Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Otisk vs. Opravdová láska 22. kapitola

28.12.2011 (14:30) • Elisme7 • FanFiction na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 2791×

„Posralas to a taky že si to vypiješ. Scotte! Vem si ji,“ zavolal na svého kumpána, který se ve vteřině objevil u nás, a zákeřně se usmíval.

„Čekal jsem, až to řekneš, bratře,“ reagoval Scott a krokem šelmy, která je právě na lovu, si to kráčel ke mně blíž a blíž.

Snad se mě nepokusí… S panikou jsem vzhlédla k Blayovi, který postával opodál s rukama zaklíněnými do sebe.

22. kapitola

Odvrátila jsem pohled zpátky k Scottovi a jeho slizkému obličeji, na němž kraloval slizký úsměv. Promnul si ruce, jako bych byla sváteční pečínka a už mě držel pod sebou, obkročmo seděl na mých stehnech a olízl mi jazykem krk. Zvedal se mi žaludek a skutečně jsem si myslela, že se pozvracím. Teď už by to nebyl jen varující manévr, který jsem použila u Blaye. Trhla jsem opět po něm pohledem, nezměnil svůj postoj. Díval se. Užíval si to? Jak může být tak krutý. Copak se dvojčata vždy musela rozdělovat na hodné a zlé?

Když ze mě Blay strhl tričko a začal mi nechutně ožužlávat prsa, snažila jsem se ho nakopnout, ale bezvýsledně.

„Přestaň!“ křičela jsem a házela sebou jako kapr o Vánocích, když si z něj chtěli udělat pochoutku k Štědrovečerní večeři. Jenže Scott byl nadržený, cítila jsem, jak ho to vzrušovalo. Nedivila jsem se, že lidi, jako je on, vzrušuje někomu ubližovat.

Zaslechla jsem skřípot a dunivé kroky. Mé oči vyhledaly Blaye, viděla jsem přes slzy rozmazaně, ale stále jsem dokázala rozeznat, že je na odchodu. To nemyslí vážně? Zalekla jsem se. Po celou dobu, co tu stál, ve mně hořel plamínek naděje, že zasáhne… ale takhle? Je se mnou amen.

„Blayi!“ zařvala jsem směrem k němu. Zastavil ve dveřích a pootočil hlavu lehce na stranu. Nevěnoval mi pohled, jen vyčkával. Měla jsem sto chutí na něj zařvat, že je to bastard, bezcitná bestie a hodně dalšími o mnoho peprnějšími tituly, ale panická hrůzu, že mě Scott, který se probourával skrz můj pásek od kalhot, znásilní, byla větší než kolona fanouškům dychtících po podpisu Justina Biebera. A že na světě bylo a stále je hodně fanatiček bez hudebního vkusu.

Zavřela jsem oči, mokré řasy od pláče se přilepily k sobě a zašeptala tichounké prosím. Až teď na mě pohlédl a mě zarazil ten chlad, se kterým se na mě díval. Okamžitě jsem se proklínala, jak jsem si někdy byť jen mohla myslet, že je v něm nějaký cit. Dřív tam být musel, jeho láska ke Carle to dokazovala, ale to bylo dávno. V současnosti tam není nic – ani důvod žít.

Dál jsem už nevnímala nic, Scott mě praštil tak velkou silou, až jsem upadla do mdlob.

***

Probudila jsem se v posteli v mém dočasném pokoji. Vystřelila jsem, oděná jen do spodního prádla, z postele a hledala jakékoliv známky znásilnění. Sáhla jsem si mezi nohy, ale žádná rozbolavělost po sexu se nedostavovala. Že by jen další sen?

„Tohle je ten váš dokonalý plán?!“ zavřeštil rozzlobeně ženský hlas z druhé místnosti. Neznala jsem ho… i když ano, znala. Slyšela jsem jej při svém únosu. 

„Co kdyby ses do toho přestala srát, hm?!“ odbyl ženu Scott, ani on neplýval dobrou náladou.

„Scotte, kroť se,“ okřikl ho Blay.

Hledala jsem něco, čím bych se mohla zakrýt, ale nenašla jsem žádné oblečení, župan ani ručník. Přešla jsem k posteli a obmotala kolem sebe prostěradlo. Došourala jsem se ke dveřím a vešla k nim, abych zjistila, čí je ten povědomí hlas.

Jen co jsem vešla, pohled všudypřítomných se na  mě stočil, i ženin, spíš dívčin. Ano, byla to dívka - malinká, blonďatá a oblečená do černého hábitu jako Mozkomor.

„Co kdyby ses vrátila zpátky, Silver!“ Nebyla to otázka, ale rozkaz.

„Odkud znáš moje jméno?“ zeptala jsem se jí, dolní ret se mi začal třást, protože jsem omylem zabloudila pohledem k Scottovi, který v duchu šukal moje tělo. Nezapomněl si několikrát olíznout rty.

Pud sebezáchovy mi radil zdrhej, jenže jsem stála jako přikovaná.

„Zalez zpátky a buď tam, dokavaď ti neřeknu, jasný?“ přikázala blondýnka. Dovolila jsem si pohled k Blayovi, který se opíral o stůl a hrál si s kudlou.

„Zapadni dovnitř!“ zařvala dívka a tělem mi projela vlna bolesti. Zaječela jsem nad známou bolestí. Jakmile bolest odezněla, postavila se nade mě a věnovala mi opovrženíhodný úsměv. „Nemám ráda, když mě někdo neposlouchá. Opakuju ti to naposledy, vrať se do pokoje a dělej, jako bys nevěděla o světě!“

V doznívajících křečích jsem se mátoživě zvedla ze země a zaplula do pokoje, zabouchla jsem dveře a opřela se o ně. Možná jsem si naivně myslela, že se tak ke mně nedostanou, což byla bláhovost člověka, jenž začínal pomalu šílet. Musela jsem si to přiznat, pobyt s nimi nejsou žádné lázně, ale naopak psychiatrická léčebna. Pokud jsem chtěla přežít s ještě docela zdravím rozumem, musela jsem vymyslet způsob, jak se odsud dostat. Hned! Okamžitě!

Přecházela jsem po pokoji sem tam, jak kráva čekající na porážku. Skutečně jsem se tak cítila – jako dobytek, který neslouží k ničemu jinému než k útratě. Znenadání se však chatkou ozvalo hlasité bouchnutí.

„Scotte, vypadni! A koukej se vrátit, až ti zatraceně dojde, o co tu jde!!!“ zařvala blondýnka a opět něco třísklo.

„Třeba se už nevrátím!“ zasyčel jí Scott odpověď a chatkou se ozvalo další bouchnutí, o mnoho intenzivnější než ta předešlá.

Přiložila jsem ucho ke dveřím a zaposlouchala se.

„Promluvme si, Blayi,“ řekla bloncka mírnějším hlasem.

„Jsi dnes nějaká rozohněná, Jane,“ podotkl Blay.

„Divíš se mi? Vážně jsi ji chtěl nechat znásilnit tím imbecilem?! Potřebujeme ji v pořádku, aby vyšel náš plán.“

„Náš plán?“

„Ano.“

„Není to náš plán, Jane. Je to můj plán!“

„Už ne. Přemýšlela jsem a došla k závěru, že netoužím po ničem víc než po smrti Cullenových,“ svěřila se mu.

„Abys mohla lézt Arovi do zadku? No tak, Jane, máš na víc,“ vysmál se jí Blay.

„Pomohla jsem ti proti nim, dostals tu holku! Dlužíš mi to,“ odsekla. Blay zaklel.

„Na Cullenovy kašlu! Chci Emmetta a vidět jeho výraz, až se bude dívat na smrt svojí lásky.“ Slovo lásky pronesl znechuceně, výsměšně.

Hajzl jeden, vyslala jsem k němu další titul do sbírky.

Chvíli bylo ticho, ozýval se jen klapot podpatků.

„Proč mám takový pocit, že jde o víc?“ Blay se rozesmál.

„O co jako?“

„Záleží ti na ní,“ řekla tak potichu, že jsem ji sotva slyšela.

„Jsi paranoidní, Jane,“ odfrkl si.

„Vážně? Tak mi prozraď, proč jsem tě našla sedět zkrouceného před touhle zříceninou s tváří ve dlaních? Proč se z tvého hrdla ozývaly vzlyky, Blayi, zatímco si to s ní tady Scott užíval?“

Blay se zas rozesmál, ale jeho smích nebyl ani zdaleka pobavený.

„Co tím chceš dosáhnout, Jane?!“

„Potřebuju si být jistá, že ses do té děvky nezamiloval! A že budeš na mojí straně, až sem Cullenovi co nevidět přijdou!“

„Potrvá, než nás najdou,“ odbyl ji.

„Ne, brouku, byli ve Volteře, nic jsem jim neřekla, ale mám pocit, že to ví. Proklatý Edward! Jak já ho nenávidím!“ skoro zapískala, jak byla nervní. Cože? Oni vědí, kde jsem? Konečně na to přišli? Bože, oddychla jsem si a v tu chvíli nechala rty zkroutit do nepatrného úsměvu.

„Tos mi nemohla říct dřív?!“ vztekal se, jeho kroky se přibližovaly ke dveřím, za nimiž jsem stála. Odskočila jsem od nich jen tak tak, než vletěl dovnitř, popadl mě za loket a táhl do obýváčku.

„Co to děláš?!“ zajímala se Jane.

„Odcházíme. Nemůžu teď porazit Cullenovy. Scotta jsi vyhodila, nemám nikoho, kdo by mi kryl záda!“ vytkl jí.

„Máš mě,“ nabídla se.

„Bez urážky, zlato, ale potřebuju víc upírů.“ Zpevnil stisk kolem mé paže a kráčel ven.

„Stůj!“ Ignoroval její volání. „Varuju tě, Blayi! Budeš toho litovat!“

„Pohni!“ Strčil do mě. Držela jsem se jednou rukou jeho ruky, která mě svírala, abych zmírnila bolest z jeho tlaku. A druhou jsem držela prostěradlo, aby nesklouzlo.

Pohlédla jsem na Jane, její výraz čpěl soustředěností, hypnotizovala jím Blaye a ten se zlomil v pase v křečích. Použila na něj svou moc. Blay se bránil, ale nebylo mu to nic platné. Spadl na zemi a mě stáhl s sebou. Využila jsem toho, že mě nedržel, ale mlátil si do hlavy, aby bolest ustala, a rozeběhla jsem se pryč.

Věděla jsem, že mě už žádná neviditelná zeď nezastaví. 

Autor: Elisme7 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Otisk vs. Opravdová láska 22. kapitola: