Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Popová princezna - 2. kapitola

31.07.2012 (11:15) • AlisonDL • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 1587×

2. kapitola

1. září 1952

„Bello! Vstávej! Přijdeš pozdě do školy,“ volala na mě maminka můj první školní den, opravdový školní den.

Vstala jsem, seběhla jsem dolů do přízemí na snídani, tam na mě čekala už maminka s otevřenou náručí. Objala jsem ji a usedla k lidské snídani, na židli jsem měla již připravené oblečení.

„Takže, Bello,“ začala maminka. „Dneska je tvůj velký den, musíme si to zopakovat.“ Měla jsem trému a taky že bylo z čeho, bála jsem se, ne lidí, ale toho, co bych mohla říct či udělat.

„Bello, nezapomeň, nikoho nesmíš kousnout, i když ti bude vonět,“ říkala. „Kolik ti je let?“

„Šest, mami, ano, vím, jsem měsíce stará, ale je mi šest let.“

„Šikovná holčička,“ pochválila mě. „Nezapomeň, vím, že to pro tebe bude těžké, ale nesmíš dělat chytřejší, než bys měla na svůj věk být, buď hodná holka. A nezapomeň, máme tě s tatínkem moc rádi.“

„Já vím, mami, a já vás mám také ráda,“ odpověděla jsem a láskyplně ji objala.

„Tak šup, oblíkej se, nebo ti ujede autobus a ještě… Tady máš, vypij to.“

Jednou týdně jsem pila protilátku, kterou vymyslel můj pradědeček z tatínkovy strany, byl to upíří jed smíchaný s kočičími slinami. Tedy tátův jed a máminy sliny.

Vypravěč:

Bella dala mamince pusu na tvář, objala tátu a se slovy v hlavě své matky, aby nikoho nekousla a nedělala chytřejší, než by měla být, vyběhla na ulici, otočila se, aby zamávala, a vběhla do školního autobusu.

Byla ráda, že může konečně jít do školy, a byla nesmírně ráda, že jí rodiče tak důvěřovali a pustili ji.

Když Bella vystoupila z autobusu, byla tak nadšená, že vidí tolik dětí, konečně si bude moct hrát se svými vrstevníky.

V autobuse se seznámila se stejně starým chlapcem, jmenoval se Paul King.

Paul byl kluk, který se nebojí ničeho, je po uši v každé lumpárně, součástí každého spiknutí, prostě raubíř. Rodiče by asi nebyli rádi, kdyby viděla, s kým se kamarádí. Ale byla ráda, že má někoho za kamaráda.

První hodina, kdy měla Bella matematiku, utekla rychle, Bella je velmi šikovná dívka a nejdříve jí dělalo starosti, aby nepřevyšovala vědomostmi, ale když zjistila, že je velmi lehké je uhlídat, byla spokojená a zároveň na sebe pyšná.

Druhou hodinu měla Bella angličtinu, i ta jí šla velmi dobře, seznámila se tam s další svou kamarádkou, Rachel Coohnovou. Byla to velmi chytrá dívka, skoro jako Bella. Učitel byl velmi rád, že má takto chytré dívky ve třídě.

Po několika minutách začátku hodiny na dveře třídy zaklepala ředitelka a sháněla se po Isabelle Swanové, Bella se ihned přihlásila jako správný žák. Paní ředitelka Moonová ji požádala, jestli by mohla jít s ní do ředitelny.

„Neboj, Bello, nic jsi neprovedla,“ ujišťovala ji. „Jen… Pojď, povím ti to, až se posadíš.“

Bella vyděšeně těkala očima ze strany na stranu. Když přišla do ředitelny, seděla tam mladá žena, jmenovala se Eva Brooková, byla to sociální pracovnice a její budoucí – dočasná - vychovatelka.

Eva působila velmi uklidňujícím způsobem, když Bella vstoupila do ředitelny a uviděla ji, věděla, že se něco stalo, ale zároveň si říkala, že se nemá ničeho bát. Eva ji poprosila, aby si sedla.

Bella se posadila na sedačku hned vedle Evy. Po odmlce se Eva jala představování.

„Bello, já jsem Eva, těší mě, že tě poznávám, mladá slečno,“ pověděla jí ta žena.

„Co se stalo? Provedla jsem něco?“ ptala se Bella.

Eva se opět jala slova, sama neměla ráda, když se věci protahovaly a zvláště při takovéto události. Bylo vidět, že s tím má zkušenosti.

„Víš, Bello, máme pro tebe špatnou zprávu, tvoji rodiče zemřeli, napadlo je zvíře. Jaké, to přesně nevíme. Je mi to moc líto, děvenko.“

Bella tomu nechtěla věřit, s očky plných slz chtěla utéct, ale Eva ji chytla za ruku a objala ji.

Jak jen to bylo možné, myslela si Bella, vždyť otec byl upír a matka kočičí žena, vždyť maminka... A táta, ten by ji přece ochránil, to nemohla být pravda.

„Neboj se, holčičko, bude to v pořádku, všechno bude v pořádku,“ utěšovala ji Eva.

Ale co si teď Bella počne? Vždyť je vlastně poloupír? Co bude dělat, vždyť se promění v upíra, pokud nebude brát protilátku.

Bella jen tiše vzlykala Evě do ramene a potichu přemýšlela nad tím, co musí udělat.

Utéct.

Belle se po příjezdu do domova podařilo uniknout, hledala ji policie.

Když Bella prchala – dovedete si představit malé dítě, jak utíká? – vzbuzovala mnoho pozornosti lidí a jedné upírky. Ta upírka se jmenovala Lisbeth, byla to tatínkova stará dobrá známá, Bella jí zprvu nedůvěřovala, ale když jí Lis prozradila, že znala i její maminku – její původ -, začala jí věřit.

S tetou Lisbeth, jak jí s oblibou říkala, žila dvacet let, za tu dobu se z Belly stala osmnáctiletá dívka, tedy aspoň podle vzhledu, ve skutečnosti jí bylo již dvacet pět let, ale přestala stárnout právě v tomto věku, kdy ji její matka porodila.

Za těch zhruba šedesát let, co žila s tetou Lis, se Bella stala poloupírkou. Lisbeth ji naučila žít na zvířecí krvi, jak se chovat mezi lidmi, nelovit je. Také ji naučila, jak nebýt kamenná, že pokud sedí s lidmi, měla by si každých pár minut prohodit nohy, prohrábnout vlasy, mrkat. Všechny lidské zvyky.

Během proměny, kdy se Bella měnila, u ní Lis celou dobu klečela, skoro vyhladověla, její proměna byla velmi dlouhá. Ne jako u normálního upíra, netrvala tři dny, ale devět dní, celou tu dobu byla Bella v bezvědomí a celou tu dobu se Lis modlila, že je živá, pečovala o ni, omývala ji, dodávala umělou potravu do žil.

Proměna se totiž také nemusela povést, pokud by Bella nevypila správnou dávku jedu, upířího jedu, tedy toho od Lis, a krve, lidské krve zemřela by beze slova.

Jednoho dne, když se Bella vracela z lovu, našla Lis mrtvou se vzkazem:

„Brzy si tě najdu, maličká. A budeš žít se mnou, na mém paláci ve Volteře.“

Tvůj budoucí manžel a vládce, Aro.“

Bella věděla, kdo Aro je, již maminka jí o něm vyprávěla, když byla malá. Aro byl jeden z vládců upíří říše. Maminka jí vyprávěla, že rád sbírá upíří exempláře a také jí vyprávěla, že pokud ji nebudou schovávat a chránit, tak ji jednou Aro dostane. Byla to, co nikdy neměl, byla potomkem upíra a kočičí ženy.

Bella zkrátka věděla, co to znamená, musela opět utéct, ne ale jako předtím, teď se musela skrývat. Aro prostě čekal, až její tělo dojde přeměně a dospěje věku, při kterém může mít děti.

Chtěla se vrátit zpět do Seattlu, ale nemohla, musela jinam.

Chtěla být v bezpečí, v bezpečí, kde se narodila. Chtěla být jako ostatní. Nechtěla být tím, čím je. Přála si mít bezproblémový život, jako mají lidské děti. Které neloví bláznivý sadistický vládce upíří říše.

Bella se po dlouhém váhání rozhodla odjet do Ria, měla celkem ráda teplo a měla tu výhodu, že se netřpytila jako její otec.

Cesta do Ria de Janeira byla dlouhá, několikrát musela „zakotvit“ v hotelu, i když to byly laciné motely, utratila tak skoro všechny úspory, které jí teta Lis nechala. Jako kdyby věděla, že to jednou přijde.

Když Bella konečně dorazila do Ria, potkala jednu sociální pracovnici. Bylo jí divné, proč tak mladá cestuje sama. A jelikož v Riu je plnoletost až od jednadvaceti let, nemohla to sociálka nechat.

Proto Bella musela zpět tam, odkud utekla. Do děcáku.

Belle procházelo její tajemství velmi dobře, až na některé „vědomosti“ její kamarádky Angely, kterými překypovala.

Bella lidské jídlo sice konzumovat mohla, přece jen jí stále po přeměně zůstalo něco lidského, ale moc ho v lásce neměla, vždy si jen uždíbla a nechala to být. Radši si v noci skočila z nezabezpečeného okna ven a šla si zakousnout něco krvavějšího. Upír se v ní nezapřel. Vychovatelky o ni měly velkou starost, že nejedla, a za jedinou kamarádku měla Ang.

Jelikož Bella byla velmi chytrá, nenutily ji chodit pravidelně do školy, mohla zůstat v domově a chodit jen na zkoušení, měla individuální plán.

Jediný problém, kterému nyní čelila, byla Angela. Ano, Angela, Bella musela Ang všechno říct. Angela jí sice nejdříve nevěřila, ale pak připustila, že se jí na ní něco nezdálo.

Angela to vzala s velkým klidem, Bella byla šťastná, že se již před ní nemusela ukrývat. Konečně i Bells měla štěstí.

„A umíš lítat? Myslím jako, proměníš se v netopýra?“ zeptala se jednoho dne Ang.

„Ne, neumím, ale umím rychle běhat,“ odpověděla jí na to Bella.

„A prosím, zkusíš to se mnou?“ prosila ji Angela, Bella jen souhlasně přikývla a řekla Angele, aby jí vyskočila na záda.

Ta jen nevěřícně koukala a měřila si ji pohledem, ale Bella ji ujistila se slovy:

„A jak bych jinak běžela?“ otázala se Bella, Ang jí to uznale odkývala a skočila jí na záda.

Tajemství, které Bella před Angelou tajila, je spojilo v ještě větší kamarádky, nyní už si říkaly opravdu všechno. Naše upíří popová princezna byla ráda, že se před ní nemusela již dále skrývat, a Angela byla šťastná především za to, že jí Bella natolik důvěřovala a se vším se jí svěřila.

Bella si našla v Riu práci, tou prací byla uklízecí číšnice v bistru Mec Queen.

Sice to nebylo moc výnosné, ale Bellu to bavilo, zkoušela tak své ovládání u lidí, ano, někdo by si pomyslel jak neopatrné, ale Bella si plně důvěřovala. Její tatínek byl lékař, upír pracující s lidskou krví, tak proč by to nezvládala ona.

A co jí pomáhalo nejvíce? Že si mohla nahlas zpívat každou popovou písničku a přitom snít o zmiňovaném útěku. Především před Arem.

Dodatek pro čtenáře:

Bella si nejvíce z rodičů pamatuje svou matku, Renée. Otec byl často v práci, přes den se s ním moc nevídala – musel chodit často na lov, aby dokázal tak dobře odolávat lidské krvi, např. při operaci. A večer byl na nočních směnách. Takže si to asi dovedete představit.

Maminka měla zvláštní původ, dle všech důkazů byla poslední svého druhu. Kočičí ženy již dávno vymřely. Kočičí dítě se mohlo narodit jen zvláštním párům. Stačilo, když jeden z rodičů měl minimálně jednou za deset generací kočičí ženu.

Ale také se nemuselo narodit dítě s těmito schopnostmi.

Doufám, že se druhá kapitola líbila, a budu vděčná za všechny komentáře. Opět beru i kritiku. :-) 

Chtěla bych moc poděkovat za předchozí komentáře, snad ani tahle kapitolka neomrzí. Ta příští už bude mnohem delší. :-) 

Za korekci opět moc děkuji NatyCullen!!!

Autor: AlisonDL (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Popová princezna - 2. kapitola: