Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Please, let me live - 28. kapitola


Please, let me live - 28. kapitolaDalší kapitola je na světě, jen doufám, že mě za ni na konci nebudete chtít umlátit. :D Svou délkou nepatří mezi nejdelší, ale rozhodně je důležitá svým obsahem. Přichází velký zlom... Jak dopadne hádka mezi Rose a Alice? Proč se vlastně hádají? A o čem bude druhá část dnešní kapitoly, která je z pohledu Bells? Nechte se překvapit...
Vaše Lucka002

Teprve po několika desítkách metrů jsem si byl jistý, že nám nehrozí nebezpečí a společně s ostatními jsem se rozeběhl k domu. Už z dálky jsem ovšem mohl slyšet nepříjemnou výměnu názorů mezi Rosalie a Alice.

 

Sevřel jsem ruce v pěst a přidal jsem do kroku, abych se mohl zapojit do tohoto sporu. Zároveň jsem doufal, že stihnu doběhnout dříve, než se jim podaří probudit poklady mé existence. Bella má možná silný spánek, ale Renesmé má velmi dobře vyvinuté upíří smysly…

„Nemám nejmenší důvod, abych šla hlídat jejího otce!“ prskala Rosalie rozzuřeně a hrdě čelila vyčítavému pohledu Alice. Ač nerad, nahlédl jsem do myšlenek mé ledové sestry a jasně jsem viděl její důvody.

Byla rozzuřená, že by někdo z nás měl riskovat svůj život kvůli obyčejnému člověku, kterého jsme navíc pořádně ani neznali, ale největší problém jí dělalo překousnout skutečnost, že je to otec Belly. Neměla ji v lásce, spíš bych řekl, že ji přímo nesnášela.

Vadila jí její přítomnost v domě, což se ale nedalo říci o přítomnosti Renesmé. Dobře jsem slyšel její majetnické myšlenky, které se kolem ní rozprostřely od okamžiku, kdy se s ní Nessie pokusila komunikovat. Její chladné srdce pookřálo.

Mohl jsem jasně vidět vzpomínky na touhu po dítěti, kterou jsme tu všichni dobře znali. Rosalie, ta ledová princezna, si přála mít své vlastní dítě. Její přání bylo natolik silné, že ji občas zachvátily mateřské pudy, kvůli kterým se musela vypařit, aby sama smutnila.

Toužila po dítěti natolik, že by byla schopna vzdát se naší rodiny, kterou milovala. Dokonce by opustila i svého manžela a mého bratra v jedné osobě, aby se mohla starat o plod něčí lásky. A teď dostala skvělou příležitost, jelikož se tu objevila má dcera, její tlukoucí srdíčko rozmrazovala Rosaliino srdce.

„Uklidněte se.“ Esme se pokoušela nějak uklidnit jejich rozbouřené emoce, ale to by nyní zvládla jen těžko. Doběhli jsme do domu a okamžitě jsem z Jasperových myšlenek pocítil klid panující v domě. Dobře věděl, že by nyní byly schopné i boje, a to nemohl dovolit.

„Co se tu děje?“ otázal se Carlisle svým hlasem, ve kterém se zračila moudrost dlouhých věků a velká autorita. Všichni do jednoho jsme k němu chovali respekt, který si právem zasloužil za svou odhodlanost čelit našim touhám a přirozeným instinktům.

„Nebudu žádná ochranka pro otce té…“ Zbytek věty neměla možnost doříci, jelikož ji před dokončením myšlenky přerušilo mé hlasité zavrčení. Vůbec se mi nelíbilo, jaké pojmenování hodlala užít místo Belly jména.

„Dej si pozor, Rose, mohl bych zapomenout, že jsi moje sestra,“ pronesl jsem tak temným hlasem, až se všichni v místnosti otočili a směřovali své pohledy ke mně. Měřil jsem si pohledem svou sestru a nevnímal jsem to, co se mi pokoušela sdělit Alice.

Snad bych byl schopen zaútočit na Rosalie, jelikož si v hlavě neustále přehrávala nelichotivé přezdívky pro Bellu, v kapse se mi ale rozezvučel telefon a já jsem po něm rychle sáhl. Přiložil jsem si sluchátko k uchu, abych si tak poslechl, se mi chystá říci Emmett.

Konečně jsem se dokázal soustředit i na svou sestru, která mi do hlavy cpala vizi ohledně Jamese, který se vzdaloval od domu Bellina otce. Napůl ucha jsem si poslechl Emmettův vzkaz a vylétl jsem otevřenými dveřmi, abych pomohl bratrovi v lovu.

Za mnou běželi i ostatní členové rodiny, už jsem se ale nestihl zabývat tím, kdo zůstane v domě s mou malou, ale velmi zranitelnou rodinou. Mysl jsem měl zatemněnou zlobou na svou sestru, ale i na opovážlivost toho upíra, která očividně neznala mezí. Rozhodl se riskovat, ale dnes zemře. Tohle je den, kdy bude jeho osud zpečetěn!

 

Bella:

 

Otevřela jsem oči a zmateně jsem se rozhlížela po pokoji, než mi došlo, kde přesně jsem. Musela jsem usnout před několika minutami, neboť se mi zdálo, že jsem ani pořádně nezabrala. Zaslechla jsem nějaký hluk a možná to byl právě onen důvod, proč jsem se probudila.

I když pravdou zůstává, že bych v cizím prostředí měla i tak slabý spánek. Rozhlédla jsem se po pokoji, abych zjistila, že je úplně prázdný. Renesmé sladce spinkala ve své postýlce a ze snů se usmívala. Přešla jsem k ní, abych ji mohla pohladit po vláskách a políbit na čelo.

Ještě předtím, než jsem tak stihla udělat, jsem však zaslechla vrznutí okna.

Nejprve mě napadlo, že to mohl být jen vítr, ale přesto jsem se otočila, abych sebou polekaně trhla. Zjistila jsem totiž, že v pokoji vůbec nejsem sama. Strnula jsem hrůzou při pohledu do rudě žhnoucích očí, které pomalu změnily svou barvu na uhlově černou.

Dívala jsem se do překrásné, ale velmi zsinalé tváře dívky, které kolem obličeje lehce pohrávala rudě zbarvená kštice. Pramínky vlasů měla zkroucené do divokých vln, které jí zakrývaly podstatnou část tváře, přesto jsem však mohla vidět tu ctižádostivost jejího výrazu.

Tu ohromnou odhodlanost, kterou oplývala. Aby taky nebyla odhodlaná, stála proti obyčejnému člověku, který se jí se svou silou nemohl rovnat ani v nejmenším. Připadala jsem si jako mravenec, který se rozhodl bojovat proti nějakému velkému zvířeti, ač věděl, že nemá nejmenší šanci zvítězit v tak nerovném boji.

Dívka si mě se zájmem prohlížela a zdála se být spokojená. Naklonila hlavu na stranu a přejela si jazykem po sněhově bílých špičácích. Přivřela na malý moment oči a nasála do nosu vůni, která se vznášela pokojem. Moje vůně! Pak najednou prudce uskočila do strany, kolem mě se zvedl vítr a přede mnou se objevila drobná postava vysoké blondýnky.

Rosalie! Stála v přikrčené pozici a z jejích úst unikalo tiché vrčení. Všimla jsem si, že vrhla jeden velmi ustaraný pohled na postýlku, ve které dosud nerušeně spinkala Nessie, odvrátila jsem od ní pohled a znovu jsem pohlédla na tu upírku, která se objevila na svém předchozím místě. Rosalie ucouvla o krok do strany, aby byla lépe připravená bránit malou Nessie, čímž mi uvolnila cestu, takže jsem stála vedle ní. Naprosto bezbranná, ale odhodlaná bránit život svého jediného pokladu do poslední chvíle.

Ta neznámá upírka nejspíš také postřehla naši starost o plamínek života, který se ukrýval v postýlce za našimi zády. Sebevědomě se usmála a postoupila o krok blíže k nám, což se mi vůbec nezdálo. Byla si až příliš jistá… Oklepala jsem se strachem, který se mi vkrádal až do morku kostí. Její zářivý úsměv mi naháněl hrůzu, ale přesto jsem se nebála o svůj život.

Ten pro mě neměl váhu, ale pokud by měla ublížit Nessie, pak nevím, jak bych to přežila. Stačí mi jen pomyšlení na to, že by měla trpět mou vinou, jelikož je to má vina. To vůně mé krve sem láká upíry z okolí, copak jsem vážně tak špatná matka? Představa, že život mé dcery nyní visí na vlásku, mi nahání husí kůži.

„Nepřibližuj se,“ odrazovala ji Rosalie nejen svým temným hlasem, ale i hlubokým vrčením, které se jí vydralo z hrdla. Stála jsem vedle ní, neschopná jakéhokoli pohybu, jakéhokoli činu. Kde je Edward? zazoufala jsem si.

„Ale no tak, nechci tu malou, na které ti očividně tak moc záleží,“ zašeptala přesládlým hláskem a její pohled se stočil ke mně. Krev mi ztuhla v žilách, jelikož jsem si uvědomila, že ač tu Rosalie je, mě bránit nebude. Pro ni je prioritou Renesmé, poznala jsem to už z jejího držení těla a postoje, kterým bránila postýlku. A vlastně to tak bylo dobře.

„Zmiz odtud,“ odsekla Rosalie podruhé, ale ani to tu dívku s vlasy barvy ohně nezastavilo. Opět postoupila o krůček blíž, takže stále téměř vedle nás. Dívala se na mě svýma černýma očima a já jsem věděla, co musím udělat, abych svou dceru ochránila.

Bůh ví, kolik podobných upírů se tu ještě potuluje… Nejlepší bude, když tu nebudu, abych dále ohrožovala život své malé. Věnovala jsem jediný pohled postýlce s mou holčičkou a poté jsem se podívala na Rosalii. Musela tušit, co se chystám udělat a přísahala bych, že jsem v jejích očích zahlédla děs.

„Postarej se o ni,“ zaprosila jsem a udělala jsem dva kroky kupředu, abych se tak ocitla přímo před tou krásnou dívkou, jejíž oči mě toužebně pozorovaly. Viděla jsem, jak hypnotizovala pohledem mou krční tepnu a pokusila jsem se klidně dýchat, abych nezkolabovala. Dokázala jsem přesně určit ten pohled, James měl zcela stejný, když mě tehdy chytil v tom nákupním centru. Mráz mi přejel po zádech a já jsem se zaklepala.

Vše se potom semlelo tak hrozně rychle, že jsem ani nedokázala zaostřit na místnost, která se přede mnou zamlžila. Někdo mi bolestivě zkroutil ruku za zády, snad jsem slyšela i něco křupnout, a poté jsem ztratila pevnou půdu pod nohama.

Kolem obličeje mi zasvištěl ledový vítr a potom jsem letěla vzduchem jako šíp. Nejspíš mě držela ta žena, ale i přes nesnesitelnou bolest vystřelující mi ze zápěstí, jsem byla šťastná, jelikož jsme byly pryč z vily Cullenových. Renesmé tak byla v bezpečí, říkal mi můj vlastní rozum… Bolestivě jsem usykla, ale nepokoušela jsem se nijak hnout, nebránila jsem se.

Měla jsem strach, že by každý můj pokus o útěk skončil tím, co by pro mě bylo nejhorší. Nedokázala jsem určit, jak moc daleko jsme od vily, ve které sladce spinká můj poklad. Raději jsem si ani nepředstavovala, jak se Renesmé zachová, až zjistí, že nejsem u ní…

Zaslechla jsem pronikavý smích, který se mi vznášel nad hlavou, bolestivě mi narážel do uší a znovu se ke mně vracel v ozvěnách. A potom bylo po smíchu. Ucítila jsem tvrdý náraz, který jsem odhadovala na srážku se stromem a zalapala jsem po dechu. Tak silný náraz mi doslova vzal dech z plic. Nemohla jsem se nadechnout a nějaký kámen mě příšerně tížil na hrudi. Spadla jsem jako hruška a rozplácla jsem se pod tím stromem.

Nějakou dobu jsem zůstala ležet na chladné zemi, přičemž jsem dokázala jen vnímat zvuky, které se mi míhaly kolem hlavy. Slyšela jsem nějaké vrčení, snad to byli vlci, kteří se občas potulují lesy, možná to byla ale jen má bujná fantazie… Upírala jsem svůj zrak do výšin k obloze, kterou jsem však přes husté koruny stromů nemohla vidět.

Z posledních sil jsem naklonila hlavu do strany, abych tak alespoň částečně spatřila to, co jsem mohla jen podle zvuků odhadovat. Chtěla jsem se ujistit, že se mi to jen zdá, ale když jsem zaslechla dívčí kvílení, nemohla jsem uvěřit svým vlastním očím.

Ve slabé záři měsíce jsem mohla vidět tři mohutné vlky, kteří se stavěli na zadní, a trhaly na kusy bělostné tělo rusovlásky, jejíž výraz byl zuřivý. Pokoušela se uskočit stranou, ale vlci byli velmi rychlí. Už jsem mohla poněkud lépe dýchat, ale přesto mi na plicích musel ležet nějaký balvan, dýchala jsem častěji, jelikož mé plíce nedokázaly přijmout tolik vzduchu.

Nejspíš jsem si jen trochu vyrazila dech, pokusila jsem se otřít si z čela pot, ale v pravé ruce mi bolestivě píchlo, až jsem vyjekla.

„Bello, jsem tu, neboj se,“ zachraptěl mužský hlas a já jsem ucítila horkou dlaň na své tváři. Polekaně jsem sebou trhla, než jsem si uvědomila, že ten hlas odněkud znám. Rychleji jsem však hnula s hlavou, čímž jsem způsobila jediné, rozhučelo se mi v ní, jako kdyby mi hlavou projížděl vlak.

„Jakeu, uteč,“ zasýpala jsem polohlasně. „Jsou tu ti vlci, zabijí tě, uteč,“ nabádala jsem ho, ale on se ani nepohnul. Šeptal mi něco v tom smyslu, abych se nebála a uchopil do náruče mé pochroumané tělo. Vypískla jsem bolestí, přičemž se mi slzy vedraly do očí. Bolelo mě celé tělo, musela jsem mít něco zlomeného, ale největší bolest mi pulsovala v břiše, byla jsem si jistá, že v něm mám něco zabodnutého.

Pokusila jsem se tedy levačkou nahmatat onu věc, ale ucítila jsem jen otvor v podbřišku a rzí zapáchající kapalinu. Krev, uvědomila jsem si a měla jsem co dělat, aby se mi nezvedl žaludek nad tím přívalem nevolnosti. Zamotala se mi hlava a před očima se mi objevila černočerná tma, která mě přivítala s otevřenou náručí.

27. kapitola - Shrnutí - 29. kapitola

 


Pokud jste se dostali až sem, pak budu ráda, když mi tu necháte i malý komentář s vašimi pocity. I kdyby to měl být jen smile, budu za něj nesmírně ráda. Zdá se mi totiž, že o povídku nějak upadá zájem, tak mi jen napište, jestli je to má chyba...

Moc děkuji za předchozí komentáře, mám z nich nesmírnou radost. :)

Vaše Lucka002

♥♥♥

V příštím díle uvidíte... Edwardův pohled na věc, kde byl, když se Belle stala ona osudná srážka s Victorií? Jak se s tím vypořádal? Stihl zničit Jamese? Kam se dostane Bella, pomohou jí vlci? A co si Bells nakonec skutečně uvědomí? To vše se dozvíte příště. ;)



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Please, let me live - 28. kapitola:

 1 2 3 4 5   Další »
28.07.2011 [23:29]

JulieMay Emoticon Emoticon Emoticon

42. Nanny
14.06.2011 [14:37]

za ten konec.....

41. Maku
14.06.2011 [14:08]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon mazeeeeec tak tahle povídka se ti fakt povedla Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon ale nepochopila jsem za co bychom tě měli chtít umlátit Emoticon

40. Nanny
13.06.2011 [22:00]

předstatovala jsem si spoustu věcí, kvůli kterým by rose vyváděla....moc a moc....no bylo samozřejmé, že rosalie bude
vyvádět ohledně nejaké věci s bellou, kvůli nějaké absurditě. a to, že se vzpírá hlídat charliho nijak jejich situaci nepomůže, ba dokonce možná může za to, že všichni tak rychle vypadli z domu, nezajímal se o bellu s renesmee.jen doufám, že se Rose časem umoudří.......,aby vše mohlo být v pořádku, tak jak to má být.

docela by mě zajímalo jaké urážky to na bell byly, že edward tak zuřil, vyletěl.ikdyž toho je taky velmi snadné vytočit...je zcela jasné, proč rosalie žárlí a dělá takkové scény.nechce, aby o nich, jako o upírech nědo něco věděl, a bella? ta o nich ví až moc, a k tomu má dítě s jejím upírským bratrem edwardem, které ani nebylo chtěné, ona byla jedna z "rychlovek" bratra, kterého nemá v lásce, jedna z nocí, která neměna nic znamenat.rosalie bellu nesnáší, a její dceru přímo neskonale zbožnuje!!!!ironie!!! ness přecevznikla z tolik nenáviděné bell a jejího bratra...., ale přeci nessi je dítě, a to to už každému jasné, jak bude rose reagovat.dítě chce za jakkoukoli cenu, ale nemyslím, že je až taková mrcha, že by belle vzala milované dítě, nebo je ?! - edward by jí to stejně asi nedovolil.....

když někdo někoho uráží dva poklady, někdomusí zasáhnout, většinou je to jejich strážce.ale i strážcové nejsou neomylní.....
edward pekne po rose vyjel, však kdo by to neudělal, kdyby myslela na co myslela.prostě, když se edwardrozzuří, tak nemá zábrany, a zapomíná na podstatné věci, na kterých mu záleží,....nebo lidi.

pro bellu to muselo být strašné, nejen, že se probudí v jiném pokoji, než obvykle, jak čekala, a ještě k tomu ty zvuky.....
otevře se okno a v něm upírka s červenýma očima, a nikde nikdo...co chce?....jí?ness tu nedostane!!!! rose sice přiletí jsk ledový vítr do edwardova pokoje, ale, aby chránila renesmee, a né lásku jejího bratra eda.BELLA TO VÍ, HNED TO POZNALA, ŠIKOVNÁ HOLKA!!!MUSÍM JI POCHVÁLIT!!!victoria nemusel anic říkat...bylo to jasné....
když si v upoutávce na tento díl popisovala její rozhodnutí, tak mě tohleto opravdu nenapadlo.myslela jsem si, že se třeba bella sama jamesi vydá, aby ochránila svou drahocenou dceru, což vlastně udělala i tak.
ZVUKY / VLCI / BOLEST / JACOB
pro bellu to muselo být hrozné, vědomí, že až se nessi probudí nebude u ní...ona nebude u mámy....jak zareaguje, bude se bát, plakat, vědomí, že ji už asi nikdy neuvidí....
bella musela být vyděšená...ty všechny zvuky, k tomu její zranění, a navrch toho všeho tři obr vlci.ŠOK!!!já bych se na místě zhroutila...
to břicho,,ruku a vče ostatní ji musí ošetřit carlisle!!!! nikdo jiný!!!a bella pak u cullenu zůstane a vlci budou mít prd. :-) :-)
doufám, že to belle nebudou quileté ošetřovat sami....jaště by se jí to ZANÍTILO!!! TO NEJDE!!

MÉ PŘÁNÍ / PROSBY
mé prosby v podstatě znáš.....ať bella je s edwardem a NIJAK SE NEZAPLETE S JACOBEM.ať si v příští kapitolce odvazou zase zpět k sobě (cullenovi) všichni budou rádi, kromě jacoba!! bella bude mít u sebe ness - HLAVNE AŤ NENÍ S BELLOU V LA PUSH....edward je bude mít u sebe.... UŽ SI DÁ VĚTŠÍ POROZ NA SVÉ POKLAADY
UPOUTÁVKA.....jsem napnutá jak struna, co se bude dít, chtela bych...bella odjez z rezervace do vily, vědění, že jsou vlkodlaci.....ALE NĚJAK MI NĚCO ŘÍKÁ, ŽE VE STŘEDU VE VILE CULLENU JESTĚ NEBUDE!!Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

TVÉ PSANÍ NENÍ ÚNAVNÉ, to teda rozhodně nemysli, holt jsou někteří líní, aby sjeli pod tu horu komentářů a něco malého do okénka text naplepali. třeba i smile.
-
OBSAH JE VELMI DŮLEŽITÝ TENTO DÍL, TO ANO, ALE MUSÍM SE PŘIZNAT, ŽE TATO KAPITOLKA NEBYLA Z MÝCH NEJOBLÍBENĚJJŠÍCH.....NAPŘÍKLAD OD PŘEDMINULÉ........


MUSÍM ŘÍCI, ŽE NEJSPÍŠ BUDEŠ MÍT NOVÝ REKORD, PROTOŽE ZA CHVÍLI TU MOŽNÁ BUDE O 50 KOMENTÍKU, ZATÍM NEJVÍCCE U TVÉ POVÍDKY BYLO 44 TAK UVIDÍME

ps:jsem ráda, že jsem komentář po dlouhé době přidala k aktuálnímu dílku.....doufám, že to bude častěji...

39. Ali!
13.06.2011 [21:28]

Emoticon Emoticon Emoticon

13.06.2011 [20:50]

SummerLili Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

13.06.2011 [18:48]

AnnieJaneV Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

36. LuMo12
13.06.2011 [16:56]

žiadny upadajúci záujem! pri tak skvelej poviedke, ako je táto to nehrozí. vynikajúce. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

13.06.2011 [16:02]

TeenStarV prvom rade, začnem tým, ako som si kvôli tejto poviedke dnes poplakala... Emoticon Emoticon
Udialo sa to práve vtedy, keď tá na mozog postihnutá učiteľka ignorovala Renesmee. Ani som si to neuvedomila a už mi slzy zakrývali výhľad na písmenká. Emoticon Ale ja som sa z toho dostala. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Ale keď sa mi v hlave zrodí myšlienka, že Bella nakoniec skončí s Jakeom, chce sa mi plakať opäť. Ak sa tak stane, tak do La Push osobne nabehnem a šľahnem ho kladivom po hlave. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Avšak, ja v Teba verím a najmä verím v Tvoj zmysel pre klasiku Edwarda a Belly, o ktorej si sa nedávno zmienila. Intuícia mi našepkáva, že to nakoniec bude šťastný (hlavne pre mňa šťastný) koniec, čo je s Edwardom. Ale ja tom nechávam na Teba. Nech to ukončíš akokoľvek, na kráse poviedky to určite neuberie.
Chystala som sa na ešte omnoho dlhší komentár, ale z tých osemnástich kapitol, ktoré som práve prečítala ma už pekné bolí hlava a oči na tom nie sú tiež práve najlepšie. Emoticon Emoticon Emoticon
Rozhodne sa Please, let me live zaraďuje medzi najlepšie poviedky tohto webu a ja si za tým budem stáť, nech by ste do mňa trebárs aj kamene hádzali. Emoticon
Jop, aby som nezabudla, veľmi pekne ďakujem za to, že si si našla čas na moje drabbly, no čo oceňujem ešte väčšmi, sú tie nádherné komentáre, ktoré si pri nich zanechala. Emoticon Emoticon
Takže, krátka, dvojslovná rekapitulácia. Dokonalá poviedka! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

34. Bára
13.06.2011 [13:23]

prostě super, honem další. Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2 3 4 5   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!