Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Poslední - Epilog

elegantná twilight torta :D :D


Poslední - EpilogPoslední ohlédnutí za vlčicí a definitivní konec.

EDIT: Článek neprošel korekcí.

 

Poslední

Epilog

 

Od té nezvané návštěvy uběhlo už pár týdnů, ale stále nemůžu uvěřit, že jsme všichni přežili. Ze začátku jsem vůbec nic nechápala. Všem se nám ulevilo, když se můj bratr chopil vysvětlování.

„Volterra se nevrátí. Caius jednal na vlastní pěst. Aro s ním nesouhlasil - říkal, že pokud se jemu nebo jeho armádě něco stane, nepůjde je pomstít."

„Ale jak to?" divila jsem se.

„Nevím, podle mýho názoru je Aro tak trochu blázen a navíc se s Caiem na něčem nepohodli," odpověděl.

„Ale jak to víš?" opakovala jsem otázku trochu konkrétněji.

„Řekněme, že jsem sice byl zajatec, ale Ara zajímá cokoli zvláštního, takže jsem se až tak zle neměl, a tak jsem to z něj mezi řečí vytáhl," usmál se.

„A jak jste řešili úplněk?" ptal se zvědavě Carlisle.

„Nijak, nebylo třeba."

„Cože?" podivila jsem se.

„Víš, ségra, já nejsem vlkodlak..."

„Tohle je blbá sranda, brácho!" řekla jsem mu.

„On nelže..." vložil se do toho Edward.

„Jak mi to teda vysvětlíš?" ptala jsem se.

„Tak jak se můžeš stát vlkodlakem?" pousmál se.

Zamyslela jsem se : „Buď to zdědíš po rodičích nebo pokousáním. Ale to druhý téměř vymizelo, protože jedno povinný očkování zabírá i na ten vlčí virus."

Bratr spokojeně pokýval hlavou: „Takže víš... Ale ani jeden z našich rodičů nebyl vlkodlak, když to... No, víš co... No prostě tátu nakazili a on potom nakazil mámu, ale ta už tou dobou byla těhotná. Takže mám tu vlčí část dost zředěnou. Můžu to v pohodě ovládat. Nevážu se na úplněk."

„To se dozvídám brzo," pousmála jsem se.

„Já to sám zjistil až ve Volteře," odpověděl.

„A co ty a Leah?" To byla zlomyslná otázka pod pás.

V tu chvíli se k nám přitočila Leah: „Zachránil mi život a potom lásce neporučíš."

„Šlohnul jsem tomu malýmu zmetkovi zapalovač," vychloubal se.

„Jo, ale ten druhej tě málem dostal," doplnila Leah a objala ho.

Já se radši vytratila. Navíc - Jared se cpal tak, že pokud se rychle nevrátím, sní nám všechny steaky i špekáčky. Byl večer a všichni seděli u táboráku na pláži. Zář nazelenalého ohně osvětlovala tváře vlků i upírů. Nikdy bych tomu nevěřila, kdybych to neviděla. Nepřátelství úplně vymizelo, jediné co zůstalo byly nakrčené nosy, a to už asi nikdo nezmění.

Můj pohled upoutala skupinka dál od ohně. Byli tam Embry, Edward a Jasper, a teď se k nim přidal i můj brácha. O něčem se bavili. Podle jejich pohledu bych řekla, že o mně.

„ ... Nevím, možná... Můžeme to zkusit... Neříkej jí to... Zbytečné naděje..." zaslechla jsem Edwarda.

 

O pár týdnů později:


„OK, fajn... Tak to zkusíme, ale říkáš, že mi nikdo nezaručí, že to bude fungovat." opakovala jsem to, co mi právě Embry řekl.

Pokýval hlavou: „Tak nějak..."

Seděli jsme za domem Cullenů, Embry mě držel za ruku a oba jsme se dívali na západ Slunce. Byl by to den jako každý jiný, ale dnes byl úplněk. Když se vrátil můj bratr objevily se nové otázky a možnosti. Embry, můj bratr a dokonce i Edward a Carlisle byli přesvědčení, že tenhle experiment může fungovat. Jediné, co mohlo působit problémy, bylo přesvědčit Jaspera, který měl v jejich plánu velmi důležité místo.
Edward už dlouho přemýšlel, jestli by mohl klid snížit působení úplňku. Carlisle zase přemýšlel nad tím, že stačí svou druhou vlčí podstatu ovládnou, k čemuž je znovu potřeba rozvaha a klidná mysl. Oba je v jejich názorech utvrdilo moje proměna při boji.

Bohužel, úplněk u mě, a asi i všech ostatních, neklid, nevozitu a strach.
Proto Embry přišel s nápadem přitáhnout do tohohle experimentu i Jaspera. Všechny nás docela překvapilo, že potom, co jsme mu předložili všechny naše doměnky, souhlasil.

Na západě se Slunce už téměř ztratilo za horami. Lehké klapnutí ohlásilo jejich příchod. Cullenovi vyšli na verandu. Na zádech jsem ucítila pohled, nedaleko stál přerostlý vlk s klasicky šedou srstí. Můj bratr byl má smečka, nikdy bych ho nenapadla a on si byl téhle výhody vědom a postavil se tak do přední linie. Vzdálené zavytí ohlásilo ostatní vlky. Jen Embry stále držel mojí ruku.

Poslední paprsky zapadly za obzor a já pocítila strach. Embry mi povzbudivě stiskl ruku a usmál se. Ale strach se zahryzával až do morku kostí. Zasáhla mě lna klidu, ale moc nepomohla. začala jsem se třást.

„Nefunguje to!" zaslechla jsem Alice.
„Bude!" odpověděl jí Jasper.

Nejdřív jsem nechápala o co tam šlo, ale rychle jsem pochopila. Jasper s omluvným pohledem  pustil Alicinu ruku a pomalu šel blíž k nám. Klid mě poléval čím dál silněji, ale třást jsem se nepřestala. Je úplněk a pár metrů přede mnou stojí odvěký nepřítel. Sice se mi snaží pomoci, ale k čemu to je? Už byl jen několik kroků ode mě a já měla chuť po něm vystartovat. Zvláštní, protože on to věděl, cítil co cítím, ale neustoupil. Poslední krok! Dotkl se mého ramene. To už jsem nevydržela a vystartovala jsem, ale podlomily se mi nohy a na kratičký okamžik jsem nevěděla, co se děje.

Probudila jsem se ve vlčím těle, ale nic nenasvědčovalo tomu, že bych nad ním nevládla. Upíří pach mě udeřil do čumáku tak silně, až jsem se rozkýchala. Otočila jsem se tedy a vyrazila do lesa. Netrvalo dlouho a objevil se Embry, běželi jsme bok po boku.

Poslední co jsem zaslechla, než jsem ztratila palouk za lesním domem z doslechu, byl hlas mého bratra: „Jaks' to udělal?"
„Klid a únava, to samé, co fungovalo na Bellu, ale ta potom spala celý den, ne jen deset vteřin..." potom jsem je ztratila.

Běžela jsem vstříc nové budoucnosti. Budoucnosti s rodinou, budoucnosti se smečkou.

 


 

Znovu děkuji všem, kteří měli s touhle povídkou trpělivost. Neustálé výpadky Múzy vás doufám neodradily...

 


 

12. kapitola ◄◄◄ Epilog

Shrnutí



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Poslední - Epilog:

 1
28.01.2012 [11:37]

alicecullen105 Emoticon

09.08.2011 [17:15]

janulka Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!