Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Po konci světa - 23. kapitola

08.11.2010 (16:30) • ThereSSa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1142×

Po konci světa – 23. kapitola

„Takže chceš jen tak vtrhnout do Volterry?“ zajímala se Katrina.

„Nejdříve musíme zničit Derecka. Jediného léčitele, který zbyl. Pak musíme jít za Zackem, za tím tiskovým mluvčím Volturiových a přimět ho, ať všem upírům oznámí, ať dorazí do Volterry. Až pak můžeme jít do Volterry,“ oznámila jsem.

„Ale kde ty dva najdeme?“ zeptala se Renesmé.

„Žijí blízko Volterry. Bude snadné je najít,“ napověděl nám Fabricio, který dříve žil s Volturiovými.

„Chrisi, můžeš zjistit jejich polohu?“ zeptala jsem se jej.

„Volturiovi by věděli, koho hledám. To nejde,“ kroutil hlavou Chris.

„Pak tedy budeme spoléhat na instinkty,“ zafrčela nějaká dívka.

„Nemůžeme tam ale teď všichni takhle vtrhnout. Vyšleme skupinky a ty je najdou a zabijí,“ navrhl Emanuel.

„Fajn. Ale za Zackem jdu i já,“ oznámila jsem.

Vyslali jsme nakonec dvě skupinky o třech členech. Za Dereckem šli Daren, Embry a Jacob. A já spolu s Chrisem a Carlisleem šla za Zackem.

Pohled Jacoba

Po tom, co Sam padl, se ostatní vlkodlaci automaticky připojili k mé smečce a já se stal i jejich alfou. Bylo to ze začátku těžké. Hlavně pro Paula. Nesl všechny ty ztráty velmi těžko, ale nakonec jsme to nějak zvládli.

Renesmé se do mě zamilovala chvíli po tom, co to všechno začalo a my byli konečně spolu. Potíž byla v tom, že zrovna v tomhle prostředí. V tomhle světě.

Já a Embry jsme ve vlčí podobě hledali různé pachy upírů a zkoumali, který z nich se drží blízko Volterry, ale nechodí až k ní, jak nám podal informace Fabricio, který prý Volturiovi navštěvoval pod záminkou, že se mu stýská po starých časech. Daren se neslyšně pohyboval okolo nás a hledal stopu, která by vedla k Dereckovi.

Pak nás Daren prudce zarazil zvednutím ruky. Zrovna jsme stáli před rodinným domkem, ve kterém se mihotalo světýlko. Přišel jsem blíže k domů a na dveřích bylo napsáno červenou barvou léčitel. Oh, sakra! Ta červená nebyla barva byla to krev!

Daren vtrhl dovnitř a já mu byl s Embrym v patách. Daren skočil na dlouhovlasého blonďatého muže, kterému z obličeje koukalo jen pohrdání a chytil jej pod krkem. Embry k němu přiskočil a zuby mu ukousl levou nohu a já si vzal do spárů tu pravou. Pak jsme se vrhli na ruce, když byly odděleny od těla, Daren sebral síly a urval blondýnovi hlavu.

Zatímco Daren házel části těla do krbu spolu s tiše sledujícím Embrym, já se stále ve vlčí podobě porozhlédl po místnosti. Byli tu štosy papírů s poznámkami a nákresy různých zjevení. Dokonce i fotografií. Nad krbem visela fotografie, na které byl Dereck spolu s tím hnusákem Arem.

Je možné, že právě tadyhle náš mrtvý kamarádíček Dereck pomáhal Arovi se  všemi těmi experimenty? Že právě on s Marcusem a s Arem mohou za to, co je Dylan a za to, co je Adrian?

Když bylo tělo spáleno, vrátili jsme se zpátky k troskám letadla a spolu s ostatními čekali na Dylan, Chrise a Carlislea.

Pohled Dylan

Vyrazili jsme k Volteře. Věděli jsme, že Zack musí žít velmi blízko. Pohybovali jsme se velmi tiše a hledali dům nebo nějakou stanici, která by seděla k Zackovi. Doufala jsem, že nikdo neuslyší mé tiše bušící srdce.

Čím více jsme se blížili k Volteře, tím více se zvyšovalo nebezpečí, že nás někdo odhalí. Ale po Zackovi stále nebyla nikde ani stopa.

Až pak jsme z dálky zahlédli, jak nějaký muž vychází přímo z Volterry a jde směrem k nám. Pomalu se blížil a já si byla čím dál tím víc jistá, že je to Zack. Poznala jsem jeho chůzi, která říkala, já patřím k nim. Schovali jsme se ve stínech domů, které stály před Volterrou a čekali, až bude blíž.

Jak jsme tak čekali na Zacka, všimla jsem si, jak moc se tohle místo změnilo. Dříve tu bylo malé náměstí s fontánou. Teď to náměstí byla velká prázdná plocha s prašnou zemí a místo fontány tu stála podobizna tří z Volturiových. Obrovská socha, do které byli všichni tři vytesáni - Aro, Marcus a Caius, který byl po smrti. Všude okolo byly domy, ve kterých žili upíři. A samotná Volterra se rozrostla. Působila zastaralým dojmem, ale byla větší.

Představila jsem si znechuceně, kolik upírů živících se krví je uvnitř. A kolik z nich tam teď není dobrovolně. Představila jsem si Chrisovu dceru, která je buď s nimi anebo proti nim. A taky jsem viděla všechny ty lidi chované na krev, kteří byli schovaní někde tam dole v podzemí. Ze všeho tohohle se mi dělalo zle.

Zack se přiblížil, až už byl jen pár metrů od nás. Pak se znenadání zastavil a zaposlouchal se. Nejspíše slyšel tlukot mého srdce. Ale ještě než stačil jakkoliv reagovat, Chris spolu s Carlisleem se na něj vrhli a odvedli ho do uličky.

„Kde bydlíš?“ zašeptal mu děsivým tónem Chris otázku. On se jen uchechtl a mlčel. „Tak kde?“ zeptal se znovu.

Pak jsem vystoupila ze stínu a zahleděla jsem se na něj svýma zelenýma očima a on sebou polekaně škubl. Věděl, co dokáží mé oči. „Tam,“ ukázal na malý zchátralý domek mimo od ostatních, což se nám hodilo.

Tiše jsme se přesunuli dovnitř a zavřeli za sebou dveře. Zacka Chris přitiskl ke stěně a Carlisle se držel blízko, aby mohl popřípadě zaútočit.

„Tak řeknu to jen jednou, Zacku, tak pořádně poslouchej,“ začal Carlisle a Zack si odfrkl. „Teď přes televizi a rádio rozhlásíš celému světu, aby se všichni upíři dostavili do Volterry, že pro ně mají sami Volturiovi překvapení v podobě neomezeného jídla. A ať se sem dostaví co nejrychleji. Rozuměl jsi všemu, co jsem řekl?“ zeptal se ho výhružným tónem.

„Proč bych to dělal?“ uchechtl se.

„Když to uděláš, prokážu ti službu. A to takovou, že tě zabiju já a ne Chris. Díky mně odejdeš rychle a bezbolestně,“ odpověděla jsem a on se na mě jen díval. „Asi si myslíš, že kdyby tě zabil Chris, tak tě může dát Dereck dohromady, viď? Ale zklamu tě, ten je už po smrti,“ usmála jsem se a doufala, že tomu tak je.

Vyděšeně vykulil oči, pak se kousl do rtu a nakonec přikývl a dodal: „Udělám to.“

Ve svém domě měl kameru a všechno, co potřeboval, aby se to dostalo do rádia i do televize. Předal tuhle zprávu všem: Volturiovi nabízejí neomezené jídlo na dost dlouho dobu. Ten, kdo má chuť na člověka, nechť se dostaví co nejrychleji do Volterry. A zařídil, aby to jelo ve smyčce pořád dokola.

„Díky, Zacku. Dost jsi nám to usnadnil,“ usmála jsem se.

„Co máte v plánu?“ zeptal se.

„To tě teď už nemusí zajímat,“ zašeptal hrůzostrašně Chris a nenápadně na mě mrkl.

„Exitus,“ zašeptala jsem a Chrisovi se pod rukama prosypal prach.

„To bychom měli,“ usmála jsem se. „A teď se vrátíme pro ostatní, než si toho v té televizi a rádiu někdo z okolí všimne,“ oznámila jsem.

Rozeběhli jsme se směrem k letadlu, kde jsme oznámili úspěšnost akce a dozvěděli se o výsledku druhé skupiny. Vše skvěle klapalo!

Autor: ThereSSa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Po konci světa - 23. kapitola: