmál.
„Díky za svezení,“ řekla jsem a chystala se vystoupit.
„Počkej,“ řekl a chytl mě za ruku. Otočila jsem se na něj a čekala.
„Chtěl jsem se ti omluvit za to odpoledne,“ zašeptal. Věděla jsem, co myslel, ale moc jsem nechápala, proč se omlouvá.
„Proč se omlouváš? Vždyť za to můžu stejně jako ty. Mám na tom část viny,“ vysvětlovala jsem. Tázavě se na mě podíval.
„Stejně se omlouvám, neměl jsem to nechat zajít tak daleko,“ zašeptal znovu.
„Nech to být, stejně se toho moc nestalo,“ plácla jsem, ačkoliv jsem věděla, že to není pravda. Něco se stalo, jen jsme ještě ani jeden nevěděli co.
„Dobře, asi bys už měla jít,“ řekl a konečně pustil mou ruku.
„Jo, to bych měla,“ přitakala jsem a otevřela dveře.
„Vlastně počkej ještě,“ křikl za mnou, když už jsem zavírala.
„Nemáš na zítra auto, ráno se pro tebe zastavím,“ navrhl. „Teda jestli chceš,“ vyhrkl rychle.
„Jasně, proč ne?“ řekla jsem.
„Fajn, tak ahoj a dobrou noc,“ popřál mi.
„Ahoj,“ rozloučila jsem se a vydala se k domu. Tam jsem se najedla připravené večeře od babičky a vydala se do pokoje, kde jsem si rychle udělala úkoly do školy. Pak jsem se vysprchovala a šla spát.

Celou dobu jsem musela přemýšlet nad tím odpolednem. Nevím co a proč, ale něco mě k Edwardovi táhlo. Dnes odpoledne, u něj v pokoji, jsem měla chuť ho políbit. Nikdy jsem s nikým nechodila, neměla jsem kluka, ani jsem žádného nechtěla. Ale teď, teď jsem zatoužila po polibku, po objetí, po slovíčkách lásky. A co mě mátlo nejvíc, tak to, že jsem toužila po Edwardově objetí. Dobře, není to zas tak překvapující. Je krásný, chytrý, hodný, milý. Ale nemůžu si dělat žádné šance, vždyť je naprosto dokonalý a může mít každou holku, na kterou si jen ukáže. Nemůže ho zajímat někdo tak obyčejný jako já. V tom případě ale vůbec nechápu, proč mě málem políbil. Vždyť to on se ke mně začal přibližovat, já se pak jen poddala. On mě chtěl políbit. Opravdu to nechápu. Jak sebe, tak Edwarda.

Ráno jsem se probudila s veselou náladou a hned vyskočila z postele. Nevím, co se stalo, ale byla jsem veselá. Vlítla jsem do koupelny, kde jsem provedla ranní hygienu a upravila se. Poté jsem se odebrala ke skříni, kde jsem si vybrala věci. Zvolila jsem džíny, k tomu košili a mikinu. Pak jsem seskákala vesele po schodech dolů do kuchyně, kde jsem snědla připravené cereálie. Jen co jsem dojedla, ozvalo se zatroubení. Aha, asi Edward. Rychle jsem si obula conversky, vzala tašku a vyšla ven.
Opíral se o nablýskané Volvo a vypadal jako model z přehlídkových mol. Byl tak krásný. Vlasy ležérně rozházené do všech stran, na tváři mírný úsměv. Uvědomila jsem si, že na něj jen tak zírám, a tak jsem se rychle vzpamatovala a vydala k němu.
„Dobré ráno,“ pozdravil mě vesele.
„Dobré,“ pozdravila jsem. Otevřel mi dveře a sám pak nasedl na místo řidiče.
„Díky, že jsi mě vzal, musela bych pěšky,“ poděkovala jsem.
„Udělám to rád,“ řekl a usmál se na mě. Vyjeli jsme směr škola, a jelikož jsme si po cestě povídali, utekla rychle.
Všichni koukali ještě více překvapeně než včera, když jsem vystupovala z Edwardova auta. Ale my to neřešili a vydali se na svoje hodiny.

Během dopoledne jsem měla některé hodiny s Cullenovými a jen jednu s Angelou, na které se se mnou nebavila. Fajn, jak chce.

Na oběd jsem si zase sedla ke Cullenovým a skvěle jsme se bavili.
Najednou přišla nějaká holka a zářivě se usmála na Edwarda.
„Ahoj, jsem Patty,“ pozdravila ho a lehce se předklonila, aby byl vidět výstřih. Trapka.
„Nezašel bys někam?“ zapředla milým hláskem a pohladila Edwarda po ruce. Nevím, co mě to popadlo, ale měla jsem chuť jí něco říct, nebo jí něco udělat. Bylo mi hrozně nepříjemné, jak flirtovala s Edwardem.
„Ne, díky,“ odpověděl Edward a odstrčil její ruku. Patty povýšeně zvedla hlavu a odkráčela pryč.
V tom jsem si uvědomila jednu věc a to, že jsem se asi zamilovala do Edwarda Cullena. No nazdar.

Konec 3. části