Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Possibilities of future world - 14. kapitola

16.10.2010 (13:30) • Texy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1020×

14. Ač je to divné a teď se to může zdát až bláznivé, nesnáším upíry a chci je dostat ze světa

Zvláštní sen. Nikdy jsem neměla po snech pocit prázdnoty, ale tentokrát to bylo jiné. Když se dědeček zvedl z lavičky a odešel, odešlo i něco ze mě. Nějaký kus, který mi teď chybí.

Převalila jsem se na druhý bok, ale oči nechala stále zavřené. Nač se obtěžovat s otevíráním očí, když to vlastně ani není potřeba? Cožpak není nejlepší, když se proberete a nemusíte vstát? Je.

Podrbala jsem se na nose. Co mi to ten dědeček dělá? Proč se vůbec v mých snech objevuje? Dochází mu vůbec, že já tím trpím? S každým jeho dalším příchodem je mi hůř a sklíčeněji.

Ale co to tu plácám? Jak by mu to mohlo dojít, když je jen mým výplodem fantazie? To já jsem si ho stvořila, protože jsem zůstala sama. A stvořila jsem si ho, protože mi byl nejbližší, když jsem byla malá.

Jenže i teď, kdy jsem téměř dospělá, ho ve svých snech potkávám. Někdo by si řekl, že jsem už přeci věkem na tohle velká a můžu ho ze svých snů dostat pryč, ale tak to není. On… za mnou chodí sám a jen výjimečně.

Ale když přijde, něco ve mně zanechá. Vzpomínku, nápovědu, pomoc, radu, názor. Jen dnes si něco vzal sebou. Ale co?

Přemýšlela jsem, ale přijít na to nemohla. Proč mě upozorňoval na nebezpečí? Proč mi neřekl víc? Je to opravdu jen můj výmysl? Ale v ten moment něco odešlo, věděla jsem to.

Uvědomila jsem si, že nebýt Austina, dávno nežiju. Vzdala bych svůj boj, vzdala bych svůj život. Poddala bych se celému světu a odešla na věčnost za mou rodinou.

„Neodešla,“ ozval se vysoký hlas blízko mě. Ani jsem se nelekla. Jen jsem otevřela oči.

„Jsi bojovnice a bojovnice nikdy neutíkají z boje.“ Otočila jsem se tím směrem, odkud hlas vycházel. Na posteli seděla Alice a dívala se z okna. Zajímalo by mě, jak daleko dohlédne a co vidí.

„Alice? Co tu děláš?“ zeptala jsem se klidně a promnula si oči.

„Chtěla jsem si popovídat, můžeme, nebo mám odejít?“ Proč se mě vůbec ptá?

„Odpověď znáš,“ upozornila jsem ji a převalila se na druhý bok, aby se mi lépe leželo. Vytočená hlava hned po ránu? Nic moc.

„Já vím, ale přišlo mi služné zeptat se, tak se to přeci správně dělá, ne?“ konstatovala a mě to překvapilo. Byla upír, ale řekla tohle?

„Alice? Jak můžeš vědět, že se to tak správně dělá?“ zeptala jsem se a ona se zachmuřila.

„Bello, převlékni se, donesu ti zatím snídani a pak si můžeme popovídat, ano?“ řekla a než jsem stihla odpovědět, zmizela. Zůstal po ní jen lehký vánek, jenž mi pročesal vlasy a ovanul mi příjemně tvář.

Neochotně jsem se vyhrabala z tenké deky a přehodila nohy přes okraj postele. Nechtěla jsem vstávat, ale Alice byla zajímavá osoba, která neustále něčím překvapovala. A byla jsem zvědavá na to, co mi řekne. Proto jsem seskočila z postele a vydala se ke skříni.

Ani mi nepřišlo zvláštní, že mám vybaleno. Někdy jsem si připadala jako nesvéprávná, ale když se všichni tak snažili, neřešila jsem to. Proč taky? Proti upírům nemám žádnou šanci, takže bylo rozhodnuto.

Otevřela jsem skříň a chtěla se podívat, co si obleču, když mi do oka padla hromádka oblečení v jedné z poliček. Ležel na ní papírek s nápisem Bella. Tázavě jsem zvedla obočí a šáhla po kupičce.

Byly to bílé šaty, naprosto jednoduché, ale krásné. Když jsem je zvedla do vzduchu, vypadlo na mě spodní prádlo. Ale ne jen tak obyčejné. Krajkové! Šokem jsem vše upustila a odskočila dozadu. Kdo si tu ze mě dělá srandu!?

Měla jsem sto chutí to vzít a vyhodit, ale ty šaty byly opravdu nádherné. Se špatným pocitem jsem je zvedla ze země a vypadl na mě další papírek.

Bello, jen si to vem!

Konečně mi to došlo, Alice! To ona mi to sem podstrčila. V tu chvíli se ve mně vše vařilo, ale rychle jsem vychladla. Určitě to nemyslela špatně. Nu co, udělám ji tu radost, ač nerada.

Převlékla jsem se, vykonala ranní hygienu, učesala si vlasy a roztáhla závěsy, které byly na všech oknech. Naskytl se mi překrásný výhled na náš malý ostrůvek. Všude bylo plno zeleně, zlatého písku a čiré vody. Chtěla bych se tam jít podívat, jen tak si ostrov projít.

„To klidně můžeme,“ řekla Alice, která zrovna vešla do pokoje, a vylekala mě.

„Opravdu?“ zeptala jsem se a otočila se na ni.

„Samozřejmě, ale nasnídat by ses měla tady. Donesla jsem ti palačinky a studené mléko,“ řekla a podala mi tác s jídlem. Ona věděla, jak vybrat to nejlepší. Snědla jsem všechno v pár minutách, během kterých Alice nepromluvila ani jednou, a zvedla se k odchodu.

„Alice, půjdeš tedy se mnou?“ zeptala jsem se a přemýšlela nad tím, že bychom si mohly popovídat. Alice se na mě jen usmála a vyšla ze dveří.

Ostrov byl opravdu malý, přešly jsem ho po obvodu za hodinu a půl a Alice ani nevadila má rychlost. Raději jsem šla pomalu, aby se mi něco nestalo, přeci jenom to jsem já, ta nešikovná Bella. Sedla jsem si na malou skalku a Alice vedle mě.

„Bello, ještě než začneš mluvit, chtěla bych se tě na něco zeptat já. Můžu?“ Její hlas byl tichý a bolestný, ale proč? Kývla jsem hlavou, že rozumím.

„Miluješ Waltera?“ vyhrkla a mně spadla brada. Cože prosím?

„A… Alice, jak jsi na něco takového přišla?“ zeptala jsem se celkem dost vykolejená. Zajela si rukou do vlasů a podívala se mi do očí.

„Já… vize. Viděla jsem tebe a Waltera jako spokojený pár, pak jste zmizeli, ale pak se to opakovala. Já nevím, co to znamená, jestli tak často měníte svá rozhodnutí, ale trápí mě to,“ přiznala se a já konečně otevřenou pusu sklapla.

„Já a Walter? On je… v pohodě, přítel. Ale ne partner. Vždyť je to upír! Alice, nemiluju ho, stejně tak nemiluju nikoho jiného. Jen Austina,“ odpověděla jsem a Alice se rozzářila.

„Tak to jsem ráda, teď už bude tvoje budoucnost lepší.“

„Cože?“

„Nic.“

„Alice?“

„No vážně nic!“

„Nelži, poznám to!“

„Nelžu a nehádej se se mnou, stejně vyhraju!“ řekla a zaťukala si na hlavu. Jasně, má asi pravdu.

„Bello, můžu znát tvůj názor na tenhle svět?“ zeptala se a já se podivila.

„Vždyť ho znáš, říkala jsem ho více lidem… pardon, upírům,“ opravila jsem se a ona se pousmála.

„Ale já ho chci slyšet od tebe a ještě jednou. Šlo by to?“ Odpověď určitě znala, nebudu odporovat.

„Podívej, ač je to divné a teď se to může zdát až bláznivé, nesnáším upíry a chci je dostat ze světa. Ne úplně, někoho jako jste vy, bych tu bez problémů nechala. Ale ti, kteří zabíjí lidi jen pro svoji žízeň? Co to je?

Jsem si vědoma toho, že dříve tu upíři také byli a také zabíjeli, ale lidé o nich nevěděli. A v tom byl zásadní rozdíl. Kdybych o vás nevěděla, jste mi šumák. Ale teď je to jiné.

Tím množným číslem myslím váš druh, ne vás osobně, jen abychom si rozuměly. Přiznávám, že mě žene kupředu i pomsta. Kvůli upírům jsem přišla o rodinu, své blízké, naději na normální život. Jen Austin někde je s poloupíry a snaží se dostat do relativního bezpečí.

Ale existuje vůbec nějaké bezpečí? Co v dnešní době znamená pojem bezpečí? Každý ho chápe jinak. Ach, Alice. Kdybys věděla, jak je to pro mě těžké. Nedokážu to slovy popsat, nedokážu se z toho vypovídat a ulevit si tak. Musím to zvládnout a doufám, že s vaší pomocí se mi to opět povede, Wyatt musí zaplatit!“ vykřikla jsem v návalu euforie, která se kolem mě vytvořila.

„Bello, chápu tě dobře, rozumím tvým slovům, tvému názoru na upíry a plně tě podporuji i přesto, že jdeš proti mému druhu. Ale máš pravdu. Upíři celý svět zničili a téměř pohřbili. Musíme je zastavit,“ souhlasila se mnou a vzala mou ruku do své ledové.

„Bello, spolu to zvládneme, uvidíš,“ řekla a usmála se. Byla fajn a ještě dokázala naslouchat. Lehce mou ruku stiskla a já se cítila v bezpečí. Měla jsem pocit, že Alice by mě dokázala ochránit před jakýmkoliv nebezpečím.

Najednou se ozval úder nějakého zvonu? Podívala jsem se na Alice, ale její pohled byl nepřítomný. Zuřivě jsem jí mávala rukou před obličejem, ale nereagovala. Další úder zvonu.

„Ne, tohle se nemělo stát!“ zašeptala naléhavě a popadla mě do náruče. Vnímala jsem jen vítr, který kolem mě zběsile vál.

13. kapitola - Shrnutí - 15. kapitola

Vyjádříte se k tomu konci?

Autor: Texy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Possibilities of future world - 14. kapitola: