Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Polštářová bitka - kapitola 3. Rychlá kastrace očišťuje ducha

07.10.2010 (11:15) • Tezzynkaa • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 8244×

Jelikož jsem nechtěl vypadat jako bručoun a snob, ten den jsem už nešel do svého pokoje, ale povídal si s Nicole a Amy. Zároveň jsem kontroloval, co kdo dělá a kde zrovna je. Žádné zvláštní činosti, až na Marii, která stála před zrcadlem a na sobě měla korunku a šerpu. Zaměřil jsem se na její mysl a přečetl si nápis Miss Československo 1985.

„Takže tu s vámi bydlí ještě někdo další?“ zeptal jsem se Amy, jako reakci na její vyprávění.

„Jo. Kromě nás, co už znáš, tu je Molly, Laura, Madison a Penny. Odjely na víkend na chatu s  klukama ze školy, ale každou chvíli by se měly vrátit,“ chytla se slova Nicole. Takže deset... Deset dívek a jedna potrhlá Miss se strašným přízvukem. Nicole se ujmula ovladače a přepla program na hudební kanál. Už se připozdívalo a my tři seděli v obývacím pokoji s velkými okny. Nebyla to taková hrůza, jak jsem si myslel.

„Edwarde, nedonesl by jsi nám z kuchyně brambůrky?“ požádala mě Amy. Už dávno jsem věděl, že jakmile odejdu do kuchyně, začne mě s Nicol probírat. Jen jsem kývnul a šel do vedlejší místnosti. Za sebou jsem slyšel jejich díky a jakmile dveře zaklaply, ty dvě mě začaly probírat od mého auta až po moje ehm, pozadí. Musím uznat, že nikdo neměl k němu tolik přirovnání jako ony. Jen jsem protočil oči a opravdu pomalu šel hledat nechutně vonící jídlo. Kdybych věděl, kde jde, zaručeně bych si pospíšil.

Tu vůni jsem ucítil hned, jakmile vkročila do místnosti. S naprostou ignorací kolem mě prošla a otevřela si menší ledničku. Trošku mě zarazilo, že tu mají dvě. Jedna z nich byla téměř obrovská s dvěma křídly. Jenže ta druhá, ze které si Bella vzala zeleninový salát, byla malá a té první sahala do půlky. Sedla si na kuchyňskou linku a začala se vidličkou vrtat ve svém jídle. „Bello, co kdybychom začali od znova?“ Zpříma jsem se jí podíval do očí a zamrkal řasami. Žádná tomu ještě neodolala. 
Sám jsem chtěl jí být blízko, abych konečně rozluštil její mysl. Neustále jsem prohledával myšlenky obyvatel domu, jestli tu její nebudu konečně slyšet, ale nic. Vždy jen to ubíjející ticho...

„Fajn, to bude asi nejlepší.“ A dál se vrtala v jídle. Sice jsem byl rád, ale ona reagovala špatně. Mělo se jí rozbušet srdce, tváře nabrat červený odstín a pak by sklopila zrak. Tady něco nefunguje!

„Že by dieta?“ podivil jsem se nad jejím salátem složeným jen z rajčat a okurky.

Bella jen zavrtěla hlavou. „Já takhle jím běžně. Nejím maso.“ Musel jsem se usmát, takže vegetariánka. Podle jejích aktivit jsem typoval, že to dělala kvůli zvířatům a ne proto, že by maso šlo na váhu, nebo co to ženy neustále mají se svým jídelníčkem. V tu chvíli byla tak roztomilá. „Ne, že bych občas neměla chuť na hamburger, ale při představě, že jím nějakou ovečku, se mi dělá blivno. Kdyby lidi nebyli takový neustále spocený prasata, jedla bych je.“ Na to si otevřela láhev piva a napila se. „To píše,“ ohodnotila a následně byla všechna ta roztomilost pryč. „A co ty, proč jsi správce? Podle toho papánkovskýho auta je vidět, že si můžeš dovolit vlastní bydlení a to dobrý.“

„Cože? Papánkovský?“ Vůbec jsem nechápal, o čem to mluví.

„No, papánkovský!“ Vykulila oči a pokrčela rameny, jako by mi říkala naprosto banální věc. „Přece Volvo, je rodiný auto. Znáš to. Chlap za volant, manželka vedle, dvě děti dozadu a pes do kufru. Tak proč jsi správce?“ zeptala se znovu po důkladném zařazení mého auta.

„Protože mám za bratra idiota,“ zamumlal jsem.

„Cože?“ Povytáhla obočí.

„Protože jsem na chvíli potřeboval změnit prostředí. Je to nová zkušenost a mě to vyhovuje,“ usmál jsem se na ni a ona mi úsměv oplatila. Ta se ale uměla usmívat... Najednou jsem uslyšel zvuk přijíždějícího auta, jak jede do naší ulice. To byl vážně skvělej víkend, Laura bude mít depku tak na tři týdny, než se z toho dostene. To byly jediné myšlenky, kterým jsem rozuměl. Ostatní byly tak zmatené, ale i přesto jsem úspěšně identfikoval, že jedna z nich v autě spí.

Auto zastavilo a brzy jsem uslyšel, jak někdo odemyká dveře. „Bello, už jsou tady!“ Vběhla Barbara do kuchyně. Jakmile mě uviděla, zarazila se a udělala svou obvilkou reakci – zrudla až po uši. „Ahoj, Edwarde. Nevěděla jsem, že vás ruším,“ zakoktala.

„Nerušíš,“ odpověděla s nezájmem Bella, seskočila z linky a pak i s Barbarou vyšla z kuchyně do obývacího pokoje. Věděl jsem, že se musím seznámit ještě s těmi čtyřmi, co zrovna přijely a tak jsem Bellu s Barbarou následoval. 
Všechny se vítaly, jen jedna s uslzenýma očima zaběhla do chodby s posledními dvěma pokoji v prvním patře.

„Co se stalo?“ zeptala se Amy jedné z nich.

„Nic zvláštního,“ odpověděla jedna vysoká tmavovláska. „Celýho Silvestra strávila s Tomym, pak se s ním vyspala a on si našel zábavu na další den v podobě Kristen Harperový,“ procedila už mezi zuby a všechny dívky zalapaly po dechu. Stál jsem bez povšimnutí v koutě a nechal je, aby si vyřídily prvotní záležitosti.

„Ja utěšit!“ řekla Marie a i s balením kapesníčů, které ještě před dvěma vteřinama nedržela v ruce, šla za ní.

Najednou mě ta tmavovláska spatřila a vykulila oči. Umřela jsem a dostala se do ráje! Sakra, to je nehoráznej řízek a určitě je tu s Teresou! „Já nevím, jak se jmenuju...“ zablekotala.

„Penny Basherová,“ zatrousila Bella. „Ehm, tohle je Edward Cullen, náš správce. Edwarde, tohle je Penny, Madison a Molly. Ta, co odešela, je Laura,“ představila nás Bella. Po krátkém formálním představení jsme se všichni usadili v obývacím pokoji. Teresa se natáhla na sedačku a opírala se o Barbaru, Bella a Amy seděly v křesle a ostatní se jen tak povalovaly na zemi na koberci a polštářích. Penny naladila na věži nějakou hudební stanici s hudbou a dala si záležet, abych na ni měl dobrý výhled. Samozřejmě, že se všechny snažily, co jen to šlo, aby na mě udělaly dojem. Tedy až na Bellu, jak jinak. Nevěnoval jsem jim pozornost. Jen jsem tiše seděl v křesle a četl si knihu.

„Nemůžu uvěřit, že jí to Tomy provedl,“ prohodila Madison, když zaplétala Molly copánky do vlasů.

„Chlapy jsou parchanti,“ zavrčela Teresa. „Třeba mě ten poslední dal kopačky s tím, že jsem přibrala.“ Barbara se na ni soucitně podívala a pohladila po vlasech. „Ty se na mě tak nekoukej a radši řekni, co ti udělal Diego, když jsme přes léto byly u rodičů,“ řekla jí a všechny oči se upřely na Barbaru.

„Ne, je to už dávno. Ani si to pořádně nepamatuju,“ zdráhala se, ale já věděl, že si to pamatuje víc než dobře. Na naléhání ostatních nakonec začala. „Do Diega jsem byla zamilovaná snad už od školky. Znáte to, taková ta životní láska. Minule léto jsme byly s Tes ve Španělsku a já se o něj celou dobu snažila. Myslela jsem si, že by to mohlo vyjít na jednom grilování, co se konalo. A ono to zabralo! Celou dobu jsme se spolu bavili a vypadalo to, že si to užívá. Jenže jsem nechtěla, aby to zašlo dál a on se mi vysmál,“ zašeptala. Nikdy jsem nechápal, jak se může muž k ženě chovat tak neuctivě. I za mé doby měli muži nechutné myšlenky, jen to nedávali najevo a fyzická láska byla hlavně manželskou záležitostí. Hned na to si všechny začaly vyprávět, co jim chlapci provedli, jak se k nim zachovali a hlavně, jak moc jim ublížili. Po půl hodině jsem já sám nenáviděl muže a měl jsem nutkání zbavit se vlastního penisu.

„A co ty, Edwarde?“ zeptala se mě Polly. Všechny zraky se upřely na mě a já byl jednou v životě ztracen. Co jsem jim asi tak měl říct? Poslední ošklivá vzpomínka je na dobu, kdy nás navštívil jeden upíří klan a jedna upírka Tanya to na mě zase zkoušela, stejně jako posledních pár desetiletí? Ano, to je přesně to, co ode mě čekají. 
„Mě kluk ještě srdce nezlomil,“ vypustil jsem z pusy a ani si neuvědomil, co jsem to řekl. Mysli, Edwarde! Až pak mi na mysl vyplynula jedna z mnoha vzpomínek a já si ji během vteřiny upravil podle svého. „Stalo se to, když jsem byl s bratry v jednom klubu.“ Edwarde, co to děláš? Tohle nezkončí dobře, pomyslel jsem si. „Tam jsme se my dva seznámili. Celý večer jsme si povídali, bavili jsme se. No, pak mi navrhla, abych šel k ní domů.“

Mrcha, kdybych věděla, kdo to je, ukopla bych jí hlavu. Dala bych všechno za jednu noc s ním.

Ta měla ale kliku. Madison, nevzdávej se. 

Za pár dní takhle bude vyprávět on o mě!

Ignoroval jsem jejich myšlenky a znovu se pustil do vyprávění nikdy neexistující události. „Když jsme došli k ní domů, všechno bylo ještě lepší než v baru, asi si umíte představit.“

Si, Si! Tolik věcí bych s tebou dělala!

„A co se stalo?“ zeptala se Barbara, jelikož jsem slušnou chvíli mlčel.

„No, měl jsem si už v tom baru všimnout toho jejího vystouplého ohryzku,“ řekl jsem trošku zasmušile a všechny propukly v ohlušující smích. Nic tak nepobaví ženy, jako když chlap naletí chlapovi. 
Bella jako první šla do svého pokoje, ostatní nechtěly, i když byly na smrt unavené. Bály se, aby mezi tím, co budou spát, se o mě nepokusila jiná a tak jsem raději šel 'spát'.

Řekl jsem si, že bych si mohl dát krátkou sprchu a z poslední nevybalené krabice si vzal ručník a sprchový gel.  Vlezl jsem si do malého sprchového koutu a pustil na sebe teplou vodu. Připadal jsem si jako ve slunečném dni, kdy mi paprsky zahřívaly studenou kůži. Najednou jsem z chodby uslyšel zvláštní hluk a hned jsem začal kontrolovat myšlenky všech dívek. Uviděl jsem, jak Amy zakopla o stůl a usoudil jsem, že opravdu není potřeba mé přítomnosti. To mě navnadilo, abych se znovu pokusil proniknout do Belliných myšlenek. Z Amyiné mysli jsem se zaměřil na Bellu, která skládala popadané věci ze stolu. Vypnul jsem vodu a začal se soustředit. Jako by moje smysly obklopila tma a já neslyšel žádné myšlenky, zvuky a moje vidění zaslepila temnota, ale nic! Až výkřik ve stejné místnosti mě probudil z mé slepoty. Ve dveřích stála Marie, u nohou měla popadané čistící prostředky a oči jí málem vypadly z důlků. Nestačil jsem zareagovat na blížící se kroky a myšlenky několika dívek, které vběhly do koupelny, aby se podívaly, proč Marie křičela. A najednou jsem před nimi stál nahý a moje jediná myšlenka zněla, že to přeci nebude tak jednoduché, jak jsem si myslel.

Zas, znovu a opět děkuji Evelyn za její podporu a kritiku, dále pak anetanii a zvláštní poděkování pro anysek (promiň, ale nevím, jak se skloňuješ xD), za její zájem o bitku. Udělala jsi mi tím velkou radost. A stejně tak děkuji všem ostatním, co bitku čtete a snad se pořád u ní dobře bavíte. Vaše Tezz

Autor: Tezzynkaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Polštářová bitka - kapitola 3. Rychlá kastrace očišťuje ducha :