Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Poslední dopis - 17. kapitola


Poslední dopis - 17. kapitolaAlice vzpomíná na první setkání s Jasperem. Kde se setkali a za jakých okolností? To se dozvíte zde. Komentíky a doufám, že se Vám to bude líbit. Vaše Zira


 

17. kapitola – Těžká rozhodnutí

„Tyhle dva měsíce budou snad nejhorší, co kdy zažijeme, Emme, hrozně se bojím,“ svěřila jsem se mu, když jsem s ním cvičila boj. Chtěl mě trefit do obličeje, ale já se prohnula v zádech, udělala hvězdu vzad a kopla ho do obličeje. Když jsem byla zase na svých, viděla jsem, jak tam nečinně leží.

„Emme! Emme!“ křičela jsem smutně a běžela rychle k němu. Otočila jsem ho tak, abych mu viděla do obličeje, ale místo toho, abych viděla nehybný obličej, viděla jsem, jak se směje.

„Ty parchante,“ řekla jsem a začala ho mlátit do břicha. Překulil mě a teď byl na mě. Kulili jsme se takhle asi několikrát a potom jsem to vzdala. Začal mě líbat a já se nebránila.

„Víš… že takhle nikoho nezabiju?“ zeptala jsem se ho.

„Mě by si tím zabila,“ řekl.

„To neříkej, nechci myslet na to, že by ti bylo jakkoliv ublíženo,“ pověděla jsem mu a sedla si. Sedl si za mě a líbal mě do vlasů. Dostala jsem z něho úplnou husí kůži.

„Je mi to příjemné. To, že jsi tu se mnou, mě uklidňuje víc, než by sis vůbec pomyslel,“ pošeptala jsem a políbila ho na pusu. Ten polibek byl něco výjimečného. Vyzařuje z něho tolik pozitivní energie ani to nedokážu popsat. Každý jeho dotek ve mně vyvolá energický šok. Je to… je to, jako bychom byli jen my dva. Na světě v tu chvíli vůbec nezáleží. Jsme jen my dva. Jenže to bohužel nebyla pravda. Byla jsem tu já, on a Jasper. Nevím, jestli jsem k němu pořád něco cítila, ale něco to bylo a já to nemohla dostat z hlavy. Po několika hodinách, co jsme dotrénovali, jsem se šla osprchovat a potom jsem si vzpomněla na den, kdy jsem se s ním potkala.

...

Šla jsem lesem a uslyšela jsem, jak mě někdo pronásleduje. Normální holka by se nejspíš lekla, ale já ne. Jsem upírka, co by mi tak asi mohlo ublížit? Někdo mě srazil na zem. Rychle jsem vstala a postavila se do útočné pozice. Nasála jsem vzduch do mých plic a hledala jsem pach. Pach toho, kdo mě srazil.

„Nemusíš mě hledat, jsem přímo před tebou,“ řekl muž přede mnou. Trochu jsem si oddechla, že nepatří k nim. Potom jsem ale uviděla ten plášť a znovu se postavila do obranné pozice. Patří k nim.

„Co ode mě chcete?“ zeptala jsem se a čekala na odpověď.

„Ty víš,“ pověděl a já se nadechla. Vzala jsem si vzduch, který jsem mohla a dal ho do plic. Cítila jsem, že je tak 367 let starý. Takže není starší než já. Má červené oči, což znamená jen jediné, pije lidskou krev, ale to i tak přebiju tím, že jsem starší. Jediné, co by mohl být problém, je ten, že je muž, protože jestli na sobě pracoval, vyzná se v boji víc než já, tak jsem v pěkné kaši.

„Cítím z tebe velký strach, bod pro mě,“ řekl.

„Jsem o 2882 let starší než ty, takže to je zase bod pro mě,“ pověděla jsem mu a nepotřebovala jsem dar k tomu, abych věděla, že dostal strach. Tvářil se jak malé dítě, co se bojí, že dostane výprask. To se bojí správně.

„Je ti víc let než Arovi?“

„Jestli myslíš toho parchanta, co zabil celou mou rodinu? Ano, jsem starší než on. Škoda, že mu to nezabránilo vyvraždit celý můj rod. Jednou se o tom všichni dozvědí a bude to brzy,“ řekla jsem a on se usmál.

„To si nemyslím,“ řekl a podíval se za mě. Otočila jsem se a uviděla asi deset statných upírů. Dívali se na mě jako na vraha, ale zároveň se smáli.

„Tohle bude hračka,“ řekla jsem, otočila se zpátky k tomu upírovi.

„Jsem Jasper,“ řekl.

„Proč mi to říkáš?“ zeptala jsem se ho nechápavě.

„Jen proto, abys věděla jméno toho, který tě zabil,“ prozradil mi.

„Aha, tak to mi říkat nemusíš,“ řekla jsme a poklepala jsem si na hlavu.

„Ty… ty máš dar?“ Zase ten strach. Nevím, co se se mnou dělo, ale jeho strach mě nabíjel.

„Jsem šťastná, že máš strach, ano, mám,“ řekla jsem a začala se soustředit. Nevím, proč zavřel oči, ale já měla jedinečnou příležitost zdrhnout, což jsem taky udělala. Běžela jsem, co mi síly stačily. Bohužel to ale nestačilo. Doháněli mě. Věděla jsem, že za minutu budu mít před sebou moře. Ještě pár kilometrů, skočím do něho a potom mě nedoženou. Problém je ale v tom, že nevím, jestli do té doby vydržím. Najednou mě někdo strhl stranou a já věděla, že je se mnou konec. Držel prsty na mé puse. Cítila jsem zachvění, jak ostatní upíři proběhli kolem nás.

„V suchu,“ pošeptal mi Jasper a já otevřela oči. Nemohla jsem tomu uvěřit, on mě před nimi zachránil.

„Jak… jak to?“ zeptala jsem se. Dal si prst před pusu na důkaz, že mám mluvit potichu.

„Fajn,“ pošeptala jsem.

„Běž tímto směrem. Na konci lesa bydlí jeden upír, který má schopnost vymazat ti vzpomínky. Bude pro tebe lepší, když nic nebudeš vědět. Postupem času si vzpomeneš zase na všechno, ale čas ti dá sílu a Aro už tě nebude moct zničit,“ řekl a já ho objala.

„Děkuji,“ řekla jsem, „jsi první, kdo se mě nepokusil zabít, jsem ti vděčná do konce svého života.“

„Alice?“ zeptal se.

„Jak znáš moje jméno?“ zeptala jsem se.

„Musíme znát jména svých obětí… přečetl jsem si o tobě kompletně všechno, ale nic se tam neobjevilo o tvé schopnosti,“ řekl nechápavě.

„Tajila jsem to přede všemi kromě své rodiny,“ vysvětlila jsem a on se usmál.

„Museli jste si být blízcí,“ řekl.

„Ano, to jsme si byli,“ přiznala jsem.

„Jakou máš schopnost?“ zeptal se.

„Řeknu ti to, až se znova potkáme, Jaspere.“

„Jak mě najdeš?“ zeptal se.

„Jeden způsob mám. Stačí, když se rozhodneš, že se se mnou chceš setkat, a já to zjistím.“ Mrkla jsem na něho a zmizela ve stromech.

...

Vypnula jsem tekoucí vodu a zabalila se do ručníku. Kapičky vody stékaly z mých vlasů a vpíjely se do ručníku. Šla jsem ke skříni a natáhla si na sebe hodně krátké kraťásky a tílko. Ručník jsem hodila na topení a lehla si na postel. Emmett tu nebyl z toho důvodu, protože trénoval různé upíry z gardy, jako třeba Jane, která se v téhle válce nemohla spokojit jen se svým darem. Ležela jsem tady asi týden a pořád nic. Vůbec se nevracel. Oblékla jsem se do upnutých džínů, conversek, trička a bundičky a šla za ním. Otevřela jsem dveře a nemohla uvěřit vlastním očím. Emmett ležel na zemi, pod ním byla Clare a líbal ji. Rychle jsem zavřela dveře a cítila jsem se jako před několika měsíci.

Kdybych mohla plakat, tak by teď moje oči vyprodukovaly více slz než polovina lidí na téhle planetě dohromady. Bylo mi smutno, ale zároveň jsem měla pořádnou chuť do něčeho praštit. Smutek ale převládal a já nevěděla, jak ho utišit. Alkohol ani jiný metody by nezabraly, takže se ani nebudu pokoušet je jakkoliv za těchhle podmínek praktikovat. Utíkala jsem, co mi síly stačily, ale už bylo pozdě. Nemohla jsem zabránit tomu, abych myslela na to, co mi provedl. Důvěřovala jsem mu a on toho sprostě využil. Vzal moji důvěru, kterou jsem mu věnovala a rozmáčkl ji v ruce… jako moje srdce, které je teď rozbité na kusy. Vběhla jsem do našeho pokoje a otevřela skříň. Vytáhla jsem dopisy a začala číst.


 

 

16. kapitola - 18. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Poslední dopis - 17. kapitola:

 1
10.08.2011 [1:22]

IsabellaMarieLilyVolturiPáni, dokonalá kapča. Nevšimla jsem si, že už vyšla. Emmett je hajzl. Nakopala bych ho do... hodně citlivých míst Emoticon Emoticon Emoticon Tak a teĎ nevím, komu fandit, jestli Jazzovi, nebo Emmovi. Ale tak jako tak: DOKONALÉ!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

09.08.2011 [17:23]

Tessie95Páni... Úžasná kapitolka, mocinky se těším na pokračování. :) Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!