Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Personal sun for Bells: 7. kapitola: Bella

WfE1


Personal sun for Bells: 7. kapitola: BellaBella tráví neděli doma. S tátou si řeknou, jak se mají rádi a stráví i společnou chvilku u televize. Typický den doma.
Bree

EDIT: Článek neprošel korekcí

Ani si nejsem jistá, jestli jsem vůbec něco dělala od chvíle, co mě Jake přivezl domů. Vím jen, že kdykoliv si vzpomenu na Edwarda, jsem potom úplně mimo sebe a všechna ta bolest, kterou jsem cítila, když odešel, se okamžitě vrátí, ať je pohřbená jak chce hluboko ve mně. Nebudu si nalhávat, že je mi bez té bolesti lépe, i když jen ta mi připomíná, že jsem si to všechno jen nevymyslela. Nikdo jiný o nich nemluví, aby mi je nepřipomínal, a pak bych snadno měla pocit, že jsem se jen zbláznila. Ale nezbláznila. Vzpomínky byly příliš skutečné a bolestivé na to, aby to byl jen výplod mé mysli.

Po návratu domů jsem s Charliem nemluvila. O víkendu se vracel domů dřív než v týdnu, ale když viděl, v jakém stavu jsem přišla, nechal mě být. Zná mě natolik, že věděl, že bych s ním stejně mluvit nechtěla. Až do večera jsem pak zůstala zavřená ve svém pokoji a až dnes ráno jsem zjistila, že jsem usnula i ve svém denním oblečení. Před zrcadlem jsem si povzdychla. Nemyslím si, že bych kdy patřila na titulní strany časopisu pro ženy, ale dneska… No, dneska jsem vypadala zkrátka příšerně. V koupelně jsem se alespoň trochu zkulturnila, ale viděla jsem to tak, že dnešek chci strávit jen sama se sebou. Pořád jsem měla před očima svoji včerejší scénu před Jacobem, a cítila jsem se kvůli tomu špatně. Jistě, je to můj nejlepší přítel, ale tohle nebylo něco, čeho by měl být svědkem. Nesebrala jsem ani odvahu vzít do ruky telefon a ještě jednou, pořádně, se Jakeovi omluvit. Věděla jsem ale, že to pochopí.

Povzdychla jsem si nad sebou a rozhlédla se po pokoji. Na pracovním stole ležely učebnice, připravené z pátku na zítřejší vyučování. Měla bych se na to podívat, píše se písemka z anglické literatury. A vzhledem k tomu, že jsem dneska stejně doma a nic neplánuji… Vzala jsem učebnici a vrátila jsem se zpátky do peřin. Uvelebila jsem se, nalistovala vhodnou stranu v učebnici a začala si pročítat zítřejší téma: Autoři devatenáctého století. Musela jsem se do toho hodně zabrat, protože z učení mě vytrhlo až klepání na dveře. Překvapeně jsem sebou trhla. To už je Charlie doma? Natáhla jsem se pro mobil, abych zkontrolovala čas. Bylo půl jedné. To by odpovídalo. Pokud není na denním pořádku žádná vražda, o víkendu bývá Charlie doma už i takhle brzy. Vstoupil.

„Ahoj, Bells,“ řekl tím svým starostlivým tónem a já se na něj povzbudivě usmála.

„Ahoj, tati.“

„Jsi v pořádku?“ Sedl si ke mně na postel. „Když jsem tě včera viděl, myslel jsem si… No, měl jsem strach, jestli ti někdo neublížil.“

„Tati!“

Překvapeně jsem se na něj podívala. Tohle bylo to poslední, čeho jsem se bála, že to Charlieho napadne, a ono ho to napadlo. Je už takový. Odložila jsem knihu a objala jsem ho. Až teď jsem si všimla, jak vypadá ztrhaně a unaveně, a věděla jsem, že za to můžu já. Za to, že v noci nespí. Že i když já zrovna ze snu nekřičím, stejně sedí na mé posteli a drží mě za ruku, protože má o mě starost. Protože ať je mi kolik chce, pořád jsem jeho malá holčička. Pořád mě musí chránit. Pořád má pocit, že tu pro mě musí být v každé situaci, protože je můj otec. Obětuje takřka sám sebe, abych se já cítila v bezpečí. Kdyby jen věděl, jak moc ho pro to miluji a obdivuji!

„Jsem v pořádku, to víš, že jsem,“ snažila jsem se ho uklidnit.

„Vážně, Bello? Vypadalas hrozně.“

„Já vím. Špatnej den.“ Usmála jsem se. „Mám tě ráda.“

Vypadal překvapeně. Nedivím se mu, často si to neříkáme. Oba dva jsme typy, které tohle berou jako samozřejmost. Je to přeci můj otec a já jsem jeho dcera. Je jasné, že se máme rádi. Ale když jsem ho viděla, nešťastného a tolik ustaraného, byla jsem si jistá, že tentokrát to potřebuje slyšet. Usmál se a přikývl.

„Taky tě mám rád, Bello.“

Dal mi pusu na tvář a odešel. Pousmála jsem se. Takový už prostě je. Tohle projevování citů moc dobře nezvládá. V tomhle jsem po něm. Možná proto mi to nevadí. Každopádně, zvedla jsem se taky, protože jsem si uvědomila, jak moc mně už kručí v břiše, a že bych měla aspoň něco malého zakousnout. Zrovna, když už jsem měla ruku na klice, Zapípal mi telefon.

Ahoj Bells! Mrzí mě, jak ti včera bylo. Už je líp? Jacob

Při čtení té zprávy jsem se už zase usmívala. Je zvláštní, jak se usmívám, co se bavím s Jacobem. Je to dobrý pocit. Uvědomuji si, jak moc mi jeho přítomnost pomáhá, a jsem mu za to vděčná. A Charliemu. Podívala jsem se ke dveřím, kterými před chvíli odešel. To on mi řekl, ať se zase stýkám s lidmi. Jen díky němu jsem se vydala za Jakem. Mám pocit, jako by mi ten čin zachránil, když ne život, tak rozhodně alespoň duševní zdraví. Klepla jsem na „odpovědět“.

Ahoj Jacobe! Také mě ten včerejšek mrzí. To víš, že už je mi dobře. Nemusíš si dělat starost. Bella

Odeslala jsem zprávu Jakeovi a šla jsem dolů za tátou. Už jsem tu nahoře dneska strávila až moc času. Seděl zrovna na gauči a sledoval odpolední zprávy, jako by se z nich snad mohl dozvědět něco nového. Nejspíš si pomocí nich jen uspořádával myšlenky v hlavě. Sedla jsem si vedle něj a vzala ho laskavě za ruku. Usmál se na mě a znovu se zaměřil na obrazovku. Dívala jsem se s ním. Několik roztrhaných těl bylo nalezeno v lese poblíž Qouileutské rezervace. Oběti mají s největší pravděpodobností na svědomí medvědi. Cukla jsem sebou, chtěla jsem běžet do pokoje k telefonu a pro jistotu se Jacoba zeptat, jestli sleduje zprávy, ale Charlie mě svými slovy zarazil.

„Bello,“ řekl mi a ustaraně se na mě podíval. „Slib mi, že tam nepůjdeš, dokud to nevyřešíme, ano? Budu rád, když Jacob přijede k nám, ale… no, pro jistotu tam ty nejezdi moc blízko. Bojím se o tebe.“ Přikývla jsem.

„Neboj, tati,“ uklidnila jsem ho a pak jsem odešla zase nahoru.

Vzala jsem mobil do ruky, ale nakonec jsem nezavolala. Neměla bych tolik plašit. Jake na sebe určitě dá pozor. Vždycky dává.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Personal sun for Bells: 7. kapitola: Bella:

 1
3. Petronela webmaster
23.03.2018 [19:25]

PetronelaCo se to v té rezervaci děje. Emoticon Tohle nemůžou mít na svědomí vlci - ti mají lidi chrání a ne je trhat na kousky. Předpokládám že je za tím nějaký upír kvůli kterému se vlci vlastně mění... Teď jsem zvědavá jak rychle to všechno pojmes a kdy bude mít Jaké tu mononukleózu, jako v originále... Pochybuju že by sis odpustila udělat z něj komplet vlka. Emoticon

17.03.2018 [20:19]

EmpressAch... už sa to blíži, že? Budem plakať? Emoticon Emoticon Úžasné riadky, ale to sú vždy. Ďakujem, že si dala priestor aj Charliemu. Musel si chudák tiež prežiť svoje. Videl trpieť svoje dieťa a nemohol mu pomôcť. Viem sa dokonale do toho pocitu bezmocnosti vžiť. Emoticon Emoticon
Každopádne budem netrpezlivo očakávať ďalšie písmenká!!! Emoticon

1. Sem
17.03.2018 [15:48]

Páni tohle byl úžasný díl už se těším na další Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!