Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Poslední dopis - 22. kapitola

14.08.2011 (07:00) • Zira • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1200×

22. kapitola – Past

„Musíme rychle vypadnout!“ křičela jsem na něho, ale bylo vidět, že ho už dostali.

„Emmette! Emmette!“ křičela jsem.

„Alice, běž! Rychle než tě chytí!“ křičel smutně.

„Miluju tě!“ řekla jsem a potom zmizela.

O 9 dní dříve

„Stále nic?“ zeptala jsem se.

„Ne, pořád mi to nejde,“ řekl.

„Já myslela, že schopnosti se nijak nedobíjí,“ zasmála jsem se a on se na mě vrhl. Začal mě děsně lechtat a oba dva jsme spadli na zem. Po několika sekundách jsme se začali líbat.

„Takže jsem tvoje nabíječka?“ zeptala jsem se a on mě znovu začal lechtat.

„Alice Volturiová!“

„Ano?“ zeptala jsem se nechápavě a znovu se zasmála.

„Už mě začínáš štvát,“ přiznal.

„Tak to je mi líto.“ Znovu jsem se zasmála a utíkala od něho pryč. On mě ale chytil a znovu jsme byli na zemi.

„Víš, že když seš starší, má to své výhody,“ řekl.

„O tom mi povídej, ale od té chvíle, co jsem se dozvěděla, že jsi starší než já, si z tebe můžu utahovat,“ řekla jsem a usmála se šibalsky.

„Nemůžeš,“ řekl.

„A proč ne?“ zeptala jsem se.

„Protože ti to nedovolím,“ pověděl a znovu mě políbil. Polibek se ještě prohloubil a já něco zkusila. Když jsme se líbali, kousnula jsem ho šíleně do jazyka a potom vstala a rychle zdrhnula.

„Tak tohle si vypiješ až do dna!“ vyhrožoval a hnal se za mnou. Teď jsem ale měla náskok a rychle skočila z útesu dolů na pláž. Skočil hned za mnou a byl asi dva metry ode mě. Zastavila jsem a usmála se na něho.

„Do vody ne,“ řekl, ale já už byla v ní. „To si snad dělá srandu.“ Slyšela jsem ještě ze břehu. Otočila jsem se a čekala na něho, až připlave, ale nikdo tam nebyl. Připlavala jsem rychle na břeh a kouknula se všude, kde by mohl být. Potom jsem ale ucítila dvě ruce na mých očích.

„Hodně vtipné!“ řekla jsem a otočila se. Čekalo mě ale jedno velké překvapení. Nebyl to Emmett ale James.

„Jamesi!“

„Překvápko,“ řekl a praštil mě silně do hlavy. Probudila jsem se asi po několika sekundách, ale věděla jsem, že už nejsem tam, kde jsem před několika sekundami byla. Víc mě ale trápilo, co se stalo s Emmettem. Byla jsem v nějaké místnosti. Snažila jsem se dostat ven vší silou, ale ty dveře a zdi byly moc pevné na to, abych je rozbila.

„Snažíš se zbytečně,“ řekl někdo.

„Heidi?“ zeptala jsem se.

„Jo,“ řekla.

„Co ty tu děláš?“ zeptala jsem se.

„Dostali mě,“ řekla.

„Super.“

„Co tu děláš ty, já myslela, že jsi ve Volteře.“

„To taky jsem, já jsem z budoucnosti,“ přiznala jsem.

„Emmett?“ zeptala se jednoduše.

„Jo,“ pověděla jsem.

„Tak to jsme v kaši. Emmetta za chvilku zabijí, jestli jim něco nepoví a ty a já budeme za chvilku na řadě,“ pověděla mi.

„Co jsi to říkala? To přece nemůžou, co jsou zač?“ zeptala jsem se.

„To jsou upíři, kteří s námi chtějí mít válku,“ přiznala.

„Myslela jsem si to. Z čeho jsou ty zdi a dveře?“ zeptala jsem se.

„Nevím, ale zaslechla jsem, že to je z nějakého kovu, který odolává proti upírům. Našli ho někde v horách a od té doby ho používají,“ řekla.

„Musíme se odtud dostat, Heidi.“

„Souhlasím. Jaký je plán?“ zeptala se.

„Poslouchej!“ vysvětlila jsem jí, jak to uděláme a potom to vypuklo.

„Jestli Aro zjistí, že ho zradíme, zabije nás,“ řekla Heidi a mrkla na mě.

„No a co? Mohly bychom se k nim přidat společně s Emmettem a byli bychom ve výhodě. Jak my, tak i oni. Myslím si, že všichni společně bychom tu válku mohli vyhrát,“ řekla jsem.

„Taky si myslím a…“ Otevřely se dveře a ve dveřích stál James.

„Dostaly jste rozum, to rád slyším. Následujte mě. O nic se nepokoušejte!“ Následovala jsem ho a vzala za ruku Heidi. Pevně moji ruku stiskla a nepustila se jí, i když jsme šli po schodech. Byli jsme v obrovské místnosti a já uviděla Emmetta. Hned jsem se k němu chtěl vrhnout, rozvázat ty pouta a utéct odtud, ale bohužel jsem tohle udělat nemohla. Nepřežili bychom ani pět sekund.

„Tvoje kamarádka dostala rozum a chce se ke mně přidat,“ oznámil mu a na Emmettovi bylo vidět, že je zklamaný.

„Rozvažte mu ty pouta!“ přikázala jsem.

„A když ne?“ zeptal se.

„Tak ztratíte upírku, která je jediná na tomto světě, která umí vidět budoucnost,“ řekla jsem.

„Ano, jsi výjimečná, ale nemáš pravdu v tom, že jsi jediná,“ řekl. Ukázal prstem na Heidi a já se otočila. Heidi se usmívala a pustila moji ruku.

„Díky, že jsi mi dala všechny tvé informace,“ řekla a potom se změnila na Ara.

„Aro?“ řekla jsem šokovaně.

„Jakto, že jsi byl Heidi?“ zeptala jsem se

„Nebyl jsem Heidi, jen mi jedna upírka změnila podobu. Díky tobě teď vím všechno, co potřebuji, abych vyhubil klan Volturiů,“ oznámil mi a já oněměla.

21. kapitola - 23. kapitola

Autor: Zira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Poslední dopis - 22. kapitola: