Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Polibek věčnosti 1. kapitola

26.11.2012 (18:30) • kasi • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1058×

„Všechno nejlepší!“ zakřičeli všichni. Dneska slavím svoje sedmé narozeniny!

„Všechno nejlepší, broučku. Podívej, co jsme ti s tatínkem koupili,“ cukrovala máma. Podala mi velký balík. Ihned jsem ho rozbalila a otevřela víko krabice. Byla plná fotek, které jsme nafotili! Buď táta s mámou, nebo Jacob, nebo Rosalie s Alicí. Podívala jsem se vděčně na mámu.

„Děkuju, je to úžasné.“

„A teď já,“ zakřičela Alice a nadšeně se ke mně rozběhla. Podala mi opět velký balík a já už jsem dopředu čekala, co v něm najdu. Pomalu jsem dárek rozbalila a nečekaně to byly šaty!

„Alice, jsou nádherné. Děkuju,“ řekla jsem a objala ji.

„Tady máš dárek od nás,“ řekla vyrovnaně Esme a objala Carlislea kolem pasu. Byl to malý dáreček. Uvnitř mě čekal diář. „To je, abys sis mohla zapisovat důležité věci. Vždycky se to hodí,“ mrknul na mě Carlisle.

„Jé, tak děkuju,“ usmála jsem se na ně a otočila jsem se na Jacoba.

„Já ti dárek ode mě dám, až budeme o samotě,“ řekl a táta zavrčel. Zlostně jsem se na tátu podívala.

„Tak teda my,“ zaječela Rosalie a podala mi průměrně velký dárek. S dychtivostí jsem ho rozbalila. Byl to foťák.

„Děkuju moc, ten minulý jsem omylem rozbila!“ zvolala jsem nadšeně a rozhlédla se po celé místnosti. Všichni stáli v párech. Tak jsem neváhala a šla k Jacobovi. Ten mě objal kolem ramen a nenápadně na mě mrknul.

„Tak abychom šli, ne, Nessie?“ navrhnul.

„Jasně!“ zajásala jsem a vzala jsem ho pevně za ruku. „Mami, až se vrátíme, půjdeme do chaloupky,“ zavolala jsem ještě. Jacob se na mě zašklebil a vyvedl nás z domu. Vypadal nervózně.

„Děje se něco, Jakeu? Vypadáš nervózně…“ Jacob se na mě podíval a nervózně se rozchechtal. Tohle není jeho přirozený smích. Zamračila jsem se, ale nechala jsem to plavat. Nechtěla jsem ho nijak rozčilovat. Jacob nás vedl lesem, před potok až k nějaké louce. Jelikož už byla tma, tak jsem toho moc neviděla. Jacob se rozběhl a zastavil se přesně v půlce louky. Během několika sekund jsem stála vedle něho a dlouze jsem se mu podívala do očí. Nebyla jsem o tolik menší než on, ale jelikož jsem právě dnes dosáhla plnoletosti a už víc nezestárnu ani nevyrostu, tak jsem se cítila trochu jako trpaslík. To Jacob ale napravil, když si sáhl do kapsy, vyndal malou černou krabičku a poklekl na jedno koleno.

Moje srdce se zrychlilo a stáhnul se mi krk. Věděla jsem, co tohle znamená, ale nechtěla jsem tomu uvěřit.

„Renesmé Carlie Cullenová, vezmeš si mě?“ zeptal se zamilovaně Jacob a mě z očí začaly téct malé slzičky štěstí.

„To víš, že si tě vezmu. Ano!“ zašeptala jsem. Jacob vyndal z krabičky prsten a navlékl mi ho na prsteníček. Byl krásný. Nebyl nijak veliký a měl jenom malý kamínek. Přesně podle mého gusta. Jacob se ke mně sklonil a dlouze mě políbil. Já jsem neváhala a začala jsem ho vášnivě líbat. Vroucně mi polibky vracel. Nevím, jak dlouho jsme tam stáli a líbali se, protože to bylo to nejlepší líbání, jaké jsem s Jacobem zažila. Nikdy v něm nebylo tolik citu a vášně jako dnes. Potom jsme si sedli na trávu a jen jsme na sebe hleděli. Ani jeden z nás nemluvil, prostě jsme tam jenom seděli a obdivovali krásu toho druhého.

„Navěky,“ zašeptala jsem a políbila jsem Jacoba.

„Navěky!“ zašeptal Jake a opět spojil naše rozpálené rty. Tolik nádherných sekund s Jacobem mi přišly, jako bych se vznášela v nebi.

„Jakeu? Táta věděl, že mě chceš požádat o ruku?“ zeptala jsem se, když jsme skončili.

„Ne. Tajil jsem svoje myšlenky, ale myslím, že něco tušil. Slyšela jsi, jak vrčel, když jsem ti řekl, že můj dárek je až venku o samotě. Ale je reálná šance, že když jsem na to někdy nechtěně pomyslel, zaslechl to. No, uvidíme,“ usmál se Jacob a pohladil prsten.

„Tak jim to asi půjdeme říct, ne?“ zeptala jsem se a Jacob strnul.

„Bella mě zabije,“ zavyl a proměnil se ve vlka. 

Autor: kasi, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Polibek věčnosti 1. kapitola: