Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Polibkem všechno začne 31 - Forks

Weizt - Chuck Buck


Polibkem všechno začne 31 - ForksTakže... budou vánoce, tak tady máte díl. Zítra by tady měl nejspíš být ještě jeden, potřebuji sepsat vánoce. Budou v jakém stylu? Bude Bells slavit s Alecem? Nebude =D a proč? To se dozvýte právě v tomhle dílku. =) Snad se vám bude líbit =)

31.Kapitolka

„Co tady dělá ona?“ Zeptal se Alec, měl úžasnou náladu, vrčel, ale nikdo kromě mě a Rose to asi neslyšel.

„Je to moje kamarádka, může tady být.“ Začal mě rozčilovat, on mi nemůže nic nařizovat.

Rose se otočila k mému tátovi a chtěla mu podat ruku, ale když viděla že ji nepustím vzdala to.

„Dobrý den Charlie.“Pozdravila tátu mile, samozřejmě že mile, byla Cullenová. Nikdo se sní a ostatními  nebavil, než jsem přijela. Ale každý musel poznat že jsou hodní.

„Ahoj Rosalie, tohle je moje snoubenka Ashley.“

„Těší mě.“ Rose se oslnivě usmála, odkryla tak svoje nádherné ale poněkud špičaté zuby.

„Jdeme do mého pokoje.“ Pověděla jsem a šla tam, táhla jsem Rose za sebou. Ale nevadilo jí to, stačilo by říct že nechce a nešla by.

 

Oddychla jsem si když jsme byly v mém pokoji, sice jsme neměly soukromí od Aleca, který všechno poslouchal, alespoň od rodiny ano. Složila jsem tašky ke skříni a sedla si na postel, vzala jsem si sebou svůj mobil. I hned jsem ho začala skládat dohromady, potřebovala jsem nejnovější informace, ze světa.

„Bells? Co se stalo?“

„Co myslíš?“ Sice jsem se zeptala ale věděla jsem co myslí, ale sama jsem s tím nebyla jistá.

„Co se stalo? Edward nám nic nepoví, ani toho není schopný.“ Řekla dost zdrceně, nevěděla jsem jak to myslí, schopný?

„Proč není schopný?“

„Od té doby co se vrátil…vůbec nemluví, nechodí na lov, dokonce se ani nebrání Kate, nemá vůbec chuť do života.“ Za všechno mohu já, za všechno, za to jak se cítí.

„Rose? Musíme vyrazit.“ Nechtěla jsem tady být víc, chtěla jsem být s ním. V jeho náručí, dotýkat se jeho těla, cítit jeho chladné rty. Tolik mi to chybělo, potřebovala jsem ho. Je to jako dvě poloviny skládačky, když kousek chybí není to ono, to pravé.

„Bells si jsi jistá? Máš tu tátu? Chceš to zahodit?“ Měla pravdu, chci to zahodit. Už jednou jsem mu dala na vrh, ale byla jsem hloupá. Zkazila jsem si tím život, možná jsem to tak předtím nebrala. Necítila jsem to co teď, myslela jsem že třeba…zapomene? A zůstane s upírkou, s kterou může prožít věčnost. Ale teď to vím, udělala jsem chybu.

„Vím to, jsem si jistá.“

 

Vzala jsem ji za ruku a šly jsme před dům, pověděla jsem všechno tátovi. Že potřebuji být šťastná, ale že to nepůjde bez něho. Že ho potřebuji, tak jako on Ashley, tak jako člověk vzduch. Alec se mě snažil přemluvit, snažil se najít dobrý důvod, abych zůstala. Ale ten by nenašel, ten skvělí důvod na mě čeká doma, ve Forks.

Nasedla jsem do BMW a vyjely jsme, Rose byla na letišti za chvíli, mezitím stihla ještě objednat letenky. Letěly jsme asi za půl hodiny a nemohla jsem se dočkat. Třeba to bude jako v mém snu, v něm nebyla ale Rose, ale i tak je tohle nádherný. S Rose ještě krásnější. Šla jsem si koupit něco k jídlu, měla jsem strašný hlad. Rose zatím zašla pro letenky, potkaly jsme se ve velké hale. Počítala jsem minuty, sekundy. Nemohla jsem se dočkat až nasednu do letadla, a až budu co nejblíže Forks. Mému městečku, deštivému ale nádhernému.

 

Po dlouhých několika minutách oznámily náš let, netrpělivě jsem se hnala dopředu. Rose mě držela za ruku, jinak bych se určitě rozeběhla. Takhle jsem se netěšila ani na vánoce, nevím co se dělo předtím. Nechyběl mi tolik, neměla jsem potřebu s ním být. Ale ted? Jsem nedočkavá, tak strašně moc. Napadlo mě jedno vysvětlení, když má Al, Jazz a Edward moc tak může i Alec? Jasně že může, třeba ji na mě použil.

Jestli ano tak bych si vrazila facku, že jsem se nebránila.

 

Sedly jsme si na svoje místa, bavily jsme se o tom co se změnilo. Slyšela jsem jak se trápily, kolik bolesti jsem jim způsobila. Ale také dobré zprávy, Carlisle a Esmé se chtějí brát, znova. Prý to potřebují znova prožít, ale nic se od prvního okamžiku nezměnilo. Jejich city se ještě prohlubují, víc a víc. Pověděla jsem Rose o Charliem, že se bude ženit. Také s toho měla radost, neviděla jsem ho s jinou ženou než s mámou, ale to už je opravdu moc dávno. Ale když jsem zmínila La Push nebyla nadšená, prý tam nemohou. Doufala jsem že by udělali dohodu, aspoň pro jeden den. Nevím kdy ale začala jsem být unavená, pověděla jsem si že na chvíli jenom zavřu oči, že to nikomu neublíží. Za několik minut jsem o sobě vůbec nevěděla, ale stále jsem cítila štěstí.

 

„Bells? Musíš vstávat.“ Probouzela mě pomale Rose.

„Už je ráno?“

„Ano je, mohla bych tě vzít v náručí, ale možná by to bylo divné.“ Usmála se sama pro sebe, otevřela jsem oči a dívala se s okýnka. Viděla jsem jak jsme přistávali.

„Budou tam?“ Nijak jsem nad tím předtím nepřemýšlela, třeba ani neví že si Rose udělala takový malý výlet. Emmet by ji samotnou nepustil, jel by s ní.

„Nebudou, myslí si že jsem na lovu.“

Ano, jak sem čekala.

 

Když jsme přistáli opravdu tam nebyli, u Alice mě to tedy překvapilo. Před letištěm čekalo BMW, jak jinak.

Nastoupily jsme a jely domů, Rose jela neuvěřitelně rychle, až mě to trochu vyděsilo. Ale všimla si toho, takže zpomalila.

„Promiň, dlouho jsem nevozila...člověka.“ Usmála se na mě.

„Rose? Můžu tě o něco pořádat?“ Nevěděla jsem jestli by mi to splnila, u ní jsem si toho nebyla jistá.

„Přeměníš mě?“ Překvapeně se na mě podívala, sice jsme nevěděly co nás čeká doma, ale nechtěla jsem být znova bez rodiny, bez mé lásky.

„Jestli budu souhlasit, roztrhá mě a spálí.“

„To by neudělal, já a Emmet by jsme mu to nedovolili a zbytek také ne.“

„Máš pravdu, ano, jednou tě přeměním.“ Objala jsem ji, ještě že mají upíři skvělé reflexi, jinak by jsme byly už v prvním stromě.

 

Přijely jsme k domu, čekala bych že bude ozdobený. Že budou všude světýlka a ozdoby, ale to jsem si jenom myslela. Vypadal příšerně, dokonce šíleně staře. Nemohla jsem tomu uvěřit, že je to ten dům. V kterém jsem toho tolik prožila, že v něm bydlí moje rodina. Esmé by ho nenechala takhle dodělat, museli na tom být opravdu špatně.

 

Vyšli jsme s auta a šli k domu, nikdo se za námi ale nepřiřítil, to bylo divné. Myslela jsem hned na Emmeta, určitě nás musel cítit a hlavně Rose, před se mu musela scházet ne? Tahle rodina se ale změnila…

Shrnutí



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Polibkem všechno začne 31 - Forks:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!