Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Poslední dopis - 24. kapitola

14


Poslední dopis - 24. kapitolaJak to dál bude? Prozradím vám dvě věci. Za 1.) tohle je předposlední kapitolka a za 2.) objeví postava, která bude hodně zasahovat do téhle a potom do poslední kapitolky. Snad se vám bude líbit a díky za komentíky. Vaše Zira

 

24. kapitola - Pan Známý Neznámý

Čekala jsem. Po pár hodinách jsem ale zjistila, že nemám na koho čekat. Emmett je u nich a já myslela, že odtamtud dostane živý. Už ani nevím, jestli je naživu nebo ne. Jeho budoucnost není vůbec vidět, a to mě dost znervózňuje. Nevím, co bych dělala, kdybych ho ztratila. Musím mít nějaký plán, ale nevím jaký. Nemůžu se tam pro něj vrátit, protože by mě chytli a byli bychom oba. Nemyslete si, že jsem sobecká, ale jestli zůstanu tady a budu přemýšlet, jak ho odtamtud dostat, tak je to mnohem lepší, než tam nakráčet a všem utrhnout hlavy. Je jich moc, protože… Počkat. To je ono. Jsem zpátky v přítomnosti, což znamená, že přesně vím, kde jsou, a můžu tak poštvat Volturiovi proti nim. Aro totiž… Teď už to chápu. Caius nezabil Ara, ale zabil někoho, kdo vypadal jako Aro. Ta upírka, o které mluvil Aro, přeměnila nějakého upíra na Ara, nebo to byl skutečně Aro a je mrtvý... a ten, kdo zajal Emmetta není Aro, ale ona. Musím zjistit pravdu, ale hlavně se odsud musím dostat a najít cestu do Volterry, nemám moc času. Běžela jsem, co nejrychleji to šlo, až jsem narazila na jeden dům. Zaklepala jsem a čekala. Otevřel mi někdo, koho jsem tu ani ve snu nečekala. Byla to Clare.

„Co ty tu děláš?“ zeptala se Clare.

„Co tu dělám? To spíš bych se měla já zeptat tebe. Jak to že nejsi ve Volteře?“ zeptala jsem se.

„Dlouhý příběh,“ řekla.

„Nemám moc času, takže mi to musíš říct rychle,“ řekla jsem.

„Znala jsem tě ještě dřív, než jsem tě potkala ve Volteře. Koukni se za dům!“ přikázala mi. Šla se mnou a já nemohla uvěřit svým očím.

„Vodopády,“ řekla jsem zasněně.

„Ano, já jsem ta upírka, co ti vymazala paměť,“ řekla.

„Ale jak to? Vždyť umíš jen číst myšlenky?“ zeptala jsem se.

„To ano, ale moje schopnost se rozrostla a umím i mazat a navracet myšlenky,“ řekla.

„Takže si z mé doby? Jsi starší než já?“ zeptala jsem se.

„Ne, to nejsem, ale hodně jsem cvičila svoji schopnost. Chtěla jsem se v tom dokonale zdokonalit,“ řekla jsem.

„Takže Emmett tu před několika dny byl?“ zeptala jsem se.

„Ano, byl,“ pověděla.

„Takže mě podvádí?“ zeptala jsem se.

„Ne, to by ti nikdy neudělal,“ řekla.

„Už jednou udělal,“ řekla jsem.

„Ne, neudělal,“ odpověděla a já si sedla, když mě pozvala do svého domu.

„Dej mi minutu,“ řekla jsem. Clare mi podala sklenku a do ní nalila lidskou krev.

„Stále ji piješ, že? Nejsi zas vegetariánka?“ zeptala se.

„Ne, už nejsem.“

„To je dobře, to jsem na tobě za ta léta nesnášela,“ řekla.

„Za ta léta?“ zeptala jsem se.

„Nemyslíš, že mi pokládáš moc otázek?“ zeptala se mě Clare.

„Fajn, tak se ptej ty,“ řekla jsem.

„Dobře… Co všechno si pamatuješ?“ zeptala se.

„Ze své minulosti skoro všechno. Něco mám rozmazané, ale tím, že si to furt připomínám, tak se mi to z paměti úplně nevytratilo,“ pověděla jsem.

„Aha, takže si na mě nepamatuješ?“ zeptala se mě.

„A proč bych měla?“ zeptala jsem se.

„Protože jsem tvoje sestra,“ řekla a já ztuhla. Chvilku jsem nedýchala a napila se krve. Zavřela jsem oči a začala se soustředit. Ano, ve svých jsem měla párkrát dívčí tvář, ale to nemohla být ona.

„Teď se zas můžeš ptát ty,“ pobídla mě.

„Dík, jak to že si ale na tebe nepamatuji? Jsi moje sestra,“ řekla jsem.

„Nechtěla jsem, aby sis pamatovala. Ti upíři, co tě honili, by mě použili jako návnadu, aby si mě zachránila, a to jsem nechtěla. Když jsi mě požádala, abych ti vymazala paměť, vymazala jsem ti jí kompletně celou,“ řekla.

„Co tím myslíš?“ zeptala se mě.

„Myslím tím to, že je to dlouhý příběh,“ řekla.

„Tak mi ho pověz!“ žadonila jsem.

„To nejde. Emmett říkal… Teda chtěla jsem říct, že nemůžu,“ řekla mi.

„Co má s tímhle Emmett společného?“ zeptala jsem se.

„Hodně, věř mi,“ pověděla.

„Ráda bych, ale jak mám vědět, že mi nelžeš? Emmetta zajali, já nevím, co mám dělat, kde jsem… Pomoz mi,“ prosila jsem ji.

„Dobře. Náš otec tě poslal do otroctví a se mnou měl podobné plány, jen čekal, až mi bude tolik, co tobě. Žila jsem s ním pod střechou víc jak tři roky s vědomím, že zabil naši matku. Měla jsem na něho pokaždé takový vztek. Jednoho dne za ním ale přišel muž,“ řekla.

„Emmett,“ pověděla jsem.

„Ano. A najednou z ničeho nic jsi tam byla ty. Vzala jsi mě ven a šla si s ním do domu. Potom jsem slyšela hluk, a tak jsem tam vlítla. Stála jsi nad ním, svírala jsi poleno, kterým zabil naši matku, a kouknula ses na mě. Věděla jsem, že jsi ho zabila, a tak jsem utíkala pryč. Ty jsi mě ale chytila za ruku a všechno jsi mi pověděla. O tom, že jsi upír, a když jsem ti nevěřila, tak jsi dala ruku na slunce a tvoje ruka se začala krásně třpytit. Potom jsi vzala jeho tělo, schovala ho v poušti. Zapálila si náš dům, ale ještě předtím si dům prohledala a našla jsi to. Našla jsi náhrdelník po mamince a dala jsi mi ho kolem krku.“

„Postarám se o tebe tak, jak to vždycky chtěla maminka. Budeš pod mou ochranou, i když nebudeš chtít být upír. Tenhle náhrdelník ti ji vždy bude připomínat,“ řekla jsi.

Podívala jsem se na její krk a skutečně tam byl. Sundala si ho z krku a dala mi ho do rukou. Byl tak krásný. Vypadal jak medailónek a ve středu měl tyrkysový kamínek.

„Teď je řada na tobě, abys ho nosila,“ řekla Clare a já si ho nasadila.

„Pokračuj!“ pobízela jsem ji.

„Vzala jsi mě k Amunovi a on chtěl, abys mě přeměnila. Odmítla jsi to, ale on mě i tak přeměnil. Potom mě dali do tmavé místnosti a ty jsi mě celý rok nepřišla ani jednou navštívit do místnosti. Vždycky jsi stála jen za dveřmi a povídala sis se mnou,“ řekla.

„A jakou úlohu má v tomhle příběhu Emmett?“ zeptala jsem se.

„Počkej, hned k tomu dojdu. Po roce mě pustili a já potkala v jejich řadách Emmetta. Bylo vidět, že se mu líbíš, a tak jsem vás seznámila. Perfektně jste se k sobě hodili. Po několika letech jste se vzali a byli jste manželi přes sto let. Viděla jsem ale, že Amun s tím nesouhlasí, a taky mě v tom utvrdil, když ti řekl, co Emmett udělal našim rodičům. Byla jsem na Emmetta naštvaná, ale pak jsem pochopila proč. Amun mu to nařídil. Emmetta jsi zavrhla. O tom, že to navrhnul Amun, jsi nechtěla ani slyšet. S Emmettem jsme tedy hledali něco na Amuna, abys mu přestala tak bezmezně věřit. Když jsem našla, co chystá, řekla jsem to Emmettovi a ten to řekl zase tobě, ale ty jsi mu nechtěla věřit. S Emmettem jsme utekli. On utekl k Volturiům a já do tohohle domu. Zdokonalovala jsem svou schopnost, abych se uměla bránit, což se hodilo. Amun totiž na mě v jednom kuse posílal někoho, kdo by mě a Emmetta zlikvidoval. Emmett byl v suchu, protože byl s Volturiovými, a já taky, protože pokaždé, když mě někdo chtěl zabít, tak jsem mu vymazala kompletně všechny myšlenky a potom jsem mu vnukla, aby zabil Amuna. Po 200 letech jsi ale za mnou přiběhla s tím, že Volturiovi napadli Amuna. Chtěla jsi, abych šla s tebou do bezpečí, a chtěla jsi, abych sobě a tobě vymazala myšlenky. Vymazala jsem je jenom tobě,“ řekla Clare a já vstřebávala, co mi řekla.

„Takže když jsem přišla do Volterry a ty ses muckala s Emmettem, tak to byl podfuk?“ zeptala jsem se.

„Tak trochu, chtěla jsem, aby sis vzpomněla, protože v té době jsem ještě neuměla navracet myšlenky,“ řekla.

„Ale teď už umíš?“ zeptala jsem se.

„Ano, nastav hlavu!“ přikázala mi a já udělala, co řekla. Dotkla se mé hlavy a moji najednou pohltilo miliony obrazů. Naše svatba s Emmettem, Amun, Clare.

„Jsi moje sestra,“ řekla jsem a začala vzlykat.

„To ti to trvalo,“ řekla mi a objala mě.

„Promiň, že jsem na tebe byla tak hnusná,“ řekla jsem.

„V pohodě,“ řekla.

„Vypadá to, že si tu dámy sdělujete důvěrné věci. Rád bych se přidal,“ řekl mužský hlas ve dveřích a já se otočila.

„Amune?“ řekly jsme obě se sestrou.

„Rád vás vidím, moje princezny.“

 

 


 

 

23. kapitola - 25. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Poslední dopis - 24. kapitola:

 1
1. Blaze
06.11.2011 [20:21]

Super povídka

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!