Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Peklo s vlkem - 26. kapitola - Pekelné plány a zděšení u nebeské brány

10.08.2011 (10:00) • Hanetka • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1792×

26.  Pekelné plány a zděšení u nebeské brány

„Kontaktovat Devlina a Sulfurinu,“ bručel Belial po cestě z trůnního sálu, „to se tomu starému kozlovi řekne. Jenže jak je mám svolat ke společné poradě, když Sulfurina trčí doma se zlomenou haksnou, a Devlin někde křižuje pláně a dělá, že hledá tu pitomou holku? To nám byl anděl dlužen, tohleto!“

Chvatně zahnul za roh a málem se srazil s poněkud korpulentní postavou, která tam už chvilku číhala, ale jakmile ho spatřila, začala předstírat, že je tam vlastně náhodou.

„H… He… Hexino, c... co tady děláš?“ vyjeveně se zakoktal Belial, když uviděl svou zhmotnělou noční můru.

„Jen tudy procházím, chlupáčku,“ zacvrklikala svůdně a mávla řasami, až se skoro udělal průvan. „A kde se pořád touláš ty, že ses už tak dlouho nestavil v mém kutloušku?“

V Belialovi zatrnulo. Honem se rozhlédl, jestli není nikdo v doslechu a nebyl svědkem toho ponižujícího oslovení, vzal Hexinu za loket a odtáhl ji stranou.

„Na veřejnosti mi takhle neříkej,“ ucedil se sevřenými rty vztekle. „A zastavím se za tebou, až budu mít čas a náladu. Máme teď s Luciferem starosti a na blbosti nemám kdy.“ Pustil jí loket, odsvištěl chodbou a už se za ní ani neohlédl.

„Tak blbosti,“ zasyčela Hexina rozzuřeně. „No, jen počkej, ty šmejde vypelichaný. Na každého čerta se najde kropenka. Já už ti zvednu mandle, jen co se mi dostaneš do drápů,“ prohlédla si ty svoje, na buclatých prstících pečlivě zabroušené do špiček a rudé jako pekelná výheň.

Belial zatím dorazil do svého pekelného úřadu, s ulehčeným výdechem dopadl na židli za stolem zavaleným pergameny a zmoženě se na něj zadíval. Nějak mi ta administrativa přerůstá přes hlavu, pomyslel si nešťastně. Pořád trčím u Lucifera, hlídám Devlina a Sulfurinu, a moje práce mi tu zatím stojí. Co stojí! Ona roste, kyne, kypí a vzdouvá se! Kdyby tak existovalo nějaké kouzlo, které by to smetlo ze stolu pryč! Ale na úředního šimla budou nejspíš i nebeské zázraky krátké, a tady jsme na místě, které si na ta pekelná lejstra osobuje autorské právo! Ani spálit to nejde, je to nějaké žáruvzdorné… Možná jsem tu Hexinu neměl tak odbýt, napadlo ho s křížkem po funuse. Kdybych jí vyhověl, třeba by zase vyřídila papíry za mě, jako posledně. Na to je ona generál, to zas jo. Jen kdyby nebyla takový generál vždycky a všude…

Zamračil se, smetl tu kupu kousek stranou a škrtl drápem o dráp. Vyskočil plamínek a jak se rozhoříval, Belial do něj brejlil a snažil se najít Devlina.

Ten zrovna se saněmi uháněl na východ od stanice a když mu před nosem zaplápolel plamínek, div nevjel mezi roští na kraji lesa. Honem zastavil a sehnul se k vodící šňůře; snažil se předstírat, že se psům zamotaly úvazky a on je rozmotává.

„Co chceš?“ zasyčel do plamínku a kryl ho tělem. Pošilhával chvilkami doleva, kudy se vydal Jasper, a hned zase doprava, jestli po něm nekouká Alice. Oba ale zatím zmizeli někde vpředu a on si ulehčeně oddechl.

„Co já? Spíš se ptej, co chce Lucifer, ty kazisvěte,“ odfrkl si Belial. „Máme zajistit, aby tu holku nenašli… aby se nepřišlo na to, kdo má její zmizení na triku. A taky Lucifer soudí, že ten její Indián z její ztráty zešílí a spáchá něco, co by se nám mohlo v pekle hodit do krámu.“

„A jak to mám asi zařídit?“ ironicky se ušklíbl Devlin. „Ten blonďatý major emeritus to tu vede pevnou rukou. Jsme jak na vojenském cvičení, ani v pekle jsem nezažil takový execíruňk. Rozdělil pátrací zónu na kvadranty, musíme se držet vytčených tras a pravidelně se mu hlásit. Div nám nepřipnul na bundy GPSky, aby věděl, kde kdo jsme – zachránilo mě jenom to, že jich nemá dost a tak má jen každý velitel kvadrantu jednu. Zato si mě vzal do své čety a pravidelně mě kontroluje. Nemůžu se odsud urvat a jít to s ní skoncovat. Musíš to nějak zařídit sám. Nebo pošli Sulfurinu,“ dodal vztekle.

„Ta má pořád ještě sádru,“ zmalomyslněl Belial.

„Tak ať si ji už krucinál sundá,“ prskal Devlin a zuřivě škubal za úvazek, až vodící pes zakňučel. „Nemusí tu zlomenou nohu předstírat pořád. Až zlikviduje tu holku, můžeme zmizet, ne?“

„Kdepak,“ zavrtěl Belial škodolibě hlavou, „obávám se, že to by nešlo. Lucifer určitě bude chtít po Sulfurině, aby Jakea dotlačila k nějakým bezhlavým akcím, když bude Agnes z cesty, a tebe tu nejspíš nechá jako pojistku. Už jsme viděli, že na něj působíš jako červený hadr na býka,“ pokýval hlavou a pomyslel si, že opačně to vlastně platí stejně. Devlin při pohledu na Jakea taky viděl rudě.

„Tak asi budeš muset zvednout zadek z tepla a jít to s ní vyřídit sám,“ vypěnil Devlin. „Jeli jsme s Agnes na západ a já jsem na opačné straně, jestli sis nevšiml. A nemůžu se Jasperovi z očí ztratit nadlouho, jestli mám mít alespoň nějaké alibi. Třeba už zmrzla,“ zadoufal. „Nechal jsem ji v bezvědomí na sněhu.“

„Nezmrzla,“ odporoval Belial, „a dokonce si rozdělala oheň. Naštěstí jste v té vánici dojeli trochu dál, než si pátrací oddíly myslí. A taky nám pomohla ta mlha, kterou jsme zařídili. Takže ji sice nenajdou hned, ale když neuspějí, vydají se dál a nakonec ji zachrání. Pro pět ran do nebes, co s tím?“ zadumal se.

„A co kdybys tam poslal Démona?“ napadlo Devlina. „Máš ho v pekle pod palcem a bude to vypadat, že ji roztrhal medvěd nebo vlci… až ji najdou.“ Ošklivě se ušklíbl a zablesklo se mu v očích.

„To by možná šlo,“ rozjařil se Belial. „Jdu vypsat žádanku do pekelného psince. A ty je zkus udržet, aby ji nenašli dřív než Démon.“

„Nevím jak. S ostatními spojení nemám, takže sebou budeš muset hodit,“ zašklebil se Devlin, pustil úvazky, sfoukl plamínek a vyrazil za Jasperem a Alicí.

„Zatracený pitomec paličatý,“ nadával Belial, kterému sfouknutý plamínek, než zhasl, ošlehl nos. „Teď ještě dát vědět Sulfurině, ať si přichystá něco na Jakea, a pak honem pro Démona. Čert aby se tady ulítal,“ vrčel a rozškrtával znovu komunikační jiskřičku. Když se rozplápolala, objevila se Sulfurinina tvář.

„Děje se něco, Beliale?“ usmála se sladce.

„Jsi sama? Nesmí nás nikdo slyšet,“ napomínal ji Belial.

„Jasně že jsem,“ zvedla otráveně oči v sloup. „Všichni někde hledají Agnes, jen Tony tu je a ten trucuje u sebe v pokoji, že ho nenechali jít taky. Nudím se,“ ušklíbla se na něj a v duchu si přála, aby neprohlédl, jak se třese obavami, že Nessie nenajdou.

„Tak se přestaň nudit a radši zapoj mozkové závity. Máš za úkol vymyslet co nejlepší taktiku, jak přimět Jakea k nepředloženým činům,“ rozkazoval Belial.

Sulfurina se zatvářila nechápavě. „Proč by mě poslouchal? Přece se vrátil k Agnes. Sice se snažím, ale…“

„… málo,“ skočil jí Belial do řeči. „Ale budeš to mít snadnější, až najdou Agnes mrtvou. Jake bude bolestí šílený, a v takovém stavu mu můžeš nakukat, co budeš chtít.“

„Je mrtvá?“ zbledla Sulfurina a násilím se přinutila k úsměvu. Nesmí na ní poznat, jak se doopravdy cítí, nesmí!

„Je nebo brzy bude, to není tvoje starost,“ odbyl ji Belial. „Tvůj úkol je jasný. Lucifer očekává od Jakea něco výjimečného, co by se zdravým rozumem nikdy nespáchal. Co vlastně udělá a jak ho k tomu navést, to je na tobě. A běda, jestli něco zkazíš. Lucifer už nemá náladu na milosrdenství.“

Jako by někdy měl, pomyslela si Sulfurina s despektem, odfrkla si a sledovala, jak Belialova tvář mizí v hasnoucím plameni. Ale pak v ní zatrnulo. Agnes je mrtvá? Nebo brzy bude? Jak to? Co jí provedli? Zabil ji Devlin nebo zmrzla ve vánici? Nebo medvěd ji mohl najít, nebo vlci, nebo… hlavou jí běželo tisíce scénářů, jeden horší než druhý, a zoufalstvím se skoro rozplakala. Nechtěla, aby to takhle dopadlo. Tady na zemi zjistila, že s láskou v jejím srdci se probudil i soucit, přátelství, přejícnost a vděk. Byly to tak krásné pocity… někdy měla dojem, že se jí do srdce ani nemůžou vejít a že se jí tím vším roztrhne. Hlavně když vzpomínala na Samiela a každou část její duše zaplnila teskná touha a marné sny. A najednou se zarazila.

Moment, Samiel!

Co vlastně dělá Samiel? Přece mu na těch dvou tolik záleželo… kvůli nim si dokonce vzpomněl i na ni! Kvůli nim jí volal i do pekla! A teď by Agnes nechal na pospas Devlinovi? Kdepak, oddechla si. To zase Belial určitě dělá účet bez hostinského. Samiel to tak nenechá, tím si byla jistá. Agnes není mrtvá a ani nebude. Samiel to ohlídá, Samiel to nedopustí. Ale nějaké nesmysly o Jakeovi by si vymyslet měla, kdyby se zkoumalo, jestli je měla připravené.

Lehla si na postel, ruce složila za hlavu, přivřela oči a začala přemýšlet. Nemusela dumat dlouho, první plán byl hotový raz dva. Stačilo by naznačit, že za Agnesiny trable může Devlin, Jake ho roztrhne na dvě půlky a mohl by mít na triku vraždu. Neví přece, že Devlina tak snadno nezabije… škoda. Uchichtla se.

Nebo by mohl z depresí spáchat sebevraždu… brrr, otřásla se. Zjistila, že myslet na to, jak špatně by mohl Jake skončit, se jí vůbec nelíbí. Za tu dobu, co u ní trávil noci, nešťastný z Agnes a Devlina jako šafářův dvoreček, si ho oblíbila. Moc. Povídali si, nechala mluvit hlavně jeho, nechala ho vyprávět celou tu historii o Edwardovi a Belle, kterou už znala z té druhé strany, a sledovala, jak se mu pokaždé rozzářily oči, kdykoliv se zmínil o Ness. Jak ji poprvé uviděl na té fotce u Belly, a pak na letišti, jak od začátku věděl, že ona je pro něj ta jediná na světě a že žádnou jinou nikdy nebude chtít. Záviděla mu, i když byl nešťastný, záviděla mu tu jistotu a zároveň si přála, aby ji měla taky. A aby ji Jake nikdy neztratil.

Ne, nebude plánovat, jak mu uškodit. A jestli ji za to v pekle potrestají, tak ať.

***

Agnes si hřála ruce u ohníčku a usilovně si přála, aby ji konečně přestala bolet hlava. Dávala si na tu ránu obklady ze sněhu, ale nechtěla to přehánět, aby nenastydla. V batohu na saních našla suchary a v hrnečku si rozpustila trochu sněhu, takže neměla žízeň ani velký hlad, ale byla jí i přes ohýnek docela zima a hlava ji bolela jako střep. Snad ji brzy najdou, zadoufala. Původně chtěla ohníček dusit sněhem, aby se vytvořila pára, a možná vyhrabat zpod sněhu nějakou loňskou trávu a mokré listí na kouřové signály, ale snesla se tak hustá mlha, že by to stejně nebylo vidět.

V křoví za ní něco zapraskalo a Agnes zpozorněla. Že by za ní zase přišli ti přátelští vlci? Skoro si přála, aby to byla pravda. Nudila se tu. Nebyla zvyklá být tak dlouho sama, ráda si s někým povídala, ale tady neměla s kým. Připadala si jako zakletá. Možná se za chvíli zblázní a začne trpět samomluvou.

Zase se ozvalo to zapraskání, tentorát o něco blíž. Postavila se a otočila po zvuku, ale nic neviděla. Třeba ji konečně někdo našel… třeba je to Jake. Srdce jí zaplavila bláznivá naděje.

„Haló,“ zavolala, jak nejvíc nahlas uměla. „Je tam někdo? Tady jsem! HALÓ!“

Nikdo neodpovídal, jen za chvíli se ozvalo měkké žuchnutí. Z větve o kus dál spadla do závěje sněhová peřina a Agnes se zklamaně posadila. Už má z té samoty asi i halucinace.

***

Sulfurina měla pravdu a zároveň ji neměla. Samiel se opravdu díval z obláčku od nebeské brány, co se dole děje, ale zoufale si žmoulal okraj roucha a skoro si kousal nehty. Viděl helikoptéru, která s porouchanou termovizí a v mlze nebyla nic platná a bez užitku stála na dvoře stanice.  Viděl Devlina, jak uhání plání se psím spřežením a vede Jaspera a Alici pořád dál daleko od Agnes, a spokojeně se zubí. Viděl, že tlingitští pátrači se ani zdaleka nepřiblížili k místu, kde se u malého ohýnku ztracená Nessie krčila a snažila se zahřát, a taky viděl, že je mlha brzdí, že zpomalují a pomalu se obracejí k návratu. Kdyby mohl, hned by na ně zahulákal, ať jedou dál. Možná, že kdyby tím směrem hledal někdo z Cullenů, nevracel by se tak brzy. Možná by zajeli dál.  Jenže co on s tím tady seshora má dělat? Alespoň že Nessie zatím nepanikaří, sedí na místě a čeká. Kdyby vyrazila někam na vlastní pěst, kdoví, jestli by trefila správný směr a nezašla ještě dál. Zaplať Pánbůh, že má ta holka rozum.

Najednou Samiel pustil zmačkaný lem a zděšeně vyjekl. Pro pět ran do čepice a šestou do klobouku, kde zase trajdá Petr? Zrovna když by ho tu nejvíc potřeboval, zase někde určitě drbe s Valentýnem.

Samiel se kousl do rtu. Co bude dělat? Strnulý jako socha zíral dolů na bílé pláně.

Za Agnes vyrazil Démon.

Předchozí *** Shrnutí *** Další

Autor: Hanetka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Peklo s vlkem - 26. kapitola - Pekelné plány a zděšení u nebeské brány: