Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pomsta bude sladká, chlapečku - 7. kapitola

wallbymajda

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Pomsta bude sladká, chlapečku - 7. kapitolaNebudu se nijak vymlouvat, prostě se mi nechtělo psát. Důvody uvádět nebudu, je to zbytečné. Další dílek, ve kterém se snad už konečně pohneme dál. A jako obvykle, je jen na vás, za jak dlouho bude další díl...

04.02.2010 (11:30) • Martisek • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2505×

7. Některá zjištění ublíží

Další den se mi vstávalo ještě hůř než jsem čekala. Vidina nástupu do nové školy se až moc přibližovala k realitě a já jen mohla nečinně pozorovat ten tenký okraj mezi tou vidinou a realitou. Jak svět dokáže být krutý, že?

Když jsem se konečně vyhrabala z peřiny a v koupelně zavadila pohledem o zrcadlo, málem to se mnou seklo. Člověk by nevěřil, jak z vás jedna noc plná nočních můr dokáže udělat takového strašáka.

Nafialovělé kruhy pod očima, propadlé tváře a bledý obličej - tak nějak bych se zhodnotila já sama. Vypadala jsem, jako by na mě lezla nějaká smrtelná nemoc a postupně se podepisovala na mém zevnějšku. O svojí duši, nebo co to v sobě vlastně máme, jsem raději ani nemluvila. Už takhle to bylo dost děsivé.

Převlékla jsem se z pyžama, i když jsem to viděla jako zbytečnou práci, a šla se podívat co dělá děda. Deset hodin dopoledne mi prozradilo, že asi nebude spát. Prolezla jsem celý dům, ale nemohla ho nikde najít. Začínala jsem trochu panikařit, co když se mu něco stalo? Co když někde upadl a já ho nenajdu včas?

Pak jsem ale uslyšela hlasy za vchodovými dveřmi. No co, za podívání nic nedám. A tak jsem jako nějaký zloděj otevřela dveře a nenápadně mezi tu malou škvýrku strčila hlavu. Byl pro mě docela šok, když jsem uviděla, jak děda stojí s tou otravnou sousedkou a vesele o něčem mluví.

Sousedka se každou chvilku zachichotala jako nějaká puberťačka a plácla dědu zlehka do ramene. To mi už nedalo a já vyprskla smíchy. Bohužel jsem se tím ale prozradila a musela vylézt ze svého úkrytu a milou sousedku pozdravit.

,,Vypadáš jako mrtvola,´´ zhodnotil můj vzhled Henri hned potom, co jsme měli zdvořilostní fráze mezi mnou a sousedkou za sebou.

Jen jsem se na dědu zašklebila a s tichým: ,,Jdu domů,´´ je nechala zase o samotě. Ta sousedka mi vážně lezla na nervy. Jestli i moje babička bývala kdysy taková, tak jsem ráda, že jsem ji nikdy nepotkala. Zemřela dřív, než jsem se narodila.

Oni vlastně všichno v rodině umřeli buď před mým narozením, nebo krátce po něm. S vyjímkou rodičů - ti zemřeli, až když mi bylo pět.  

Ani jsem si nechystala snídani, nemělo to cenu. Místo toho jsem šla připravit oběd. Uvařila jsem maso na šťávě a k tomu brambory. Jednoduché, ale hlavně rychlé. Děda po obědě umyl nádobí a já se tak mohla odporoučet do svého pokoje. Musela jsem se psychicky připravit na zítřejší den - první školní den, abych byla přesná.

Zalezla jsem si zase do postele, ani se neobtěžovala odtáhnout závěsy a vzala si do ruky knížku. Pořád jsem ale musela přemýšlet nad svým včerejším kolapsem a knížku vůbec nevnímala. Slova na řádních mi nedávala smysl a tak po chvíli i knížka ležela přes pokoj.

Nevím proč, ale přepadla mě nervozita. Chodila jsem po pokoji sem a tam a snažila si nějak zaměstnat mozek. Marně.

Večer jsem trávila ve společnosti Henriho. Díval se v obývacím pokoji na nějaký dokument o letadlech. Jen jsem tak seděla v křesle a zaujatě pozorovala televizi. Kdybyste se mě ale zeptali, o čem to bylo, neřekla bych vám to. Bylo to totiž stejné jako s knížkou - vůbec jsem nevnímala, co tam říkali.

Nechápu, jak se mi podařilo tak rychle usnout, možná to bylo vyčerpáním, kdo ví? Jen jsem lehla do postele a už o sobě nevěděla.

Další nový den a s ním i škola. Vlastně jsem se už i těšila, až vypadnu z tohohle místa. Posledních pár dní mi připadalo jako vězení bez mříží. Vstávat a odcházet každé ráno do školy pro mě bude určité vysvobození. Záchrana před tím, abych se definitivně zbláznila.

Ani jsem se nezdržovala se snídaní a už vyrazila do školy. Henri stále ještě spal a tak jsem mohla nepozorovaně vyjet.

Do školy jsem trefila bez problémů, stačilo se jen držet nějakého auta, protože v tomhle městečku nikdo nevstává takhle brzy, jen studenti. Zaparkovala jsem svoje autíčko před školou a s hlubokým nádechem a malým úsměvem na tváři jsem vysoupila.

Kolem mě to opravdu žilo. Všichni se tu znali a tak jeden křičel na druhého pozdravy. Připadala jsem si jako mravenec mezi pavouky. Nikdo mi naštěstí nevěnoval pozornost a tak jsem zamířila do dvěří, nad kterými stála velká cedule hlásající: ,,Kancelář.´´

Zaklepala jsem, chvíli počkala a pak nejistě otevřela dveře. Postarší paní zvedla hlavu od nějakých papírů a shovívavě se na mě usmála.

,,Dobrý den, jsem tu dnes poprvé. Měla bych nastoupit do prvního ročníku. Jmenuji se Isabella Swan,´´ řekla jsem.

,,Aha, to jste vy. Čekali jsme na vás už od začátku školního roku, ale zatím ještě vše stihnete dohnat, nebojte se. Tady máte rozvrh a jména vyučujících,´´ řekla a podala mi nějaké papíry. Vzala jsem si je a s tichým poděkováním se vytratila z místnosti.

Učebnu číslo dvacet dva jsem našla celkem snadno. Ještě nezvonilo na hodinu a tak jsem se mohla nepozorovaně dostat až k volné lavici v poslední řadě u oken. Všichni stále ještě postávali ve skupinkách mezi lavicemi a živě o něčem debatovali. Já je ale nevnímala a raději se snažila soustředit na dění venku za oknem.

Nechápu, jak jsem se sem mohla vlastně těšit? Nic dobrého mě tady stejně nepotká.

,,Promiň, ale tohle je moje místo,´´ ozvalo se vedle mě a já leknutím nadskočila. Pak jsem se na dotyčnou osobu otočila. Vedle mě stál, tedy vlastně teď už si sedal, kluk z obchodu. Na tváři mu hrál pobavený úsměv a oči mu jiskřily.

,,Klidně ale můžeme sedět spolu,´´ pokrčil rameny a dál mě upřeně pozoroval, když jsem stále nic neříkala.

Odvrátila jsem do něj obličej a podívala se na učitele, který právě vešel do třídy. Nechal mě sedět, ani se nijak nezajímal, jestli jsem nová nebo sem patřím od začátku.

Stále jsem ale cítila pohled toho kluka. Jako by mě upřeně pozoroval, jako by se snažil rozluštit nějaké tajemství. Chtěla jsem ho okřiknout, aby toho zírání nechal, ale nestihla jsem ani otevřít pusu a on promluvil.

,,Asi nebudeš moc hovorná, že? No nevadí, já jsem Edward Cullen a myslím, že jsme se už setkali před pár dny v obchoďáku,´´ řekl a dál mě pozoroval. Zamračila jsem se na něj a snažila se ho nějak přimět, aby mě nechal být. Proč se o mě tak zajímá?

Ale když jsem se na něj podívala, všechno mi došlo. Jako by všechno bylo schované za nějakou záclonou a ta záclona teď zmizela.

Ty oči, ten hlas - to byl on. To on tam byl tu noc, kdy moji rodiče zemřeli. To on tam tiše stál a pozoroval, jak moji rodiče umírají. Umírají díky němu...

 

 

Shrnutí od Jitulka963

Shrnutí od martisek

 

6.kapitola

8.kapitola

 

Autor: Martisek (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Pomsta bude sladká, chlapečku - 7. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře