Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Playboy - Kapitola 7. Můj brácha má príma bráchu

taylor


Playboy - Kapitola 7. Můj brácha má príma bráchuKapitola 7. Někdy je potřeba, aby nám kámoši trochu píchli... ať už to provedou jakkoliv a ryze po svém způsobu. Enjoy :-) Barchetta

Playboy - Kapitola 7. Můj brácha má príma bráchu



Odklušu si to z jídelny, ale vůbec se necítím jako vítěz. Naopak. Dolehne na mě tíha včerejšího dne a to se mi vůbec nelíbí. Proč nejsem kruci šťastná, když jsem mu to tak krásně natřela? Namířím si to do chatky, chci vejít dovnitř, ale málem se u toho přerazím. Přede dveřmi leží moje taška. Nepoškozená, a jak jsem okamžitě prozkoumala, s kompletním obsahem. Mám z ní radost a ačkoli mi vrtá v hlavě, kde se celou dobu toulala, je mi to v té chvíli docela jedno. Sednu si na ni a smutně koukám do blba. Teda spíš na blba, který se ke mně blíží.

„Co chceš Emmette? Jsi na špatné adrese! Mám ti dát na čelo razítko „Vrátit zpět odesílateli!“ nebo k Edwardovi trefíš sám?“ zabručím namísto pozdravu.

„Holka ostrá jako břitva a nabroušená jak nože Horsta Fukchse. Myslím, že jsem správně! A mimochodem. Poslal jsem se sám,“ zakření se.

Trochu do mě šťouchne. „Suň se!“ a sedne si na tašku vedle mě.

„Lauren ti už vrátila věci, jo?“ usměje se. Nahodím nechápavý výraz a Emmett se plácne do čela.

„Holka s tebou je to složitý!“ a zavrtí hlavou.

„Původně ti tu tašku chtěla schovávat delší dobu, ale jak tě dneska potkala v Edwardově oblečení, málem to s ní seklo! Kdybys věděla, co se jí honilo v hlavě... !“  a rozesměje se na celé kolo.

„Běžela sem tak rychle, že by jí nestačil ani pták Uličník! Radši ať má Bella svoje věci, než abys nosila jeho!“ a paroduje Laurenin vyděšený výraz, když mě viděla a jak pak radši zavřela oči a ovívala si rukama obličej, aby to s ní neseklo!

Představím si Lauren na pouti, má hlavu prostrčenou dřevěnou deskou a já na ni hážu balónky s vodou. A zásah!

A navzdory všemu se směju s Emmettem. Ačkoli je stejnej vůl, jako jeho bratr, alespoň je s ním sranda a to se počítá.

Chvíli tam tak sedíme a smějeme se, protože to prostě jinak nejde a pak Emmett zvážní.

Podívá se na mě a povídá: „Můžu se tě na něco zeptat, Bello?“

A jéje. Tenhle tón mi nahání hrůzu.

„Hmm... tak spusť,“ zabručím po chvíli na souhlas, ale vůbec se mi to nelíbí.

Emmett si klekne a hlásí: „Bello, vezmeš si mě?“

Vykulím oči tak, že mi málem vypadnou a Emmett se rozřehtá.

„Fakt mě to se s tebou baví. Nikdo jiný mi tohle ještě nesežral!“

A mně spadne takovej balvan ze srdce, že málem odletím. Takový fóry mi jednou přivodí infarkt.

„Ne. Teď už fakt vážně!“ koukne na mě a já se pomalu dostávám ze šoku.

„Cos mu včera udělala, že byl tak zdrblej?“ a drží vážnou tvář.

„JÁ JEMU EMMETTE?!“ Málem nadskočím metr dvacet.

„Jo!“ kouká na mě vyčítavě. A tentokrát si legraci nedělá.

„Jak si od nás utekla, šel ti to včera večer ještě vysvětlit, ale jen co vypadl ze dveří, hned byl zase zpátky. Vůbec s náma nemluvil, jenom každou chvíli něco rozbil, jak do toho vztekle kopl. Jasper se mu radši do teď vyhýbá, aby spolu nezůstali ani na minutu o samotě,“ oznámí mi a čeká, co ze mě vypadne.

„Emmette, to bude nějaký omyl,“ snažím se mu to vysvětlit. „Já jsem Edwarda včera už pak neviděla. Jediný, s kým jsem mluvila, byl ten kluk, co tady pracuje. Jake. Chvíli jsme tady na verandě kecali a pak jsem šla hned spát!“ odpovím zmateně.

A Emmett se rozesměje: „Aha! Už je mi to úplně jasný. Chudák Edward. Musel to být hrozný pohled!"

Jak mi to pomalu začne docházet, polknu knedlík v krku.Emmett si toho všimne, střelí po mně pohledem a s naprosto vážnou tváří mluví dál: „Edward není zlej. Jen je zvyklý držet si lidi od těla. Chápeš. Teda fyzicky od těla zrovna vůbec ne ale..."

A začne se zase smát:„Obrazně řečeno. Zase jsem to domotal... no. To už jsem celej já. Prostě... Ano, vsadil se s Jasperem, že tě dostane do postele, protože ho Jazz hecoval a on je moc pyšnej a namachrovanej na to, aby řekl ne, ale nemotá se kolem tebe kvůli tomu. Myslím, že se mu vážně líbíš a jestli něco někdy myslel vážně, tak tu omluvu včera. Čuměli jsme na tam tebe na tom molu 15 minut, než jsem ho dokopal, aby tam šel,“ zavzpomíná se smíchem Emmett a já netuším kam s očima.

„Až se to Edward dozví, tak mě zabije!“ uvědomí si Em a zatváří se vyděšeně.

„Tak mu to neříkej!“ poradím mu logicky. Ale děs z jeho tváře nemizí.

„To není tak lehký! On nás má totiž Edward všechny přečtený! Kromě tebe teda...“ zarazí se.

„To je třeba jedna z věcí, co se mu na tobě líbí. Jak jsi pro něj nečitelná!“  usměje se.

„Uhm...“ kníknu, protože netuším co říct.

„Jsi nějaká červená Bello, nejsi nemocná?“ zeptá se starostlivě Emmett a moje barva se ještě zhorší.

„Zapomněl jsem se ještě zeptat, jak ty ho vlastně bereš?“

Ale já jen konsternovaně koukám před sebe a nejsem jediná. Naproti nám stojí Edward a zírá na nás s otevřenou pusou.

„A je to tady!“ Emmett zbledne, což je síla, protože už za normálního stavu by mohl točit reklamy na vápno. Nervózně se na Edwarda usměje, polkne a pokrčí rameny:“ Někdo ti tvoje věci zkrátka musí vyžehlit, když ty jsi na domácí práce takový nemehlo.“ A Edwardovi se zúží oči dvakrát více, než byli. Podívá se na mě a já na něj vypláznu jazyk. Což jej zarazí a Emmett má čas vzít roha:“ Měj se Bello a ty Edwarde mysli na to, že jsem tvůj nejmilovanější bratr a když mi ublížíš, budeš si to ne do smrti, ale už VĚČNĚ vyčítat. Strašnej pocit, nemyslíš?“

„Vlastně by se mi ten pocit docela líbíl,“ odpoví hlasem ďábla Edward, nasadí si černé sluneční brýle a rozběhne se za Emmettem.

„Abys věděl, řeknu to mámě a ona ti dá zaracha!“ zaslechnu ještě z dálky nakonec smějícího se Emma a pak už je neslyším...

Chvíli na něj myslím a držím mu palce, aby ho Edward nedohonil, ačkoli nemám pocit, že se může měřit s Emmetovými svaly. Uvědomím si zvláštní pocit. První je, že si Emmett právě vyžehlil naše seznámení a že jsem si ho za tu malou chvíli docela oblíbila. Vůbec by nebylo špatné mít bráchu jako on. A ta druhá. Že si sama potřebuju odpovědět na otázku, kterou mi Emm na závěr položil. Jak ty toho Edwarda vlastně bereš Bello? Odtáhnu věci do chatky a hlavu mám nafouklou jak balón.

 

Kapitola 6. Těší mě, Bello! *** Kapitola 8. Chosé nepřijel

Shrnutí povídek od Barchetty



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Playboy - Kapitola 7. Můj brácha má príma bráchu:

 1
23.04.2016 [21:02]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

30.05.2012 [16:18]

Irmicka1Švanda Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!