Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Padlí andělé nepláčou - 8. kapitola - Přátelství?

08.03.2010 (16:15) • Hanetka • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 5392×

Kapitola 8. - Přátelství?

Bella byla zmatená. Z kavárny utíkala plná vzteku, jako by jí za patami hořelo, přesto poslední Edwardovu větu slyšela a zasáhla ji jako úder blesku. Málem se vrátila, pak ale přidala do kroku a zastavila se až doma. Tam našla na zápraží Jacoba. Neodjel, jak byli domluvení, ale čekal na ni věrně před domem, seděl na schodech a když viděl, jak je vytočená, jen mlčky rozevřel náruč a Bella se do ní schovala. Pohladil ji po vlasech.

„Je to vůl,“ zašeptal. „Co ti udělal?“

„Nic, jde jen o to, co říkal. Ach, Jakeu,“ zanaříkala, „v životě mě nikdo tak nenaštval. Chtěla jsem ho roztrhnout jako hada.“

„No, to není problém, to bych mohl zařídit,“ ušklíbl se. „Co ti vlastně řekl?“

„Chce, abych se s vámi přestala vídat.“

„Žárlí, no. Ty se mu divíš? Žárlí na tebe celá mužská polovina školy, Bell. Už bys mohla být zvyklá.“

„Ne, Jakeu, nežárlí. No, možná trochu,“ vzpomněla si provinile na jeho poslední větu.

„Tohle je jiné. Jako by měl o mě strach, nebo co. Prý jste nebezpeční – neumíte se ovládat a mohli byste mi prý ublížit,“ řekla a pak se odmlčela. „Nerozumím tomu. Jakým právem se plete do mých věcí?“

Jakob chvíli mlčel a váhal. Pak se rozhodl.

„No, Bells, myslím, že právem zamilovaného. Já jsem se loni taky pletl do tvých věcí, vzpomínáš? Ale už jsem se poučil,“ usmál se.

„A to ostatní – no, řekl bych, že hodně se vyjasní už brzy. Přijedete s Charliem na táborový oheň, ne? Bude to zvláštní příležitost, koná se jen při zasvěcování nových dospívajících v muže. Dobře poslouchej a pochopíš.“

„Jo, jasně že přijdeme. Charlie je nesmírně poctěný – prý nezvete nikoho mimo kmen. Hodně ho to překvapilo. Je to dnes večer, že?“

„No, není. Proto tady na tebe taky čekám. Přesunuli jsme to, kvůli dešti. Ale příští týden by mělo být hezky, takže je to posunutý jen o týden. A ano, obvykle nezveme nikoho, kdo není z kmene, ale kmenová rada rozhodla, že vy s Charliem jste nám tak blízcí, že si to zasloužíte. A jak říkám, dobře pak poslouchej.“

Usmál se na ni, dal jí pusu na nos a rozloučil se.

Bella vešla do domu a pustila se do obvyklé práce. Sundala si mokrou bundu a dala ji sušit. Nějakou dobu věnovala školním úlohám, pak začala připravovat večeři. Charlie volal, že se zdrží, že když nepojedou do La Push, vezme službu navíc. Strčila jeho porci do ledničky a šla se vysprchovat. Byla ale celou dobu jako duchem nepřítomná. Jacob ji trochu uklidnil, ale přesto nemohla vyhnat z hlavy myšlenky na to, co se stalo v kavárně. Zvláště na tu poslední větu. Slyšela dobře?

Večer pak dlouho nemohla usnout. Převracela se na posteli, několikrát vstala a došla se napít. Marně tiskla víčka k sobě a nutila se ke spánku. Nakonec to vzdala, rozsvítila lampičku a hledala něco ke čtení.

Jak se přehrabovala v poličce, vypadla na postel tenká knížečka vázaná ve vybledlém sametu a otevřela se asi uprostřed. Bella se sehnula, aby ji zvedla, a oči jí padly na zažloutlé stránky. ‚Zase jsem měla ten sen. Vždycky, když mě přes den něco rozruší, vrací se pak několik nocí. Copak se toho nikdy nezbavím? Těch černých očí, ze kterých sálá touha a nebezpečí, těch očí, které mě zmrazily na místě jako když had hypnotizuje bezbranné ptáče? Bojím se, jsem vždycky strachy a hrůzou celá zdřevěnělá a budím se s křikem a celá zpocená. A přece si někdy přeji, aby byl neutekl. Vždyť mě zachránil! Tolik mu toho dlužím…‛

Prababiččin deník! Už na něj skoro zapomněla, a to ji na té půdě tolik zaujal. Sebrala ho, pohodlně se uvelebila, nalistovala první stránku a začala číst.

Když přišel Charlie po službě domů, zjistil, že se u Belly ještě svítí. Nakoukl k ní. Spala, vedle sebe otevřený deník po jeho babičce. Vypadala tak klidně. Potichu, aby ji nevzbudil, deník položil na poličku, zhasl lampičku a po špičkách odešel.

xxxx

Belial byl čím dál vyděšenější. Tohle začíná zavánět debaklem.

„Kde se tam u všech andělů vzal ten deník? Jestli se ta holka dohmátne, co je Edward zač, s křikem uteče a bude se mu vyhýbat jako já svěcené vodě. To je malér!“ bědoval.

Samiel si povzdechl. On už měl tuhle fázi zděšení za sebou a teď  se nacházel ve stavu jakési rezignované otupělosti.

„Ale klid, Beliale. Ta holka je statečná, ještě nás překvapí. A nakonec je tu můžeme mít i oba. Jen si to musíme ohlídat.“ A sebrat Petrovi to kukátko, pomyslel si při vzpomínce na těch 70 let, kdy vedle něj seděl a snažil se čistit svatozáře. Ledacos mu teď začalo zapadat do sebe. Cože to Edward původně byl? Strážný anděl? A provinil se láskou? No, tak to je vražedná kombinace. Ochranářské sklony, posílené láskou, bude těžké přebít. Ale moment… Jestli se ten kluk opravdu do Belly zamiluje a ona zas do něj… možná ještě není konec páchání hříchů. Vzájemná touha může být taky to pravé. Ďábelsky se usmál a pocítil novou naději.

xxxx

Belle se zdál sen. Stála v temné uličce, vyděšená víc než kdykoli předtím ve svém životě, a sledovala temnou postavu, která se před ní skláněla k člověku na zemi. Pak ten přízrak zvedl hlavu a do obličeje mu padlo měsíční světlo. V Belle se hrůzou zastavil dech. Ten mladík měl obličej zkřivený vášní, ústa od krve a v očích nebezpečnou, vražednou touhu. Stála jako přimrazená a sledovala, jak se k ní blíží. Náhle měla pocit, že ty černé oči odněkud zná…

S výkřikem se probudila a zírala do tmy. Zmateně zaváhala, jestli je vzhůru, nebo ještě spí a sen pokračuje. Z tmavého kouta na ni hleděly černé oči, stejné oči, o kterých se jí zdálo. Otočila se, aby rozsvítila lampičku, ale když se pak znovu podívala do kouta, nebylo tam nic. Jen u otevřeného okna povlávala záclona v nočním vánku a venku šuměl déšť.

Edward utíkal lesem a propadal výčitkám svědomí. Co ho to jen napadlo? Byl s ostatními lovit, ale nějak se od nich odtrhl a teprve před Beliným domem si uvědomil, kam ho kroky zavedly. A když uviděl otevřené okno v patře, neodolal. Musel ji vidět. Od chvíle, kdy si uvědomil své city, byl jako na trní. Pomyšlení, že si Bella zahrává s nebezpečím, že se přátelí s vlkodlaky, že snad dokonce jednoho z nich miluje – to ho trhalo na kusy. Jasper mu sice říkal, že žárlí zbytečně, že z Belly lásku k Jacobovi necítí, alespoň ne takovou, ale mohl si být jistý? Celá škola je brala jako pár. Všude byli spolu, objímali se, vodili se za ruce. Je pravda, že kromě pár polibků na tvář je nikdo zatím neviděl se doopravdy líbat, ale to nemuselo nic znamenat. Každý nechodí se svými city na trh. Belliny myšlenky neslyšel a z Jacobových byl znát k Belle přinejmenším obdiv.

Vyhoupl se do okna a schoval se v temném koutě. Zadíval se na dívku ležící v posteli a v duchu si oddechl. Až teď mu došlo, že taky mohl vlézt do Charlieho pokoje. Sledoval, jak spí, jak oddechuje, tmavé vlasy rozhozené po polštáři, ruku za hlavou. Jak vypadá božsky klidně, když se nezlobí! Ucítil její vůni a zase mu hrdlo spálil plamen žízně. Ale tentokrát věděl, že jí neublíží. Že už jí nikdy v životě nebude moci ublížit. Touha po krvi se měnila na touhu milovat a ochraňovat.

Teď se otočila na bok, pokrývka se jí svezla a tmou zasvítilo bílé rameno se spadlým ramínkem. A znovu uviděl tu drobnou vytetovanou lilii. Zmocnila se ho prudká potřeba ten květ políbit. Táhlo ho to k ní jako mocný magnet, jeho touha se vzdouvala jako mořský příboj. Už už se chtěl přiblížit, když se Bella znovu převalila na záda, ze spaní vykřikla a pak otevřela oči. Zjistil, že zírá do vyděšených očí barvy čokolády a ve zlomku vteřiny už tam nebyl.

xxxx

Bella ráno vstávala zmatenější než dříve. Po nočním probuzení zase nemohla usnout a podařilo se jí to až k ránu. Když jí zazvonil budík, měla dojem, že snad vůbec nespala, a v hlavě jí hučelo jak ve včelíně. Co to sakra bylo?

Nechtěla si to přiznat, ale Edward ji něčím přitahoval. Od samého začátku jím byla přinejmenším fascinovaná.  Zdál se jí tak jiný než ostatní a jeho nepopiratelná krása byla jen malou součástí toho všeho. Byl tichý, galantní a zdvořilý, a přitom tak záhadný! Vlastně celá ta jeho rodina jí připadala obestřená nějakým tajemstvím. Byla připravená se s nimi spřátelit, tak jako se všemi ostatními, ale on se k ní začal chovat tak… Ještě teď ji zabolelo to první nečekané odmítnutí.

A pak ten ples! Když je dav na pódiu dohnal k políbení, nečekala, jaké to bude. Nebyl to první polibek, jaký kdy dostala, ale byl první, který ji tak zasáhl. Nohy měla jako z tvarohu ještě v autě na letiště. Tehdy se zařekla, že už to víckrát nepřipustí, a skoro se jí před Edwardovým kouzlem podařilo přibouchnout vrátka. A jeho včerejší chování ji v tom rozhodnutí zpočátku jen utvrdilo. Jen kdyby nezaslechla tu poslední větu… Zdráhala se uvěřit tomu, co slyšela, ale někde v koutku duše paradoxně  jásala nad bláznivou nadějí, že je to pravda.

Byla rozpolcená a nevěděla si rady. Jedním kouskem duše si přála, aby zmizel do horoucích pekel, a druhým se nemohla dočkat, až ho ve škole uvidí. A nevěděla, jak se zachovat. Ještě že je tam Jake! Jím si mohla být jistá, s ním si připadala v bezpečí.

Oblékla si bundu a vyrazila k autu.

xxxx

V domě Cullenových zazvonil telefon. Nahoře se ještě všichni chystali do školy, jen Carlisle už byl s lékařským kufříkem na schodišti a mířil ke vchodu. Zvedl sluchátko.

„Cullen, prosím,“ ohlásil se. Chvíli mlčky poslouchal a pak odpověděl: „Ano, to je dobře, že jste zavolal. Děkuji za vaši vstřícnost, ostatním to vyřídím. A Edwardovi předám Jacobův vzkaz. Ovšem jestli s ním bude chtít mluvit, to vám slíbit nemohu.“ Znovu poslouchal a pak dodal: „Ano, pokusím se ho přesvědčit. A děkuji.“ Pak zavěsil.

Když ostatní sešli dolů, oslovil je: „Volal Billy Black, před chvílí. Co že jste se nepochlubili, že s vámi jejich mladí chodí teď do školy?“

Emmett se neklidně zavrtěl a prohlásil: „Nezdálo se to být důležité. Jsme tam na neutrální půdě a jde to dobře. Nevšímáme si jich a oni si zatím nevšímají nás.“

„Opravdu? Nikdo si nikoho nevšímá? Tak proč s tebou chce Jacob Black mluvit, Edwarde? Dnes po škole a o samotě? Máš prý počkat za tělocvičnou a je to prý pro tebe důležité.“ Tázavě se na Edwarda zahleděl.

Ten pokrčil rameny. „Nevím, nic jsme si neudělali,“ odpověděl, ale pak si provinile vzpomněl, co o Jacobovi říkal Belle. Jestli mu o tom pověděla…

„Není to nějaká past?“ zeptal se Jasper. „Proč tam máš být sám? Alice nevidí jejich budoucnost, jak máme vědět, že jich tam nebude čekat víc?“

„Myslím, že ne. Určitě by nechtěli vyvolat nějakou rvačku ve škole. Tak hloupí nejsou,“ odporoval Edward. Rozhodl se. Půjde tam. Začal být zvědavý, co mu může Jacob chtít.

Ve škole byl jak na jehlách a nemohl se dočkat konce vyučování. Nedával pozor ani v hodinách a jen skutečnost, že střední školu opakoval už po několikáté, mu párkrát zachránila reputaci. V polední pauze si v jídelně všiml, že Bella několikrát zvedla hlavu a zkoumavě se na něj zadívala. Pokaždé rychle sklopil zrak, ale připadalo mu to divné. Že by ho včera slyšela? Myslel si, že ne, když utekla z kavárny pryč, ale náhle si přestal být tak jistý.

Konečně bylo po vyučování. Poslal ostatní na parkoviště a sám se vydal za tělocvičnu. Jacob už tam na něj čekal, seděl na nízké zídce, a když ho viděl přicházet, vstal.

„Ahoj,“ pozdravil Edward váhavě. Rozhlédl se a nikoho dalšího neviděl, Jacob byl sám. Tak to nebyla past. Tím zvědavěji se teď na něj zadíval. „Cos‘ mi chtěl?“

„Ahoj,“ pronesl Jake. „Edwarde, vím, že nemusíš věřit tomu, co ti teď povím, a nikdy bych to neudělal, kdyby na tom nezáviselo naše křehké příměří. Nemohl jsem si nevšimnout toho, co se odehrává mezi tebou a Bells. Jen slepý by neviděl, jak se na ni díváš, a taky jak čím dál víc namíchnutě sleduješ mě,“ ušklíbl se na něj uličnicky.

Edward na něj udiveně upřel pohled. To byl vážně tak průhledný? Nadechl se, aby to popřel, ale Jacob už pokračoval.

„Nechci, aby se to dostalo tak daleko, že bychom se servali. To by ničemu neprospělo a nejspíš by nás to prozradilo, všechny, nás i vás. A to nemůžeme dopustit. Takže si jednou provždy zapiš za uši – já s Bells nechodím!“

Edward se zamračil. „Rozhodně to tak ale vypadá,“ zavrčel.

„No, ne že bych nikdy nechtěl,“ pousmál se Jake provinile. „Podívej, vyrostli jsme spolu. Charlie kamarádí s mým tátou už léta a Bell k nám brával každé prázdniny, když k němu jezdila z Phoenixu. Lezli jsme spolu po stromech, lítali po lese, učili se plavat v zálivu. Vždycky to byla moje nejlepší kamarádka. Rok za rokem přijížděla krásnější a krásnější, navíc je fakt milá a tak bezelstná a otevřená, že si ani neuvědomuje, jak na kluky kolem sebe působí. No, a loni se přistěhovala nastálo. Myslel jsem, že by mezi námi něco mohlo být a ona asi taky, ale brzy jsme přišli na to, že nám to připadá skoro jako incest. Vážně, ona je pro mě jako sestra.“

Jake se odmlčel a Edward se snažil zpracovat všechno to, co se právě dozvěděl. Trochu napěnil, když pomyslel na to „něco“, co by mezi Jakem a Bellou mohlo být, pak si ale uvědomil, že z Jakových myšlenek cítí upřímnost a zase vychladl. Uvěřil mu a náhlý pocit štěstí a úlevy ho skoro oslepil.

„Podívej, Bells je pro mě opravdu jako sestra, a jako takovou ji taky budu chránit,“ řekl teď Jake tvrdě. „Řekla mi, jak jsi ji před námi varoval. A co ty? Od tebe jí nehrozí nic?“

Edward zavrtěl hlavou. Teprve teď se vzmohl na nějakou odpověď.

„Už ne. Nejdřív jsem myslel, že ano, Jakeu. Tak jsem se od ní držel na sto honů. Ty víš, že nechceme lidem ubližovat, ale od začátku mě k Bell něco táhlo a bylo to silnější než moje vůle. Až teprve včera jsem si uvědomil, že jí nikdy neublížím. Na to ji mám už příliš rád.“

Jake se na něj zkoumavě díval. „Jsi si jistý? Zabil bych tě, kdyby se jí něco stalo, příměří nepříměří.“

Edward zavrtěl hlavou. „To bys ani nemusel. Zabil bych se sám, kdybych jí někdy ublížil.“

„No, jsem rád, že jsme si to vyjasnili,“ řekl Jake a napřáhl ruku ke stisku. Edward ji váhavě přijal a náhle si uvědomil, že možná právě získal nečekaného přítele.

„A ještě něco, Edwarde,“ dodal Jake naléhavě. „Myslím, že Bella je teď zmatená. Naštval jsi ji, a ne málo, ona si nikým nenechá řídit život. Byla zvyklá se vždycky o všechno starat sama, její máma je neuvěřitelný zmatkář. Ale myslím, že k tobě přece jen něco cítí, nebo alespoň začíná, jinak by jí to tak nevadilo. Jestli si ji chceš usmířit, už jí nikdy nediktuj, co má dělat. Ale jestli ji chceš získat, bude se muset o tobě dozvědět pravdu. Uvaž, jestli to vůbec chceš riskovat. Je chytrá a brzo jí dojde, že s vámi není něco v pořádku.“

Otočil se k odchodu a trochu se pro sebe pousmál. Kdo ví, co všechno Belle dojde po tom táborovém ohni.

Předchozí *   Shrnutí *   Další

Autor: Hanetka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Padlí andělé nepláčou - 8. kapitola - Přátelství?: