Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Polibkem všechno začne 30


Polibkem všechno začne 30Takže je tady další kapitola, asi bych se k tomuhle nedokopala. Měla jsem ji už nějakou chvíli uloženou v počítači. Ale nedopsanou, tak se vám snad bude líbit.

 

30.Kapitolka

,,Doufám že si to užijete, všichni.“ Řekl Alec, podívala jsem se na něho. To znamená že s námi nepojede? Proč? Je jako můj bratr.

,,Alecu musíš jet s námi, nenecháš mě jet bez mého syna.“ Ashley se tvářila naštvaně, je to její sen, Cullenovím to určitě vadit nebude.

,,Můžeš, teda musíš jet.“

,,Abych nezapomněl Bells, včera volala tvoje máma, chce tě zase vidět.“ Řekla Charlie, že by si po takhle dlouhé době vzpomněla na svoji dceru? Chci ji vůbec vidět já? Vůbec mi nechybí, ale matka je to pořád.

,,Tati nechci tam asi jet, bude tam i on…“ (pozn. Jakub, kluk který s ní chodil, pamatujete? Bydlí naproti domu její matky) Říkal že za tohle ještě zaplatím, ale já už takhle trpím dost.

,,Je to tvoje matka, copak sní nechceš trávit aspoň chvíli? Před těmi vánocemi.“ Měl pravdu, mohla bych tam zajet… změnit prostředí.

,,Možná, bych si mohla najít tady pár kamarádek.“ Neznělo to tak špatně, před se jenom na chvíli. Potom odjedu do Forks, a všem se omluvím.

,,Víš že je to skvělí nápad? Aspoň tady nebudeš tak samotná.“ Povzbudivě se na mě podíval, nebyla jsem si tím tak jistá, ale může to být dobrý.

,,Jasně, omluvte mě.“ Odešla jsem k sobě do pokoje, vzala jsem si na sebe rifle a tlustou mikinu. Sešla jsem se schodech, všimla jsem si že ještě zůstaly všichni u stolu, nevěděla jsem o čem si povídají, ale bylo mi to jedno. Vzala jsem si klíčky, které byly v předsíni.

Jak jsem později zjistila bylo to auto Aleca, ale to mi nevadilo. Jela jsem do města, potřebovala jsem koupit nějaké dárky. Projela jsem pár obchodů, nikde se mě ale nic nelíbilo. V jednom obchodu jsem koupila ale košile pro tátu, pro Ashley nějakou knihu. Dál mě nic nenapadalo, co bych mohla koupit. Alecovi a všem Cullenům, to bude nejtěžší. Oni mohou mít cokoliv, co bych všem mohla koupit. Prošla jsem dalších několik obchodů, když jsem šla kolem jednoho menšího zastavila jsem se. Šla jsem k němu blíž, byly tam nádherné šaty. Které by se určitě Rose nebo Alici líbili.

 

http://img.mimishop.cz/kikisek/0/a355566.jpg

http://hyperinzerce.cz/x-cz/inz/2334/2334185-krasne-sexy-saty-2.jpg

 

Nedalo mi to a musela jsem jít dovnitř, prohlédla jsem si oboje šaty a moc se mi líbili. Sice Alice mému vkusu moc nevěří, ale určitě mě pochválí. Koupila jsem je a šla se podívat ještě po pár věcích, našla jsem docela krásnou vázu, která by se hodila Esmé. Sice jsem nevěděla s kterého je století, ale doufala jsem že se jí bude líbit. Když jsem šla kolem hračkářství uviděla jsem to, měly tam vystaveného medvídka, plyšového. Ale opravdu velkého, hned se mi zalíbil. Emmetovi by se určitě také líbil, nemusela jsem se zrovna dvakrát přemlouvat, než jsem se nadála už byl zaplacený a já spokojená, nad tím že jsem ho koupila. Nic jiného jsem nechtěla, potřebovala jsem ještě pár dárků, ale nic se mi nelíbilo. Nakonec jsem se stavila v obchodu kde prodávali mobily, koupila jsem si trochu obyčejnou nokii. A stavila se na oběd.

 

Když jsem si šla odnést tašky do auta rozhodla jsem se, že pojedu už domů. Najednou ale vedle mě zastavilo rudé BMW, takové měla Rosalie. Vzpomněla jsem si, podívala jsem se kdo sedí na místě řidiče. Uviděla jsem ji tam, párkrát jsem zamrkala a znova se podívala. Ale nikdo tam neseděl, asi jsem se už zbláznila, přemýšlela jsem. Najednou mě ale někdo objal, byla jsem překvapená, podívala jsem se kdo to vůbec je. A opravdu to byla ona, objímala mě. Neměla mě ráda, nechápala jsem tuhle změnu, ale natiskla jsem se co nejvíc na ni a užívala si tuhle chvíli. Cítila jsem chlad, který vyzařoval z její kůže, ale nevadilo mi to. Nechtěla jsem ji pustit, i když se o to několikrát snažila.

„Nepustím tě, to radši zemřu.“ Myslela jsem to vážně, nechtěla jsem ji pustit, nemohla jsem ji pustit. Nechtěla jsem aby utekla, aby odešla a nechala mě tady zase samotnou.

„To neříkej, nikam neuteču, slibuji.“ Kdyby chtěla už se mohla odrhnout, pořád má velkou sílu a vždycky bude. Ale nechtěla, stále mě držela. Trochu jsem svoje sevření povolila, ale ne moc. Odtáhla se ode mě a podívala se mi do očí. Ty její byly tak nádherné, světle zlaté. Ale tak…utrápené, smutné.

„Nevěřím že jsi tady.“ Byl to jako sen, neuvěřitelně nádherný, ale nereálný.

„Musela jsem, doma to vypadá příšerně, ale když se vrátil Edward, ještě hůř.“

,,Co se stalo?“

„Bude ti vadit když ti to nepovím? Já vlastně ani sama nevím, je to složitý.“ Začínala mi být zima.

„Musíš mrznou, vůbec mi to nedošlo.“

Omlouvala se, nabídla jsem že můžeme…musíme jet k nám, ne , jsem nebrala jako odpověď.

Rose jela svým autem a já Alecovím, věděla jsem že to možná nebyl dobrý nápad, před se jenom mít dva upíry pod jednou střechou, ale třeba jsem si to jenom namlouvala.

Nemohla jsem se dočkat chvíle až ji budu mít zase nablízku, že neuteče, že mě tady nenechá, samotnou.

 

Když jsme přijely k domu zastavily jsme vedle sebe, pomohla mi vyndat tašky, dárky jsem si úspěšně uhlídala. Šly jsme do domu, nabídla mi ruku, kterou jsem přijala. Vešly jsme do domu, všichni se kolem nás sešli. Alec vypadal strašně, dokonce jsem ho snad slyšela vrčet, to mě nejvíc vyděsilo. Bála jsem se, ne o sebe, o svojí rodinu, o Rosalie. Co by udělala její rodina? Emmet by zešílel, kdyby se jí něco stalo, kdyby…zemřela. To poslední slovo jsem nemohla ani pomyslet, tedkom byla jediná kdo mi pomůže, kdo je z mé rodiny, ten, který ví všechno, skoro všechno.

 


 

Polibkem všechno začne jede do konce, uveřejním ještě pár kapitol a potom? Konec. Jelikož je tohle moje nejdelší povídka asi budu smutná, první díl jsem napsala 3.7.2009 a vložila na tyhle stránky =D ale tohle patří až na konec =D takže ještě bude velké shledání =D našich hlavních postav. A dozvýme se jak tohle dopadne, jestli nechám náš pár B+E a nebo ho trochu...upravím. Co třeba E+K, B+A, nevím jak vám, ale mě by se to docela líbilo =D



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Polibkem všechno začne 30:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!