Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Our life is a secret! - 6. kapitola

Šestá kapitolka - druhá noc Belly po boku Edwarda. Ovšem to, co se stane večer, je překvapující především pro agentku Swanovou. Že by ten Cullen ještě nebyl až tak zkažený?

„Já jsem dnes příliš unavená na to, abych bojovala. Vždyť už jsme jednu měli dnes ráno. Nemohli bychom počkat, až se zítra vrátíč domů z práce? Můžeš mě seřvat, že nemám včas večeři.“

„Jo, to by šlo. Nikdy bych nevěřil, že se vzdáš přílěžitosti počastovat mě několika vybranými jmény.“ Zasmál se. Ona ho probodla pohledem.

„Já si je schovám na zítřejší hádku,“ varovala ho. Oba dva byli tak unaveni - Sam po těžké manuální práci, Bella z toho, že celý den vláčela falešné břicho a špatně se minulou noc vyspala - že strávili večer v relativním klidu. Kdo by si to byl pomyslel, že ona a Edward spolu mohou být celý večer, aniž by se jedinkrát pohádali?

Před spaním se Bella v koupelně převlékla do stejného trička nadměrné velikosti jako minulého večera. Edward měl na sobě zase běžecké trenýrky a seděl na své straně postele. Přesněji, zíval. Dnes už nebylo zdaleka tak těžké projít kolem něho - možná proto, že se na to celý den duševně připravovala. Edward zhasl světlo.

„Tady je ale vedro,“ posteskl si a stáhl si z prsou rpostěradlo.

„Hmm, klimatizace nefunguje, stojí za starou belu.“ Pohodlně se roztáhla na své straně postele a najednou sebou trhla, když se dotkla místa na boku, které měla odřené od postrojů.

„To jako za tebe?“ ptal se se smíchem Edward. Zavřela oči a doufala, že spánek jí dá sílu si to na sebe ráno znovu obléknout.

„Lehni si na břicho. Namasíruju ti záda.“ prohlásil po chvíli mlčení. Její oči se doširoka rozevřely. 

„Eh -“

„No tak, musíš být celá rozlámaná z toho, jak taháš tu váhu. Možná, že se mi podaří to trochu uvolnit.“ Bella si pomyslela, že by v té kamarádské pomoci mohl zajít příliš daleko. Nebyla si jistá, že by se chtěla natolik přátelit s Edwardem Cullenem.

„Díky, vím, že jsi taky unavený. Odpočiň si.“ Ale to už seděl na posteli vedle ní a jednou rukou jí jemně tlačil na rameno.

„Otoč se, Swanová. Poděkuješ mi později.“ Polkla vzdech a dovolila mu, aby ji obrátil na břicho. Za okamžik slabě sténala, když se jeho ruce hned dotkly kříže, jako by mu někdo řekl, kam má svou pozornost obrátit.

„V tomhle jsi skutečně dobrý,“ musela po chvíli přiznat, když jediné zvuky, které vydávala, byly vzdechy úlevy.

„Říká se to o mně,“ řekl domýšlivě. Zamračila se, když si uvědomila, kolikrát už asi slyšel tahle slova - a kolik žen už mu je říkalo. Ale to samozřejmě není můj problém, pomyslela si rychle. Jeho ruce spočinuly na jejích ramenou. Trhla sebou, když hnětením uvolňoval její ztuhlé svaly, ale za okamžik měla pocit, že je pod jeho dlaněmi vláčná jako ovesná kaše. V tomhle skutečně je dobrý, pomyslela si. Jestlipak je stejně dobrý v ...? Ztuhla. Hele, Swanová. Nenech se unášet.

 „Uvolni se, už zase cítím to napětí,“ zašeptal Edward a vtlačil jí palce do prohlubně mezi rameny. O tom nemáš ani ponětí, Cullene. Odkašlala si a setřásla ho.

„To stačí, už se cítím lépe, díky.“

„Rádo se stalo.“ Sklouzl zpátky do postele a po dlouhém vrtění a posouvání se uvelebil na svém polštáři. Konečně se utišil a Bella si opatrně vydechla. Takhle je to mnohem lepší, pomyslela si. Edward na své straně, ona na své straně. A celkově mnohem bezpečnější.

I když byla Bella obvykle ranní ptáče, druhý den ráno se probudila, teprve když se Edward dotknul jejího ramene. Otevřela oči a ospale na něj zamžourala. Edward už měl na sobě džíny a tričko a nesl si černou plechovou krabičku na svačinu, takže vypadal skutečně jako typický stavební dělník, který spěchá do práce.

„Promiň, že jsem tě vzbudil, ale myslel jsem si, že možná budeš chtít vědět, že odcházím.“

„Ano, díky. Nemohu tomu uvěřit, že jsem spala tak dlouho.“

„Je teprve půl osmé. Klidně spi dál, jestli chceš. Já jsem jen chtěl, abys věděla, že zůstáváš sama v bytě - jen pro případ, kdybys slyšela podivné zvuky z vedlejší místnosti,“ dodal s úsměvem.

„Oh, děkuju. Teď se mi bude spát dobře,“ zabručela, i když oba věděli, že si dělá legraci. Pohladil ji po vlasech, které ležely rozhozené po polštáři.

„Uvidíme se odpoledne. Nezapomeň, že máme naplánovanou hádku.“

„Hmm, už se těším,“ zívla si. Edward se spokojeně usmál a o krok ustoupil. Pak šeptem zaklel, když málem upadl přes Bellin postroj, který ležel na zemi.

„Dávej pozor!“ napomenula ho Bella, posadila se a přehodila nohy přes okraj postele.

„Ať neublížíš chudáčkovi Juniorovi,“ upozorňovala. Hlasitě se zasmál, zvedl postroj ze země a hodil jí ho do klína.

„Co jsi to za matku, že necháš ležet své nenarozené dítě na podlaze, kde na něj může každý šlápnout?“ Bella se rozesmála a ukázala ke dveřím.

„Raději bys měl jít, jinak přijdeš pozdě do práce.“ Jeho oči se náhle rozzářily.

„Ano. A pak mě možná vyhodí,“ odpověděl s nadějí.

„Zapomeň na to, Cullene. Uvědomuješ si, že bys kolem těch chlapů musel stejně šmírovat?“ Hluboce se povzdechl.

„Ach, ano. Fajn. Přeju ti hezký den, Swanová. A až se vrátím domů, bude tenhle byt jako ze škatulky a večeře na stole.“

Když se Bella po Edwardově odchodu šourala do koupelny, uvědomila si, že se stále ještě směje. Dívala se na svůj obraz ve flekatém zrcadle trochu překvapeně. Všimla si, že je rozcuchaná, ale z nějakého podivného důvodu kupodivu spokojená sama se sebou. Společnost Edwarda Cullena jí byla poslední dobou několik dnů poměrně příjemná, nebýt těch jeho poznámek...

Autor: Esaiel (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Our life is a secret! - 6. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text: