Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pekelnice - 15. kapitola

BMW-Rose


Pekelnice - 15. kapitolaAlice zažívá nejkrásnější období svého života a já myslím, že by to byla už pohádka, kdyby to i nadále pokračovalo. V téhle kapitolce nahlédneme opět za Oliverem, jeho pocity a tzv. misí.

Z vedlejší místnosti jsem slyšela jen řehot. Dlouho nepřicházel a já si všimla dopisu, který včera přišel. Zvědavost mi nedala a rozbalila jsem ho.

Jaspere, synu můj. Stala se hrozná věc. Tvůj otec se nevrátil z lovu. Jsou to dva týdny. Jsem bezradná. Nevím, co mám dělat. Přijeď prosím. Okamžitě. Pozdravuj Alici. S láskou

Vévodkyně Mariana Whitlock

 

15. kapitola


 

> Mary Alice Brandon Whitlock a ono Whitlock <

Měla jsem takový zvláštní pocit, že tenhle vzkaz mi dozajista změní život a obrátí ho naruby.

„To je ten dopis od rodičů?“ zeptal se Jasper, když vyšel z vedlejší místnosti. Lekla jsem se ho, a tak dopis upustila.

„Vyděsil jsi mě. Ano, je to on.“ Podávala jsem mu ho. Jasper si lehl ke mně na postel a začal číst. Mračil se u toho a špulil rty. Byl tak sladký, když se na něco soustředil. Nemohla jsem si pomoct a políbila ho. Nezůstal pozadu a už si mě položil na záda.

„Bacha, ať nepomačkáš Kvída,“ upozornila jsem ho a on se odtáhl od mého krku.

„Kvída?“ podivil se. „Jaký člověk nemocný na hlavu tohle jméno vymyslel?“ Tak teď mi Jasper málem přivodil předčasný infarkt. Infarkt smíchu. Sice nevím, jestli něco takovýho existuje, ale to mi zrovna nedělalo vrásky.

„Lásko? Nemáš horečku? To ty jsi ho vymyslel, vzpomínáš?“ Zkontrolovala jsem mu čelo, zda skutečně nemá horečku.

„Já?! Takový jméno bych nevypustil z pusy, ba ani na něj nikdy nepomyslel. Že jo, broučku,“ už mluvil na mimčo. Ten chlap si ze mě normálně dělá srandu. Copak jsem se jedno ráno probudila a řekla si, dítě se bude jmenovat Kvído? Ještě k tomu, když vím, že to bude holčička.

„Jaspere, ty mě neštvi. Byl to tvůj nápad a ne že ne!“ Culil se, jak jinak. A já pod jeho úsměvem roztávala. Budu na něj někdy reagovat jinak? Jinak než malá zamilovaná školačka? Pochybuju, vlastně ne, nepochybuju. Vyloučeno.

„Oliver už na mě čeká. Dneska jdeme zase vypomáhat.“

„A co ten dopis? Tvůj otec zmizel, copak tě to netrápí?“ Jasperovo vztahy s jeho otcem nikdy nebyly ty nejlepší, ale přece jen je to otec a pokud má problémy, mělo by se mu pomoct.

„Alice, to víš že ano. Trápí. Vyjedu hned zítra. Dneska to vypadá na pořádnou bouřku a já musím zajistit všechno, aby nás nevyplavila voda.“ Políbil mě na rty, pohladil bříško a se slovy, že se vrátí brzo, odešel.

Povzdechla jsem si. Jak já svého nezbedného manžela miluju. V tom mi zakručelo v břiše a dostala jsem jasný signál. Byl čas na snídani.


> pohled Olivera <

Jako včera tak i dnes jsme šli pomoct s prací. Celou noc jsem nespal. Je pravda, že to ani nemůžu, ale taky jsem pořád myslel na Jaspera, na Alici a na to malinký. Bude to holčička krásná jako maminka nebo chlapeček vtipálek po tatínkovi?

Copak neexistuje žádná cesta ven? Potřeboval bych pomoct. Potřeboval bych někoho, kdo by Mariu a její armádu zlikvidoval. Ale žádná armáda, která by byla silnější než ta její, nebyla na obzoru. Kolikrát mě poslední dobou napadlo, že sám nějakou sestavím a budu proti ní bojovat. Ale neměl bych žádnou šanci. Nemám tolik zkušeností jako moje stvořitelka.

„Jsi zamlklý. Děje se něco?“ zeptal se mě Jasper. Zaslechl jsem v jeho hlase mírné obavy. Tuší něco? Ne, jak by mohl. Zakroutil jsem záporně hlavou. „Nelži. Něco se dít musí. Poslední dobou jsi mimo, Ollie. Nevíš, která bije, nehraješ si na svůdníka. Ani jsem tě, pokud si dobře pamatuju, dlouho neviděl s nikým randit. Řekni mi pravdu,“ naléhal na mě.

„Je to komplikovaný, brácho. Musím udělat něco, co nechci, ale nemám na výběr. Někdo je prostě silnější než já. Víš, chci se ujistit. Budeme přátelé, ať se stane, co se stane? Neuměl bych žít s pocitem, že mě nenávidíš.“

„Olivere, nemluv nesmysly. Známe se od mala. Nikdy bych tě nenáviděl. Teda pokud by ses mi nesnažil přebrat Alici. A to ani nezkoušej! Protože to bych se nezlobil, já bych tě rovnou zabil,“ rozesmál se.

„Závidím ti jí. Vypadáte tak skvěle, zamilovaně, až moc dokonale.“ Kéž bych i já potkal někoho takového. Jenže zamilovat se do člověka nepřipadá v úvahu. A randit s upírkou? Ani z toho nejsem dvakrát nadšený, pokud by to byla zmije jako Maria nebo Gee. Sice krása ani jedné z nich nechybí, ale to není u ženy nejdůležitější. Pokud jsou bezcitné a nemají smysl pro život ostatních, nemá smysl s nimi ztrácet čas.

„Taky se toho bojím. Všechno je až moc perfektní. Ale třeba to tak má být. Nezapomeň, co jsem si vytrpěl s Adrianou. Nevěru od Alice bych doslova nepřežil. Já ji tak miluju. Víš, ona je tak… Já vím bude to znít hloupě a naivně… Ale ona je prostě výjimečná. Za celý svůj život, kdy jsem střídal jednu za druhou a vedl zhýralý život, jsem nepotkal takovou ženu – chápavou, obětavou, milující, citlivou a taky hodně nešikovnou.“ Úsměv se mu roztáhl do velkého písmene cé a myšlenkami se toulal u své ženy.

Po jeho slovech se mi stáhl žaludek a pohltily mě výčitky. Znovu mu bude ublíženo a kvůli mně.

Ne! Nepřeměním ho! A nedovolím to ani Marii. Ochráním ho a i celou jeho rodinu.


> Jasper Whitlock <

Během práce jsem stále bloudil myšlenkami ke svému otci. Co když se mu opravdu stalo něco zlého? Co když se někde ztratil? Už párkrát se stalo, že na nějakou dobu zmizel. Ale za tím byly jen milenky. Jak si mám být jistý, že to není jinak? Jak? Přesvědčím se. Pojedu zítra za matkou a zjistím bližší detaily o jeho údajném zmizení. A běda pokud v tom bude mít prsty nějaká ženská.

Práce mi vůbec neutíkala. Tak moc jsem se těšil domů na své dvě lásky. Nemohl jsem se dočkat, až se budeme zase dohadovat o jméně miminka. Vždycky se pobavím, když vidím šokovaný obličej Alice nad mými vymyšlenými a naprosto stupidními jmény. Kvído. Nemám ponětí, jak mě to napadlo. Možná to bude tím, že jako malý jsem si často hrál s prasátkem, kterému jsme tak říkali. Avšak toto jméno se mi v žádném případě nelíbí, ale proč trochu nepoškádlit Alici. Je si tak jistá, že to bude holčička. Takže se nemusím bát, že se náš syn tak skutečně bude jmenovat. Kéž by byla po Alici. Ubral bych sice něco málo na nešikovnosti, ale jinak už nemám žádné námitky. To by mi opravdu chybělo, kdyby se mě doma pokoušely zabít obě najednou.

Zakroutil jsem nechápavě hlavou, nad čím to zase přemýšlím, a smál se sám sobě.

„Čemu se šklebíš? Ne, neříkej mi to. Já vím. Z Jaspera Whitlocka se stává blázen,“ pobavil se Oliver na můj účet.

„Radši se připrav na zítřek. Jedeme k mým rodičům. Otec se prý ztratil.“

„Zase? A nebudeme v tom nějaká ženská?“ Přikývl jsem.

„Mám taky takový pocit. Avšak stejně pojedeme. Třeba je to skutečně vážné. Někdo ho mohl unést nebo něco podobného. Je to hrabě, na to nezapomínej.“ Když jsem vyslovil slovo únos, Oliver se zarazil a svaly na rukou se mu napjaly, jak zaťal ruku v pěst. Nekomentoval jsem jeho chování a raději se znovu pustil do práce, abych byl co nejdřív doma.


Po příjezdu domů, jsme se navečeřeli. Pak jsem šel za Alici, abych jí ukázal menší překvápko, kterému jsem se poslední dobou hodně věnoval. Zítra odjíždím a bůhví, kdy ji znovu uvidím.

„Máš zavřené oči?“ ujišťoval jsem se.

Povzdechla si. „Chleba s marmeládou,“ odpověděla mi.

„Co?“

„No, na blbou otázku blbá odpověď. Jasně, že je mám zavřený, když na nich máš tu svou velkou ruku,“ vysvětlila mi.

„Nikdy předtím sis na ni nestěžovala. Třeba v posteli.“ Cítil jsem jak jí žhnou tváře. Jak se může ještě červenat po takové době manželství? To nikdy nepochopím. „Tak pojď. Připravená?“

„Hm.“ Otevřel jsem dveře do pokoje a následně sundal svou ruku z jejích očích.


> Mary Alici Brandon Whitlock a ono Whitlock <

Na překvapení od Jaspera jsem byla zvyklá, po každé našel něco originálního. Ale tohle? Tohle bylo to nejúžasnější, co pro mě mohl udělat. Stála jsem stále ve dveřích a sledovala pokoj. Vymalovaný světle fialovou barvou, posázený spousty hraček, dvěmi houpacími křesly, ale dominovala tomu všemu dětská postýlka, kam by se klidně vešla i ta dvanácterčata. Ne, přeháním. Ale byla opravdu obrovská, pro jedno miminko až moc.

Chtěla jsem mu poděkovat, ale ztratila jsem řeč. Všechny slova, kterými bych mu chtěla poděkovat mi najednou nepřišly dostačující. Zvolila jsem teda jinou variantu poděkování a vášnivě ho políbila. Obmotal ruce kolem mého pasu. Pak mě vyzdvihl do náruče a šel se posadit do houpacího křesla.

„Co to děláš?“ zvědavě jsem se dožadovala odpovědi.

„Budu vám vyprávět pohádku, kterou jsem měl nejradši. Dolores mi jí vyprávěla každičkou noc.“ Uvelebila jsem se mu v náručí a položila hlavu na rameno.

„Miluju tě,“ zašeptala jsem.

„Já tebe taky, ale takhle ta pohádka nezačíná. To už přeskakuješ na konec. Přenechej to na mně.“

Zaposlouchala jsem se do Jasperovo vyprávění a ponořila se do jiného světa. Světa, který mi dříve nabízel tolik možností dobrodružství, avšak poslední dobou mě souží zlými sny. Pokaždé, když jsem usínala, měla jsem strach, aby se mi znovu nezdály. Jeden z nich byl nejčastější. Ten, kde jsem já i miminko umíraly a na pomoc nám přišel rudooký anděl se zlatými vlasy. Občas se ten sen změnil, jen pár detailů. Například jsem se dozvěděla jméno anděla. Ano, byla anděl, protože i jméno tomu napovídalo. Rosalie.


> Jasper Whitlock <

Alice spala po celou noc velice neklidně. Až když jsem ji položil do postele a zabalil do své náruče, uklidnila se.

S Oliverem jsme si naplánovali, že vyjedeme hned brzo ráno. Rozloučil jsem se s Alici dlouhým polibkem. Jako by měl být náš poslední. Zase jsem v sobě cítil pesimismus.

V půli cesty, když jsme si na chvíli odpočinuli, se Oliver narovnal, zavřel oči a zhluboka se nadechl.

„To ne!“ zařval. Na mou připravenou otázku, co se děje, už nebyl čas. Někdo mě popadl a s lehkostí odhodil. Narazil jsem do stromu a slyšel praskot kostí. Zachvátila mě ostrá bolest. Pohledem jsem se snažil najít Olivera, ale nikde jsem ho neviděl.

Znovu mě někdo chytl za rameno a odhodil s daleko větší silou. Utrpěl jsem vážné zranění hlavy. Krvácela, ale já se pokoušel postavit na nohy a zkusit s tou věcí, která určitě nebyla člověk, bojovat. Nikde nikdo. Všechno utichlo. Rozhlížel jsem se pořád dokola a vyhlížel útočníka.

"Olivere!"

„Jaspere! Jsi v pořádku?“ zeptal se mě Oliver, který se tu objevil z ničeho nic.

„Jo, ale co to bylo? A kde jsi byl ty?!“ Můj hlas zněl hodně slabě. Bolel mě sebemenší pohyb.

„Upíři.“

„A…“

„Je těžké tomu uvěřit, ale je to pravda, brácho. Upíři existují a já… já jsem jeden z nich.“ Moje oči z něj nespouštěly dohled. Ať se usměje, ať řekne, že je byl vtip, pěkně blbý vtip. V životě jsem upíra nepotkal, tak jak bych tomu mohl uvěřit?!

„A já taky,“ řekla příchozí Gee a smála se od ucha k uchu.

„Gee!“ zavrčel Oliver. On opravdu vrčel? Ta žena, Gee, se ve vteřině ocitla u mě a pohladila mi hruď. Bolest se dostavila okamžitě. Nedivil bych se, kdybych měl něco zlomeného.

„Gee!“ zavrčel znovu Oliver. „Okamžitě ho nech. Vypadni!“

„Pozdě,“ řekla tvrdě Maria a chytla Jaspera za hlavu. Chtěl jsem se na ní vrhnout, ale do ocelového sevření mě chytli její dva poskoci.

„Mario! Prosím!“ zkoušel jsem naposledy zlomit to něco dobrého, co v ní přece muselo zůstat.

Jasper se jí snažil vymotat, ale marně. Vycenila zuby a…

 

> Mary Alice Brandon Whitlock a ono Whitlock <

Byla jsem ve svém pokoji a zkoušel si šaty, abych zjistila, zda se ještě do něčeho vejdu. najednou mě divně zamrazilo v zádech a naběhla husí kůže.

„Áááá!“ zakřičela jsem bolestí a chytla se za břicho. Nesnesitelně jsem trpěla a měla obrovské křeče. Volala jsem o pomoc, ale zda nějaká přišla, to už jsem nezjistila. Zatemnilo se mi před očima a pocítila tvrdý náraz.

 

> pohled Olivera <

Udělala to! I přes mé prosby to udělala. Bezcitná mrcha! Vztek ve mně jako na sporáku vařící voda a toužil jsem po jednou.

„Zemřeš!“ vykřikl jsem, setřásl se ze sevření jejích poskoků a zasadil Marii tvrdou ránu do obličeje. Pěkný kousek se proletěla a zanedlouho už jsem letěl já.

„Nezasahujte!“ křikla na ně. Ještě chvíli jsme spolu bojovali, bez asistence její armády, a nakonec se drželi pod krkem a snažili se toho druhého zbavit hlavy. „Neblázni, Olivere. Bude tě teď potřebovat, tak se nenech připravit o život.“

Měla pravdu. Uvolnil jsem svou ruku a pustil její krk. Pohled mi padl na Jaspera, jak ležel na zemi a zmítal se v křečích, přičemž párkrát vykřikl.



 

 

Pro pár výjimek, kterým jsem nemohla splnit jejich přání, jsem se snažila oddálit jednu událost. Ale asi většina z váš tuší, co se bude dít v další kapitolce. Snad vás to neodradí od čtení. ;)




Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Pekelnice - 15. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!