Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pekelnice - 14. kapitola

19.09.2010 (10:15) • Elisme7 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2950×

14. kapitola

> Mary Alice Brandon Whitlock a ono Whitlock<

„Kara.“

„Daisy,“ stál si za svým.

„Kara.“ I já jsem umíněná. Právě jsme se už po několikáté dohadovali o

jménech pro miminko.

„Romeo,“ odbočil od holčičích jmen ke klučičím.

„Bude to holčička,“ snad posté jsem se ho snažila přesvědčit, že jsem si tím

jistá. „Jenom holčička.“

„Jsi snad vědma? Ian! Jo, to je dokonalý!“

Ian. Přehrávala jsem si na jazyku zvuk jména. Má pravdu. Je to perfektní. Dalo by se použít nejen na chlapečka, ale i na holčičku.

Pohladila jsem si bříško. Tak jsem se těšila, až začne růst. Sice budu vypadat jako koule a Jasperovi připadat míň přitažlivá, ale nejednou mě ubezpečoval o opaku.

Měla jsem i svého doktora, který nebyl zrovna nejmladší. Odešel do důchodu a já si musela najít jiného. Měla jsem štěstí. Nedaleko nás se přistěhoval nový, celkem mladý doktor.

Jasper se s ním domluvil, že kdyby něco, dáme mu okamžitě vědět. Carlisle byl milý. Pokoušel se o zdvořilou konverzaci, vyptával se na mé manželství, jak se těšíme na miminko a kolik jich plánujeme. Od srdce se zasmál, když mu Jasper řekl své přání dvanácterčat a já protočila očima.

Na to, jak byl doktor Cullen pohledný, neměl žádnou manželku, jen syna. Edwarda, tak se jeho syn jmenoval, postihla puberta a vydal se do světa. Bylo mi ho trochu líto. Šlo na něm vidět, jak je velmi osamělý.

Avšak Carlisle se u nás nezdržel dlouho. Odstěhoval se s tím, že ho jeho syn potřebuje. Stýskalo se mi. Hrozně jsem si něho zvykla. Mohla jsem se mu svěřovat jako vlastnímu otci.

Tvrdé kameny studí mou pokožku. Ležím, nehýbám se a pláču. Proč? Proč? Opakuju si stále stejnou otázku a nemohu zastavit obrovský příval slz. A najednou se znovu objeví žena se zlatými vlasy a krvavýma očima. Slyšela jsem vzlyky vycházející z jejího hrdla, ale nikde říčky prodírající se tvářemi. Žena se znovu sklonila nad můj krk a otevřela dokořán své plné bledé rty. Rty, kterými neproudí žádná zmínka života.

„Mé dítě!“ křičela jsem a propadala se do temnot.

Sen. Pronásledoval mě a stále pronásleduje posledních pár nocí a je čím dál děsivější, jako by mi umožňoval nahlédnout do budoucnosti. Otřásla jsem se, jak mi přeběhl mráz po zádech. Ne! To s nikdy nestane. Nás s Jasperem nic nerozdělí. Nic, nikdo a nikdy.

Byla jsem těhotná přibližně 4 měsíce. Bříško bylo sice trochu větší, ale pořád žádná sláva. Měla jsem obavy, ale kdekdo mě uklidňoval, že se to stává, a že si jen hold musím počkat.

Jasper se snažil se mnou trávit veškerý čas. Najal si dokonce i víc pracovníků, aby se nemusel tolik strachovat o majetek.

Obědvali jsme, když nám zrovna Bob oznámil nečekaného hosta. Svou návštěvou nás přijel poctít Oliver.

„Tak jsem slyšel tu skvělou novinu. Lady Whitlocková, blahopřeji.“ Políbil mi ruku a šel obejmout Jaspera. „A tobě taky, brácho.“ Jasper ho poplácal po zádech a pokynul rukou, ať si k nám přisedne.

Sedl si a sluha ho obsloužil.

„Co tě k nám přivádí?“ zeptal se Jasper. Oliver se podíval na mé břicho a chvíli nic neříkal. Zavřel oči a zhluboka se nadechl.

„Je vám dobře?“ zeptala jsem se s menšími obavami.

„Nic. Nevadí, že se nějakou dobu u vás zdržím?“

„Byl jsi tu vždy jak doma, a to se nezměnilo. Jasně, že můžeš,“ souhlasil Jasper.

Po obědě jsem se odebrala nahoru do svého pokoje a četla si. Chlapi byli v pracovně, popíjeli whisky a debatovali.

> pohled Olivera <

Důvod mé návštěvy byl jednoznačný. Musel jsem vylákat Jaspera pryč, někam na lov a splnit úkol od Marii. Ale když jsem se dozvěděl o miminku, které čeká se svou milující manželkou, pochyboval jsem, zda misi splním. Zkoušel jsem Mariu přesvědčit, hledal jinou, lepší náhradu za mého nejlepšího přítele, ale všechno mé snažení jí přišlo k smíchu. Zvolila si Jaspera a jak ji znám, nenechá toho, dokud ho nezíská.

Přidal jsem se zpátky k její armádě jen kvůli němu. Až ho přeměním, nechám ho rozhodnout o mém osudu. Jestli mě bude chtít zabít, nebudu se bránit.

Teď jsem tady, na přísný rozkaz té bezcitné mrchy. Hlídá mě, a nejen ona, ale i její novorození. Nesmím udělat chybu, jinak si to odskáče i Alice, která za nic nemůže.

Šli jsme s Jasperem spát až k ránu a měli už něco málo vypito. Zatímco on je zvyklý a zvládá alkohol bez problémů, pro mě to bylo peklo. Hnus jeden odporný. Pořád jsem se nemohl zbavit té hořké chuti v mých ústech. Jako bych vypil louži. Fuj.

„Jsem tak v zapeklité situaci. Do háje!“ Chodil jsem po pokoji sem tam, projížděl prsty jedné ruky skrz vlasy a měl chuť skoncovat se svou věčností.

Na mysl mi padla vzpomínka, jak si Alice hladí bříško a Jasper se na ně zamilovaně dívá.

„Tohle přece nemůžu zničit!“

„Musíš,“ ozval se jemný hlásek od okna.

„Co tu děláš, Gee?“ sykl jsem zlostně. Pokrčila rameny a přihopkala ke mně.

„Hlídám tě, zlato. A taky Maria má trochu obavy nad tvou nerozhodností. Myslí si, že ji můžeš podrazit.“ Sedla si na postel a hladila se ukazováčkem po dekoltu.

Pomalounku jsem se k ní přiblížil, přitiskl si ji na své tělo. Usmála se a chtěla mě políbit. Chytl jsem ji pod krkem a silně ho stiskl.

„Vypadni odsud!“ zavrčel jsem, „nebo si to odskáčeš. Já žádný dozor nepotřebuju!“

Gee se na mě rozzuřeně podívala a s pohledem, který by mohl způsobit okamžité usmrcení, odešla. Lépe řečeno vyskočila oknem.

Na další den jsem jel s Jasperem zkontrolovat práci rolníků. Láskyplně se loučil s Alicí. Neustále mě překvapovalo, jak se k sobě ti dva holoubci mají. Flirtují spolu na dálku a nevynechají okamžik, kdy by si mohli říct slova lásky. Záviděl jsem jim to, protože tahle slova z mých úst ještě nikdy nevyšla. Nenašla se žena, které bych si přál svou lásku vyznat. Nějakou dobu jsem si sice myslel, že miluju Mariu, ale rozmar rychle vyprchal. Hned, jak jsem ji lépe poznal.

Jasper kontroloval práci svých poddaných v severní části a já si řekl, že zatím zkontroluju tu jižní. Projížděl jsem hlubokým lesem a zastavil se u potůčku, aby se mohl můj kůň napít.

Cítil jsem ji. Navštívila mě sama, chtěla se přesvědčit, zda splním úkol. Zda ji nezklamu.

„Olivere, drahý, jak se máš?“ zeptala se.

„Doteď jsem se měl úžasně,“ přiznal jsem na rovinu.

„Ale, ale, drahý můj, nač taková nevychovanost? Copak mě nerad vidíš? Já tebe rozhodně ano, a proto jsem tady. Nebaví mě čekat. Už pěkně dlouho mi slibuješ Whitlocka a…“ Porozhlédla se kolem se. „Žádného nevidím, Olivere! Takže přestaň si hrát, že máš nějaké bratrské city a získej ho pro mě!“ zavrčela.

„Alice je těhotná. Čekají spolu dítě. Ani to tě neobměkčí?“ zkoušel jsem jí hrát na city. Marně, nikdy na ně nedala, a tak není divu, že zapomněla k čemu jsou.

„Straším na tomhle světě už dlouho, Ollie. Dost dlouho na to, abych tě mohla zbavit té hlavy, která si řekla, že neuposlechne mé rozkazy.“ Otočila se na odchod. Zastavila. „Chci ho. Jak řekla Gee. Bude mít velmi užitečný dar a ten se mi bude hodit.“ V sekundě zmizela.

„Sakra!“ Kopl jsem do stromu a ten se zřítil s velkým hlukem na zem.

> Jasper Whitlock <

Dorazili jsme domů zase k večeru a já byl stahaný. Hodně rolníků chybělo, a tak jsem vypomohl. Na pomoc přijel i Oliver, ale celou dobu byl zamlklý. Vůbec nemluvil a snažil se mi pohledem vyhýbat, když jsem s ním mluvil. Zvláštní. Něco ho trápí. Co?

„Lásko.“ Přišla mi Alice naproti. Políbil jsem ji a dal pusu i bříšku. Zasmála se. „Máš dopis. Je to prý naléhavé. Je na něm pečeť tvých rodičů.“ Podíval jsem se na dopis.

„Později. Nechci si kazit den. Teď chci jen postel,“ zaprosil jsem, rozloučil se s Oliverem, vzal svou ženu kolem pasu a mířil k nám do pokoje.

Únavou jsem nestihl napočítat ovečky ani do pěti.

> Mary Alice Brandon a ono Whitlock <

Jasper slušně řečeno odpadl. Ale nezlobila jsem se. I když se mi po něm stýská, nechtěla bych trpět jeho vtípky 24 hodin denně.

Ráno mě probudilo vyprávění.

„A máma je hrozně nešikovná. Počkej, až to uvidíš. Budeš nechápavě kroutit hlavou jako já a říkat si: Proč já? Ne, neboj,“ uklidňoval někoho ten hlas a pohladil mě po břiše, ,já tě nedám,“ rozesmál se. „Já vím, pekelnice, že už nespíš.“ Líbl mě do dlaně ruky.

Nezabránila jsem úsměvu a naplno se rozesmála. „Co to děláš?“ zeptala jsem se, ač jsem už něco tušila.

„Vypravím tomu malému o jeho rodičích.“ Pokrčil rameny, vstal a přinesl mi sklenici vody. „Kvído se nemůže dočkat, až ti provedeme nějakou lumpárnu.“

Vyprskla jsem vodu a zakašlala se. „Kvído? To si děláš srandu, ne?“

„Ne, má drahá. Už jsem se rozhodl.“ Zamířil do vedlejší místnosti. Pravděpodobně si chtěl vybrat oblečení.

„Ale, Jaspere, vždyť je to jméno jako pro prase.“

Z vedlejší místnosti jsem slyšela jen řehot. Dlouho nepřicházel a já si všimla dopisu, který včera přišel. Zvědavost mi nedala a rozbalila jsem ho.

Jaspere, synu můj. Stala se hrozná věc. Tvůj otec se nevrátil z lovu. Jsou to dva týdny. Jsem bezradná. Nevím, co mám dělat. Přijeď prosím. Okamžitě. Pozdravuj Alici. S láskou

Vévodkyně Mariana Whitlock

Měla jsem takový zvláštní pocit, že tenhle vzkaz mi dozajista změní život a obrátí ho naruby.