Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Péčko - 32. kapitola


Péčko - 32. kapitolaPoteče krev. Spousta krve. Začíná přituhovat...

Bella

Ještě zbývala ta jedinečná možnost, kterou každý milionkrát za život použije – hrát blbého a nic netušícího.

Třeba to ještě neví…

„Ahoj,“ pozdravila jsem a odkašlala si, protože můj hlas vypovídal službu.

„Teď zdravíš,“ zasyčel a mě polil ledový pot. Tohle bude špatné. Začínala jsem dávat vnitřně sbohem všemu, co jsem milovala. Mobil jsem vypnula, aby to Edward neslyšel.

„Něco ode mě chceš?“ zeptala jsem se ledabyle a chtěla se rozejít doprava. Instinkt mi radil utíkat, ale rozum ho přehlasoval na malé, zkušební krůčky. Věděla jsem, že přece nemůžu utéct.

Náhle mi stál v cestě. Uskočila jsem a couvala dozadu, zatímco on šel po mně ráznými kroky a s vražedným výrazem.

Dala jsem ruce před sebe.

„Co je?“ pískla jsem plačtivě. Chodba to byla nekonečná, takže jsem ještě stále měla kam couvat.

„Řekni mi to sama. Chci to slyšet!“ zavrčel na mě. Ví to. Samozřejmě, že to ví. Ale nebyla jsem schopná to říct. Přiznat se. Zatím.

„Nemám ti, co říct,“ kuňkala jsem tiše a uhýbala pohledem. Ty onyxové oči ještě nikdy nebyly děsivější.

„Přestaň, kurva, lhát!“ zařval, a to se muselo rozléhat po celém baráku. Skrčila jsem se pod tíhou a hlasitostí jeho slov. Dokonce jsem se zastavila. No, pořád jsem si nechtěla zasadit smrtící ránu a říct to, co po mně chtěl. „Tak to přiznej!“ pobídl mě tím mrazivým, hlubokým ječákem znovu, když jsem jen brečela.

„Já…“ Nešlo to. I kdybych se sebevíc snažila, nepřiznám to. Ale můžu mu říct něco jiného, když si tak touží povídat. Stejně je konec. „Co sis myslel, že se stane, kreténe?!“ začala jsem a konec věty už taky ječela. Přestal se nade mnou tyčit a ustoupil. To nečekal, zřejmě. „Ty jsi ten největší hajzl, jakého jsem kdy poznala. Nikdy bych tě nemohla milovat. Všechno, co k tobě cítím, je čistá, neředěná nenávist!“ I když se ve mně vařila krev, teď jsem si oddechla. Konečně jsem se na něj mohla vyřvat.

„Neboj se, lásko. Já bych nemohl milovat kurvu!“

„Hóóó! A co tvoje úžasná Nina? To není kurva?“ zeptala jsem se a na tváři mi vyrašil posměšný úsměv. Hlavně, že mám ještě humoru na rozdávání.

„Nezkoušej si brát Niny jméno do huby!“

„Jinak co? Co mi uděláš? Nina je totální kráva! Kráva! Kráva! Kráva! Což ale není nic divného, když je její otec přiteplený kokot!“ Jeho ruka vyletěla, ale místo toho, aby mi rozdrtil lebku jedinou ranou, z krku se mi vyvalila horká krev. Dřív, než jsem ucítila krev, uslyšela jsem mlasknutí, jak se kůže protrhnula.

Přisál se mi k ráně a já cítila ten odporný tlak, když mi sál krev. Řvala jsem bolestí a v pěsti svírala jeho vlasy, které se mi vytrhly, když mě od sebe s šíleným vrčením odstrčil. Skončila jsem na kolenech, s rukou přitisknutou na ráně. Tepnu neprotrhnul, ale stejně ze mě lilo krve jako z vola.

„Já Edwarda miluju. Má všechno. Ty nemáš nic,“ zachraptěla jsem ještě. Chtěla jsem, aby věděl, jak málo je v mých očích. „Slíbil jsi, že se mojí krve už nikdy nedotkneš. Teď už nemáš ani to slovo muže… Jsi bezcenná… atrapa chlapa.“ Kleknul si ke mně a já zvedla oči. Oční kontakt je při vraždě důležitý.

„Tímhle sis zařídila skvělou podívanou. Nemůžu se dočkat toho, až budeš sledovat, jak umírá,“ zašeptal chladně. Moje vlastní krev mu kapala z brady. Odvrátila jsem pohled, protože už jsem neměla navrch, jak jsem si myslela. Zasáhl mě na tom nejcitlivějším místě. A tím nemyslím klitoris, ale Edwarda.

Tvrdě sevřel moji bradu a donutil mě zase se na něj podívat.

„Bude tě to hodně bolet, až škrtnou zápalkou a on vzplane jako pochodeň? Až se vzduchem bude šířit pach spáleného, upířího masa? Ten pach bude štípat – tak je sladký, když se griluje.“

„Nenávidím tě. Nikdy nenajdeš věčnou lásku. Taková zrůda, jako ty, si to nezaslouží. Budeš sám,“ předpověděla jsem mu se špatnou artikulací, protože svíral moji dolní čelist. Špatně se mi dýchalo a krk mě pálil, no, ještě jsem do toho dokázala vložit všechnu svoji nenávist a nepřejícnost – aby ta slova měla sílu.

Pustil mě a postavil se. Vytáhnul bílý kapesník s náprsenky, aby si kultivovaně otřel jídlo z úst.

„Dokonale si mě vyléčila z posedlosti věčnou láskou. Podívej, kam to tebe a Edwarda dostalo. Oba velmi bolestivě zemřete. Kromě toho jsem rád, že tím pádem nebudu mít na krku navždy uvázanou hysterku,“ mumlal s nadhledem. „Za tohle zaplatíš, Bello,“ slíbil. Otočil se a zmizel. Zamrkala jsem, abych se přesvědčila, jestli je vážně pryč. On mě tu nechal? Živou?

Otřela jsem si nos a snažila se hodně rychle rozkoukat. Mám šanci utéct pryč. Šanci, která se ale bude značně snižovat, jestli budu dál nečinně klečet na podlaze s rozdrásaným krkem v upířím hnízdě.

Vyškrábala jsem se na nohy a klopýtala do garáže. Bez auta to totiž ani nemusím zkoušet. Musím odsud vystřelit ve Ferrari a rovnou jet tam, kde je moje srdce. A taky se mi to podařilo. Zakrvácela jsem interiér, ale podařilo se mi rozjet.

Pozdě jsem si uvědomila, že mobil jsem někde vytratila. Otevřela jsem palubku a hledala nějaký hnusný křáp s logem ukousnutého jablka. Ty se totiž po domě a i v autech válely všude. Jeden jsem nahmatala. Vytáhla jsem ho, abych zavolala Edwardovi, protože ten už teď určitě běžel do Seattlu. Ale já jela do Forks.

„Prosím?“ vyštěknul na mě do telefonu nervně.

„Já žiju,“ hlesla jsem. Modlila jsem se, aby mě nezahlédli policajti, protože poslední, co potřebuju, je se s nimi teď honit po dálnici.

„Co se…“

„To je jedno. Jenom se, prosím tě, nepřibližuj k Seattlu. Nasrala jsem ho tak, že je schopný čehokoliv.“

„Dobře. Bože, já už myslel…“

„Já taky. Ale žiju… Edwarde, je konec. Já nechápu, jak se to mohlo stát. Kdo to byl v tom hotelu?“ Touhle větou mi taky došlo, že jsem vlastně spala úplně s někým jiným.

„To byla Sylva. Ta svině. Nina ji musela přemluvit. Sylvě se totiž líbí. Pro nikoho jiného by to neudělala.“

„Jaká Sylva?“

„Ona má dar. Zrcadlový dar. Já ti to vysvětlím potom. Hlavně se teď soustřeď na řízení, aby ses ještě nakonec někde nevysekala sama,“ doporučil mi. „Uvidíme se za chvíli.“ Vypnul to a já hodila mobil na sedadlo spolujezdce.

„To zvládnu,“ špitla jsem a pevně sevřela volant, připravená dát tomuhle Ferrari co proto. Na dálnici jsem pořídila pěkných pár fotek zdarma, když jsem si to razila dvoustovkou. Ale mám pocit, že do domu Asimova stejně žádné policejní obsílky nechodí. Nebylo to přece poprvé, co jsem si vysloužila udavačské fotografie. A přišlo mi něco? Ne.

Na lesní cestě k domu Cullenů se mi postavil do dráhy Edward. Položil ruce na kapotu a zastavil mě. Zaječela jsem, protože jsem se lekla. A hlavně se zadek auta zvednul, jak vepředu narazil. Na chvíli jsem se ocitla ve vzduchu, než jsem zase dopadla na silnici všemi čtyřmi koly. Cvaklo to a už jsem byla v jeho náruči. Víte, jak líbáte někoho, koho šíleně milujete, a už jste si mysleli, že ho nikdy neuvidíte?

„Miluju tě, miluju tě,“ šeptala jsem a vtiskávala mu polibky na ústa, tváře, nos, pod čelist – kam jsem všude dosáhla.

Samozřejmě si všimnul mého krku a hned přerušil naše setkání, aby se na to podíval. Oči mu potemněly, ale pořád měly zlatý nádech.

„Je to skoro zahojené… On tě pokousal?“ zavrčel. Podle čistého řezu se dalo poznat, že ale nepoužil zuby. Takže jed se mi do krve nedostal, když ji ze mě jen sál jako z brčka.

Přikývla jsem. Znovu zavrčel a rozšířil nozdry. Odvrátil pohled, aby se tím vzteklým výrazem nedíval na mě.

Ferrari mu padlo do nálady. Přešel k němu, a než sem stačila zařvat, ať to nedělá, protože už jsem měla násilí dost, vzal ho za podvozek a zvednul. Začal s ním mlátil sem tam o silnici jako s jojem. Asi se na něm tak vybíjel, protože to bylo Isaacovo auto, které měl celkem rád. Nakonec s ním hodil do lesa takovou silou, že to proletělo jako meteorit, co srazí při svém dopadu pár stromů.

„Už dost! Ticho!“ Měla jsem dost hlasitých ran, zvuků tříštícího se skla a upířího vrčení. Byla jsem kousek od zkolabování a tohle mi nějak nepomáhalo. Provinile se na mě podíval a váhavě mi podal ruku.

„Já se tě nebojím. Vím, že bys mi neublížil. Jen, prosím, klid. Na chvilku,“ požádala jsem ho. Chytila jsem se nabízené ruky a hned na to jsem skončila v jeho náruči. Ztráta krve mě oslabila. Nebylo mi zrovna dvakrát nejlépe, a to už vůbec nemluvím o psychické stránce věci.

„Kdo je doma?“ zeptala jsem se. Doufala jsem, že nikdo. A je velká šance, že to tak bude. Vždyť co by dělali upíři pořád zavření doma?

„Jen Rosalie a Emmett. Jasper a Alice odvedli Carlislea a Esmé. Oni dva to totiž ještě pořád neví a já jim to stále nedokázal říct. Nemůžu říct – tati, mami, brzo mě čeká pravá smrt. Jsem na to asi moc zbabělý,“ dodal zkroušeně.

„Nejsi. Jen je moc miluješ.“

Edward mě vzal rovnou do koupelny, kde mě svléknul a potom uložil do vany, aby mě umyl. Sama bych to asi nezvládla. Momentálně jsem byla jak nesvéprávná.

„Kdo je Sylva?“ zeptala jsem se znovu, když klečel u boku keramické vany, která měla čtyři zlaté nohy. Hlavu jsem měla skloněnou mezi koleny, protože mi myl záda.

„Upírka. Mladá. Nedá se jí věřit a Isaac viděl v budoucnosti, že ho bude šíleně štvát, ale žádnou velkou zradu ne. Risknul to a proměnil ji, protože měla vzácný zrcadlový syndrom. Člověk pak napodobuje nejdominantnější osobu, včetně nálad, povahy a situací. Ne vždycky se to povede – že syndrom přeroste v dar. Vlastně je to velmi vzácné, ale on je mění ve velkém, takže jich je dost. První byl Sebastian, a když si to uvědomil, že je tu ta možnost, lidé v ústavech se stali cílem číslo jedna. Sylvin dar přerostl z psychické podoby do fyzické. Umí měnit podobu. U upírů to jde i s pachem. U lidí jen zevnějšek. Nemohla si to vědět… Jak by tě to mohlo napadnout?“

„Ale stejně mě to šíleně mrzí. Já jsem tušila, že je něco jinak, ale prostě… Tohle je moc.“

„Bello, já ti nic nevyčítám. Jednou se to stát muselo. Mohli jsme být spolu ještě chvíli, ale teď už to… neanalyzuj. Navíc ještě nejsme mrtví,“ připomněl mi. Já se na něj podívala a nebyla si jistá tím, jestli to, že ještě nejsme, je nějaká výhra.

Usušil mě, zatímco jsem mu ležela obličejem na hrudi. Byla jsem úplně vyřízená.

Edward mě pak vzal k Alici do šatníku, kde jsem si měla něco vzít na sebe. Chtěla jsem jen legíny a mikinu. Žádné šaty už nechci vidět. Shodila jsem ručník a nasoukala se do černých legín. Mikina mi ale byla šíleně malá a já chtěla něco pohodlného, z čeho mi nebude čouhat zadek a ani ledviny. Edward zasáhnul se svojí zelenou mikinou Nike, která mi byla do poloviny stehen. To jsem přesně potřebovala. Jeho vůně v ní ale, bohužel, zalezlá nebyla, protože mikina to byla nová. Ještě aby mu Alice dovolila si na sebe vzít něco dvakrát. A když už se mu to podaří, tak z toho musí mít ten skřítek hrozný splín.

Edward mi uhladil vlasy dozadu a usmál se na mě. Úsměv. Něco tak hřejivého a úžasného je často podceňováno.

Potom zamrznul. Ne, to ne. Co zase?

„Zůstaň tu,“ poručil mi.

„Edwarde, nepřikazuj mi nic už,“ požádala jsem ho mírně rozčíleně a zoufale.

„To byla prosba, Bello. Tohle nechceš vidět. Věř mi,“ šeptl nešťastně. Zmateně jsem naklonila hlavu na stranu.

„Edwarde! Dělej!“ štěkla Rosalie, když kolem něj proletěla. Co se děje, sakra? Potom mi to došlo.

„On je tady?“ hlesla jsem bez dechu. Oči už mě zase pálily při té představě.

„Ne. On ne.“

„Cullene, vylez! I s tou malou děvkou!“ zařval Sebastian. Krve by se ve mně teď nedořezal, jak jsem se lekla.

„Kolik?“ naznačila jsem ústy. Edward jen zakroutil hlavou. Ani mi to nechtěl říct.

„Jdu tam,“ rozhodla jsem. Nejdřív jsem se totiž chtěla přirozeně schovat. Nejlépe do sklepa do almary, ale to by asi nevyšlo. Potom mi došlo, že k tomuhle se musím postavit čelem. Edward věděl, že nemá na výběr. Tohle byl prostě konec. Měli jsme dost času na to, abychom se s tím smířili. Vzal mě za ruku a vedl dolů. Vnitřně jsem se připravovala na to, co uvidím.

„Cítím tu pach zrady. A je to odporné,“ zasyčel Sebastian, když jsme vyšli na verandu, ruku v ruce.

On stál pár metrů od schodů. Nina tu sice nebyla, ale po boku měl dalších deset upírů. Ti vzadu něco nesli.

„Nedělej to,“ zašeptal Edward. Normálně ho ještě prosil. Ale o co teď konkrétně – to jsem nevěděla. Sebastian ho ignoroval a podíval se na mě.

„Dimitrij ti posílá novomanželský dar,“ pronesl. Čišelo z toho to, jak se těší z mé bolesti.

„Co?“ chtěla jsem vědět. Zároveň to bylo ale to poslední na světě, co jsem bych chtěla vědět. Sebastian mávnul rukou a přední řada se rozestoupila, aby uvolnila cestu těm vzadu, co nesli… zabalený koberec. Zuby mi drkotaly pod náporem strachu a zimy. Měla jsem zavřít oči, ale já zírala bez mrknutí na to, jak pokládají perský koberec na zem. Kopli do něj dva upíři – každý na jednom konci a on se rozbalil.

„Ne!“ vydechla jsem plačtivě a zhroutila se. Padla jsem na zadek a lapala po dechu, když jsem viděla Alana, jak se bezvládně vykutálel. Nejdřív hlava, potom tělo. Nemohla jsem se na to přestat dívat. Ne, protože by se mi to tak strašně líbilo, ale protože jsem nebyla schopná dávat povel očním víčkům, aby se konečně zavřely.

Edward mě sebral z podlahy a schoval mi obličej v jeho košili. Nedovolil mi otočit hlavou, když ji zafixoval svojí vlastní rukou u jeho hrudě, protože jsem se zuřivě zmítala. Chtěla jsem se podívat na to dílo, u kterého jsem byla jako spoluautor. To, že tu můj nejlepší přítel ležel na dva kusy, totiž byla jen a jen moje vina.

„Alane!“ vzlykala jsem. Bojovala jsem s Edwardem, který mi to ale nedovolil. Když mi to došlo, že nevyhraju, chytila jsem se jeho pasu a tiskla ho celou svou silou. Třásla jsem se jako osika. Tekly mi nezastavitelné vodopády, kterými jsem zavlažovala jeho košili. Alan je mrtvý… A je to moje vina! Neměl s Isaacem nic společného.

Ale teď mě přestávalo zajímat, čí je to vina, protože se to do mě pomalu vsakovalo. Nikdy už neuslyším jeho hlas a žádnou skvělou radu. Nikdy ho už neuvidím v basketbalových trenkách Lakers se promenádovat polonahého po domě. Nikdy už mi neukáže potetovaný prostředníček, aby mě vyfuckoval, protože jsem ho vytočila. A nikdy mi už neřekne, jak na tom vážně jsem, a nepostaví mě zase nohama na zem.

„Jane, Alecu, Felixi, Demetri, Aftone,“ pozdravil Edward. Ty jména jsem až moc dobře znala. Ještě Volturiovi do toho. Výborně.

„Je mi líto, Edwarde. Bylo nám nahlášeno, že jsi měl sexuální poměr s člověkem Dimitrije Mizorvica. Podle zákona, tebe i ji musíme odvést do Volterry, kde bude vykonán trest,“ řekl někdo z mužů hlubokým, sametovým hlasem a přišlo mi, že mu to moc po chuti není.

„Zákon je zákon. To už by bylo lepší, kdybys stvořil nesmrtelné dítě, než tohle. Dojebali jste to,“ dodal další dětským hláskem.

„Pravidla znáš, Aftone. Pět vašich, pět našich,“ řekl mu povýšeně Sebastian.

„Nepoučuj mě o pravidlech, když jsem stál u jejich zrodu, Mizorvicu!“

„S kým si myslíš, že mluvíš, Aftone? Radši si hlídej manželku. Její krk je na trhu žádaný!“ Proboha, ať už drží huby!

„Přestaňte si podrývat navzájem autoritu. Nikoho to tu nezajímá. Seberte je, ať můžeme pryč. Nelíbí se mi tu. Páchne to tu po zvěři,“ zasyčel někdo. Žena.

„Rose… Přileťte. Neříkejte jim, co se děje. Povím jim to sám.“

 

Před třemi hodinami v Seattlu

Nina

Nesla jsem v ruce telefon s tím dokonalým důkazem. Naše feťačka by se měla dát na dráhu pornoherečky, protože jí to na těch záběrech vážně seklo. Kopla jsem do dveří – chtělo to velkolepý nástup. Takový pocit blaha a zadostiučinění jsem snad ještě v životě neměla.

„Nejprve ti chci připomenout, jak jsi byl na mě hnusný a nevěřil mi,“ řekla jsem mu. Zmateně na mě zíral, když si oblékal sako ve svém královském šatníku.

Strčila jsem mu mobil, velký jako cihla, do ruky a zapnula přehrát.

Začínalo to tím, jak Bella běží přes ložnici a skáče na Sylvu. Momentálně Edwarda. Obmotala jí nohy kolem pasu a padla s ní po chvíli do postele. Svlékačka. Potom – au. A hned na to přišlo to hlavní. Přímo legendární.

„Miluju tě.“ Nakonec na to skočily a vzdechy se rozléhaly všude kolem. Isaac sešrotoval můj Samsung z platiny do koule a pustil ho na zem. Co se dá dělat? Musí se na něčem vybít.

Ruce jsem měla založené vbok a tvářila se jako mistr světa. Bylo mi tak neskutečně dobře. Čekala jsem na to, až mě vezme do náruče a aspoň třikrát se mi omluví, protože mě neposlouchal.

Popadl mě za vlasy a krk a projel s mojí hlavou dlouhou, skleněnou vitrínu. Hodinky, brýle a sklo dopadaly na zem.

Nechápala jsem to. Co jsem udělala špatně? Pocit zlaté medailistky mě opouštěl a střídal jej strach.

„Kolikrát jsi mi lhala a já to nevěděl? Protože to nefunguje! zavrčel na mě a hodil se mnou do druhé vitríny s klenoty. Padla jsem k zemi i se skříní. Měla bych se hned zvednout a začít se bránit, ale já byla tak v šoku, že jsem to nedokázala. Ofenziva nepřipadala v úvahu.

Místo toho, aby se mi omluvil, mám v očích střepy. Místo toho, aby mi poděkoval, nevěří mi.

„Nikdy jsem ti nelhala. Já tě miluju!“ vzlykla jsem. Větší bolest jsem zažila jen při přeměně. Nemohla jsem unést to, že mi ta nejdůležitější osoba v mé existenci, které jsem byla bezmezně oddána, nevěří.

Sundal ze mě skříň a zvednul mě za krk na nohy. Chytil mě za ramena, aby se mi podíval do očí.

„Jak mám vědět, jestli mi teď nelžeš. Edward taky celou dobu lhal!“ Další facka.

„Jak můžeš porovnávat svoji dceru s tím upírem, co ani nepije lidskou krev?! Jsem s tebou přes sto let. Bránila jsem tě a milovala. Jak si to můžeš vůbec dovolit?“ cedila jsem skrz zuby, protože jsem v sobě chtěla udržet hlasité vzlyky.

Srovnával si to v hlavě, kolečka zase začínaly jet naplno a fungovat. Došlo mu, co udělal. Nikdy mě ještě nezmlátil. Jen, když jsem byla novorozená, ale to se absolutně nemůže počítat.

„Omlouvám se, Nino,“ řekl mi. Nadechla jsem se a přikývla. Už se to začínalo vstřebávat, no, pořád to bolelo. Objal mě.

„Přijdeme na to, proč to u nich nefungovalo. Ale na mě se to nevztahuje, rozumíš? Nikdy bych ti neublížila,“ šeptala jsem mu do ucha a pevně ho tiskla.

„První mi ale vytoč Volterru.“


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Péčko - 32. kapitola:

 1 2 3 4 5   Další »
42. Petronela webmaster
05.12.2012 [19:27]

PetronelaJo, já věděla, že Nina v tom má prsty a že to spískala s pomocí Sylvie... A reakce Isaaca byla opravdu drsná - najednou pochopil, že jeho dar není všemocný a nemůže se na něj spoléhat pokaždé, zvlášť v případě Bellina štítu to opravdu nefungovalo a proto neviděl Edwardovu zradu!
Co se ale odehraje ve Voltéře? Jdu ještě na jednu kapitolu, původně jsem to neměla v plánu, ale teď fakt nemůžu odolat! Emoticon

24.11.2012 [18:00]

VeubellaChudák Alan! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Jinak samozřejmě strhující kapitola. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

40. kiki1
13.11.2012 [22:08]

kiki1Co udělali Alanovi - to je hrozný... Emoticon Emoticon Emoticon
A Nina s tou Sylvou, ty to taky dobře vymyslely, mrchy. Ale jinak nádherná kapitola! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

39. Inoma
29.10.2012 [22:47]

InomaJelikož vím, jak to bude pokračovat, tak nebudu psát slova jako ajajaj, nebo no do pr... Jen se tu pokusím vyzvednout a pochválit určité věci:
1. Isaac - u první scény, kdy si podává Bellu, je krásně vidět a to i jen z vyjadřování, že on si tohle míní užít a že už je tak starý, že ho nějaké "plané urážky" na slovo chlapa, fakt neberou. Což ale neznamená, že ho to nenas*alo. Dva tisíce let jistoty, to už je dost slušnej základ na to být si jistej v kramflecích. A najednou buch - přiletí nějaká bezvýznamná mucha, kterou ušetřil jen ze zvědavosti a zrovna onen hmyz ho takhle podle bodne do zad. Nikdo nemohl čekat, že si to s ní vyřídí sám... Za prvé proto, že už to Belle myslím jednou vysvětloval. A za druhé proto, že on to dokáže využít pro "vyšší dobro".
V té druhé scéně s Ninou - bylo by fakt divný, kdyby jí za ten objev padl k nohám...

2. Nina: Ona je fakt naivní! Ale jen co se Isaaca týče. Opět jsem v tom nemohla přehlídnout tu paralelu s Pam... Prostě svého stvořitele miluje natolik, až jí to místy zaslepuje. A největší průser na tom všem je ten, že to pořád není ta pověstná upíří láska...
Jinak troufám si domýšlet, proč nebyla s ostatními odevzdat "svatební dar"... Možná by se neudržela a skočila naší Belle po krku? Emoticon

3. Alan: Moc dobře víš, že jsem měla co dělat, abych za něj u tebe neorodovala. Když jsi mi oznámila, že ho máš v plánu zabít, v myšlenkách mi to křičelo - NE! To nedělej! Ale taky sama moc dobře víš, že pak se mi to rozleželo v hlavě a usoudila jsem, že je to pro něj to nejlepší. Už žádný svět UB, už žádní lidé, za kterými zavře dveře s vědomím, že dotyčný odchází na smrt, už žádná NEbudoucnost. Teď, i když ten způsob smrti, byl šílený, tak teď je šťastný s "tou svou mrtvou holkou" Emoticon

4. Edward: Líbilo se mi, jak si vyléval zlost na tom autě... To ti byo tak strašně... upíří Emoticon a svým způsobem sexy Emoticon

5. Bella: Tu čeká ještě spousta věcí a tahle byla jedna z těch nejhorších. Nicménně se nemůžu dočkat toho, až začně být Isaacovi rovnocenným soupeřem...

6. Volturiovi: Už teď tu familii miluju Emoticon

23.10.2012 [13:44]

MaryAngelDokelu - tak to je prúúúser. Emoticon Emoticon Emoticon Ako bolo mi jasne, že toto dlho nevydrží a aj keď Isaac bezmedzne dôveruje svôjmu daru, tak sa to nejako dozvie.
Ale čo ma teda mega prekvapilo - bolo to, že ju nechal nažive. To som nečakala (síce, to by znamenalo koniec), ale neviem, že utečie, alebo ju niekto zachráni... Emoticon ... viem, mám utopistické predstavy.
To ako sa Edward a Bella vrhli do náručia. Ja by som plakala s nimi. Dokelu. Ten pocit, keď sa o svojho milovaného bojíš je hádam silnejší ako láska, ale vlastne je to prepojená nádoba...
Emoticon Emoticon Emoticon
S tou Sylvou si to veľmi neviem predstaviť. Vzhľadom na nemenlivú podstatu upíra, že ako ona sa dokáže celá zmeniť... Ale o to výnimočnejší je potom jej dar.
Ten koniec - Alan Emoticon Emoticon Emoticon Keď si sa pýtala na prvú lastovičku, tak ma napadol on - lebo je to vlastne človek, ktorého pozná Bella najdlhšie, mali spolu najstabilnejší vzťah. Isaac je riadny hajzel!!!

21.10.2012 [18:35]

BellaSetTak tohle je vážně mazec... Emoticon Jak řekli, že Isaac posílá Belle novomanželský dar, hned jsem si řekla, že určitě někoho zabil, to by mu bylo podobný, a v další chvíli mě napadl Alan, protože přes nikoho jiného by Belle ublížit nemohl. Když nepočítám Edwarda.
Ale byla to fakt síla a já se vážně těším další kapitoly, protože si nedokážu představit, co se bude dít. Doufám, že Volturiovi počkají alespoň chvíli, aby se mohl Edward rozloučit s Cullenovými. Emoticon Nevím, jestli to loučení zvládnu - Esmé, Carlislea... zkrátka všechny. Emoticon

Perfektní kapitola!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

21.10.2012 [18:02]

SabiennaNo, do hajzlu... Emoticon Emoticon Emoticon Jsem z toho úplně mimo, asi těžko ze sebe něco dostanu... Emoticon Každopádně to příště očekávám ještě horší, což teda nevím, jak zvládnu... Emoticon
Ale to, co Isaac nechal udělat Alanovi, to už na mě bylo moc... Je to takovej parchant, Bella mu to všechno dobře vylíčila Emoticon
Fakt se bojím další kapitoly, tohle je hodně drsný, pro mě... Nechci myslet, jak to všechno dopadne... Sice jsem nad tím uvažovala a snad jsem se na to i částečně připravila, jenže ty to zas podáš tak, že mě to úplně odrovná... Emoticon Emoticon Ach jo... Emoticon Emoticon

35. LeahCc
21.10.2012 [13:03]

LeahCcOuu! Ale dokonalé Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Taky mě překvapilo, že to Bella přežila, ale zabít ji te´d by nebyl onec podle tvého gusta Emoticon I kdyži tak... Mohla bych říct, že je Isaac neskutečný hajzl a kretén, jenomže... Bella mu nejspíš rozbila celý svět, když zjistil, že jeho "dokonalý" dar selhal. A navíc o zradil jeho přítel. Jeden z nejlepších. To by nasralo každého Emoticon Emoticon A Nina... Vím, jak moc chtěla Isaacovi dokázat, že má pravdu, navíc, když ho milovala. Takže jednou to přijít muselo. K ostatním se sice chová jako kráva, ale Isaaca miluje. Nepřijde mi špatná. Spíš je na špatné straně, dá se říct.
No, uvidíme, jak to dopadne. Emoticon Emoticon Snad to nebude sad end, i když teď to tak vypadá
Rychle pokračování Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

34. Jusseppe
21.10.2012 [9:01]

Jediný co asi můžu napsat je OMG Emoticon Emoticon Emoticon

33. AngieCullen
21.10.2012 [8:24]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2 3 4 5   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!