Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Peklo s vlkem - 16. kapitola - Musherka

...


Peklo s vlkem - 16. kapitola - MusherkaAgnes se učí jezdit se psy. Ale jestli z toho kromě ní někdo ještě bude mít radost, to je otázka... A navíc jí v hlavě klíčí něco, co by nečekala. Bude si muset přiznat, co nechtěla, a čeká ji rozhodování.

16. kapitola - Musherka

Následující týden Agnes hučelo v hlavě. Tony ji nijak nešetřil a Yéil, který jim první dny dělal tichého strážce, se jen potutelně usmíval.

„Co sis myslela, Ness?“ Kroutil Tony nevěřícně hlavou, když kulila oči na hromadu musherského vybavení, jejichž jednotlivé součásti by se měla nejen naučit znát, ale i vědět, kam co patří. „Že si sedneš na sáně, do ruky popadneš vodítka psů a ono to samo pojede? Tos´ ještě nikdy neviděla psí spřežení?“

„No, možná jo… v televizi,“ špitla a Tony si odfrkl.

„Tak teda, musher na saních nesedí. Ani omylem. Na sáně patří náklad. Musher se občas popoveze na stupačkách vzadu, ale jeho hlavní úkol je saně řídit a ulehčovat psům jejich práci, a to znamená, že většinou za saněmi běží,“ zdůraznil Tony poslední slovo a nemohl přeslechnout Agnesino zajíknutí.

„Hele, Agnes… neboj. Já se ze začátku taky bál. Ale dokázal jsem to, že jo, Yéile?“ dožadoval se podpory a Yéil souhlasně přikývl.

„Ano, Tony přes svůj malý vzrůst i nízký věk všechno dokonale zvládl. Ale každý to dokázat nemusí. Jestli to nechceš zkusit, Dcero slunce, nemusíš,“ díval se na ni shovívavě. „Jsem si jistý, že Devlin z tebe rád udělá náklad a na saních tě sveze, hezky v teploučku, zabalenou jako mumii,“ odfrkl si přezíravě a Agnes na chvilku zaváhala.

Má vycouvat? Má se kajícně vrátit k Devlinovi a čekat, až on sám bude mít chuť ji něco naučit nebo ukázat? Podívala se na Tonyho. Je to malý kluk a zvládne to. Jo, sice je napůl upír a má jejich odolnost, sílu a rychlost, ale stejně… Musela by se stydět, že jí takový mrňous dal na frak. A navíc u ní zapracovala její tvrdohlavost a pýcha. Nedokázala by veřejně přiznat chybu. Nevzdá to. Nikdy.

„Já se to chci naučit,“ zvedla odhodlaně bradu a klekla si k té hromadě. „Tak ukaž, Tony, co je co a na co to je.“

Yéil jen pochvalně pokýval hlavou a tiše se posadil s překříženýma nohama v rohu místnosti. Opřel se o zeď, přivřel oči a poslouchal Tonyho instruktáž. Přemýšlel o tom, co se mu už dlouho honilo hlavou – o temnotě, která se šířila stanicí, a o tom, zda má Dcera slunce dost síly a jasu, aby nad ní zvítězila. Zpod přivřených víček si prohlédl její hrdé čelo a zatvrzelý výraz ve tváři, a znovu spokojeně přikývl. Zdálo se mu, že ano. Jeho staré srdce naplnila naděje.

Po třech dnech už Agnes s jistotou věděla, jaký je rozdíl mezi krčákem a zadákem; že to první je krční úvaz, kterým se pes připne k centrální tažné šňůře, zatímco to druhé je pes – poslední v řadě těsně před saněmi, obvykle ten nejtěžší ze zápřahu, protože schytá všechny nárazy při rozjíždění a zatáčení. Znala všechny povely – těch ostatně nebylo moc. Seznámila se se psy a naučila se jim navléknout postroje. Ale když poprvé zkusila vyjet se saněmi, zjistila, že jí něco chybí. Pořádné oblečení a boty. V jejích sněhulích to opravdu nešlo. Na běhání stavěné nebyly.

Zkusila poprosit Devlina, jestli by ji nezavezl do města, aby si nakoupila potřebné vybavení, ale nepochodila.

„Nic takového dělat nemusíš, Agnes,“ přemlouval ji. „Nač ti to bude? Až se vrátíš domů, k čemu ti bude umět řídit saně?“ vrtěl hlavou a shovívavě se usmíval.

Moment! Co to říkal? Až se vrátí domů?

„Cože?“ vyjelo z ní. „Devline, možná jsem špatně rozuměla… nebo jsem špatně rozuměla tvému chování celý ten čas, co jsme spolu. Říkal jsi, až se vrátím domů? Takže tě nikdy nenapadlo, že bych tu taky mohla s tebou zůstat? Jsem pro tebe jen nějaká epizodka? Hloupá holka, která tě na pár týdnů rozptýlí, a až se jí dostaneš do kalhotek a nabažíš se, pošleš ji zase domů?“

Devlin zděšeně zjistil, že přestřelil. „To jsi mi jen špatně rozuměla, zlato,“ horečně přemýšlel, jak z toho ven. „To jen, že nechci, aby ses vystavovala takové námaze a drsným podmínkám,“ odváděl pozornost od svého přeřeknutí. „Rád tě svezu, když budeš chtít, ale běhání za saněmi ve sněhu, v mraze, to není nic pro ženské. I drsní chlapi mívají z větru často omrzliny, nemluvě o sněžné slepotě, odřených nohách i rukách a namožených svalech.“

„Pche,“ opovržlivě prskla Agnes. „Nejsem z cukru. Vždycky jsem sportovala a trocha námahy mi jen prospěje. Stejně tu nějak lenivím,“ dodala.

„No, jestli potřebuješ vybít energii… nějaký způsob by se určitě našel,“ zvedl obočí a významně na ni zamrkal.

Agnes jen nevěřícně zírala. Co to má, kruci, za pech? Narazí v životě na dva mužské, kteří mají ve vztahu k ní zcela opačná stanoviska. A to do extrému. S Jakem měli stejné zájmy, četli stejné knížky, chodili na bowling, lyžovali, bruslili, chodili do kina i jen tak na procházku, povídali si – všechno dělali spolu. Když jeden z nich přišel s něčím novým, druhý to chtěl zkusit taky. Byla si jistá, že kdyby Jake byl musher, byl by nadšený z toho, že to s ním chce sdílet, a ochotně by ji všechno učil. Ach, Jake… Zatímco Devlin s ní chce sdílet jen jedno. To jediné, co Jake nechtěl. Proč, sakra, nejde z těch dvou udělat jeden?

„Víš co?“ Plácla Devlina přes ruku, kterou se ji snažil přitáhnout k sobě. „Zapomeň na to. Řeknu Belle nebo Alici. Mohli jsme být to odpoledne spolu, ale když nemáš zájem…“

„Mohli bychom být spolu, kdybys na tu hloupost zapomněla a zůstala tady.“ Zamračil se Devlin a rudě se mu zablýsklo v očích. „Nepokoušej moji trpělivost, Agnes. Nemůžeš mě takhle odstavit – brzy bych toho mohl mít dost.“

„Jo? No, já toho mám dost už teď!“ rozohnila se Agnes, otočila se na patě a pak už Devlin slyšel jen ohlušující prásknutí dveřmi. Svalil se na postel a zasténal, ale než se stačil vzpamatovat, před očima mu bliknul plamínek, trochu se rozrostl a rozhořel, a pak se z něj ozval burácivý Luciferův řev.

„Koukej to s tou holkou urovnat, nebo si mě nepřej! Kup jí kytky, pros, kvílej, nebo se plaz po kolenou, ale ať si to u ní vyžehlíš nejpozději do zítřka! Kdybys náhodou potřeboval motivaci, představ si tři sta let kartáčování andělských křídel! A nezajímá mě, jestli máš alergii na peří!“

Devlin zezelenal, vyběhl ze dveří a uháněl zjišťovat od ostatních psovodů, kde je v okolí nejbližší květinářství.

****

Když Agnes vešla do srubu Cullenových, přivítalo ji mrtvé ticho. V obývacím pokoji bylo jako po vymření, a když nahlédla do kuchyně, byla taky prázdná. Chvíli váhala, jestli se má jít podívat do ložnic, ale než se stačila rozhodnout, ze schodů seběhl Jake. Když uviděl Agnes, trochu se zarazil a zakolísal, ale pak seskočil  z posledních dvou schodů a zamířil k poličce vedle krbu.

„Ahoj, Jakeu,“ pozdravila ho tiše Agnes.

„Ahoj,“ broukl přes rameno a prohraboval štos stolních her, které byly v poličce uklizené. „Nevidělas‘ šachy? Sully má chuť si zahrát a já jsem slíbil, že je přinesu nahoru… Jo, tady jsou.“ Vynořil se s krabicí se šachy v ruce a zamířil zpátky ke schodům.

„Jakeu, nevíš, kde je Bella nebo Alice?“ zeptala se Agnes, kterou zmínka o Sully zabolela jako rána nožem.

„Všichni šli na rychlý lov, ale do večera budou zpátky,“ pokrčil rameny Jake. „Co jsi potřebovala?“ zeptal se zvědavě.

„Chtěla jsem odvézt do města. Potřebuju si koupit pořádné boty do sněhu a taky kombinézu. V tom, co mám tady, se nedá běhat se psy,“ vysvětlila Agnes.

„Ty se učíš jezdit se psy?“ podivil se Jake. „K čemu ti to bude?“

Agnes zhořklo v ústech. To už je druhý, který se jí na to dneska ptá. Nejdřív Devlin a teď ještě Jake. Náhle se v ní ty pocity ponížení a frustrace sečetly a krk se jí sevřel lítostí.

„K čemu mi to bude?“ Přemáhala násilím slzy. „Třeba bych to měla umět, když tu budu žít.“

Jake se zarazil. „Ty se nevrátíš do Forks?“ zeptal se tiše a v očích se mu zablesklo zklamání. „Chceš zůstat tady? S…“ Ztěžka polkl, „s Devlinem?“ zeptal se přiškrceně.

Sklopila oči a zrudla. Ani za nic by mu neřekla, že ji Devlin o nic takového nepožádal. „Možná,“ řekla neurčitě a pokrčila rameny. „Ve Forks mě nic nedrží,“ dodala, a ani si nevšimla, jak sebou Jake trhl.

„No, jak myslíš,“ řekl se zdánlivou netečností. „Jen je mi divné, proč tě Devlin nutí se učit takové věci. To si myslí, že se staneš musherkou jako on?“

„Devlin mě k ničemu nenutí. Já to chci sama!“ odsekla.

„Prosím tě,“ nevěřil Jake, „proč bys to jinak dělala než kvůli němu? Nikdy dřív ses o nic takového nezajímala! A pak potkáš chlapa, co je náhodou psovod, a najednou se to chceš učit taky? Snažíš se mu podlézat, to je to! Ale to je tvoje věc,“ mávl rukou a vykročil po schodišti nahoru.

„Od tebe to sedí!“ Teď už Agnes rozhořčením křičela. „A kdo tady poskakuje jako kašpárek celé ty dny, nosí nahoru na tácech jídlo a knížky a… šachy,“ pohlédla na krabici v jeho rukách, „to není podlézání? Proč bych měla něco takového dělat? Proč nedokážeš uvěřit tomu, že bych to chtěla dokázat jen sama pro sebe?“

Náhle jí to všechno přišlo líto – hádka s Devlinem, Jakeova podezřívavost, osamělost posledních dnů, kdy se usmířené osazenstvo vily věnovalo hlavně jeden druhému a s ní skoro nikdo neměl čas promluvit… i to, že Jake byl celou dobu se Sully a s ní už neměl čas se ani pohádat. Najednou se ty dny, kdy jí všichni tvrdili, že bez ní by Jake umřel, zdály vzdálené tisíc světelných let. Stalo se to vůbec? Cítila, jak ji štípe v nose a v očích se jí hromadí slzy, a prudce se otočila k oknu, aby Jake neviděl, že ji rozplakal.

Jake zaslechl tlumený vzlyk a zarazil se na druhém schodu.

„Agnes?“ oslovil ji nevěřícně a otočil se k ní zase čelem.

Neodpověděla. Ale dobře si všiml, jak se jí roztřásla ramena. Víc vidět nepotřeboval.

„Nessie,“ ozval se najednou jeho tichý sametový hlas těsně za ní, pak ucítila jeho ruku na rameni, otočila se a vzápětí ji schoval do své náruče, přivinul si ji k rameni a konejšil ji.

„Neplač, já to tak nemyslel. Nechtěl jsem tě rozplakat. Jistěže ti věřím. A ty to dokážeš. Budeš ta nejlepší musherka z celé Aljašky,“ hladil ji po vlasech.

„Ach, Jakeu,“ vzlykla a zvedla hlavu. A zjistila, že se topí v jeho tmavě hnědých očích, které byly najednou tak blízko…

A pak už nevěděla, jak se to stalo, kdo z nich se pohnul první; a nezáleželo jí na tom. Objímala Jakea kolem krku, tiskla se k němu jako k záchrannému lanu a její rty drtily ty jeho. Zasténala a pootevřela ústa a Jakeův jazyk si našel cestu k ní; vyšla mu vstříc, ochutnala ho a připadalo jí to tak správné, jako by se vrátila domů, jako by dva kousky skládačky zapadly na své místo. Hluboko v ní se rozhořel oheň, sálal a šířil se celým jejím tělem, až hrozilo, že ji spálí na uhel, divoce jí tepalo v uších i ve slabinách a točila se jí hlava.

Pak se ale Jake od ní odtrhl, na chvíli opřel čelo o její a snažil se popadnout dech. Pustil její pas, který do té chvíle objímal, zvednul ruce k jejím kolem svého krku a jemně je sundal dolů. Chvíli je podržel ve svých, ustoupil o krok, a jak se mu dívala do očí, zahlédla, jak se v nich rodí… lítost? Provinění? Zahanbení?

„Jakeu,“ zašeptala, „co to děláš?“

„Promiň,“ hlesl a promnul si rukou čelo. „Odpusť. To jsem neměl.“

A než ho stihla zastavit, než mu stihla říct, že se neptá na polibek, ale na to, proč přestal, otočil se, popadl šachovnici a dal jí poslední ránu z milosti.

„Musím za Sully. Čeká na mě.“ A zmizel po schodech nahoru.

Agnes jen ohromeně chvíli zírala za ním. A pak se jí v hlavě začala rodit jistota. Nezáleží na tom, co dělá teď nahoře Jake se Sully, nikdy na tom nezáleželo. Nezáleží ani na Devlinovi. Nezáleží na nikom na celém světě. Je jí to fuk. Jen jedno ví jistě.

Jake je její. A ona je jeho. Možná to teď vypadá, že ho ztratila, že ho sama vyhnala ze svého života. Teď ale ví, že udělala chybu. A získá ho zpátky. Za každou cenu. To by v tom byl čert, aby se jí to nepovedlo!

****

„Můžeš mi říct, proč jsi nefoukl teď, pro všechny svaté?“ zeptal se Samiel zoufale. „Vždyť to vypadalo, že konečně budou spolu!“

Petr jen shovívavě zavrtěl hlavou. „Nebylo to potřeba. Jen jim dáme ještě trošku času. Už jen malinko. A přijdou na to sami. Jen se podívej na Agnes. Řešila snad dneska, jestli ji k Jakeovi táhne otisk nebo něco jiného? Konečně přišla na to, že otisk neotisk, jen s ním se cítí dobře – patří k němu a k nikomu jinému. To za tu chvíli trpělivosti stálo, ne?“

„No jo,“ protestoval zase Samiel, „jenže co je to platné, když teď ji zas nebude chtít Jake? Ten teď má Sulfurinu a na Agnes se ani nepodívá.“

„Myslíš?“ opáčil Petr. „Já naopak myslím, že zrovna před chvílí se podíval pořádně. Dokonce jí prozkoumal snad i mandle,“ uchichtnul se.

„Tedy, Petře,“ pohoršil se Samiel, „takovou toleranci bych od svatého nečekal. A stejně to není jisté. Mladí kluci líbají dnes tu a zítra zase jinou…“

„No, uvidíme,“ pronesl Petr tajemně a pohodlně se usadil na zlaté židli.

 

Předchozí *   Shrnutí *   Další



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Peklo s vlkem - 16. kapitola - Musherka:

 1
1. ChantalleBooker
19.12.2017 [16:21]

No konečně! Jacob se vzpamatuje, věřím, že dřív, než Agnes.

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!