Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Please, let me live - 24. kapitola


Please, let me live - 24. kapitolaPřináším další dílek, doufám, že se Vám bude líbit. Kam se nakonec Bella dostane, když jí bude hrozit nebezpečí? Kdo jí to pomůže? U minulého dílku se objevily správné odhady na to, co se dnes asi stane. :)Příjemné čtení...
Vaše Lucka002

„Aha,“ zabrblala jsem a následovala jsem ho pohledem, když šel k Nessii. Neubránila jsem se úsměvu, když ji pohladil po vláskách a ona ho objala kolem krku, jelikož k ní byl skrčený. Pak ho pustila a z jejích rtíků jsem mohla odezírat tiché ahoj. Nemohla jsem si nevšimnout, jak dobře Edwarda přijala. Sice je to pro ni zatím jen můj kamarád, ale i tak je to neskutečné.

 

„Kde jsi nechala Sama?“ zeptala jsem se, abych nějak zahájila hovor, když jsem tu tak osiřely. Emily pootevřela ústa, ale nevyšel z nich žádný zvuk. Pousmála se, aby nějak odvedla pozornost od své zamlklosti a poukázala na volnou lavičku, na které jsem před malou chvílí seděla s Edwardem. Mlčky jsme k ní přešly, což mě docela mrzelo.

„On musel jít něco zařídit v rezervaci,“ pronesla váhavě, snad se bála, že jí to neuvěřím. Uznávám, že tak dlouho Emily neznám, ale bylo na ní jasně vidět, že ji něco trápí. A očividně je to něco, o co se se mnou nechce dělit. Trošku jsem posmutněla, zamrzela mě její nejistota.

„Aha, je to od Jakea milé, že vás sem dovezl,“ utrousila jsem, ale nedívala jsem se Emily. Raději jsem věnovala pohled našim dětem, které si nerušeně hrály. Jasně jsem mezi nimi viděla rozdíly, které způsobovala ta tajemná věda se jménem genetika. Přesto zde však bylo jasně poznat, že oba byli po svém tatínkovi.

Renesmé byla po Edwardovi. Hotvá kopie jeho rysů, měla stejné vlasy, jen se ty její stáčely v drobné kudrlinky, aby jí tak dokonale rámovaly roztomilé tvářičky. Pokaždé, když jsem se na svou holčičku dívala, jasně jsem viděla, jak moc se Edwardovi podobá. Kolikrát mě mrzelo, že zastoupení mých genů se v jejím případě nedá téměř nijak nalézt. Až na ty oči, pousmála jsem se.

Čokoládová barva jejích duhovek byla totožná s barvou mých očí. To jediné, co jsem na sobě považovala za krásné, tak právě to naštěstí zdědila. Alespoň tak jsem se nesmazatelně zapsala do jejího života, přestože doufám, že jsem se tam zapsala i nějak jinak. Nikdy jsem jí nenabídla luxus, který by ji mohl udělat šťastnou, ale na druhou stranu dobře vím, že nikdy nebyla nešťastná.

Joshua byl taky celý táta. Sam i Emily mají havraní vlasy, takže bych těžko odhadovala, čí geny se zapsaly na tom, že Joshua má barvu vlasů stejnou. Oči měl trošičku světlejší než Renesmé, ale přesto to byla krásná hnědá. Zdálo se mi, že se v ní místy dá spatřit i část zelené, což bylo neobvyklé. Tady bych ještě mohla říci, že si jsou podobní s Emily, ale jakmile jsem se více zaměřila na jeho obličej, bylo jasné, čí geny zvítězily.

Už v držení těla jsem nepochybně poznávala Sama. Ten hrdý postoj, narovnaná chůze a odhodlaný výraz tváře. Když se neusmíval, byl téměř k nerozeznání od svého otce, Sam se také málo usmívá. Viděla jsem ho jen párkrát, protože nejspíš pořád pracuje, takže nemá čas jezdit s nimi do města, ale tehdy v La Push mi to stačilo, abych věděla, že bývá většinou vážný.

To se ovšem nedá říci o situacích, kdy si hledí s Emily do očí. Nikdy jsem neviděla tolik lásky a něhy, tehdy jsem se na ně dívala a bylo mi smutno, jelikož tomu se nejspíš říká pravá láska. Taková, kterou já neznám… Možná, že jsem jednou ve svém životě poznala něco podobného, stejně silného a krásného, ale ten náš cit se rozplynul ve všech kapkách slz, které jsem vyplakala.

„Nebojíš se v rezervaci, když se teď po okolí potulují ti medvědi?“ zeptala jsem se při pohledu na staršího pána, který seděl na lavičce vedle nás a pročítal si noviny, na jejichž titulní straně se rýsovalo upozornění pro obyvatele města, aby se nepohybovali v lesích. Narůstající počet úmrtí se připisuje medvědům. Policisté se prý v blížících se dnech vydají do lesů, aby je pochytali.

Píchlo mě u srdce strachem, když jsem si uvědomila, že tam půjde určitě i Charlie. Já vím, že on je vždy opatrný, dvakrát si změří jeden krok, než aby nakonec šlápl vedle, ale… Když už tu bylo několik úmrtí, tak jsou ti medvědi jistě nebezpeční, copak tam musí jít zrovna policisté? To nemůžou zavolat třeba vojáky? Já vím, je to asi hloupé, ale Charlie přeci nebyl nikde, kde by ho učili, jak má zabíjet medvědy!

„Ono to s těmi medvědy nebude tak zlé, strach nemám,“ ujistila mě Emily s úsměvem, což jsem trochu nechápala. Jak se může usmívat nad něčím tak nebezpečným? Přeci jen mají v rezervaci spoustu dětí, co by se asi stalo, kdyby jedno z nich běželo hlouběji do lesa? Já vím, že to tam znají jako své boty, ale tohle zkrátka není legrace.

„Já vím, že noviny vždycky všechno hodně nafouknou, ale tohle je docela vážný,“ nesouhlasila jsem s jejím postojem a obrátila jsem se k ní čelem. Nemohla jsem pochopit ten zvláštní klid v jejích očích, byla uvolněná, jako kdybychom se bavily o počasí. No jistě, zítra bude slunečno, místy si někoho zakousne medvěd, ale pozítří se vše zase vyjasní. Není to snad ironie?

„Bello, těch medvědů se bát nemusíš,“ promluvila na mě mateřsky, až jsem se zastyděla za svůj strach. Stále jsem to však nechápala, oni tu sice žijí v souladu s přírodou už odnepaměti, všechny lesní tvory nejspíš znají a život v jejich blízkosti jim nevadí, ale tohle jsou medvědi, proboha. Hodně přerostlí medvědi!

Zemřela bych úzkostí, kdybych si jen představila, že někde venku je má malá holčička, která by si klidně hrála na kraji lesa. Nesnesla bych pomyšlení na to, že by se Renesmé mohlo něco stát. Copak si Emily nedokáže představit, co by se všechno mohlo stát? 

„Já ti vážně nerozumím, Em,“ konstatovala jsem kamarádčino počínání a vrátila jsem se pohledem k našim dětem, které si stále nerušeně hrály.

„Vypadáš nějak jinak, je něco nového?“ otázala se Emily po chvíli. Nebyla jsem si přesně jistá, jak to myslí, takže jsem se jí zeptala na důvod její otázky.

„No, naposledy ses mi zdála nervózní, vystrašená, unavená… Ale teď celá záříš, chodíš s tím Edwardem?“ dotázala se trochu rozrušeně. Strnula jsem v jedné poloze a chvíli mi trvalo, než jsem zpracovala její slova. Copak to tak vypadá?

„Zářím? Chodím?“ opakovala jsem vyjeveně. „Ne, jsme jen spolužáci,“ ujistila jsem ji, ale nemohla jsem se zbavit pochybení, které ve mně vyvolala. Zářím snad v jeho přítomnosti? Ne, pravděpodobně to bude jen tím, že jsme se konečně trochu usmířili, takže už netrpím nervovými problémy.

„Aha, no nic,“ utrousila. „Bello, musím ti něco říct…“ Spíše jsem jen zaslechla první slova věty, kterou se mi chystala říci, jelikož jsem ztuhla. Upínala jsem svůj pohled do dáli, přičemž jsem se snažila ujistit, že se mi to jen nezdá.

Mám velmi bujnou fantazii, ale tohle není sen. Viděla jsem ho, stál za jedním z keřů a jeho rudé oči žhnuly do dálky. Všechna krev se mi zastavila v žilách, nebyla jsem schopna pohybu. Překotně jsem se nadechovala, abych se uklidnila.

„Emily, já musím jít. Řekneš mi to zítra,“ zakoktala jsem poplašeně a ignorovala jsem veškeré její pokusy o zastavení mě. Klepala jsem se jako při zimnici a rychlými kroky jsem se dostala k Renesmé, abych ji vzápětí mohla chytit do náručí. Pokusila jsem se dostat na druhou stranu hřiště, ale jakmile jsem se otočila, stál tam znovu. James!

Tak se jmenuje ten, kdo se mě již jednou pokusil zabít v tom nákupním centru. Kam zmizet? Co udělat? Hlavou mi běžely myšlenky jako na běžícím pásu, nemohla jsem se přinutit k soustředění. Proč tu není Edward? Před malou chvílí tu byl, jistě se tu někde musí objevit… Sama Nessie neubráním, co když bude chtít ublížit i jí?

Div jsem neběžela, když jsem se snažila dostat na druhý konec hřiště. Tento konec byl sice trochu odlehlejším místem, ale byla to nejrychlejší cesta domů. Musela jsem pospíchat, nevnímala jsem obrázky, které ke mně posílala Renesmé, musela jsem ji odsud prostě co nejrychleji dostat.

Srdce jsem měla až v krku, jak se mi usilovně snažilo utéci z hrudi. Zatlačovala jsem slzy zoufalství zpět, abych alespoň částečně mohla vidět na cestu. Na moment jsem se otočila, abych tak mohla spatřit viděšený výraz ve tváři Emily, která mě sledovala pohledem.

Zaběhla jsem za nejbližší keř a jen zázrakem jsem nezaječela, když jsem ucítila ledovou ruku na svém zápěstí. Mé srdce závodilo s vteřinami, snad se je snažilo předhonit, jelikož jsem během chvíle byla udýchaná a unavená. Se slzami v očích jsem se otočila, abych se podívala do očí svému pronásledovateli.

Buch, buch, buch... Div jsem nezkolabovala, když mi ze srdce padal obrovský balvan, jelikož jsem zjistila, že oči, do kterých se dívám, jsou zlaté, nikoli karmínově rudé. Tiskla jsem k sobě Nessie, jak nejvíce to šlo a snad jsem ani nevnímala, když mi Edward rychlým gestem ruky poukázal ke svému přistavenému autu. Držela jsem se v jeho blízkosti a zalezla jsem na přední sedačku. Vše se odehrálo tak rychle, že jsem se ani nezajímala o to, zda nás někdo pozoruje. Lidé by si mohli myslet, že jsem zešílela, ale není tomu tak. Alespoň doufám, že tomu tak není.

„Jak mě tu našel?“ vyjekla jsem, když Edward prudce dupl na plyn, aby nás odtud co nejdříve odvezl. Rozhlížela jsem se přitom na všechny strany, abych se ujistila, že ho nikde nevidím. Edward se spíše než na řízení soustředil na okolí, když jsme vyjížděli z města. Mohla jsem jen tušit, kam vlastně jedeme a mé tušení se nakonec skutečně potvrdilo, když jsem za okénky spatřila les.

„Šel po stopách tvého pachu, kvůli tomu si vzal pramínek tvých vlasů,“ odpověděl mi poněkud rozrušeně. Více než řízení se věnoval kontrolování okolí, jak jsem z jeho rozhlížení usoudila. Renesmé se pokusila uvolnit z mého sevření, ale téměř jsem jí to nedovolila, ještě jsem si vůbec nebyla jistá, zda jí nehrozí žádné nebezpečí.

„Je to má vina,“ zašeptala jsem s pohledem upřeným na mou holčičku, které se v očích leskly slzičky nepochopení. Vůbec netušila, jak velké nebezpečí jí právě hrozilo, ale stále hrozí. Co jsem to za matku, když vystavím své jediné dítě takovému nebezpečí? Vždyť ten upír může jít kamkoli, jak to Edward říkal?

Nevím, jak tahle věc s pachem funguje, ale to může vysledovat každý můj krok. Musím odsud odjet, zmizet někam daleko, kde by nás nenašel. Vždyť on může jít k nám do domu, prohledávat naše věci, nasát vůni Ness… A co Charlie? Problesklo mi hlavou a bleskově jsem se otočila na Edwarda, abych se setkala s jeho znepokojeným pohledem.

„Charlie je doma,“ naznačila jsem mu šeptem, ale přesto jsem si byla jistá, že nás Nessie slyší. Ona má daleko lepší sluch, než jaký bych mohla já kdykoli mít. Cítila jsem paniku, která se mě zmocňovala stále více. Jak jsem jen mohla dopustit to, že jsem svou neopatrností ohrozila celou svou rodinu?

„Nestrachuj se, Bells, Jasper s Emmettem se o něj postarají, ochrání ho,“ ujistil mě tichým hlasem. Moje malá holčička po mně vrhla jeden nechápavý pohled a já jsem jí z tvářiček utřela slzy. Nechtěla jsem ji vidět plakat, už takhle jsem sama měla co dělat, abych se k ní nepřipojila. Tím bych teď ale nic nevyřešila, jen bych všechno ztížila, musím si zachovat chladnou hlavu. Několikrát jsem hluboce vydechla a znovu jsem se nadechla, na další rozhovor už nebyl čas, jelikož jsme se ocitli před vilou Cullenů, kde na nás už čekala Alice spolu s Carlislem a Esme.

Než jsem si stačila otevřít dveře, pomohl mi Edward. Raději jsem se nezabývala tím, jak to nyní všechno vysvětlím Nessie, která ke mně neustále vysílala prosebné obrázky, ve kterých chtěla vědět, co se to děje. Zaběhli jsme do domu v obklopení celé rodiny a Esme nás zavedla do obývacího pokoje.

Edward se mi s Carlislem ztratil z dohledu, ale Alice s Esme u nás zůstaly. Těkala jsem pohledem z jedné na druhou, pevně jsem v náručí svírala Renesmé a modlila jsem se, aby to byl jen pouhý sen. Jak to vysvětlím doma? Nervózně jsem si poklepávala nohou a záporně jsem reagovala na Esmeiny nabídky, abychom něco snědly nebo vypily. Neměla jsem na jídlo ani pomyšlení, přičemž Nessie opakovala má gesta, takže si také nic nedala.

„Mami, kde to jsme?“ dožadovala se má malá princezna nějakého rozumného vysvětlení, ale já jsem momentálně neměla nejmenší tušení, jak bych jí měla vysvětlit naši složitou situaci. Přeci jen je to ještě dítě, které nemohu zatěžovat skutečností, zlou pravdou, strachem, jenž by mohla pocítit…

„Beruško, nemusíš se bát,“ uklidňovala jsem ji, když mi neustále posílala vystrašené obrázky, ve kterých jsme spolu utíkaly z hřiště, dokonce se ani nestihla rozloučit s Joshuou.

„Renesmé, nechceš si jít se mnou na chvíli hrát?“ nabídla se Esme mateřsky a vřele na Ness usmála. Ona však schovala svůj obličej do mé mikiny, takže se na Esme raději ani nedívala, ale přikládala jsem to k nervozitě. Přeci jen je mezi úplně cizími lidmi…

„Nebo si můžeš dát něco dobrého, určitě máš na něco chuť, že? Co třeba lívance?“ hádala ta dobrá duše, aby se alespoň nějak pokusila získat si přízeň mé holčičky. Když Nessie zaslechla slovo lívance, zpozorněla a podívala se na Esme s rozhodným výrazem.

„Já budu vařit!“ zavýskla a dobrovolně přelezla k Esme na klín. Chtěla jsem protestovat, ale Alice se na mě významně podívala dřív, než jsem stačila cokoli říct, takže jsem neplýtvala slovy. Esme se zvedla z gauče i s mým pokladem v náručí, aby se společně mohly přesunout do kuchyně, odkud se následně začaly ozývat zvuky padajících hrnců. To bude práce Ness…

 

23. kapitola - Shrnutí - 25. kapitola


 Chtěla bych ještě jednou poděvovat za tu dávku komentářů, které jsem nalezla u minulého dílu. Ani nevíte, jakou mám radost, i když to už asi víte. :D Mám špatnou zprávu, múza mi uletěla oknem, ale pracuji na tom, abych ji všemožně dostala zpátky. Nebojte se, budu ji přesvědčovat všemi možnými způsoby. ;)

♥♥♥

V příští kapitole se dočtete... Dozvíte se, jak bude pokračovat Belly a Nessie pobyt u Cullenů. Sblíží se Nessie i s ostatními členy jejich rodiny, nebude se jich bát? A co Bella, dokáže strávit tolik času v přítomnosti Edwarda a jeho rodiny? Přivítají je všichni s otevřenou náručí?

Vaše Lucka002



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Please, let me live - 24. kapitola:

 1 2 3   Další »
26. Nanny
31.05.2011 [18:36]

hned na začátku se chci omluvit za svou absencí psaní komentářů.neměla jsem poslední dobou čas a tudíž jsem si vždy jen kapitollku přečetla a přemýšlela nad dalším dílkem, ale na koment jsem vždy úplně zapoměla.

bella byla vždycky hodně všímavá - rysy Joshui, které jsou jak přes kopírák od Samova obličeje. opálený obličej ,pevné vypracované tělo, znak vlků přítomných i budoucích....

narozdíl od toho renesmee, která po svém tatínkovi zdědila bílou kůži, která se i leskne, ostré rysy avšak překrásné,dar, který jaksi dostala krepet převrcený od toho edwardova, možná ,že bude silnějsí a taky rychlejší než jiné děti...ty lidské....mít dalsí upírskou vlastnost, otázkou zůstává zdali jí bude lidské jídlo nadále stačit nebo s rostoucím věkem přejde na upírskou stravu - krev
i s bell jsou si vleččems podobné - stejná barva očí - krásně čokoládově hnědé - DO KTERÝCH SE I EDWARD ZAMILOVAL , tvrdohlavost...kterou možná zdědila po lásce bell... BELL A EDWARD JSOU SI V NĚČEM TAK PODOBNÍ A NAOPAK V NĚČEMS TAK ROZLIŠNÍ

medvědi nový postrach Forks!policajti v pozoru, aby se nikomu nic nestalo a oni to nejsou medvědi - jsou to quiletští vlci!!což ovšem ví jen obyvatelstvo La Push a po pár dalších kapitolkách i bella - možná.není divu, že se emily nebojí o sebe ani o svého malého synka Joshuu v lesích a jiných odlehlých místech -- za mažela má jednoho z těch kdo loví podle nich zlo-upíry, ba je vede je totiž jejich vůdcem, takže na emily s Joshuou nesmí nikdo ani šáhnout bez těch komu Sam nedal povolení.bellin strach je oprávněný bojí se o svůj jediný a nenahraditelný poklad o který v žádném případě nechce přijít, a nechápe, že Em jako matka se o svůj uzlíček co jí přinesl vlk nestrachuje.kdyby věděla co neví - snad jí to edward do 4 kapitol poví...

pravdou je, že co edwardovi svolila (bella) ve vídání jejích dcery celá ZÁŘÍ, její myšlenky jsou více pozitivnější.jde to na ní vidět, že je štastnější než kdy byla( štastejší bude až budou s edwardem spolu ) a to je dobře!! jacob si zacne uvědomovat, že to není on kdo je její životní láska a partner na věčnost.bella si jeste není uplne vědoma toho jak moc je do něho zabouchnutá - jak moc ho miluje.jsem vážne zvědavá jak budeš psát o nich jako o páru a jejich příběhu....až budou žít dohromady neschopni jeden bez druhého existovat.....jen oni dva, nessi a cullenovi, bella upírem, poté svatba-líbánky jen oni dva.......STEJNĚ MYSLÍM, ŽE MĚLA ŘÍCT ANO - MOŽNÁ BY JÍ TO DOCVAKLO ALE ZASE BY SE POTÉ NEZBAVILA UPŘENÝCH POHLEDŮ OD OSTATNÍCH A VLEZLÍCH OTÁZEK A UPOZORNĚNÍ - HLAVNĚ OD QUILETŮ
CO CHTĚLA EMILY ŘÍCT BELLE?
je možné, že jí chtěla říct o quiletské podstatě? říct jí jak moc je edward a jeho rodina a hlavně přátelení se s ní NEBEZPEČNÉ (TAKOVÁ BLBOST) a co kdyby ublížili ness.....ne vlci - volové. bella by to nejspíš poté nevydržela a všechno jim vysypala na stříbrném podnose - COŽ SE NESMÍ DOZVĚDĚT ALESPOŇ DO TÉ DOBY CO BUDOU BELL& EDWARDEM NAPEVNO SPOLU A TŘEBA I TAJNĚ ZASNOUBENÍ.....nebo co jineho mela na srdci?

JAMES ANEB TAKOVÉ ZMIZENÍ JE NEJHORŠÍ [ VŠICHNI TO ( HO )VIDÍ ]
James! tak ted ví už o nessi a má na ní nebo ně jeste vetsí zálusk.zároven ale ví, že z nákého důvodu je cullenovi chrání.bella byla pohotoá, ale vyvléct ji z hřiště tak nemusela! chíápu, že se bojí a , že chtěla co nejrychleji zmizet ale udelat to všem na očích a hlavně těch emilyiných není dobře.proc renesmee porád lpí na Joshuovi-NESTIHLA SE SNÍM ROZLOUČIT-HOTOVÁ TRAGÉDIE - A MOHLO BY SE KONEČNĚ NĚCO STÁT , ABY HO JAK RENESMEE TAK BELLA(VŠECHNY QUILETY) NEMĚLY RÁDY A NIKDY UŽ NEJEZDILY DO LA PUSH....... CHARLIE BY NAKAZOVAL BELLE , ABY SE S NIMI STÝKALA A NAVÁDĚL BY I NESS....PROTO BY SE BELLA ODSTĚHOVALA - KE CULLENUM SAMOZŘEJMĚ , ALE TAK ABY O TOM NIKDO NEVEDEL......

proc tu edward není, proc musel odejít, kdyby nepřišel jacob možná by neodešel........-bella
ta prožívá panický strach a tudíž popadne nessi a utíká pryč kde si jí odchytí edward -DÍKY BOHU
opravdu se divím, že bell ani nevyjekla v té hrůze co musela prožívat. no kazdopádně je pak edward odvedl potichoučku do svého auta - záchraného koně.

¨
v aute si zase rozebrali pár nezbytně nutných faktů ke vědění.coz je moc a moc dobře - proste perfektní.renesmee je vyjukananá ale to se velmi brzo změnilo, protože poté, co přišli ke cullenům a esmee nabídla nessi lívance, všechen strach a úzkost zmizeli a nahradili je její nedockavé chutové bunky.

nádherná kapitolka se ti opět povedla, samozřejmě s výborným koncem...
jelikoz písi tento komentář tak pozde nemá myslím smysl psát mé přání na další kapitolku, ALE U TÉ DRUHÉ SI TO PĚKNĚ VYCHUTNÁM!!! TO MI VĚŘ

29.05.2011 [17:20]

Veubellakrása Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

24. Lucka
27.05.2011 [22:00]

budu velmi doufat, že se Bells s Edem sblíží. A všichni Cullenovi je příjmou mezi sebe. A jsem zvědavá jak budou řešit tu situaci s Jamesem. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

23. Zuz
26.05.2011 [22:12]

perfektné!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

22. selena18
26.05.2011 [20:13]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

21. Missao
26.05.2011 [16:16]

Missao Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

20. Leni
25.05.2011 [23:17]

Emoticon Třeba se Bella s Edwardem trochu sblíží. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

19. Inoma
25.05.2011 [23:16]

InomaOkamžitě múzu čapni za pačesy a dotáhni ji zpátky k sobě, protože mě nemůžeš jen tak nechat čekat na další díl. Jak se bude Nessie sbližovat s ostatními? Poví jí Bella, že Cullenovi jsou taky její rodina? - Toto je jen minimum otázek, co mě napadly v první vteřině po přečtení kapitoly - takže tu mršku běhavou rychlo dostaň tam, kam patří Emoticon
Jinak k tomuto dílku - bylo to nádherný. Bála jsem se, že se do toho zaplete Jacob, ale naštěstí se tak nestalo. Emily se zdá jako dobrá kamarádka. Předpokládám, že chtěla Belle říct pravdu. A pak ten James Emoticon No ještě štěstí, že se tam objevil Edward.
Nemůžu se dočkat dalšího dílku Emoticon Emoticon Emoticon

18. Sanasami
25.05.2011 [22:20]

naozaj super kapitola ale chcelo by to pokračko prosím prosím Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

17. Nikki
25.05.2011 [22:19]

málem jsem si ukousala prsty jak to bylo napínavé a strašně se těším na to, jak se Nessie spřátelí nebo nespřátelí s ostatními Cullenovi.. Emoticon

 1 2 3   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!