Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Our Academy - 9. kapitola

16.11.2011 (08:15) • Kajushqa1 • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1496×

Rosalie

Konečně nadešel den přehlídky. Pro mě, na rozdíl od ostatních, byl důležitý ten konec. Matka se mě posledních pět dní neustále snažila dát dohromady s Emmettem. Posílala nás všude společně, všechny zadané úkoly jsme museli dělat spolu a po molu půjdeme vedle sebe. Moje matka se prostě nevzdávala a doufala, že s Emmettem zase začnu chodit a budu dělat, jako že se nic nestalo. Jenomže se stalo a moje matka to zřejmě nebyla schopná pochopit. Emmett se mě samozřejmě snažil dostat zpátky všemožnými způsoby, ale já ho stále odmítala. Bylo mi ho kvůli tomu trochu líto, ale prostě jsem mu nemohla znovu otevřít své srdce, nešlo to, můj pud sebezáchovy pracoval na plné obrátky.

Vešla jsem do obrovské tělocvičny, kterou si matka zvolila jako místo přehlídky. Člověk by teď nepoznal, že to tělocvična je. Všechno bylo jinak. Šla jsem za ostatními a nějaká maskérka si mě hned vzala na starost. Vedle mě seděla Alice. Vypadala trochu nervózně.

„Alice, jsi v pohodě?“ zeptala jsem se jí, ale ona neodpověděla.

Chvilku jsem počkala, jestli mi neodpoví.

„Alice,“ řekla jsem znovu a ona sebou trhla. Konečně nějaká reakce.

„Promiň, zamyslela jsem se,“ řekla a opět mlčela.

Rozhodla jsem se na ni dál nemluvit. Popovídáme si, až tohle všechno skončí a moje matka odjede i se svými radami o vztazích.

Zahlédla jsem Jaspera, jak se na nás kouká, nebo přesněji na Alice. Měla jsem toho právě dost. Ti dva se už dva a půl roku trápí, místo toho, aby byli spolu šťastní. Možná, že já s Emmettem nebudu žít šťastně až na věčnost, ale pokud je k tomu někdo přímo stvořený, tak je to Alice a Jasper. Ti dva k sobě prostě patří. Zvedla jsem se a šla si to rovnou za Jasperem.

„Ahoj, Rose, potřebuješ něco?“ zeptal se mě Jasper.

„Jo, proboha, už jí to řekni. Jaspere, mám zakázáno to říkat, ale Alice tě miluje. Víc než si myslíš. Vím, že ty ji miluješ taky. Já už se nevydržím koukat na to, jak se vy dva trápíte. Patříte k sobě. Jednej,“ řekla jsem a v klidu se vrátila zpátky a předstírala, jako že nic.

Pokud můj bratr není úplně padlý na hlavu, tak se dá s Alice dohromady během příštích čtyřiadvaceti hodin.

Alice

Neměla jsem nejmenší tušení, co se poslední dobou děje s Jasperem, ale dělalo mi to ohromné starosti. Zdálo se, že se mi vyhýbá, jak jen může. Pokaždé, když jsem za ním přišla, na něco se vymluvil a poslal mě pryč. Hrozně mě to zraňovalo, každé jeho odmítnutí bylo jako dýka do mého tak už pochroumaného srdce. Chtěla jsem s ním být, tak moc, ale byla jsem si jistá, že mě nechce, poslední dobou mi to dával dostatečně najevo. To, že jsme spolu měli jít po molu, byl nápad jeho matky Vivian, která mě zbožňovala, málem jsem skákala radostí, když nám to oznámila, jenomže Jasper se najednou začal chovat divně.

Povzdechla jsem si a postavila se vedle něj. Co mě ale překvapilo, byl úsměv, kterým mě obdařil, když jsem si vedle něj stoupla. Že by ho jeho nálada už přešla? Mohla jsem jenom doufat.

Společně jsme vykročili na molo. Usměvaví a skvěle oblečení. Když jsme se dostali na konec mola, stalo se něco naprosto nečekaného. Něco, co bych nikdy nepředpokládala, že se stane. Jasper mě najednou chytil kolem pasu a políbil mě. Ve chvíli kdy se naše rty spojily, dosáhla jsem pocitu dokonalého štěstí. Zdálo se to neuvěřitelné. Opravdu mě líbal Jasper Hale. Kluk, do kterého jsem už dva a půl roku zamilovaná. Tohle musel být sen. Nic jiného to být nemohlo, jenomže když mě Jasper pustil a naši spolužáci radostně tleskali a pískali, došlo mi, že je to realita. Rychle jsme se vrátili zpátky a Jasper mě zatáhl za nějaký věšák se šaty.

„Promiň,“ řekl a kajícně se na mě podíval. Nechápala jsem, za co se omlouvá. Za to, že jsem díky němu právě prožila nejlepší minuty svého dosavadního života?

„Jaspere, uvědomuješ si vůbec, jak dlouho jsem chtěla, abys tohle udělal?“ zeptala jsem se ho a on se mi překvapeně podíval do očí.

„Ty chceš říct, že…“

„Že jsem do tebe zamilovaná už od prvního ročníku, ano,“ řekla jsem a usmála se.

Jasper mě pohladil po tváři. Štěstí, které jsem v tuto chvíli prožívala, bylo jen těžko popsatelné. Připadalo mi, že se vznáším někde vysoko na obláčku. Tohle bylo to, co jsem si vždycky přála. Být s Jasperem. Bylo mi jedno, co se stane zítra, jediné na čem záleželo, bylo to, že zrovna v tuhle chvíli je všechno přesně takové, jak jsem si to vysnila. Neváhala jsem už ani vteřinu a znovu Jaspera políbila.

Rosalie

Bylo po přehlídce a na moji matku čekali novináři. Matka mě spolu s Emmettem vzala s sebou, že prý se budou určitě na něco ptát i nás dvou. Cestou jsem přemýšlela nad Jasperem a Alice. To, co předvedli na tom molu, bylo šokující, ale romantické. Pokud Jasper hledal správné gesto, tak ho našel. Přála jsem jim to. Vivian z toho byla nadšená. Její syn má konečně přítelkyni, na rozdíl od její dcery, která je asi úplně blbá, když se rozešla s tak dokonalým chlapcem, jako je Emmett McCarty.

„Rosalie, Vivian nám řekla, že vy a Emmett jste zase spolu. Jste šťastní?“ probral mě z úvah hlas reportéra. Neměla jsem ani tušení, proč se o to zajímá. V našem světě jsme já a Emmett tak populární nebyli. Párkrát jsme se někde objevili, ale nikdy by mě nenapadlo, že by noviny zajímal náš vztah. O to víc mě naštvalo, že jim moje matka nakukala, že já a Emmett jsme zase spolu. Věděla jsem, že až to řeknu do novin, bude to naprosto oficiální, nebude žádné cesty zpátky. Mezi Emmettem a mnou bude oficiální konec, o kterém budou vědět úplně všichni. Bylo to ale správné. Je potřeba pohnout se dál. Hledat nové vztahy, nové lásky.

„Vlastně, to není pravda. Já a Emmett spolu už měsíc nejsme. Teď, když mě omluvíte, už musím jít,“ řekla jsem a otočila se. Periferním zrakem jsem ještě zahlédla matku, jak mě naštvaně pozoruje a zklamaného Emmetta.

Bez otálení jsem došla k baru a objednala si vodku. Došel ke mně nějaký kluk a usmál se.

„Ty jsi jedna z těch modelek,“ řekl.

„Jo, už to tak bude. Jsem Rosalie,“ řekla jsem.

„Nick,“ řekl ten kluk a potřásli jsme si rukou.

„Chodíš sem na školu?“ zeptala jsem se ho. Vzhledem k tomu, že jsem ho tu nikdy neviděla, nezdálo se to moc pravděpodobné.

„Ne, ale přijel jsem se podívat. Stálo to za to,“ řekl a významně se na mě podíval.

Zasmála jsem se a dala se s ním do řeči. Nevinný flirt ještě nikomu nikdy neuškodil.

Emmett

Pozoroval jsem Rosalie, jak se usmívá na toho kluka a rostla ve mně zlost. Ukončila to oficiálně, i přesto jsem žárlil.

„Emmette, dneska ti to ohromně sekne. Nechceš si dát něco k pití?“ zeptala se mě celkem pohledná brunetka. Ani jsem nevěděl, kdo to je, ale jednou věcí jsem si byl jistý. S Rosalie to vzdávám. Už jsem se za ní naběhal dost. Nechce mě zpátky. S tím se budu muset naučit žít. Zatím mi mohou dělat společnost roztomilé dívky, které přijdou samy.

„Co kdybychom si dali něco u tebe?“ zeptal jsem se jí a ona se usmála.

Vzal jsem ji kolem pasu. A šel těsně kolem baru. Uznávám, chtěl jsem Rosalie přimět žárlit. Na chvíli se na mě podívala, a pak se zase rychle otočila na svého společníka.

„Emmette, co to děláš?“ zastavil mě Jasper.

„Nic zvláštního. Jsem teď svobodný, tohle přece svobodní dělají, ne?“ odvětil jsem a prošel kolem něj a Alice.  Drželi se za ruce. Pro jejich dobro jsem doufal, že si dřív nebo později uvědomí, že láska je k ničemu.

Doufám, že se vám kapitola alespoň trochu líbila a zanecháte mi na ni svůj názor, pokud tedy chcete. V příští kapitole nás čeká pohled Belly a Rachel. Děkuji lidem, které tato povídka ještě baví a čtou ji. Kajushqa1

Autor: Kajushqa1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Our Academy - 9. kapitola: